Jestliže Sověti měli alespoň ze začátku náskok jak v oblasti nepilotovaných, tak i pilotovaných letů, svůj díl smůly a nebezpečných situací si rozhodně užili také. Američané se ovšem ze všech sil snažili náskok Sovětského svazu dohnat. Následující díly miniseriálu se tedy zaměří na první krůčky USA do vesmíru, respektive na situace, které hrozily minimálně ztrátou prestiže, v nejhorších případech pak ztrátou astronauta. Dnešní díl se jmenuje:
Nebezpečí nečeká jen tam nahoře
V tomto díle se zaměříme na první pokusy Američanů – podíváme se na suborbitální skok šimpanze Hama a detailně rozebereme i nebezpečnou misi Guse Grissoma.
Al Shepard byl hodně naštvaný. Vždyť jsme ty zatracené Rusy už drželi pod krkem a teď jsme si je nechali utéct! Naštvaný nebyl ovšem jen první Američan, který se měl podívat na práh vesmíru. Své si myslelo i ostatních šest mužů z první skupiny astronautů, které NASA představila na slavné tiskové konferenci 9. 4. 1959. Onen den katapultoval sedm dosud neznámých pilotů během jediného momentu na piedestal, vyhrazený národním hrdinům. Celá země počítala s tím, že jeden z těchto mužů bude prvním člověkem, který pronikne za hranice atmosféry. Pak ale přišel 31. leden 1961 a s ním se nenápadně vytratila šance Sheparda i USA na historické prvenství.
Zdroj: http://upload.wikimedia.org
Ten den se v 16:55 UT ze startovací rampy LC-5 na Cape Canaveral vznesl k nebesům nosič Redstone s kabinou Mercury. Na její palubě byl… šimpanz. Jmenoval se Ham a přestože měl prožít poměrně dlouhý život (zemřel v roce 1983), jeho mise MR-2, ač navenek označována jako úspěšná, byla spíše řetězem velkých průšvihů.
Krátce po startu zaznamenaly počítače odchylku od nominální trajektorie o 1° směrem vzhůru a stoupající trend odchylky. Výpočty ukázaly, že přetížení by mohlo dosáhnout 17 g, což byla nepřípustná hodnota. Navíc okysličovadlo proudilo do motoru příliš rychle a tak 2 minuty a 17 sekund po startu byla jeho nádrž prázdná. To spustilo havarijní systém a záchranná věžička oddělila kabinu od Redstonu. V další vteřině poklesl na palubě tlak ze 38kPa na 7kPa díky uvolněné zátce ventilu „šnorchlu“, který měl fungovat až během přistání. Naštěstí byl Ham chráněn skafandrem. Ale nebezpečí nebyl zdaleka konec.
Díky vyššímu profilu trajektorie a tahu záchranné věžičky byla kabině udělena vyšší rychlost, než se očekávalo (9,426 km/h místo 7,081 km/h). Navíc brzdící rakety byly odhozeny spolu se záchrannou věží. Při suborbitálních letech sice nebyly potřeba k návratu do atmosféry, s jejich impulzem se ale počítalo při určení místa přistání. A tak Ham mířil mimo stanovenou přistávací oblast, a to mnohem vyšší rychlostí, než se čekalo a pod špatným úhlem. Šimpanz musel vydržet přetížení 14,7 g, skoro o 3 g více, než bylo plánováno. Při nárazu na vodu se tepelný štít odrazil od hladiny a prorazil na dvou místech přetlakovou přepážku kabiny. Nazývat tuto misi úspěchem je přinejmenším pošetilé. Jednalo se spíše o kontrolovanou havárii.
Přestože astronauti v čele se Shepardem byli ochotni riskovat let i za takovýchto podmínek (koneckonců byli snad zkušebními letci, nebo ne?), Werhner von Braun byl jiného názoru. Ještě jeden let v automatickém režimu odladí problémy, které kabinu Mercury a zejména nosič Redstone trápily. Tím byl Shepardův let posunut do druhé poloviny dubna. Nepilotovaný let MR-BD startoval 24.3.1961 a byl jednoznačně úspěšný. Záhy měl však přijít úder z východu. 12. 4. 1961 člověk poprvé překročil hranici vesmíru. Nejmenoval se však Shepard a dokonce to nebyl ani Američan. Není divu, že Shepard a ostatní členové „The Original Seven“ (původní sedmičky) byli vzteky bez sebe. Ale jejich čas měl také přijít.
