Nadpis nemá evokovat představu tajících ledovců, ale míří na fakt, který si mnoho středoevropanů, kteří nikdy nepřišli do styku s obrovskými masami ledu, vůbec neuvědomuje. Ledovce totiž neustále tečou – jsou v mimořádně pomalém pohybu směrem do údolí, kam s sebou strhávají kamení a tvoří morény. Snímky ze sondy New Horizons ukázaly, že podobný efekt probíhá i na Plutu. Včerejší tisková konference se ale nevěnovala pouze zdejším ledovcům. V dnešním článku se budeme věnovat také atmosféře trpasličí planety.
Ještě než se začneme věnovat objevům, které byly na konferenci představené, musíme zmínit, že momentálně na Zemi dorazilo jen něco mezi 4 a 5% celkového objemu dat, která byla navíc poznamenána kompresí, aby se odeslala co nejrychleji. V těchto hodinách pomalu končí tzv. první komunikační fáze. Druhá fáze, která bude trvat až do září asi nepotěší fanoušky, protože během této fáze se zřejmě nebudou posílat žádné fotky. Sonda bude na Zemi posílat výsledky spektroskopických měření, data o měření prachových koncentrací a podobně. Ale jakmile se přeneseme přes tohle období, budou slovy Alana Sterna „pršet obrázky z nebe“. Máme se tedy na co těšit. Nasbíraná data budou vědcům sloužit k mnohaleté analýze.
Zdroj: http://i.imgur.com/
Velmi zajímavé poznatky přišly z oblasti Sputnik planum, která se nachází v regionu Tombaugh. Momentálně máme k dispozici pouze mozaiku složenou ze sedmi detailních snímků. Ale už i z toho mála bylo možné vyčíst mnoho zajímavých informací. Začneme v levém horním okraji. Úplně nahoře je vidět erodovaný terén s mnoha krátery, naopak Sputnik planum je téměř dokonalá rovina. Jak si vysvětlit takto ostrý přechod? Nápovědu nám mohou dát útvary v místech, kde se oba typy terénu potkávají. Jak ukazuje obrázek o pár řádků níže, jsou zde vidět útvary, které připomínají tok ledu. Na Zemi tento jev známe od ledovců, které tečou do údolí. Led se nám jeví jako pevná hmota, ale ve skutečnosti je plastický.
Zdroj: http://www.nasa.gov/
Ovšem při teplotách, které na Plutu panují by byl vodní led neskutečně tvrdý, připomínal by spíše kus kamene a netekl by. Ale jak už víme, povrch Pluta pokrývají vrstvy pevného metanu, dusíku, či oxidu uhelnatého. Jejich bod tání má k teplotám na Plutu mnohem blíže než voda a tudíž se dá očekávat jejich větší plasticita. Ukazuje se tedy, že na Plutu jsou opravdu aktivní geologické procesy, při kterých je povrch zakrýván novějším materiálem, což vysvětluje rozdíl v počtu kráterů – starý terén je pokrýván mladou vrstvou, na kterou nestačilo dopadnout tolik úlomků.
Zdroj: http://www.nasa.gov/
Zdroj: http://www.nasa.gov/
Pokud náš pohled zaměříme do spodní části výše přiložené mozaiky lokality Sputnik planum, spatříme na východě pohoří Norgay montes, zatímco více na západ leží Hillary montes. Názvy samozřejmě míří k prvním lidem, kteří zdolali Mount Everest. Na jihozápad od Hillary montes leží oblast s tmavými horninami, která dostala jménu Cthulhu. Přiložený snímek ukazuje, že i zde probíhá tok „ledu“ ze severnějších oblastí. Vypadá to, že Hillary montes tento nevodní led obtekl a de facto sevřel ze všech stran. Odborníci zatím nevědí, čím je tento proces poháněný. Spekuluje se o tom, že se v podloží mohou nacházet teplejší oblasti, kde by mohl být dusík v kapalné formě, ale zatím k podobným konstatováním chybí důkazy.
