13. říjen 2024 se navždy zapíše do kosmonautické historie. Opět se o to postarala firma SpaceX, která ve 14:25 našeho času spustila divadlo, které si mnozí z nás budou pamatovat po zbytek života. Od teď totiž platí, že největší raketa v historii lidstva nebude přistávat, ale bude se chytat pomocí obřích mechanických ramen. Přesně toto sci-fi se dnes stalo skutečností.
Když se hovoří o místech ve Sluneční soustavě, která by mohla mít podmínky vhodné pro život, velmi často bývá zmiňován Jupiterův měsíc Europa. Podle dosavadních poznatků jeho povrch tvoří několik kilometrů silná vrstva ledu, pod kterou se zřejmě nachází desítky kilometrů hluboký oceán kapalné vody. Prozkoumat Europu a především to, zda opravdu skýtá podmínky pro život, bude úkolem americké sondy Europa Clipper. Její start na raketě Falcon Heavy nás čeká možná už zítra – 14. října v 18:06 našeho času.
Ačkoli jsou všechny smysly fanoušků kosmonautiky nyní zaměřeny na pátý integrovaný let sestavy Super Heavy Starship, kosmonautika v celé své šíři poskytla i celou řadu dalších zajímavých věcí. My se v pravidelném přehledu toho nejzajímavějšího, co uplynulý týden přinesl, v hlavním tématu zaměříme na průběh a dopady hurikánu Milton. Ten zasáhl Floridu a částečně dotčen byl i kosmodrom. V dalších tématech nás čeká třeba přistání zajímavé čínské návratové mise z oběžné dráhy Země, návrat posádky Crew-8 z ISS či vypuštění evropské mise Hera. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.
Po absolutním přehodnocení situace ze strany FAA došlo k něčemu, co minimálně většina z nás opravdu neočekávala. Konkrétně to, že Super Heavy Starship na svůj další testovací let odstartuje ještě v říjnu. Jak to celé mělo probíhat a nakonec opravdu probíhalo jsme detailně rozebrali v posledním dílu seriálu Aktuality o Starship, který vyšel dnes o půlnoci. Každopádně nezaměřujme se nyní na to proč, ale to nejpodstatnější, tedy co nás doufejme zítra čeká a není to jen další „obyčejný“ testovací let největší a nejsilnější rakety v historii lidstva.
Vážení čtenáři, poslední díl seriálu Aktuality o Starship byl na našem webu vydán 17. července a v té době jsme měli po čtvrtém letovém testu přibližně měsíc. Shrnuli jsme si nové poznatky o IFT-4, informace o přípravách na další let nebo stavbě nové rampy. Tento díl ale vychází o něco dříve, než jsem původně plánoval, a to z důvodu, jak neskutečně rychle se celá situace přehodnotila a kolik věcí se ve Starbase začalo dít. Pojďme si tedy dnes podrobně rozebrat, co se vlastně v posledních 3 – 4 týdnech na nejjižnějším cípu Texasu stalo a co nás čeká.
Zatímco kosmické sondy studují cizí světy, vědci na Zemi se snaží před vysláním přístrojů na mimozemské cesty co nejlépe připravit. Jedním ze způsobů této přípravy na průzkumné mise je využití technik strojového učení k vývoji algoritmů s daty z komerčních přístrojů nebo z letových exemplářů přístrojů na kosmických misích. Abychom byli konkrétní – NASA používá na marsovských misích hmotnostní spektrometry, které analyzují vzorky a identifikují v nich organické molekuly. Vytvoření algoritmů strojového učení před misemi může pomoci urychlit a také zefektivnit proces analýzy dat nasbíraných během časově omezených vesmírných operací.
Evropská družice Serntinel-1C, tedy třetí zástupce družicové řady Sentinel-1 z programu Copernicus, dorazila na kosmodrom ve Francouzské Guyaně, odkud má ještě před koncem letošního roku odstartovat na raketě Vega-C. Úkolem této družice bude pokračovat v důležité práci, kterou rozjeli její předchůdci. Sentinel-1C bude dodávat radarové snímky zemského povrchu, které najdou uplatnění v širokém spektru služeb programu Copernicus a vědeckých aplikacích. Základ Sentinelu-1C vznikl ve francouzském Cannes a poté zamířil do italského Turína. Tady se na něj dále pracovalo a nakonec mohl být na zdejším letišti naložen do transportního letounu Antonov, který s ním bezpečně přistál ve Francouzské Guyaně. Tady projde sérií předstartovních příprav, které zajistí, že je připraven na start.
Kosmická loď Orion má vozit astronauty do hlubšího vesmíru a tak je musí ochránit před drsnými podmínkami, které tam panují. Na bezpilotní misi Artemis I výzkumníci z NASA i dalších organizací umístili na palubu lodi Orion několik přístrojů k měření, jakou dávku radiace by dostali potenciální astronauti na palubě. O měření v Orionu se staralo 5600 pasivních senzorů a 34 aktivních detektorů. Ty během 25,5 dne trvající mise k Měsíci a zpět poskytovaly důležitá data o radiační zátěži v různých fázích letu včetně průletu skrz van Allenovy radiační pásy.
Jeden z hlavních konstrukčních prvků chystaného Nancy Grace Roman Space Telescope se povozil na centrifuze Goddardova střediska v marylandském Greenbeltu. Takzvaná Sestava vnějšího válce (Outer Barrel Assembly) je navržena tak, aby udržela teleskop ve stabilní teplotě a také fungovala jako stínítko bránící pronikání nežádoucího světla ze strany. Tento dvoudílný rotační test se odehrál ve velké kruhové zkušební hale, které dominuje 272 tun vážící ocelové rameno. To sahá téměř z jednoho konce místnosti na druhý a uprostřed je usazeno na obřím otočném ložisku v podlaze.
Agentura NASA vybrala firmu RocketLab, aby dokončila studii související s historicky první dopravou vzorků hornin z povrchu Marsu na Zemi. Tato mise patří mezi nejvyšší priority výzkumu Sluneční soustavy z hlediska vědecké komunity. Analýza vzorků z Marsu v pozemských laboratořích by přinesla revoluci do našeho chápání Marsu a potenciálně bychom mohli získat odpověď na otázku, zda na povrchu Marsu někdy v historii neexistoval život. Získané informace by také mohly pomoci připravit první lidské průzkumníky rudé planety.
