Štítek ‘Rusko’

Výjimečná posádka Sojuzu

Lodě Sojuz létají v posledních letech na oběžnou dráhu zhruba čtyřikrát za rok. Někomu by proto už mohlo jejich sledování připadat monotónní. Ale pokud pomineme fakt, že žádný start s lidskou posádkou nemůže být nuda, tak pokud bychom si měli vybrat nějaký opravdu hodně zajímavý start, pak by to byl bezesporu ten, který nás čeká za pár hodin. Tříčlenná posádka Sojuzu TMA-16M si totiž zaslouží naši pozornost hned z několika důvodů. Největší pozornost samozřejmě poutá dvojice Scott Kelly – Michail Kornijenko, která na stanici nestráví pouhý půlrok, ale rovnou dvojnásobnou dobu. A Gennadij Padalka se zase stane rekordmanem v délce souhrnného pobytu ve stavu beztíže, kde vystřídá svého krajana Sergeje Krikaljova.

Roční mise na ISS klepe na dveře

Každý, kdo se zajímá o kosmonautiku ví, že posádky pobývají na mezinárodní vesmírné stanici půl roku. Tato několik let platná pravda, ale dostane v dalších měsících drobno trhlinu – Američan Scott Kelly a Rus Michail Kornienko totiž v útrobách největší lidmi vybudované stavby stráví dvojnásobnou porci času. Cílem je zjistit, jak je lidské tělo ovlivněno dlouhodobým pobytem ve stavu beztíže. Celé misi se budeme průběžně věnovat – ke startu by mělo dojít 27. března a dnes jsme si pro Vás připravili fotogalerii z pozemních příprav, které proběhly v minulých dnech.

Z havárie Protonu byla obviněna žena

V plamenech právě zanikají nepojištěné tři družice systému Glonass za 200 milionů dolarů.

Vypadá to, že případ havárie ruské rakety Proton, která v srpnu 2013 jen pár sekund po startu udělala otočku o 180°, aby se za chvíli proměnila v ohnivou kouli, dospěl do závěrečné fáze. Podle zprávy ruské tiskové agentury Izvestia ze 13. března, byla z porušení bezpečnostních pravidel obviněna Diana Gudkovová ze společnosti Chruničev. Havárie byla způsobena instalací senzorů vzhůru nohama, k čemuž muselo být využito síly. Senzory totiž disponují mechanickými překážkami, které mají zajistit správnou orientaci. Gudkovová senzory neinstalovala, ve firmě byla zaměstnána jako nadřízený pracovník v oddělení kontroly kvality (senior assembly manager). Podepsala ale listiny, kde tvrdila, že raketu, která měla vynést tři navigační družice Glonass, prohlédla a vše je v pořádku. Podle zprávy jsou kromě ní obviněny další dvě blíže nespecifikované osoby – pravděpodobně může jít o dělníky, kteří prováděli nesprávnou instalaci.

Po půl roce zpátky doma

Včera velmi brzy ráno, když hodiny ve střední Evropě ukazovaly 3:07, se návratová kabina lodi Sojuz TMA-14M dotkla zemského povrchu. Do kazašské stepi u města Džezkazgan přistáli Barry Wilmore z USA a Alexander Samokuťajev s Jelenou Serovovou z Ruska. Úspěšně tak zakončili 167 dní dlouhý pobyt na ISS. Po jejich odletu zůstal na Mezinárodní vesmírné stanici tříčlenný tým tvořící základ 43. dlouhodobé expedice. Ta se na plný počet šesti osob doplní již za pár dní, ale nepředbíhejme. Dnes jsme si pro Vás připravili speciální fotočlánek, který zmapuje oddělení od stanice i následné přistání od začátku až do konce.