Seznámili jsme se také se snímkem Pluta ve falešných barvách – tak, jak nám měřily spektrometry. Aktuální objevy ukazují, že zatímco se metan a dusík vyskytují prakticky po celém Plutu, tak oxid uhelnatý najdeme pouze uprostřed lokality Tombaugh regio, který je mnoha lidem díky svému tvar známější jako Srdce. Pohled na tuto oblast ukazuje, že v její levé (západní) části je už od pohledu materiál konzistentnější, než v pravé (východní) polovině. Některé teorie hovoří o tom, že zásobárna tuhého dusíku, oxidu uhelnatého a metanu leží v levé polovině. Tím, jak tyto sloučeniny sublimují, mohou být přenášeny větrem do okolí – třeba do východní části srdce, kde dopadnou na povrch.
Zdroj: http://pluto.jhuapl.edu/
Celkově můžeme říci, že kvůli protáhlé oběžné dráze a sklonu oběžné dráhy jsou na Plutu různé oblasti vystavené různému působení slunečních paprsků a to se může odrážet v jejich složení – jak intenzivně tu látky sublimují a podobně. I zde je nutné poznamenat, že sonda má v paměti stále uložené ohromné množství spektroskopických měření, která jsou výrazně podrobnější.
Dočkali jsme se také prvních výsledků z měření atmosféry Charonu, když tento měsíc zakrýval Slunce. Dlouhé roky se spekulovalo, zda Charon má či nemá atmosféru. Ačkoliv zatím na Zemi nedorazilo plné spektrum, zdá se, že pokud Charon nějakou atmosféru má, pak bude velmi, velmi slabá. Křivka zákrytu je výrazně ostrá, což ukazuje, že světlo, které procházelo kolem Charonu, nebylo ničím ovlivněné, až najednou měsíc zastínil Slunce. Pokud by snad Charon nějakou atmosféru měl, bude zřejmě tvořena dusíkem a metanem. V září by měli mít vědci dostatek informací k tomu, aby tuhle záhadu definitivně rozřešili.
Zdroj: http://www.nasa.gov/
Hovořilo se také o zákrytu Slunce za Plutem – vůbec poprvé jsme mohli vidět atmosféru této trpasličí planety – jako jemný prstenec, který ohraničuje kotouč Pluta na tmavé obloze. Z tohoto mlhavého oparu vědci vyčetli mnoho zajímavých detailů. Rozhodně to neznamená, že by na povrchu Pluta byla mlha – opar je tak řídký, že by z povrchu nebyl vůbec vidět, ale když trpasličí planeta zakryla Slunce, vyloupnul se v plné kráse. Sluneční paprsky tu totiž narazily na drobné částice, které jsou volně rozptýlené v atmosféře trpasličí planety. Tato interakce změnila jejich směr a ohnula je, což osvětlilo celou atmosféru.
Zdroj: http://www.nasa.gov/
Na snímků mohou vědci sledovat koncentrace částic v různých výškách a na základě toho rozvíjet teorie o tom, zda na toto rozložení má vliv složení částic, nebo nějaký mechanismus, který je uvádí do pohybu. Tak jako tak se jedná první studium počasí na Plutu. Poměrně překvapivé je, že opar sahá 5x výše, než se čekalo – skoro do výšky 160 kilometrů. Během pozorování se objevila teorie o tom, že ultrafialové záření rozkládá molekuly metanu v atmosféře, ze kterých vzniká například etylen, nebo acetylen. Tyto látky potom klesají do nižších vrstev, kde vytváří opar. Zde mohou dále díky UV záření reagovat a vytvářet komplexnější sloučeniny, kterým se říká tholiny. Ty mohou dopadat na povrch Pluta a vytvářet zde tmavé oblasti.