Zdroj: http://upload.wikimedia.org
5. května 1961 ve 14:34:13 UT odstartoval Alan Bartlett Shepard na suborbitální let MR-3 v kabině, pojmenované Freedom-7. Číslovka 7 nemá spojitost se sedmičkou astronautů, byla zvolena proto, že tato kabina byla sedmým exemplářem Mercury, který sjel z montážní linky. Let trval pouhých 15 minut a 22 sekund a Shepard strávil v beztížném stavu pouze necelých 5 minut. Přesto se stal druhým člověkem a prvním Američanem, který se podíval za hranice atmosféry. Během letu se neobjevila žádná vážná porucha a zdálo se, že dalším startům nestojí nic v cestě. Další na řadě byl Virgil Ivan „Gus“ Grissom.
Tento pilot byl veřejně znám svou málomluvností. Když navštívil jako zástupce astronautů firmu Convair, kde se vyráběly nosiče Atlas, byl požádán, aby pronesl řeč. Přistoupil k pultíku, odkašlal si a svým nezaměnitelným basem prohlásil: „Do good work.“(Odveďte dobrou práci.) a zase se posadil. Po vteřině překvapení se ozval hromový potlesk a nadšení zaměstnanci si tuto větu vzali jako své motto.
Zdroj: http://upload.wikimedia.org
Tento nevýřečný veterán Korejské války se 21. července 1961 vsoukal do kabiny Mercury, kterou pojmenoval „Liberty Bell-7“. Název připomínal zvon, který je symbolem americké nezávislosti a jeho prasklinu dokonce nechal Grissom naznačit na trupu své kosmické kabiny. Od Shepardova stroje se tento lišil hlavně dvěma vylepšeními. Prvním bylo lichoběžníkové okno přímo před hlavou astronauta. Mělo vylepšit výhled, který byl v případě letu MR-3 omezen pouze na hledí periskopu a dvě okénka o průměru 25 cm. Druhou změnou, kterou si astronauti vyžádali, byl pyrotechnicky odpalovaný příklop.
Původní verze, otevíraná pomocí soustavy pák, neumožňovala astronautům rychlé opuštění kabiny v případě nouze, nemluvě o situaci, kdy by bylo nutno dostat z kabiny muže v bezvědomí. Ke spuštění nové verze bylo třeba odjistit spoušť a pak ji stisknout silou zhruba 25 N. To iniciovalo roznětku, umístěnou v drážce mezi vnitřním a vnějším těsněním příklopu. Vzniklý přetlak pak přetrhnul 70 speciálně tvarovaných šroubů, držících příklop na místě a odhodil jej do vzdálenosti okolo 7 metrů.
Vraťme se ale zpět ke krásnému slunečnému 21. červenci 1961. Ve 12:20:36 UTC se od trysky Redstonu vyvalil plamen, aby ohlásil další start Američana za brány vesmíru.
Let probíhal normálně, po 2 minutách a 20 sekundách vyhořel věrný a tentokrát opět bezezbytku spolehlivý nosič Redstone a Grissom mohl začít vychutnávat stav beztíže. Bylo pro něj těžké odtrhnout pohled od okna Liberty Bell, za kterým se odvíjelo nádherné panorama. Grissom dokonce rozeznával místo, odkud startoval a nechtělo se mu věřit, že se na něj dívá ze vzdálenosti 240 km. Jedinou nepříjemnost během letu představovalo ovládání polohy kabiny. Grissom jej hodnotil jako „sticky and sluggish“, tedy „gumový a líný“.
Pro zkušeného pilota to ovšem nebyl problém a 5 minut a 15 sekund po startu byla kabina přesně ve správné poloze pro zapálení brzdících raket. O dvě minuty později následoval vstup do atmosféry, kdy přetížení podle předpokladů dosáhlo stejně jako u Sheparda 11 g. Brzdící padák se otevřel ve výšce 6,4 km a ve výšce 3,7 km pak hlavní padák. Přesto, že na něm Grissom pozoroval dvě trhliny ve tvaru písmene „L“, rychlost sestupu se nezvyšovala a trhliny se nezvětšovaly. S kovovým cvaknutím se oddělil tepelný štít, aby zůstal spojen s kabinou látkovým límcem, který tlumil dopad na hladinu a po naplnění vodou stabilizoval kabinu a fungoval jako kotva. Ve 12:36:13 UTC Liberty Bell-7 ukončila svou kosmickou pouť ve vlnách Atlantiku.
