Nehoda nosné rakety Sojuz-FG, ke které došlo 11. října při vynášení pilotované lodě Sojuz MS-10 s sebou přinesla poměrně nepříjemný logistický hlavolam. Jelikož se Sojuz MS-09 musel do konce prosince vrátit, musel do té doby odstartovat Sojuz MS-11, aby nemusela být stanice dočasně opuštěna. Vyšetřování ale probíhalo rychle, chybný senzor byl odhalen a úspěšně proběhlo i několik nepilotovaných startů raket Sojuz. V pondělí 3. prosince se tak mohla do vesmíru vydat loď Sojuz MS-11 s tříčlennou posádkou. Zajímavá byla třeba už jen tím, že šlo o 100. start do vesmíru v letošním roce, což je něco, co jsme nezažili za posledních 28 let! Loď se po šesti hodinách od startu spojila s Mezinárodní vesmírnou stanicí. V dnešním článku si představíme posádku, která na ISS stráví dalšího půl roku.

Oleg Dmitrijevič Kononěnko – velitel lodi – 54 let
Sociální sítě: nevyužívá

Tento ostřílený kosmonaut se narodil ve městě Čardžou, které bychom našli v dnešním Turkmenistánu. Otec byl řidičem z povolání, ale budoucí kosmonaut se po ukončení střední školy vydal jiným směrem. Nastoupil do leteckých dílen v rodném městě, kde rok pracoval. Tady se zrodil jeho zájem o létání a proto začal studovat Charkovský letecký institut N. J. Žukovského, kde se zaměřil na letecké motory. Od nich už byl jen krůček k ještě rychlejším strojům – v konstrukční kanceláři CKSB Progress se sídlem v Samaře, zpracovával dokumentaci kosmických družic. Jednalo se o dokumentaci jejich elektroinstalace.

V polovině devadesátých let se rozhodl, že se chce do vesmíru podívat osobně. Po úspěšném absolvování zdravotních testů a splnění dalších požadavků dostal na začátku roku 1996 doporučení od meziresortní komise, aby byl přijat do oddílu kosmonautů CKSB. Sotva za dva měsíce byl rozhodnutím zástupců agentury Roskosmosu, RKK Eněrgija a Střediska přípravy kosmonautů zařazen do výcvikové skupiny. Během léta 1996 se změnila jeho kvalifikace z „vedoucí inženýr-konstruktér“ na „zkušební kosmonaut“. Absolvoval dvouletou přípravu a mohl se začít chystat k letu na stanici Mir. Ovšem dny této legendární stanice se chýlily ke konci, takže Oleg byl na začátku ledna 1999 přeložen z CKSB Progress do RKK Eněrgija. To znamenalo, že CKSB přišla o svého prvního a posledního kosmonauta.

V prosinci roku 2001 se Kononěnko dočkal jmenování do záložní posádky 3. návštěvní (nikoliv dlouhodobé!) expedice na ISS. Do vesmíru měl v Sojuzu TM-34 letět i Gennadij Padalka. Skutečná letová nominace přišla v březnu 2002 a týkala se 9. dlouhodobé expedice. I tady měl být jeho parťákem Gennadij Padalka a trojici měl doplnit Michael Fincke. Start byl sice naplánovaný na podzim roku 2003, ale nakonec neproběhl. Na vině byla havárie raketoplánu Columbia a následné překopání harmonogramu letů. Dlouhodobé expedice na stanici byly vinou nehody zredukovány pouze na dva kosmonauty. Kononěnko byl z posádky vyřazen a v Sojuzu TMA-4 letěli pouze Padalka a Fincke, při startu je doplnil André Kuipers a naopak se s nimi vracel Jurij Šargin.

Oleg tak uspěl až v roce 2007, kdy jej nadřízení vybrali do 17. dlouhodobé expedice, kde měl plnit roli palubního inženýra. Velký den přišel 8. dubna 2008, kdy Oleg letěl poprvé do vesmíru. Jeho loď nesla označení Sojuz TMA-12 a společnost mu dělal jeho krajan Sergej Volkov a korejská kosmonautka I So-Jon. Ta však měla naplánovaný jen několikadenní pobyt a po pár dnech se vracela na Zemi Sojuzem TMA-11 se členy 16. expedice. Naopak Kononěnko a Volkov zůstali na stanici s Garettem Reismanem, kterého v červnu nahradil Gregory Chamitoff. Oleg Kononěnko absolvoval během svého prvního pobytu na stanici dva výstupy do volného prostoru, které trvaly celkem 12 hodin a 12 minut. V říjnu pak přišel čas na návrat – Volkova s Kononěnkem na stanici nahradili Michael Fincke a Jurij Lončakov, takže naše dvojice mohla 24. října přistát v Kazachstánu.