Rusové ISS neopustí

Události posledních měsíců přinesly mnoho otázek, které se točily kolem budoucnosti Mezinárodní vesmírné stanice. Ať již šlo o politické spory kvůli rusko-ukrajinské krizi, zákaz společných konferencí odborníků z NASA a Ruska, nebo o prohlášení vicepremiéra Dmitrije Rogozina, že Američané mohou pro dopravu na ISS použít trampolínu, nebyly to momenty, které by nějakým výrazným způsobem dokazovaly souznění obou stran. Ozývaly se dokonce hlasy, že není vyloučeno rozdělení ISS na ruskou a “západní” část. jenže nic není tak horké, jak se uvaří, což dokazuje vývoj v nedávných dnech.

Alexej Alexandrovič Gubarev (1931 – 2015)

Alexej Alexandrovič Gubarev

Články, jako je tento, se mi rozhodně nepíší snadno. Každý člověk má do určitého věku za to, že svět je neměnný, že vše zůstane tak, jako tomu bylo dosud. Místa, děje a tváře se zdají být stálými a nic nenasvědčuje tomu, že by se snad mohly někdy změnit nebo zmizet. Ale, jak praví staré přísloví, „pantha rei“, vše je v pohybu a čas plyne svou cestou bez ohledu na naše přání a dojmy. A spolu s časem plynou do minulosti i ony tváře, které provázely mé dětství a ke kterým jsem vzhlížel coby dítko školou povinné. Nyní se ztratila další z těchto tváří – tentokrát dobrosrdečný a věčně usměvavý Alexej Gubarev. Muž, který na svou chvíli čekal dlouhých dvanáct let, muž, který byl u toho, když se tvořila historie…

Vesmírné osudy 95. díl – Vladimir Džanibekov

Oživování Saljutu 7

9. června 1985 se Džanibekov a Savinych probudili do dalšího dne, který bude stejně těžký, jako ten předchozí. Na palubě mrtvé stanice byl mráz, všechny stěny byly pokryty ledovou vrstvičkou a odevšud trčely různými směry rampouchy. Hrubý odhad teploty, vymyšlený v řídicím středisku, předpokládal, že jeden z kosmonautů plivne na stěnu stanice a bude sledovat, za jak dlouho sliny zmrznou. Džanibekov metodu vyzkoušel a slina zamrzla během tří sekund! Po krátkých propočtech středisko odhadlo vnitřní teplotu ve stanici na -10°C. Přestože byli Viktor i Vladimir navlečeni v teplém oblečení a na hlavách měli ″furašky“, chlad si nacházel cestu až do morku jejich kostí. To ovšem nebylo to nejhorší. Vzhledem k nefunkčnosti větráků se kolem těl obou mužů vytvářela vrstvička vydechovaného oxidu uhličitého, která po chvíli začala způsobovat únavu, omámenost a při delším setrvání na jednom místě hrozila otrava. Bylo proto rozhodnuto, že se kosmonauti budou při práci střídat – jeden bude pracovat v Saljutu, zatímco druhý bude odpočívat v teple transportního Sojuzu a zároveň bude dávat pozor na příznaky otravy oxidem uhličitým u svého kolegy. Celkově lékaři povolili pracovat maximálně 8 hodin denně, s hodinovou přestávkou každé dvě hodiny. Hned na počátku vyšlo najevo, že se začíná odvíjet závod s časem: nefungoval systém ″Rodnik“ pro přechovávání a dávkování pitné vody. Jeho nádrže byly kompletně zamrzlé a z dávkovací hadice čouhal rampouch. Na palubě Sojuzu byly zásoby pitné vody ještě na 5 dní. Jestli voda nerozmrzne do 14. června nebo, pokud budou hodně šetrní, pak do 21. června, budou se muset kosmonauti vydat s nepořízenou domů…

Progress úspěšně dorazil k ISS

V sobotu 14. února ve 14:42 našeho času se od zadního stykovacího uzlu modulu Zvezda oddělila poslední evropská zásobovací loď ATV. Port ale nezůstal volný dlouho. Včera krátce po poledni našeho času vyrazila z kosmodromu Bajkonur raketa Sojuz, která na své palubě nesla zásobovací loď Progress M-26M. Ta se o šest hodin později připojila právě na volný uzel modulu Zvezda. Náš dnešní článek se bude věnovat samotnému startu a na závěr bude místo i na informace o nákladu v útrobách lodi.