Let, trvající 15 minut a 37 sekund byl jednoznačným úspěchem a Gus Grissom si mohl oddychnout. Ale až potom, co projde svůj checklist úkonů po přistání. Uvolnil helmu a odpojil kyslíkovou hadici, vedoucí do jeho skafandru. Rozepnul poutací popruhy. Pak s jistými obtížemi vyroloval kolem svého krku gumový límec, který měl zajistit, aby se mu do skafandru v případě nouze nenahrnula voda. Netušil, že tento nenápadný detail, který prosadil do konstrukce skafandru jeho kolega Wally Schirra, mu za pár okamžiků zachrání život.
Grissom ve sluchátkách slyšel pilota záchranného vrtulníku, který se k němu blížil a byl připraven kabinu vytáhnout z vody. Požádal jej o pár minut času, aby mohl do palubního deníku zaznamenat údaje přístrojů a polohu spínačů. Jakmile byl hotov, zavolal helikoptéry a vytažením zajišťovacího kolíku odjistil pyrotechniku příklopu. Podle plánu měl vrtulník zaháknout kabinu a povytáhnout ji z vody. Poté měl Grissom odpálit poklop a nechat se na záchranné smyčce spuštěné z vrtulníku vytáhnout na jeho palubu.
Teď se tedy mohl skutečně uvolnit a čekat na vrtulník a záchranáře. Přemýšlel o tom, zda si má jako suvenýr s sebou vzít lovecký nůž, který byl součástí soupravy pro přežití. „Prostě jsem si hleděl svého, když jsem náhle uslyšel tlumené bouchnutí.“, řekl později před vyšetřovací komisí. To bouchnutí byl příklop, který se odpálil a do vstupního průlezu se začala valit mořská voda. Hodně vody. Grissom na okamžik zahlédnul nebe a potom přívalovou vlnu, deroucí se do jeho lodě. Instinktivně shodil helmu z hlavy, nahmatal pravou stranu přístrojové desky a odrazil se s její pomocí ven z kabiny.
Plaval od ní pryč a hlavou mu náhle proběhlo, že zapomněl na soupravu pro přežití, kterou měl v takovémto případě vzít s sebou. Nad hlavou slyšel vrtulník Sikorsky HUS-1, který pilotoval Jim Lewis. Ten hlásil na palubu letadlové lodi USS Randolph, že astronaut je mimo loď, ale nehrozí mu žádné nebezpečí. Mohl tak přenést svou pozornost na kabinu Liberty Bell-7, která se rychle potápěla. Na jejím vrcholu byla smyčka, kterou bylo nutno zaháknout a o to se teď Jim Lewis marně pokoušel. Když to Grissom zpozoroval, začal plavat zpět ke kabině, aby ji pomohl zaháknout pod vrtulník.
Zdroj: http://upload.wikimedia.org
Najednou si však uvědomil, že se ve vodě nevznáší tak, jak by měl. Skafandr měl být díky gumovému límci natolik vzduchotěsný, aby astronauta udržel nad hladinou. Jenže Grissom zapomněl uzavřít ventil, na který byla při letu připojena kyslíková hadice. Díky tomuto otvoru nyní nabíral do skafandru vodu. Po kapsách měl navíc spoustu suvenýrů, které chtěl po letu rozdat známým a přátelům a které jej nyní také táhly ke dnu. Nakonec se mu ventil podařilo uzavřít, ale pro změnu začal vzduch zevnitř skafandru propouštět gumový límec. Grissom mával na piloty vrtulníku, aby jej vyzvedli, ti jej však očividně ignorovali. Grissom byl podle svých slov nejdříve překvapený, nervózní a potom rozzuřený.
