„V sobotu 10. září se v prostorách Masarykovy koleje v Praze bude konat debata občanů o směřování, programech a roli Evropské kosmické agentury.“ Pro ty, k nimž tato zpráva během prázdnin přes přátele a známé, diskuzní fóra či přes sociální sítě doputovala, by se mohlo jednat o nenápadnou noticku, jaká bývá relativně snadno přehlédnutelná v mediálním šumu. Ovšem při bližším pohledu byli čtenáři této zprávičky vyveden z omylu. ESA se poprvé v historii rozhodla zeptat evropských občanů na to, jak by si představovali další směřování Evropy v kosmickém programu. Koncept veřejné debaty byl o to zajímavější, že ve stejný čas podobné debaty probíhaly ve všech 22 členských státech ESA a zapojilo se do nich kolem dvou tisícovek účastníků. Výstupy z debaty budou použity mimo jiné jako podkladové materiály pro zasedání rady ESA na ministerské úrovni, jež proběhne v prosinci tohoto roku.
Účast v debatě byla výběrová, po vyplnění online dotazníku čekali zájemci na pozvánku. Současně s pozvánkou do mailu dorazily i informační materiály „ESA a Vy“ a „Citizens Space 2016„. Vzhledem k úrovni informací v materiálech bylo zjevné, že organizátoři počítají i s účastí naprostých laiků. Nicméně způsob, jakým byla akce propagována, nedával pro širší veřejnost příliš mnoho šancí dozvědět se o konání debaty. Podle mé zkušenosti se informace šířily zejména mezi fanoušky kosmonautiky prostřednictvím diskuzních fór a sociálních sítí. Ohledně propagace je tedy do budoucna co napravovat…
Přiznám se zcela upřímně, že jsem nikdy na podobné akci neparticipoval a tak jsem byl docela zvědav, jak celá věc bude probíhat. Krátce po osmé hodině se začali účastníci debaty scházet na Masarykově koleji a sál určený k debatě se postupně začal zaplňovat. Po nezbytné registraci a nalepení jmenovky s účastnickým číslem na viditelné místo byl každý debatér nasměrován ke konkrétnímu stolu.
Krátce po deváté hodině na pódium vstoupil moderátor diskuze. Byl jím ing. Pavel Habarta Dis., pracovník Technického centra AV ČR, které debatu technicky a organizačně zajišťovalo. Moderátor přivítal účastníky a nastínil, jak bude celá akce probíhat, představil své kolegy organizátory a posléze na chvíli předal slovo ing. Karlu Dobešovi, vládnímu zmocněnci pro spolupráci s agenturou GSA a vedoucího české delegace do ESA. Nechyběla také předtočená zdravice Johanna-Dietricha Wörnera, generálního ředitele ESA. Po úvodních oficialitách konečně přišel čas na debatu.
Ta byla rozdělena do několika tématických bloků, přičemž nejprve účastníci vždy shlédli krátký motivační film, v němž byly mimo jiné prezentovány názory občanů členských států ESA na hlavní téma příslušného bloku. Bylo znát, že byly zachyceny názory skutečných lidí z ulice, neboť občas se po některých výrocích sálem TC ozval smích. Každý z filmů byl zakončen kratičkou animací s logem debaty a výzvou: „…a nyní máte slovo vy!“ Poté se účastníci seznámili s otázkami na dotaznících, jež jim byly ke každému bloku rozdány a mohli o nich začít v rámci stolu debatovat. Mezi stoly se proplétali „facilitátoři“, kteří zachycovali jakési „nosné myšlenky“, nebo jak oni sami říkali, „hlášky“. Debata ke každému bloku trvala poměrně dlouho, typicky desítky minut.
Nakonec každý z účastníků zaznamenal do dotazníku své osobní náhledy na jednotlivé otázky. Otázky v dotaznících byly většinou uzavřeného typu, tedy bylo možno vybrat z připravených odpovědí. Občas se objevila možnost odstupňovat důležitost či přiléhavost jednotlivých odpovědí v tabulce a několikrát se objevila také otázka otevřená, jež vyžadovala miniaturní slohové cvičení o pár větách. Vzhledem k tomu, že obsah dotazníků byl překládán do angličtiny a posílán na centrálu ESA, nelze než smeknout před facilitátory, jež měli za úkol mimo jiné i rozluštit rukopis účastníků (tímto se omlouvám za všechny leváky a škrabopisce).