Zajímavá zjištění se objevila také u tlaku atmosféry. Zjednodušeně řečeno je tlak atmosféry dán gravitací tělesa a hmotností nadložních vrstev atmosféry. Zatímco s gravitací se hýbat nedá, hmotnost atmosféry se měnit může. Pluto díky své výstřední oběžné dráze prochází různými cykly – když je blíže ke Slunci, odpaří se z povrchu více plynů, což zvýší tlak atmosféry. V této době se Pluto od Slunce vzdaluje a tak by bylo logické, aby tlak klesal. Měření ale ukázala něco jiného.
Zdroj: http://www.nasa.gov/
V minulých letech prováděli odborníci měření atmosféry na Plutu tak, že sledovali Pluto, když překrývá nějakou vzdálenou hvězdu. Na základě toho se jim podařilo sestavit graf, který ukazuje, že tlak na povrchu v posledních letech roste. Velmi zajímavé výsledky ale přinesl experiment REX, který byl založen na změnách přijatého signálu ze Země. Tato data ukazují sotva poloviční hodnotu oproti minulým měřením – zatímco pozemská měření ještě před pár lety udávala něco kolem 20 mikrobarů, REX ukazuje, že tlak na Plutu může být maximálně deset mikrobarů.
Zdroje informací:
http://www.nasa.gov/
http://www.nasa.gov/
http://www.nasa.gov/
http://www.nasa.gov/
http://www.nasa.gov/
http://www.astro.cz/
Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com/media/CKspetmWoAEvtx5.png:large
http://i.imgur.com/Y8UHBNF.png
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/nh_04_mckinnon_02b.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/nh_04_mckinnon_02c.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/nh_04_mckinnon_03c.jpg
http://pluto.jhuapl.edu/…/01_Stern_03_Pluto_Color_TXT.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/nh_01_stern_05_pluto_hazenew.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/nh_02_summers_01b_hazeimage.jpg
http://www.nasa.gov/sites/…/thumbnails/image/nh_02_summers_03b_pressure-720p_3.jpg
To je rychlost : )
Snažíme se 😉
Jak je to s tou mozaikou ? Kolik procent povrchu Pluta sonda stihla při průletu podrobně nafotit ? Případně jak velká část Pluta nám zůstane skryta a nepřístupna ?
Sonda nyní letí „nazdařbůh“ bez cílu na konec sluneční soustavy, čili za mnoho let dosáhne heliopauzy nebo vědci po cestě sledují nějaký další cíl, např poletí kolem nějakého asteroidu, planetce ap. ? Děkuji za upřesnění a přeji hezký den.
Detailně nafocena by měla být celá denní polokoule Pluta i Charonu. Těch 7 snímků je to, co se zatím podařilo přenést na Zemi. Hlavní úroda snímků nás čeká až na podzim, protože teď je na řadě přenos spektroskopických a dalších pozorování. A budou i v lepší kvalitě, dosavadní snímky byly komprimovány pro rychlejší přenos dat. Určitě se dočkáme i záběrů detailů z noční strany obou těles, v programu jsem zahlédl snímkování nočních stran pomocí odraženého světla od Pluta / Charonu.
A New Horizon teď pokračuje v letu Kuiperovým pásem. Řídící tým vybírá vhodná tělesa poblíž dráhy. Takže jestli vše klapne, dočkáme se za pár let průletu kolem dalších těles. Ale nic tak impozantního jako Pluto už tímto směrem neleží. Na trase jsou kandidáti o průměru desítek kilometrů jestli se nepletu.
Nejžhavější kandidáti jsou dva. 2014 MU 69 (velikost pár desítek km) a 2014 PN 70 (taky jen desítky, ale mohl být o něco větší). Ale v těch rozměrech je dost velká tolerance, v podstatě nic o nich nevíme.
V podstatě můžeme čekat objekty podobné malým Plutovým měsíčkům, řekl bych.
Pravděpodobně, i když ty čtyři malé měsíce nám ještě ani pořádně představeny nebyly. Snad se na sondě skrývají jejich lepší záběry.
Pokud jde o ty dva kandidáty, tak tam jsem zvědav, jaká bude volba. PN70 je sice větší, ale na jeho návštěvu bude potřeba více paliva. U MU69 je to naopak.
Díky za vyčerpávající odpověď.
