Nepřetržitý proud mnohokrát spatřených pohádek a filmů, který se na nás valí z televizních obrazovek, by jistě mohl přinést i příběhy Homolkových jedoucích za krásnými panoramaty lanovkou vysoko do hor. My dnes máme k dispozici pravidelný přísun panoramat nejen z našich hor prostřednictvím webových kamer. K názvu článku nás přivedl další nádherný snímek, který byl vytvořen z obrázků marsovské kamery. Tentokrát je mimořádný tím, že jde o první 360° panorama, vytvořené z kamery Curiosity, nacházející se na stěžni, protože doposavad všechna panoramata s robotem v záběru vytvořila kamera na robotické paži. Takové snímky jsme vlastně byli zvyklí běžně vídat u Spirit a Opportunity. V článku se tedy podíváme na uvedené snímky a přidáme i něco navíc.
V úvodu vidíme výřez z nezvyklé, tzv. polární projekce panoramatu. Jednotlivé záběry pro tento obrázek vznikly během solu 1197, znamená to tedy, že vozítko je na povrchu Rudé planety už více než 1200 marsovských dnů. Dříve bylo běžné, že starší vozítka, Spirit a Opportunity, sklopila své kamery na stěžni, a podívala se na svoji palubu a okolí. A přesně to teď poprvé provedli operátoři Curiosity. Pomocí kamery se stejně širokým záběrem (MastCam 34) provedli snímkování paluby roveru i širokého okolí. Díky tomu mohlo vzniknout 360° panorama okolí vozítka, kterému poblíž vévodí nejméně 4 metry vysoká stěna duny a ve vzdáleném okolí vidíme světlý vrcholek hory Aeolis Mons a také vzdálené kopce, představující samotné valy kráteru Gale, kde Curiosity v roce 2012 přistála.
Další způsob, jak snímky zpracovat je, že je poskládáme do dlouhého obdélníkového panoramatu. Také v tomto podání jej prezentoval autor výše uvedených fotografií, ale my se podíváme na jinou verzi od Elisabetty Bonorové z Itálie, která tomu přidala kouzlo v podobě úpravy kontrastu. Nejsvětlejší vpravo je Aeolis Mons (příznivci nazývaná Mt. Sharp), střední části dominuje tmavá duna Namib a vlevo vzadu je trochu v oparu okraj kráteru Gale.
Jak jste si mohli všimnout, čerpáme z galerií na Flickru, kde se běžně vyskytují snímky amatérů, kteří snímky z Marsu zpracovávají a poskytují pak na veřejnost. NASA jistě přijde s vlastní verzí, která je potom v podstatě dokonalá, ale tyto různé pohledy na tento záběr, navíc vytvořené krátce po pořízení snímků, mají své kouzlo. Výborný nápad měl také Andrew Bodrov, který snímek umístil na virtuální server 360cities.net a dodal mu tak zcela nový rozměr. Doporučujeme tuto verzi shlédnout, protože na ní si nejlépe uvědomíte rozměry tmavé duny nedaleko vozítka.
Tak, to bychom měli aktuální panorama z Curiosity. Mimochodem pokud vám to připadá běžné, tak se podívejte jak taková panoramata z kráteru Gale obvykle vypadají. Na snímku je vidět obvykle jen krajina a kousek kol vozítka. Poprvé však byla do snímku zahrnuta i celá paluba pojízdné laboratoře.
A nyní se přesuneme na opačnou polokouli Marsu, kde se nachází vozítko Opportunity. To si v posledních měsících vybralo průzkum Marathon Valley a to jednak proto, že se zde nachází opravdu mimořádně rozdílné typy hornin, a potom také svahy údolí jsou celkem vhodně orientovány k přečkání aktuálně nastávající zimy na jižní polokouli Marsu.
Přestože má Opportunity menší množství energie a potýkala se v listopadu i s drobnými technickými problémy, stále nám pomáhá zkoumat jílovité horniny na svazích valu kráteru Endeavour. Pokud si chceme alespoň trochu představit, jak taková lokalita vypadá, máme k dispozici parádní panorama, které bylo pořízeno během solu 3658. Dominují mu v pozadí planiny, které představují střed kráteru velkého 22 km. Vzadu vidíme i kopce tvořící protější val. V popředí je proláklina nazvaná Marathon Valley.
Detailní záběry se pokusil poskládat James Sorenson. Obrázky pochází z barevné MastCam.
Dr. Steve Squyres o práci vozítka prohlásil, že nyní mají za sebou prohlídku údolí a teď se přesunuli blíže k pozoruhodným červeným vrstvám, které vozítko objevilo. Vědci zde dříve pozorovali z oběžné dráhy zvýšený výskyt fylosilikátů, což jsou vrstevnaté horniny bohaté na oxidy křemíku SiO4. Podrobnější analýza ukázala, že nejvíce jich je právě v oblasti výskytu červených vrstev. Fylosilikáty určitě vznikaly v prostředí bohatém na sladkou respektive téměř neutrální vodu.
V dnešním článku jsme se omezili na krásu a vědecká data šla převážně stranou, ovšem bez podobných obrázků by asi financování podobných misí bylo o dost obtížnější. A ruku na srdce, proč se závěrem roku prostě jen tak nekochat panoramaty, byť jsou převážně červená. Taková exotika byla ještě před dvaceti lety, kdy se chystal let Pathfinderu a internet měl doma jen málokdo, jako nemožná věc. Uživejme si to.
Zdroje informací:
http://www.unmannedspaceflight.com/
http://www.planetary.org/blogs/
http://www.planetary.org/explore/
Zdroje obrázků:
https://www.flickr.com/photos/43581439@N08/23369936613/sizes/h
https://www.flickr.com/photos/43581439@N08/23970668086/sizes/h/
https://www.flickr.com/photos/lunexit/23924112205/sizes/h/
Ta černá duna trochu připomíná výsypky dolů někde na Ostravsku nebo Kladensku. Nebyli na Marsu horníci?
To si pište, že si to užívám 🙂 Díky