„Nultý“ blok otázek byl jakýmsi zahřívacím kolem, obsahoval otázky ohledně motivace debatérů a jejich povědomí o základních pojmech a hráčích v kosmickém dění jako například agentury ESA, JAXA, NASA, Roskosmos, Space X, Blue Origin a další. Malinko legračně mezi zmíněnými působil dotaz na projekt Mars One, jenž je (při vší úctě) oproti ostatním spíše pouhým nedůvěryhodným marketingovým výkřikem.
První blok měl název „Vesmír a já“. V rámci tohoto tématu účastníci diskutovali a zaznamenávali své názory na přínos i nebezpečí expanze lidstva do vesmíru a na to, co vlastně lidstvu aktivity ve vesmíru přinášejí. U tohoto tématu byly v dotaznících hlavně tabulky, kde měli účastníci zaznamenat svůj souhlas s daným výrokem (na škále zcela souhlasím-souhlasím-nesouhlasím-naprosto nesouhlasím-nemám jasný názor), eventuálně určovali své preference, například na otázku, „K čemu by měl hlavně kosmický výzkum přispívat“ bylo možné v tabulce z několika možností označit tři možné alternativy, odstupňované podle subjektivního pocitu důležitosti.
Druhý blok měl název „Role Evropy ve výzkumu a využívání vesmíru“. Zde byly zastoupeny hlavně otázky týkající se dosavadní role ESA tak, jak je vnímána veřejností a také otázky dělení financí a uvolňování dat pocházejících z projektů ESA. Zvláště poslední otázka iniciovala minimálně u našeho stolu zajímavou výměnu názorů.
Třetí blok byl zřejmě co do vážnosti tématu nejtěžším ze všech. Jeho název zněl „Celosvětová správa vesmíru“. Otázky v tomto bloku se týkaly současné i budoucí legislativy, již bude nutno s postupnou expanzí do vesmíru implementovat. Otázky typu „souhlasíte s tím, aby v budoucnu soukromé entity mohly využívat zdroje surovin ve vesmíru aniž by si kladly nárok na vlastnictví míst, odkud budou tyto zdroje získávány?“ vyvolaly poměrně bouřlivé diskuze, během kterých se vesměs debatéři rozdělili na skupinu preferující silné restrikce s využitím dozoru nadnárodní instituce typu OSN a skupinu, která nemá s těžbou surovin soukromými subjekty problém. Opět musím smeknout před skupinou, jejímž jsem byl členem – i přes velmi těžké téma jsme nakonec dosáhli rozumného konsenzu.
Čtvrtý blok se vymykal z předchozího schématu. Místo dotazníku dostaly jednotlivé stoly pouze čtyři možné scénáře budoucnosti, o nichž měli debatovat. Mohli si vybrat mezi rozvojem využívání satelitů jednotlivci za deset let, cestou na Měsíc, cestou na Mars, nebo mohli ve své fantazii osedlat stroj času a zkusit predikovat, jak bude vypadat kosmonautika v roce 2046. Druhou částí této otevřené otázky byly možné dopady daného scénáře na společnost. Přítomný facilitátor zapisoval jednotlivé postřehy a myšlenky diskutujících (opět velmi nelehký úkol). Náš stůl si vybral poslední scénář a nutno říci, že někteří z nás skutečně své fantazii meze nekladli. Zajímavé však bylo definování dopadů pro společnost. Přes „velmi odvážné“ predikce byly tyto dopady naší skupinou definovány velmi střízlivě a věcně.
Předposledním, pátým, blokem byl soubor otázek pod názvem „Budoucnost Evropy ve vesmíru“. Zde jsme se opět vrátili k tradičním dotazníkům. Otázky byly pochopitelně zaměřeny na budoucnost kosmického výzkumu a důležitost přítomnosti člověka ve vesmíru. Poměrně zajímavým bodem byla otázka, zda by se ESA měla angažovat v kosmickém turistickém průmyslu. Další otázky se zaměřovaly například na informování veřejnosti ohledně přínosu kosmonautiky v každodenním životě.
