Vozítko Curiosity, největší pojízdná laboratoř, kterou kdy lidstvo vyslalo mimo naši planetu přečkalo mnohaměsíční přelet mezi Zemí a Marsem. Samo si bez sebemenšího zaváhání poradilo i s nervy drásajícím přistáním, které si bez přehánění zaslouží označení – nejsložitější manévr vykonaný mimo Zemi. Díky tomu může začít hlavní část představení, na které už všichni netrpělivě čekají – vozítko se začíná pomalu rozkoukávat na Rudé planetě a vědecký průzkum pomalu, ale jistě klepe na dveře. V dnešním článku si lehce lehce připomeneme dosavadní průběh mise a podíváme se i do dalších dnů. Řekneme si, kam Curiosity míří a co tam na ni čeká.
Když dozněly oslavy úspěšného přistání, začalo mnoho dní trvající testování všech systémů. Ono se není co divit, že to trvalo tak dlouho – Curiosity nese skoro 10x víc vědeckých přístrojů, než jeho předchůdci – vozítka Spirit a Opportunity. Otestovat u všech správnou funkci, to chvíli trvá.
Zdroj: cdn-wac.emirates247.com
Velmi důležitá byla zkouška systému ChemCam, který umí krátkými laserovými pulsy odpařit horní vrstvu kamenů a pak zjistí složení tohoto vypařeného materiálu. Té cti, být prvním terčem, se dostalo kameni, který byl zpočátku znám pouze pod nic neříkajícím označením N 165. Následně dostal jméno Coronation, tedy Korunovace.
Průzkum ukázal, že se s největší pravděpodobností jedná o vulkanickou horninu. Její složení totiž velmi připomíná pozemský bazalt. Tento test byl velmi důležitý, protože přístroj ChemCam může denně prozkoumat několik vzorků a hlavně – opakovaným používání se nedegraduje. Což se o kontaktních průzkumech říct nedá – třeba taková bruska nebo vrták mají jen omezenou životnost. Díky průzkumu kamene Coronation se tak vozítku otevřela možnost provádět velké množství spektroskopických měření.
Zdroj: mars.jpl.nasa.gov
Další dny patřily zkouškám kol. Když se pak vozítko úspěšně posunulo o několik metrů vpřed, bylo jasné, že všechny hlavní systémy fungují. Zkoušely se dvě varianty řízení. První z nich spočíval v jasných pokynech – ujeď tolik a tolik metrů, otoč se o tolik stupňů a tak dále. Rover tak prakticky jen papouškoval a poslušně vykonával instrukce ze Země. Jeho umělou inteligenci ale mnohem více zaměstnal druhý typ řízení – při něm mu řidiči jen zadali – dojeď tam a tam. A vozítko muselo samo vymyslet, kudy se k cíli dostat. Využívalo přitom jednak kamer NavCam umístěných na výklopném stožáru, tak i kamer HazCam, které snímají oblast, kam rover jede a jejich úkolem je zabránit nárazu.
Zdroj: en.es-static.us
Řidiči při jedné jízdě schválně zadali vozítku trasu tak, aby Curiosity přejela přes kámen o výšce zhruba 20 centimetrů. K radosti všech si půlmetrová kola s překážkou poradila lépe, než se čekalo. Přišel tedy čas pro první cestu za vědeckým poznáním. Volba nakonec padla na oblast Glenelg, která se nachází zhruba 400 metrů od místa přistání. V čem je tahle lokalita zajímavá? Kromě toho, že se její jméno čte odzadu stejně jako zepředu, tak se na ní nachází hned tři typy různých terénů. V této oblasti by také mělo dojít k prvním zkouškám vrtného zařízení. Odebrané vzorky pak poputují do laboratoře SAM, nebo CheMin.
Další cíle zatím nejsou určené. Vozítko se bude pohybovat po úpatí hory Mount Sharp na dně gigantického kráteru Gale, který dříve býval dnem jezera. Vědci proto očekávají, že v jeho usazeninách najdou důkazy, které by ukazovaly na dřívější existenci života.
Zdroje informací:
http://forum.kosmonautix.cz
http://en.wikipedia.org
http://en.wikipedia.org
http://mars.jpl.nasa.gov
Zdroje obrázků:
http://cdn-wac.emirates247.com/polopoly_fs/1.472014.1345440960!/image/2898932797.JPG
http://mars.jpl.nasa.gov/msl/images/PIA16089_Wiens4-br2.jpg
http://en.es-static.us/upl/2012/08/0Curiosity_glenelg.jpeg
http://www.electrony.net/media/2012/08/531282_451067511592731_516156140_n.jpg