„Detailně nafocena by měla být celá denní polokoule Pluta i Charonu. “
Opravdu? V okamžiku největšího přiblížení by poměrně podstatné části osvětlené polokoule Pluta i Charonu neměly být buď vůbec vidět, nebo alespoň by měly být vidět pod takovým úhlem k povrchové normále, že výrazně utrpí rozlišení v jedné ose.
Dobře, neberte mě doslovně, ale záběry z těch posledních 300 000 kilometrů budou dostatečně detailní. Rozlišení i ve stovkách metrů je vynikající. A v něm uvidíme celé Pluto / Charon.
To znamená, že atmosférický tlak na Plutu by měl desetkrát vyšší než na Marsu ?
1mikroBar = 0,1Pa… Na Marsu je cca 700Pa… Tak asi ne 😉
Opravdu jsem nečekal, že se z Pluta vyklube až tak zajímavý objekt. Dawn u Ceres musí žárlit 🙂 A ty názvy. Měsíce jsou z jedné mytologie, Mordor z další a teď ještě Cthulhu. Vše bezútěšné, jak se sluší na tyto temné končiny. Díky za další článek na toto téma.
Musím se přiznat, že jsem od Pluta nečekal tolik zjištění o jeho povrchu. Čekal jsem povrch zjizvený miliardami let bombardobání kosmickými tělesy jako náš Měsíc. A ono se ukáže, že je tam vrstva pevného dusíku, která navíc teče! Myslel jsem si, že pevného dusíku bude na povrchu málo jen v občasných čepičkách a ono je ho tam tolik, že si tam vesele teče!
PS: Děkuji moc za tyto články, protože na konference nemusím být připojen k internetu a moje znalost angličtiny také není nejlepší.
Myslím, že překvapených je více lidí. 😉
To nás opravdu těší. 😉
Záhada gigantického kráteru na Plutu – Narážím na dřívější článek, kde je nafoceno Pluto ještě z velké vzdálenosti, pravděpodobně z odvrácené strany https://kosmonautix.cz/2015/06/zdobi-pluto-obri-krater/
Potvrdil se ten obří kráter, či nikoliv ? Díky.
(Je možné, že mi nějaký článek v té záplavě unikl, kde se možná ještě mluví o tom kráteru).
Momentálně se zdá, že šlo o špatnou interpretaci surových dat. Ale chyba se v takovém případě udělá velice snadno, protože se není čeho chytit.
Dušan má pravdu, když jsem ten snímek zpracovával, snažil jsem se vytáhnout z obrazu drobné detaily na planetě a tím se to, o čem teď víme že je část té tmavé oblasti podle rovníku, jevilo na tu vzdálenost při nedostatku detailů jako impozantní kráter.
Nicméně už tenkrát jsem poukazoval na možnost že to kráter nebude. Ale vypadalo to zajímavě.
no nechci být za chytrolína, ale psal jsem tu už před týdnem, že tam pravděpodobně nevodní led pomalu teče (címž může vytvářet i ty tmavé čáry, když sebou na okrajích táhne materiál, jako u ledovců na Zemi). 🙂
Gratuluji k dobré dedukci. 😉
Děkuji za krásné články. Povrch Pluta je jedno velké překvapení, to zřejmě nikdo nečekal, je zajímavé že teď každá sonda jak ke kometě tak k planetkám přinesla spoustu nečekaných útvarů na povrchu. Škoda že nejsou peníze na další sondy. Možná že by nebylo marné ukončit ISS už nyní, neposílat lidi do kosmu a ušetřené peníze věnovat na výzkum Sluneční soustavy. Možná by zbylo i na pořádný vesmírný teleskop.
Tak hrozné to přeci není, že by nebyly peníze na další sondy. Několik velice zajímavých meziplanetárních sond právě letí ke svému cíli a nemálo startů dalších nás čeká v následujících pěti letech. A tím to určitě nekončí.