Poslední blok otázek nazvaný „Závěr“ měl za úkol zjistit, nakolik se zlepšilo v průběhu debaty povědomí diskutérů o ESA a otázkách kosmického výzkumu obecně. Několik posledních otázek jsme odhalili coby „test pravdomluvnosti“, protože byly variací na otázky v prvním bloku. Organizátoři tak chtěli zřejmě otestovat, nakolik jsou naše názory konzistentní.
Přestože na začátku debaty jsme byli usazeni k určenému stolu, po ukončení druhého bloku jsme dostali pokyn přesadit se tak, aby byly dosavadní skupiny zcela promíchány. Musím za sebe říci, že jsem této rošády litoval, neboť u našeho stolu č. 2 jsme se sešli jak názorově, tak i lidsky a diskuze s kolegy a kolegyní v této skupině byla skvělým zážitkem. Nicméně ani nově ustavená skupina u stolu č. 5, kam jsem se po promíchání dostal, nebyla vůbec špatná. Přesto bylo příjemné, když se během oběda u jednoho stolu sešla téměř kompletně naše stará skupina.
V průběhu debaty proběhly také dva telemosty. První z nich přišel na řadu během dopoledne, když se náš sál spojil s debatéry v Helsinkách. Byl to zvláštní pocit, když jsem si uvědomil, že o těch samých otázkách a problémech se v přesně stejném čase baví další dvě tisícovky lidí po celé Evropě.
Druhý telemost pak přišel v brzkém odpoledni a pro mě osobně byl skvělým překvapením. Když se na projekčním plátně objevil obličej moderátora debaty v Paříži, nebylo možné si nepovšimnout dámy, která mu nakukovala přes pravé rameno. Přestože byl obraz na Skypu značně neostrý, její obličej bylo možné rozpoznat. Byla to francouzská kosmonautka Claudie Haigneré, která má za sebou dva lety – jeden k Miru, druhý k ISS. Claudie Haigneré nás pozdravila a pak jí mohl jeden z nás položit libovolnou otázku. Přestože jsem chtěl otázku položit (a kdo by také nechtěl), kolegyně od vedlejšího stolu byla rychlejší. Bohužel, během odpovědi francouzské kosmonautky Skype „zamrznul“ a pomohl až jeho restart. Po něm už čas nedovolil kosmonautce svou myšlenku dokončit. Murphyho zákony skutečně fungují!
Na úplný závěr se přihodila velmi zajímavá věc. Když se moderátor debaty zeptal, zda by někdo chtěl něco doplnit, jeden z debatérů položil všem přítomným otázku, zda znají a sledují web Kosmonautix. Bylo to naprosto neočekávané, o to větší bylo překvapení, když se zvedly ruce odhadem asi 85-90 % přítomných. Byl to úžasný a současně zavazující pohled, zvýrazněný další otázkou, kdy se tentýž diskutér zeptal ostatních na znalost tištěného periodika s vesmírnou tematikou a rukou bylo o poznání méně.
Na závěr si každý účastník odnesl certifikát o účasti v debatě, propagační materiály ESA a dokument „Národní kosmický plán 2014-2019“. Tím ovšem celá akce nekončila, minimálně ne pro pro členy a příznivce fóra Kosmonautix a také pro kolegy z facebookové skupiny Vědátor. V nedaleké osvěžovně debata, tentokrát na volné téma, pokračovala i nadále. Bylo skvělé setkat se s lidmi, jež byli do oné soboty schováni pouze za nickem na fóru. Mohu bez přehánění konstatovat, že jsem při osobních setkáních se členy fóra nikdy nenarazil na nepříjemného, nezajímavého, omezeného člověka. „Afterdebata“, jak bylo přítomnými posezení u chladných nápojů pojmenováno, nebyla výjimkou. Debatovalo se o všem možném i nemožném. Ke své lítosti jsem musel poměrně brzy diskuzi opustit, abych stihl vlak domů, nicméně podle zpráv, které mám, se „afterdebata“ protáhla do pozdních večerních hodin.
