Každým dnem se toho v kosmonautice děje mnoho. Buďto se posune vpřed pozemní příprava nějaké zajímavé mise, nebo již pracující sonda přinese zajímavé objevy a takto bychom mohli pokračovat pořád dál. Je tu proto tradiční nedělní seriál Kosmotýdeník, který na jednom místě předloží největší události uplynulého týdne a pomůže vám zůstat v obraze. Dnes se můžete těšit na povídání o návratu tříčlenné posádky z ISS, rychlé řešení problémů na indické sondě Mangalyaan a na závěr se podíváme na zánik evropské družice GOCE.
Vítejte zpátky
Hned na začátek tu pro Vás máme malou perličku, níže vložený obrázek Vám asi nic říkat nebude, jedná se totiž o neoficiální logo Expedice s pořadovým číslem 37,5. Zní to divně, že? Na ISS krátce pobývalo devět astronautů a s nimi i olympijská pochodeň. V tomto mezidobí se překrývalo funkční období 37. a 38. dlouhodobé expedice a proto vzniklo neoficiální logo určené právě pro toto přechodné období.
Přechodné období skončilo jen pár desítek minut poté, co ve střední Evropě začalo pondělí 11. listopadu. Od staničního modulu Zvezda se kosmická loď Sojuz TMA-09M oddělila přesně v 0:26 našeho času. Na palubě kosmické lodi seděla trojice Fjodor Jurčichin – Karen Nyberg a Luca Parmitano. Ti s sebou samozřejmě vzali i olympijskou pochodeň. Po nezbytné kontrole všech systémů Sojuz zažehnul své motory a o několik minut později vstoupil do atmosféry. Celý manévr byl korunován úspěšným přistáním v kazašské stepi. Přistávací modul se dotkl zemského povrchu ve 3:49 našeho času. Trojice kosmonautů strávila ve stavu beztíže 166 dní.
Nás, Evropany, může trochu mrzet, že končí vesmírná mise Itala Lucy Parmitana, který se sice nejvíce proslavil tím, že se při výstupu do otevřeného prostoru málem utopil. Vzpomínat na něj ale budeme i díky množství fotek, které během svého pobytu na oběžné dráze pořídil.
Indové umí řešit problémy velmi rychle
Sonda Mangalyaan, které se ve svém článku na našem blogu věnoval Samuel Slavkovský, se dokázala otřepat z nepříjemného problému. Čtvrtý zážeh, který měl vytáhnout apogeum nad 100 000 kilometrů nebyl úspěšný. Motor hořel jen třetinu očekávané doby. Pozemní týmy naštěstí rychle odhalily příčinu. Při tomto zážehu se totiž vůbec poprvé zkoušelo souběžné zapojení dvou cívek regulujících průtok paliva do motoru. Ukázalo se, že obě cívky jsou v pořádku, ale nesmí se používat souběžně. To ostatně potvrdil náhradní zážeh, který přišel o pouhé dva dny později. To už motor hořel podle plánu. Celé problematice závady se věnuje tento článek na našem blogu.
15. listopadu vykonala indická sonda ještě další manévr, při kterém se podařilo zvýšit apogeum až ke 196 000 km. Oběžná doba trvá necelé čtyři dny a vše se schyluje k závěrečnému zážehu, který by měl přijít v noci ze 30.11. na 1.12.. Při něm sonda zrychlí o 600 – 700 m/s a přejde na meziplanetární přeletovou dráhu. Nebude to nic snadného. Zážeh bude trvat skoro dvacet minut.
Sonda Mangalyaan je v první řadě testovací. Indie zatím nemá zkušenosti s meziplanetárními misemi a je možné, že se sonda do svého cíle nemusí dostat. Mise ale bude každopádně úspěšná, protože nasbíraná data pomohou při konstrukci příštích, sofistikovanějších, sond. V případě Mangalyanu v plné míře platí ono známé „Cesta je cíl“.
GOCE zanikla v atmosféře
Ačkoliv do zemské atmosféry denně vstupuje velké množství nepoužívaných stupňů raket, nebo vysloužilé družice, většinou se o nich nemluví. Bere se to jako samozřejmost. Čas od času se ale některý kus kosmického smetí dočká větší pozornosti. V minulém týdnu se této cti dostalo evropské sondě GOCE, která v minulých týdnech vypotřebovala palivo a čekal ji zánik v atmosféře. jejímu osudu se ve svém článku na našem blogu věnoval i Samuel Slavkovský. Amatéři i profesionálové bedlivě sledovali její dráhu a odhadovalo se, kde zanikne. Hrozilo totiž, že by některé její součásti mohly přežít pekelné inferno v horních vrstvách atmosféry a dopadnout do obydlených oblastí. Kvůli tomu, že GOCE obíhala po polární dráze, přelétala nad celým světem a dopadnout mohla kamkoliv. Postupně se ale výpočty zpřesňovaly a riziko klesalo. Sonda nakonec svou více než čtyřletou vesmírnou misi zakončila pádem do oceánu někde mezi Antarktidou a Jižní Amerikou.
Jen o několik hodin později zanikl v atmosféře Země 1100 kg těžký horní stupeň sovětské rakety Vostok vypuštěný v roce 1978. I on přelétal prakticky nad celým světem (mezi 82. rovnoběžnou severní a jižní šířky). Jen se mu nevěnovala žádná mediální pozornost.
Zdroje informací:
http://www.kosmo.cz/
http://www.kosmo.cz/
http://www.kosmonaut.cz/
http://en.wikipedia.org/
Zdroje obrázků:
http://www.washingtonpost.com/…/APTOPIX_Kazakhstan_Russia_Space_Landing-07f65.jpg
http://img23.imageshack.us/img23/6442/dmxv.jpg
https://scontent-a-vie.xx.fbcdn.net/…/1456699_564861533583250_1712222271_n.jpg
http://3.bp.blogspot.com/…/dn1JkywkNmQ/s1600/BYzRb3QCMAMBUs9.jpg
https://fbcdn-sphotos-h-a.akamaihd.net/…/1462755_10151677928200667_411682930_o.png
Dobrý den,
zajímalo by mě proč je při přistání TMA-09M, zrovna v místě, kdy loď má zapálit brzdící motorky, pohled do řídícího centra a po chvilce přenos ze stepi pokračuje dál?
To se to nesmí zveřejňovat kvůli nějakým vysílacím právům?
Děkuji
Jirka
Dobrý den, tohle bych osobně tipoval spíš na nešťastnou náhodu – výpadek signálu. Jak je vidět, obrazy se do sebe neprolnuly hned, ale chvíli byla obrazovka černá, pak na chvíli naskočilo logo a pak teprve řídící centrum. Kdyby to byl střihačský záměr, tak video z přistání přejde rovnou do záběru řídícího centra. Takhle si myslím, že se na chvíli přerušilo spojení a tak se tam dočasně střihl záběr na řídící centrum. Jen je škoda, že je to zrovna tak hloupě načasované.