Hrozné to není ale docela to osekali na minimum. Co takhle místo Oriona vyvíjet nosiče na vyslání sond k Uranu a Neptunu. Nejhorší je že si každý (rozuměj Čína, Indie, Rusko a USA) hrabou na svým písečku místo aby spojili síly na něco pořádného.
K tomuto účelu přece může posloužit raketa SLS, která se vyvíjí jakožto nosič pro loď Orion. Vědci už se snaží vymyslet odpovídající mise, aby měla raketa využití. A mezi (zatím neschválenými) návrhy je třeba i sonda pro oběžnou dráhu Uranu.
Uran je dost daleko, takže aby se k němu sonda dostala v rozumný čas a zaparkovala na orbitě, musí mít obrovské zásoby paliva. O Neptunu ani nemluvě, ten momentálně není o moc blíž než Pluto, ke kterému to NH trvalo deset let a na zpomalení by potřeboval vláčet s sebou něco jako první stupeň Falcona 9 (možná přeháním, ale řádově to nebude daleko). Ze současných nosičů není žádný schopen vynést něco takového. SLS je asi ideální kandidát a možná by to zvládl i připravovaný Falcon Heavy. Ani jeden z nich by však nevznikl, kdyby nebyl primárně určen pro pilotované lety. Výzkum Uranu tolik peněz bohužel nenaláká.
Že si každý hraje na svém písečku, je celkem logické. Výlety do hloubi Sluneční soustavy vyžadují tu nejšpičkovější techniku, o kterou se nikdo nechce moc dělit. Navíc Američané jsou v současné době jediní, kdo podobné věci zvládá na dostatečné úrovni. Přizvukovat může ESA a JAXA, ale Rusové, Číňané a Indové jsou v tomto ohledu (meziplanetární sondy) moc pozadu, aby mohli hrát významnou roli v nějaké společné akci.
Vojta : no právě, proto je mi z toho smutno že už se nějaké významné sondy nedožijeme.
Faktem je, že oproti předchozí dekádě ten počet misí na všech úrovních (Flagship, Discovery, atd.) povážlivě poklesl. Někde jsem na to viděl pěknou (nebo spíš znepokojivou?) analýzu. Třeba ze čtyř mísí, co nám momentálně dělají velkou radost (MER, MSL, NH, Dawn), byla pouze jedna vypuštěna v tomto desetiletí.
Pokud byste tu analýzu našel, bylo by fajn, kdybyste nám dal odkaz. Ohledně „desetiletí“ – to je myslím divné měřítko. V tomto destiletí kromě MSL třeba startovala JUNO, která co nevidět dorazí k Jupiteru, startovala také Hayabusa 2, čeká nás OSIRIS REx, 2x Exo Mars, BepiColombo, rover 2020 a další. A to nemluvím o čínském dobývání Měsíce, JWST, Gaia, Solar Orbiter, Cheops… Samozřejmě, člověk nemá nikdy dost a všichni bychom si toho přáli víc. Ale já myslím, že můžeme být spokojení.
jj to je pravda, člověk nemá nikdy dost na sobě to vidím. Je fakt že mi můžou kosmické agentury říci: ,, Neplatíš nepřepínej“ (rozuměj nekecej)
Tam šlo pouze o mise NASA. Jakožto článek publikovaný „v USA“ (tedy přesněji na americkém webovém serveru) se ten text zabýval směřováním místní vesmírné politiky, a těžko by mělo smysl apelovat na Američany, aby apelem na vlastní politiky ovlivnili místo v NASA dění v ESA a JAXA, že? 😉 Pokusím se to dohledat, už je to pár měsíců, co jsem to viděl. Úspěch hledání ovšem nezaručuji. 😉
Navíc bych ještě doplnil, že pilotovaná kosmonautika rozvíjí naše znalosti i v oborech, kde nepilotovaná nemá šanci – namátkou třeba v lékařství. Experimenty, které se dělají na ISS jsou s velké části zaměřené právě do oblasti biologie.