Celkově na mě občanská debata o ESA učinila dobrý dojem. Jediné, co bylo možné organizátorům vytknout, byla téměř naprostá absence propagace v masmédiích. S výjimkou jednoho článečku v tištěném celostátním deníku nebylo možné o této akci zaznamenat žádnou zmínku v tradičních informačních kanálech pro širokou veřejnost. Informace o debatě se zjevně šířily zejména prostřednictvím sociálních sítí a diskuzních fór. Možná tak nebudou mít výsledky české debaty dostatečnou výpovědní hodnotu oproti běžnému vzorku populace, protože podle všeho většina účastníků považuje kosmonautiku za srdeční záležitost a proto bylo možné u některých otázek předem vědět, jak bude většina odpovídat. Pokud bylo záměrem „ulovit“ pouze fanoušky kosmonautiky, pak nelze říci ani slovo proti. Jestliže však měli být na debatě zastoupeni také laici, obávám se, že téměř nulová informační kampaň nesplnila svůj účel. Opravdu těžko lze očekávat, že běžný občan bedlivě sleduje stránky Technologického centra AVČR…
Výstupy debaty lze najít na této webové stránce, zajímavá je možnost porovnat odpovědi na jednotlivé otázky s odpověďmi občanů v jiných státech ESA, eventuálně s Evropou jako celkem. Zatím jsou k dispozici pouze dílčí výsledky, kompletní zpracování je plánováno v průběhu podzimu, podle některých odhadů do října. Oficiální obrazový záznam lze najít v této galerii.
Zda bude názor občanů během prosincové schůzky rady ESA skutečně hrát významnou roli, to se lze pouze dohadovat. Nicméně už jen pouhý fakt, že tato debata vůbec proběhla, můžeme hodnotit jako velmi pozitivní signál. Věřme, že to není naposledy, kdy Evropská kosmická agentura popřála sluchu svým fanouškům a zájemcům o dění za hranicemi atmosféry…
Velké díky patří Milanu Mayerovi za fotografie pro tento článek.
Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com/media/Cr-Vk-pWYAAvnul.jpg:large (kredit: ESA)
archiv Milana Mayera
Asi hezká akce, ale rozhodovat o využívání vesmíru se bude na kosmodromech. OSN tomu může jen házet klacky pod nohy. V případě těžby vzácných surovin se tomu bude říkat „drancování našeho společného bohatství“. Omlouvám se za vyhraněný názor. Přilétávající kameny nehodlám házet zpátky. Možná ráno. 🙂
Hezká akce to byla, zejména v podvečer… 🙂
Co se týče toho OSN (nebo podobné organizace), mám podobný názor. Nějaký základní legislativní rámec bude asi nutný, ale celkově bych do toho úředníky motal co nejméně.
🙂 Věřím, není nad společného koníčka. Váš názor mne těší, není u literárně nadaných lidí úplně obvyklý. To by se mi s Vámi na té „afterdebatě“ určitě líbilo. 🙂
Bohužel tak to asi bude. Zvlášť když se úředník bude cítit v pozici „poslední zdi chránící přírodu proti drancujícím dobrodruhům“. Tohle „vyšší“ poslání ho může neskonale naplnit, zvlášť když se k němu připojí Greenpeace, klimatologové nebo jihočeské matky.
Zajímalo by mne jakou “ vzácnou “ surovinu se vyplatí nejbližších 50 letech těžit ve Vesmíru, nikoli na Zemi.
V příštích padesáti letech asi ještě ne, ale v delším horizontu to bude rozhodně naléhavější problém.
Jakoukoliv, pro kterou bude využití přímo v kosmu a nemusela by se tedy dovážet ze Země. Pro mě je víc než těžba důležité zpracování surovin ve vesmíru, ale dokud nedokážeme natěžit suroviny, není co zpracovávat.
Později by se mohlo jednat o „dovoz“ platiny.
No, rekvalifikace horníků z dolu Lazy na taikonauty bude asi ještě „chvíli“ trvat. 🙂
Pokud vím tak nejde ani tak o to CO těžit, ale KDE. Tj. pokud chceme něco stavět ve vesmíru bude levnější tam i těžit.
ESA, pokud i nadále bude rezignovat na vlastní pilotovaný program, by měla mít tři cíle :
1/ Držet krok v technologiích nosičů i užitečných zatížení.
2/ Výzkum těles Sluneční soustavy.
3/ Jednotlivé projekty stavět dle požadavku trhu a hlavně vědeckých požadavků jednotlivých výzkumných týmů na univerzitách a vědeckých ústavech.
Mimo veškerou diskuzi je ovšem spolupráce s ostatními kosmickými agenturami.