Kononěnko se zanedlouho dočkal nominace do záložní posádky Sojuzu TMA-02M, kde měl roli velitele lodi a s tím byla spojena letová nominace do Sojuzu TMA-03M. Šlo o poměrně rušné období, jelikož probíhala reorganizace ruských kosmonautických oddílů, takže Oleg přešel z RKK Eněrgija do Střediska přípravy kosmonautů. Druhý start do vesmíru přišel 21. prosince 2011 v Sojuzu TMA-03M. Spolu s ním letěl také Američan Donald Petit a Nizozemec André Kuipers. Oleg během půlročního pobytu na stanici provedl výstup do volného prostoru, který trval 6 hodin a 25 minut. Aby toho nebylo málo, tak byla druhá polovina jeho pobytu ozdobena tím, že se stal velitelem 31. dlouhodobé expedice. Tu na několik měsíců doplnil Gennadij Padalka, Sergej Revin a Joseph Acabá. Sojuz TMA-03M se s trojicí mužů vrátil na pevnou zemi 1. července 2012.

Jenže Oleg se nezastavil na dvou vesmírných misích. 22. července 2015 startoval opět jako velitel lodi v Sojuzu TMA-17M. Na palubě s ním byl Američan Kjell Lindrgren a Japonec Kimija Jui. Jejich vesmírný pobyt trval pět měsíců, kdy se stali členy 44. a 45. dlouhodobé expedice. Byli tak na ISS v době, kdy probíhal roční pobyt Scotta Kellyho a Michaila Kornijenka. Za zmínku jistě stojí, že v té době pobýval na stanici i Gennadij Padalka – ti dva mají na sebe opravdu štěstí! Sojuz TMA-17M strávil v kosmu 142 dní a následně bezpečně přistál v Kazachstánu.

Aktuálně (před pondělním startem) měl Oleg Kononěnko na svém kontě 533 dní, 3 hodiny a 28 minut ve stavu beztíže. V globálních tabulkách souhrnné délky pobytu ve vesmíru to stačí na 17. místo a pokud bychom brali jen aktivní kosmonauty, pak je to šestá příčka. Při půlročním pobytu v rámci 58. a 59. expedice ještě půl roku přidá. Ve volném čase se rád věnuje četbě a týmovým sportům. Na Zemi bude na jeho návrat čekat manželka Taťána Michajlovna Kononěnko a dvě děti – Andrej Olegovič Kononěnko a Alisa Olegovna Kononěnko.

David Saint-Jacques – palubní inženýr 1 – 48 let
Sociální sítě:

Rodák z kanadského Quebecu vyrůstal na předměstí Montrealu. V jeho kariéře najdeme mnoho různých oborů – věnoval se inženýrství, astrofyzice, ale i medicíně. Zkušenosti inženýrského rázu sbíral na zahraničních stážích ve Francii a Maďarsku, medicínské zase v Libanonu a Guatemale. V roce 1993 zahájil svou kariéru v oboru biomedicínského inženýrství v quebecké firmě Electromed, která spolupracovala s nemocnicí Lariboisière Hospital. David zde měl na starost vývoj radiologického vybavení pro angiografii a pro tvorbu algoritmů vyhodnocování snímků.

Mezi roky 1994 a 98 studoval astronomii a přitom navrhoval a vyvíjel přístroje pro Cambridge Optical Aperture Synthesis Telescope a pro William Herschel Telescope na Kanárských ostrovech. Obor ho zaujal a proto vyrazil do Japonska za prohloubením znalostí. V roce 2001 se vrátil do své domoviny a přidal se k Montrealské univerzitě. Ještě než se přidal ke kanadským astronautům, sloužil od roku 2007 jako lékař a zástupce ředitele zdravotního centra v Puvirnituqu. Na lékařské fakultě navíc i přednášel a v Nunaviku pracoval jako dohled nad výcvikem malých zdravotníků.

David se přihlásil do výběru kanadských astronautů, kde byla jen dvě volná místa. Po dlouhém výběru byl v roce 2009 potěšen tím, že porazil více než 5300 kandidátů. Přestěhoval se do Houstonu, kde se přidal ke 14 členům 20. výběru amerických astronautů. Na závěr výcviku úspěšně složil zkoušky z vědeckých a technických znalostí, prokázal, že rozumí systémům ISS, principům výstupů do volného prostoru, nebo robotice. Stejně tak uspěl i z hlediska zdravotních zkoušek, testovacích letů z T-38, zkoušek z ruštiny, nácviku přistání v divočině. Mohl být tedy zařazen do robotické sekce oddílu astronautů.

Na podzim roku 2011 se zúčastnil 15. pokračování projektu NEEMO v podvodní laboratoři Aquarius. Tento ročník však musel být předčasně ukončen kvůli příchodu hurikánu Rina. Na letovou nominaci čekal do května 2016, kdy byl zařazen do aktuální mise, která je tedy jeho kosmickou premiérou. David Saint-Jacques je ženatý a má tři děti. Celý život se věnuje horolezectví, cyklistice, lyžování a velmi rád pluje na plachetnici. Kromě jiného je držitelem licence komerčního pilota. U Kanaďana asi nepřekvapí, že mluví plynně francouzsky a anglicky, ale zvládá i ruštinu, španělštinu a japonštinu. Taková jazyková výbava je ideálním předpokladem pro službu na Mezinárodní vesmírné stanici, kde se potkávají zástupci různých národů – byť oficiální komunikační jazyky jsou jen dva – angličtina a ruština.

