Komerční poskytovatelé startů neustále posouvají vpřed možnosti pohonných technologií, přičemž jejich mimořádnému zájmu se těší kombinace kapalného kyslíku a metanu pro pohon raket i kosmických sond. S tím, jak se systémy zvětšují, aby mohly pojmout další tuny pohonných látek, ale roste i zodpovědnost za plné pochopení bezpečnostních profilů. Inženýři z NASA, kteří mají za sebou desítky let zkušeností s kryogenními a zkušebními činnostmi, provádějí na letecké základně Eglin na Floridě závěrečnou sérii testů s cílem změřit množství energie uvolněné při explozi.  Nasbíraná data poskytnou znalosti, které pomohou vládním i průmyslovým partnerům posílit jejich důvěru.

„NASA prokázala schopnost bezpečně provádět vysoce riskantní zkoušky,“ říká Joe Schuyler, ředitel strojního a zkušebního ředitelství na Stennisově středisku blízko Bay St. Louis, stát Mississippi a dodává: „Tato práce ukazuje, jak naše odborné znalosti v oblasti kryogenních systémů mohou přesahovat rámec testování pohonných systémů i hranice našeho centra a přispívat k úspěchu mise.“ Tým je právě uprostřed této závěrečné série testů, jejichž cílem je shromáždit data pro vypracování bezpečnostních protokolů v rámci společného projektu tří agentur, jimiž jsou NASA, Federální úřad pro letectví (FAA) a Vesmírné síly Spojených států.

Testované exempláře vyvinuli experti z Wallops Flight Facility ve Virginii a jedná se o modely běžných zásobníků pohonných látek s kapalným kyslíkem a metanem, které odděluje společná přepážka. Testy mají vyhodnotit rizika napříč třemi rozměrovými formáty – pro hmotnost pohonných látek 45 kg, 900 kg a 9 tun. Při mnoha těchto zkouškách je bariéra oddělující obě složky záměrně protržena, aby se simuloval katastrofický scénář havárie. když jsou směšující se látky odpáleny, senzory na nádrži i v jejím okolí měří intenzitu exploze a rázové vlny v předepsaných vzdálenostech. Rychloběžné kamery se používají jak pro měření tepelných aspektů exploze, tak i k zaznamenání, jak rychle a kam cestují vzniklé fragmenty. „Dáme palivo do rakety, odpálíme ji na odlehlém místě a změříme, jak velké bum jsme udělali,“ popisuje v nadsázce Jason Hopper, zástupce vedoucího projektu pro posuzování kapalného kyslíku a metanu ze Stennisova střediska.

Za Hopperovým zjednodušeným vysvětlením se skrývá komplexní práce, kde veškeré činnosti NASA Stennis v tomto areálu zajišťují státní zaměstnanci. Toto testování spojuje praktické zkušenosti z provádění zkoušek, logistiky, kryogenních činností způsoby, které se mimo skutečných startovních činností kombinují pouze zřídka. „Takový typ testování nasává jen jednou za pár desetiletí,“ doplňuje Hopper a pokračuje:  „Když dnes startuje tolik raket, podílíme se na bezpečnosti veřejnosti, místa startu a zajištění všech rizik souvisejících s touto prací.“

Během jedné z prvních návštěv na místě se mezi týmem NASA a personálem pozemních letových zkoušek 780. zkušební letky z letecké základny Eglin okamžitě navázalo přátelské pouto. Začínali od píky na zelené louce a vzdálené betonové ploše. NASA však toto místo během 4 měsíců přetransformovala do podoby provozního zkušebního střediska, přičemž část tohoto času připadla na období dočasného propuštění zaměstnanců státní správy v říjnu 2025.

Pracovníci oblast vyčistili, zarovnali betonovou plochu a přivezli kryogenní zásobníky z Kennedyho střediska na Floridě pro skladování superchladných kapalných pohonných látek, jejichž teploty se pohybují mezi – 162 a -182 °C. Na míru vyrobená infrastruktura obnášela třeba výrobu 213 metrů dlouhého kryogenního přívodního potrubí, či postavení podpůrných držáků pro vedení potrubí k místu, kde se nachází testovaný objekt. Následně na místo dorazily generátory pro napájení a lodní kontejner, který přestavěli na plně vybavenou dílnu. Tým předělal mobilní řídící středisko, které poskytlo středisko Wallops a dnes je z něj řídící středisko. Jeho přestavba proběhla na Stennisově středisku a poté se přesunulo na testovací floridskou základnu. Dnes se řídící středisko nachází 2,5 kilometru od míst výbuchů, protože zatím probíhají prvotní zkoušky. Pro chystané větší exploze se plánuje se přesun řídícího střediska do vzdálenosti 6,5 kilometru.

Požadavky na testovací provoz představovaly dodatečnou výzvu. Tým potřeboval řídit systém, který přivádí pohonné látky avšak bez použití standardního řídícího vybavení. Běžně Stennisovo středisko používá velké průmyslové kontroléry pro dálkové ovládání vybavení, ale tento projekt vyžadoval kompaktní vybavení na odlehlé lokalitě. Tým NASA Data Acquisition System poskytl řešení v podobě kompaktního systému pro příjem dat a řízení. Hardware je energeticky úsporný a o jeho napájení se starají lithiové akumulátory a fotovoltaické panely. Tým pak jen upravil existující software a vznikl tak řídící systém na míru.

Během testování používají operátoři displeje, na kterých vidí diagramy všech ventilů a různých přístrojů, zatímco systém sbírá data a řídí přívodní potrubí kryogenních látek. Dodatečně ještě pracovníci základny Eglin nainstalovali optická vlákna pro přenos dat a tři pole tlakových senzorů rozmístěné po 120°, aby tým NASA z Marshallova centra v alabamském Huntsville mohl připojit senzory a kabely a zaznamenávat data. V prosinci 2025 experti dokončili konstrukci stanoviště a nainstalovali testovaný objekt. V lednu proběhly dva základní testy s využitím C-4, silné výbušniny se známými charakteristikami výbuchu, aby měli vědci k dispozici referenční hodnoty pro testy, které začaly v únoru. Úspěšné zkoušky chladných šoků následovaly poté, co pracovníci prohnali celým systémem kapalný dusík pro ověření kryogenní infrastruktury.

V únoru pak tým provedl první čtyři zkoušky. Při nich je testovací objekt naplněn kapalným kyslíkem a zkapalněným zemím plynem, ale obě látky nebyly promíchané. K explozi celé sestavy posloužila opět C-4. V následujících zkouškách budou obě kryogenní kapaliny promíchány a přístroje změří průběh exploze. Tým plánoval, že bude postupně škálovat měřítko až k devítitunovému zkušebnímu objektu a na březen už plánoval osm zkoušek. Jejich cílem bylo prověřit dvě různé konfigurace nehod. První je spojena se závadou přívodního potrubí, což simuluje poruchu potrubí pro palivo vedoucího z horní nádrže do spodní nádrže. Druhá konfigurace představuje poruchu společné přepážky, která simuluje závadu společné stěny mezi oběma nádržemi. Po svém dokončení tyto série testů poskytnou kriticky důležitá nová data pro pohonné systémy založené na metanu. Tyto poznatky by měly podle očekávání pomocí s plánováním startovních ramp, bezpečnostních protokolů a bezpečnostních požadavků na následující roky.

Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2026/03/eglin-feb-25-fireball-shorter.mp4
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2026/03/cbm2-100-pp04-photo-008.jpg
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2026/03/cbm2-100-pp04-photo-064.jpg