No nevím, zdá se mi že to je jen zdůvodnění ISS. Mezinárodní stanici jsem donedávna fandil ale teď co si myslím že nikam dál než na oběžnou dráhu kolem Země se lidi už asi nedostanou tak by měli ukončit výzkum lidí v mikrogravitaci. Ono to ani nemá smysl posílat lidi protože systém udržení života je tak nákladný a hmotný že by místo toho bylo sond několik.
Nejsem si jistý. Taky jsem fanouškem objevů na kometách, asteroidech, planetách a vůbec všech objektech vesmíru. Fandím každé sondě nebo teleskopu. Ale zároveň moc dobře vím, že pro lidstvo je pilotovaná kosmonautika přínosnější. Tím rozhodně neříkám, že nepilotovaná lidstvo nerozvíjí – určitě ano, ale ta pilotovaná má ještě o něco větší význam. ISS je naprosto jedinečnou vědeckou laboratoří, která nabízí podmínky, které jinde neexistují. Její úplný význam dnes možná ani nedokážeme docenit. Vědci z mnoha oborů se desítky let těšili na stanici, jakou máme dnes a byla by velká škoda o ni přijít.
Doporučuji Vám pustit si přednášku Tomáše Přibyla na téma „Kotrmelce vesmírné spolupráce“ – https://www.stream.cz/dobyvanivesmiru/10002421-prednaska-kotrmelce-vesmirne-spoluprace. Pokud nemáte čas celou hodinu dvacet a nějaké drobné, pusťte si alespoň pár minut dlouhou část začínající v čase 67:44, která začíná slovy „Upřímně, byla by to strašná škoda…“, kde Tomáš velice pěkně vysvětluje, jak je stanice důležitá a jak dlouho jsme na ni čekali.
Můžeme se na to podívat i tak že ISS je takovým prototypem planetoletu. Testuje se dlouhodobý pobyt a s ním spojené obtíže. Zabrat dostává i technika, čímž v reálu vidíme, s jakými komplikacemi by se mohla budoucí meziplanetární výprava potýkat.
Mě přijde zbytečné testovat dlouhodobý pobyt lidí ve vesmíru protože je to tak nákladné a tak nebezpečné že se zřejmě stejně nikam nepoletí ani na ten Měsíc. Co by za to bylo robotickych sond. Jenže sonda se zas tak snadno nezduvodni protože těžko se dá říkat že to lidstvu přinese něco užitečného v lékařství a že to zachrání spoustu lidských životů atd.atd.
Ano, objevy nepilotovaných sond jsou významné, ale jak už jsem psal – přínosy pilotovaných výprav jsou ještě významnější.
Ale přesto že nemáme spolu úplně stejné názory na kosmický výzkum tak Vás obdivuji za tento web a moc děkuji za nádherné a poučné články. O té doby co jsem kosmonautix objevil tak sem chodím denně. Nemám televizi,rádio ani počítač ale mobilem se dívám kdykoli mám na to čas. Dokonce i na zahraniční dovolené jsem si platil net abych mohl číst články co jsem nestihl doma.
Tak to nás opravdu velice těší. Budeme se snažit i nadále přinášet články v kvalitě, na kterou jste zvyklý Vy i naši další čtenáři. 😉
O podstatě vzniku planiny Sputnik planum budou vědci spekulovat ještě dlouho.
Ale z hlediska teologie už mám jasno: vždycky jsem měl dojem, že obecně používaný symbol srdce nějak nesedí, lidskému srdci se prostě nepodobá. Spíš připomíná tvar zadnice.
Takže, jak vznikla planina Sputnik planum? Bůh byl unavený dozíráním na neukázněné lidstvo a musel si odpočinout. Posadil se na Pluto, a my teď pozorujeme obtisk jeho pozadí. Dokonalejší důkaz existence Boha dosud nebyl zaznamenán. Každopádně bychom tuto lokalitu měli přejmenovat, aby název odpovídal patřičné důstojnosti, a jsem si jist že se v budoucnu stane nejvyhledávanějším poutním místem Sluneční soustavy.
Snad jsem se tímto vtípkem nedotkl věřících…