Vysvětlení nepochopitelného chování pilotů je jednoduché. Během nácviků s astronauty zjistili, že skafandr se velmi dobře vznáší na hladině. Astronauti si také nácviky vždy parádně užívali, mávání proto vypadalo jako Grissomův projev euforie po skončeném letu. Grissom byl také znám jako zřejmě nejlepší plavec ze skupiny astronautů. Navíc měli piloti dost starostí s kabinou. Do té se stále valila voda a nad hladinu vyčníval jen její vršek se zachycovací smyčkou. Jimu Lewisovi a jeho kopilotovi se nakonec podařilo kabinu zaháknout za cenu toho, že se koly vrtulníku dotkli hladiny. Liberty Bell-7 začala pomalu stoupat nad hladinu. Ale hmotnost kabiny a mořské vody uvnitř bylo více, než mohl Sikorski HUS-1 unést.
Ve chvíli, kdy se kopilot John Reinhard chystal hodit Grissomovi záchrannou smyčku, rozsvítila se na palubní desce vrtulníku varovná kontrolka, upozorňující na přítomnost kovových třísek v oleji. Ty byly výsledkem přepínání sil stroje a Jim Lewis neměl na výběr. Věděl, že má čas pouze na to, aby doletěl zpět na palubu Randolphu, než mu selže motor. Přikázal Reinhardovi, aby smyčku Grissomovi neházel a okamžitě otočil stroj směrem k lodi. Snažil se táhnout s sebou kabinu, ale po několika momentech musel marný boj vzdát. Stiskl tlačítko odhození podvěsu a Liberty Bell-7 se pohroužila pod hladinu do hloubky 4600 metrů.
Zdroj: http://upload.wikimedia.org
V té chvíli byl Grissom ve vodě už pět minut a neměl daleko k tomu, aby zmizel stejně jako jeho kabina v mořských hlubinách. Viděl, jak se Lewis vzdaluje a obával se nejhoršího. Najednou nad sebou uviděl záložní vrtulník a v jeho dveřích kopilota George Coxe. To mu dodalo sílu. Cox totiž při předchozích letech vytahoval z vody šimpanze Hama i Ala Sheparda. Když Cox shodil dolů záchrannou smyčku, Grissom si ji horečně navlékl. Povedlo se mu to sice opačně, než je obvyklé, ale i tak jej Cox mohl vytáhnout na palubu. Jakmile se Grissom ocitl ve vrtulníku, okamžitě na sebe navlékl záchrannou vestu a odmítal ji sundat, dokud vrtulník nepřistál na palubě Randolphu. Jeho první požadavek byl, aby mu někdo dal kapesník- měl plný nos mořské vody.
Jak sám Grissom pronesl, tohle byl první stroj, který během své služby ztratil. Jeho kariéra utrpěla šrám, který ovšem nebyl natolik velký, aby zabránil v jeho jmenování velitelem premiérového letu Gemini a velitelem premiérového letu Apolla. To druhé angažmá bohužel skončilo v plamenech ve stejném okamžiku jako jeho život, večer 27. ledna 1967. Stín pochybností jej ovšem pronásledoval až do konce života. Neodpálil omylem ten nešťastný poklop on sám?
Zdroj: http://upload.wikimedia.org
Grissom to do konce života popíral. Vyšetřovací komise jeho slova nakonec potvrdila. Wally Schirra se ve skafandru nasoukal do simulátoru Mercury a snažil se všemožně „náhodou“ odpálit zlořečený příklop. Marně. Probíhaly také testy pyropatrony. Právě ty ukázaly, že zpětný odskok spouště při aktivaci detonátoru způsobuje na ruce astronauta poměrně velkou modřinu a v některých případech i odřeninu. Nic takového poletová lékařská prohlídka na Grissomově těle nenašla.
20. července 1999 se firmě Oceaneering International, Inc. podařilo kabinu lokalizovat a vytáhnout z oceánu. Byla rozsáhle rekonstruována a nyní je vystavena v Kansas Cosmosphere and Space Center v Hutchinsonu. Příklop sám ovšem zůstává nadále v hlubinách a s ním i jednoznačný důkaz jeho selhání, nebo chyby Grissoma.
Let MR-4 ukázal , že nebezpečí na odvážné muže a ženy ve skafandrech nečíhá jen v kosmických výškách, ale i tady, na zemi. Sám Grissom se o tom měl tragicky přesvědčit o pouhých šest let později…
Zdroje informací:
B. Evans „Escaping the Bonds of Earth – the fifties and sixties“
N. Thompson „Light this Candle“
F. French a C. Burgess „Into that Silent Sea“
W. Burrows „This New Ocean“
P. Toufar „Šesté setkání s tajemstvím“