Vesmírné osudy 94. díl – Vladimir Džanibekov

Saljut 7

Schylovalo se k poledni 11. února 1985 a v řídicím středisku ЦУП (Центр Управления Полётом) vše probíhalo docela normálně. Operátoři pečovali o stanici Saljut 7, která zrovna létala v automatickém režimu a čekala na čtvrtou základní posádku, Vladimira Vasjutina a Viktora Savinycha. Ti se měli k Saljutu vydat toho roku na jaře. V říjnu roku předchozího stanici opustili po rekordně dlouhém pobytu kosmonauti Kizim, Solovjov a Aťkov, od té doby se stroj choval způsobně a operátoři už byli možná trochu znudění. Nicméně právě 11. únor měl všechno změnit. Když toho dne během jednoho z oběhů Země stanice vlétla z oblasti mimo dosah sledovacích stanic do rádiového ″okna“, ukázalo se, že na palubě došlo k poruše. Podle všeho palubní sítí proběhl výkyv proudu, tím byl automaticky vypnut hlavní vysílač telemetrie a Saljut přešel automaticky na záložní vysílač. Nehrozilo žádné bezprostřední nebezpečí, jednotka elektroniky S-190, ve které byly oba vysílače umístěny, byla už za hranicí své životnosti. Protože ve středisku zrovna končila směna, upozornili odcházející operátoři své nastupující kolegy, že bude třeba zavolat specialisty, kteří telemetrický a ovládací systém konstruovali. Čerstvá směna ovšem z nepochopitelných důvodů celou záležitost považovala za bagatelní a pokusila se dálkovým povelem opět zapnout stávkující hlavní vysílač. Bylo 13 hodin, 20 minut a 51 sekund moskevského času, když byl rádiový povel vyslán na stanici. Aniž to kdo mohl tušit, v útrobách stanice vyvolal onen povel elektrickou bouři a záplavu zkratů. Na dalším orbitu čekali operátoři, že se Saljut ozve prostřednictvím znovuzapojeného hlavního vysílače. Místo toho zavládlo ticho. Stanice se zcela odmlčela. Operátorům nad hlavami prolétala mrtvá masa, o jejímž stavu se bylo možno pouze dohadovat. Saljut 7 upadl do kómatu a zdálo se, že dny jeho služby jsou sečteny…

Vesmírné osudy 93. díl – Vladimir Džanibekov

Džanibekov, Chretien a Ivančenko

Kulturní rozdíly mezi národy bývalého východního bloku a národy západní Evropy byly a jsou jistě v některých oblastech dosti podstatné. Jestliže se však začnou míchat do tak vážného a riskantního podniku, jako jsou lety do vesmíru, je to na pováženou. V prostředí, kde na bleskové reakci závisí úspěch astronomicky nákladné mise, či dokonce zdraví a život posádky, není čas na dohady. Proto jsou posádky sestavovány s dostatečným předstihem, aby si dokázaly vytvořit kolektivní stereotyp řešení nenadálých situací. Jenže co v případě, kdy na sebe narazí dvě osobnosti, které jsou – kulantně řečeno – nekompatibilní? Občas se taková situace přihodí a pak přicházejí na řadu různé scénáře. Buď se přítomní dohodnou na rozumném kompromisu, nebo se v průběhu letu vyskytnou vážné problémy a konflikty. Tím nejoptimálnějším scénářem je rozpoznání problému před letem a případné změny ve složení posádky. V roce 1981 se jeden souboj osobností odehrával v rámci posádky jisté ostře sledované mise a Vladimir Džanibekov měl v celém dění sehrát významnou roli…