Zajímavá akce. K tomu třetímu bloku a případné legislativě regulující komerční využívání vesmírného bohatství. Myslím, že v první řadě bychom měli dokázat, že to dokážeme. Že jsme nějakého využívání nebo klidně i „drancování“ schopni. Zatím je to vše jen na papíře.
Jen ať se klidně libovolná společnost vydá na libovolné místo ve vesmíru a vezme si, co potřebuje. Podle vzoru Divoký západ. Omezil bych to jen neporušováním práv ostatních, respektováním práva prvního a také respektem k historickým pozemským artefaktům ve vesmíru nebo na mimozemských tělesech. Omezování tohoto rozletu způsobí jen zbytečné zdržování rozvoje a může i odradit případné dravé společnosti. Teprve poté, co se dostaví první výsledky a bude zřejmé, že to půjde, by se postupně mohla začít vytvářet pravidla. Jsem pro, aby byl tento počáteční rozvoj bez omezení, samozřejmě při zachování bezpečnosti a seriozního chování jednotlivých společností.
Správně. Právníci by neměli překážet v rozvoji lidstva.
Já osobně stále tajně doufám, že si ESA pořídí, tak trochu sirotčí projekt Dream Chaser. Ano NASA sice cukla a pro Drem Chaser se otevřela možnost zásobování ISS. Přesto si myslím že ESA by si tento zajímavý prostředek pořídit mohla také. I za cenu že si koupí jen licenci. Teoreticky by si mohla koupit plány na to samé od Ruska?
Rusko něco takového má? Buran nepočítám, to je trochu jiná váhová kategorie.
Jinak ESA podobnou věc vyvíjí ve vlastní režii a vloni se konal i testovací skoroorbitální let, takže jsou v tomto dál než DreamChaser (ještě by to mohli naučit přistávat, manévrovat v kosmu a připojovat se k ISS, samé drobnosti 😉 ).
en.wikipedia.org/wiki/Intermediate_eXperimental_Vehicle
Sověti měli malé raketoplány typu Dream Chaser rozpracované a lítali s nima balisticky. Dej si do google slovo: „raketoplán Spiral“ nebo do youtube: „Unpiloted Orbital Rocketplane BOR pt 1 / 3 (russian)“
Dream Chaser buď z tohoto koncept převzal hodně inspirace a nebo fyzika je dovedla ke stejnému řešení.
Díky, neznal jsem.
Takato akcia je pre ESA velmi dobrym PR. Paci sa mi roznorodost tem, ktore boli preberane. Mozno akciami po celej europe chceli docielit vacsi zaujem beznych ludi o kozmonautiku a vesmir. Inac pozyvat laikov na besedu o tom, ako ma vyzerat dalsie smerovanie ESA je, aspon z mojho pohladu, hodne vazneho zamyslenia. Po prve preto, ze obycajny clovek nema ponatia co vsetko ESA zastresuje, poskytuje, ‚vyraba‘ a nepozna prakticky prinos. Po druhe preto, ze obycajny sudny clovek povie, ze peniaze pre ESA treba treba investovat do niecoho, pre obycajneho cloveka, zmysluplnejsieho.
Jaké jsou nabídky? Přímá demokracie, zastupitelská demokracie, diktát „nás neobyčejných“. 🙂 Co navrhujete? Já jsem pro druhou možnost. A trpělivé přesvědčování „obyčejných“.
P.S.
Pro nedůtklivce: Bavíme se o směřování ESA. To je, prosím, politikum.
Ale ved ja som vobec nekritizoval politiku EU alebo zriadenie, v ktorom zijeme :-). Skor uvazujem o tom, ci bezny clovek vie racionalne a realne zhodnotit ako a kam by sa mala ESA vydat. Uvedomujem si, ze nezavisly a cerstvy pohlad na vec je dolezity, co ma privadza k inej otazke: ako bude ESA zohladnovat vysledky, ktore ziskala a ci budu pre nu vobec relevantne.