Anne Charlotte McClain – palubní inženýr 2 – 39 let
Sociální sítě:

Narodila se ve státě Washington ve městě Spokane, kde i vyrostla. Už odmala prý chtěla být astronautkou a za tímto cílem šla opravdu razantně. Na vojenské akademii Spojených států ve West Pointu získala v roce 2002 bakalářský titul v oboru strojního inženýrství. Ve studiu pak pokračovala na University of Bath, kde v roce 2004 dokončila studium leteckého inženýrství. O rok později pak dokončila i studium na University of Bristol, kde studovala mezinárodní bezpečnost.

Pokud se Vám ze získaných studijních úspěchů točí hlava, pak přidáme ještě další poměrně zajímavou informaci. Anne byla už během studia velmi aktivní hráčkou rugby. Byla členkou týmů elitní anglické ženské ligy Women’s Premiership a dokonce reprezentovala Spojené státy! Postupně jí však začala stále více času ubírat služba v armádě, kvůli které se nemohla zúčastnit mistrovství světa žen v rugby v roce 2006. Sama astronautka však ráda říká, že právě tento sport byl pro ni perfektním tréninkem na post astronauta – třeba pro ztížený pohyb ve skafandrech.

Ještě než však spojila svůj osud s NASA, čekala ji armádní kariéra, kterou jsme nakousli výše. Po studiu se stala pilotkou vrtulníku Bell OH-58 Kiowa Warrior, na kterém má nalétáno přes 1600 hodin. Na tomto stroji absolvovala i 216 bojových misí při 15 měsíců dlouhém výsadku v Iráku v rámci operace Irácká svoboda. Sloužila také jako zpravodajská důstojnice letky velení. V roce 2013 dokončila školu testovacích pilotů a nyní má na svém kontě více než 2 000 hodin na modelech Beechcraft C-12 Huron, Sikorsky UH-60 Black Hawk, nebo Eurocopter UH-72 Lakota.

Červen 2013 byl pro ni celkově hodně výjimečný – nejenže dokončila výše jmenovanou školu, ale byla také nominována do 21.výběru amerických astronautů, kde se stala nejmladší členkou. Dvouletý výcvik zakončila 15. července 2015 a byla tak připravena na letové nominace. Její úspěšný start v lodi Sojuz MS-11 znamená, že právě ona se stala první členkou 21. oddílu amerických astronautů, která se dostala do vesmíru. Prvenství měl získat Nick Hague, ale stopku mu vystavila havárie nosné rakety Sojuz-FG.

Jaký bude další osud této posádky? Šest lidí bude na ISS jen pár týdnů – do konce prosince se musí na Zemi vrátit Sojuz MS-09, který odveze Alexandera Gersta, Serenu Auñón-Chancellor a Sergeje Prokopjeva. Na ISS tedy zůstanou pouze tři lidé, které jsme si dnes představili. Ti budou tvořit 58. dlouhodobou expedici, jejímž velitelem bude Oleg Kononěnko. Na samotném začátku března by měl na ISS dorazit Sojuz MS-12, který má velmi zajímavou posádku. Poletí v něm totiž Alexej Ovčinin a Nick Hague, tedy dva muži, kteří letěli už v nešťastně ukončeném Sojuzu MS-11. Společně s nimi bude na palubě Christina Koch, tedy další členka 21. výběru amerických astronautů. Jejich příletem začne 59. dlouhodobá expedice, které bude velet opět Oleg Kononěnko. Odlet Sojuzu MS-11 je plánován na červenec roku 2019 a na ISS začne v tu chvíli 60. dlouhodobá expedice, v jejímž čele stane Alexej Ovčinin.

Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/
https://cs.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/
https://www.jsc.nasa.gov/
https://en.wikipedia.org/
https://www.nasa.gov/
https://en.wikipedia.org/
https://www.nasa.gov/
https://en.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/

Zdroje obrázků:
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/3f/Soyuz-MS-11-Mission-Patch.png
https://upload.wikimedia.org/…/thumb/a/a0/Kononenko.jpg/800px-Kononenko.jpg
https://upload.wikimedia.org/…/1200px-Oleg_Kononeko_Expedition17.jpg
https://upload.wikimedia.org/…/1200px-Oleg_Kononenko_in_the_Zvezda_Module.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/m15-108_0.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f8/David_Saint-Jacques_official_portrait.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/6a/NEEMO_15_crew_final_hab_shot.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/92/Anne_C._McClain_portrait.jpg
https://pbs.twimg.com/media/DYaK_xXU0AA6WkQ.jpg:large
https://upload.wikimedia.org/…crew_in_front_of_the_Soyuz_spacecraft_mockup.jpg