Trochu jsem Vás podezíral. 🙂 Také se bojím zapojování laické veřejnosti do řízení odborných záležitostí, a zrovna tak úprav chování lídrů podle výsledků průzkumu veřejného mínění. Zapojování hobbistů a odborníků zase vede k lobingu. Největší šance vidím v tom „neagenturním“ přístupu, v zapojení vizionářů a privátních investorů. To je ale zatím (snad) opravdu neevropské. Když agentura za peníze daňových poplatníků přesvědčuje daňové poplatníky o svojí užitečnosti, nezdá se mi to úplně dobře. Nic jiného ale nemáme, tak zbývá jen ta demokratická kontrola laickou veřejností. A ta je natěšená na Mars One. 🙂
Podle zběžného pohledu na výsledky průzkumu mám podezření, že jsou kolonky s výsledky nějak zpřeházené. Jak si vysvětlit, že SpaceX nikdo nezná zato MarsOne ano.
35% účastníků akce „vůbec nezná“ NASA…. 🙂 To jako vážně se v takovém kolektivu plodně debatovalo „O směřování, programech a roli Evropské kosmické agentury“?
Těch 35% je vlastně celoevropské procento (1546 lidí). To znamená, že 542 „vůbec nezná NASA“. V rámci Česka je to lepší, tady „vůbec nezná NASA“ 12% ze vzorku 75 lidí. Což je nějakých 9.
To je v rámci celé Evropy, v ČR jen 12% (i tak je to dost na pováženou) Francie dokonce 43%, což je snad horší, než celosvětový průměr, ne? 🙂 Zajímavé je, že s Roskosmosem to v ČR i ve Francii dopadlo lépe a dokonce i s Německým centrem pro letectví (jehož zkratku DLR jsem si sám musel googloval) a nejlépe s Mars One. V ČR zase totální propadák se SpaceX (53% nezná vůbec). Hmm, nepomíchaly se někde odpovědi?
Zeptejte se kdejaké holčiny či mladé maminy, jestli ví, co je NASA. Nebudou znát ani NASA ani SpaceX. Tenhle svět je tak úžasný a různorodý, že jim mohou být tyhle informace úplně buřt. Mimochodem i NATO bude některým připadat jako poněkud zapeklitá zkratka. A to už je úplně jiný kalibr.
Předpokládal bych, že ten, kdo dorazí na takovouto akci, asi tuší, že se nejde o háčkování nebo pokémony, ale o něco kolem výzkumu vesmíru. A nezlobte se, ale kdo si jen přičichnul ke kosmonautice, tak někde zahlédl fotky z Marsu a ví, že Amíci se procházeli po Měsíci a zaslechl něco o Challengeru nebo o Columbii. Takže mi není jasný, jak tito dotyční mohli minout zkratku NASA, která na ně v takovém případě útočí ze všech stran. Bez NASA by byla kosmonautika a výzkum vesmíru jako celek docela chudá.
Spytihněv: Já jsem to teda asi špatně četl. Myslel jsem, že ty anketní otázky byly pokládány obyvatelům v Evropě obecně. Ne tedy jen „specialistům“, kteří se zůčastnili té konference. Tam bych samozřejmě horší než 90 procentní znalosti vůbec neočekával.
Hlavně mě překvapilo, jak známá byla zkratka DLR oproti NASA, Roskosmos nebo SpaceX. V Německu bych to pochopil, ale u nás? Jinak, jak psal Spytihněv. Taky se nebudu cpát na seminář floristů, když nepoznám tulipán od lilie. Navíc, jak jsem pochopil, existoval dokonce nějaký předvýběr na základě online dotazníku, takže to mohlo být trochu vyfiltrované.
maro: V tom případě je zase divná hned první otázka o kosmických agenturách obecně, kde 9% odpovědělo, že jsou to profíci, kteří se toho přímo nebo nepřímo účastní. Nevím, přijde mi to divné.
Možná jde taky o samotnou interpretaci otázky a odpovědí (jako ve všech podobných dotaznících). „Znát NASA“ si můžu vyložit různě (je to umět přeložit zkratku? vědět o jejich projektech? vědět jak se jmenuje ředitel? vědět jak funguje samotná agentura?), a „hodně“/“málo“/“vůbec“ jsou také velmi subjektivní pojmy. Třeba jsou jen někteří víc kritičtí k úrovni vlastních znalostí. 🙂 Já bych z toho moc dalekosáhlých závěrů nevyvozoval.
Pokud jsou výsledky správně, tak co znamená, že cíl, aby se debaty zúčastnili i úplní laikové, byl naplněn více než dostatečně:-)
Diskuzi jsem si užil náramně, děkuji všem zúčastněným a hlavně „kolegům“ z původního stolu č.2 😀