Máme skoro za sebou další týden a tak opět přichází čas na Kosmotýdeník, který zrekapituluje uplynulých sedm dní na poli kosmonautiky. Jestliže Vám čas od času říkáme, že byl uplynulý týden skoupý na velké události a sestavení výčtu zajímavých momentů nám dělalo trochu problémy, pak tentokrát tato možnost nepřichází v úvahu. Zažili jsme moment, který se zapsal do historie, když lidská sonda poprvé v historii proletěla kolem Pluta. Ale v aktuálním Kosmotýdeníku se budeme věnovat i dalším tématům – třeba tomu, že ISS měla problém s kosmickým smetím, zmíníme se také o dvou startech raket, ale zamíříme i k trpasličí planetě Ceres.
Zdroj: http://spaceflightnow.com/
Historická návštěva u Pluta
14. července došlo nejen k největší události týdne a měsíce, ale bezesporu i roku a podle některých hlasů dokonce celého desetiletí. Americká sonda New Horizons po více než 9 letech cesty vesmírem dorazila ke svému cíli – trpasličí planetě Pluto a jejím měsícům. Poprvé v historii jsme měli možnost prozkoumat, jak to vypadá na povrchu tohoto světa, který zatím žádný člověk zblízka nespatřil.
Celé misi jsme se velmi důkladně věnovali v našich článcích (všechny najdete zde), dovolte nám proto vynechat pro tentokrát výčet aktuálních objevů a vědeckých spekulací na téma „jak mohl tento útvar vzniknout“. Rádi bychom se na tomto místě podívali na celou misi z trochu jiného pohledu. Z pohledu toho úžasného dobrodružství, které začalo v roce 2006, kdy se sonda vydávala na svou dlouhou cestu – k cíli, který byl v té době ještě považován za planetu. Sonda nám nepřímo vypráví příběh skrytý pod tou spoustou krásných fotek. Příběh odhodlání, lidského umu a pečlivosti. je na místě smeknout před všemi odborníky, kteří přispěli k bezproblémovému chodu celé mise a zajistili, že se sny změnil ve skutečnost.
Zdroj: http://www.nasa.gov/
Už jen to, že veřejnost má přístup k prvním fotkám sotva 24 hodin po průletu je fantastická. Pokud uvážíme, jak je Pluto daleko, pak pochopíme ten neuvěřitelný technologický skok, který jsme dokázali udělat. O tom, že tyhle fotky si můžeme prohlížet třeba i na mobilním telefonu nemluvím vůbec – to je úplně jiný příběh. New Horizons a tým kolem ní dokázal velké věci – poprvé v historii nám odhalil svět, který jsme do té doby znali jen jako malý, nevýrazný bod na obloze. Data, která jsme během několikahodinového přiblížení nasbírali budou odborníci vyhodnocovat ještě řadu let.
A Pluto? Spousta lidí stále nemůže přenést přes srdce, že už nepatří mezi planety. Ale cožpak je to nějaká ostuda? Vždyť Pluto se může chlubit tím, že je největším zástupcem celé kategorie kosmických objektů. Po průletu kolem Pluta už víme, že jeho průměr je 2370 kilometrů +/- 20 kilometrů. Ve světle těchto informací se zdá, že Pluto není jen největší trpasličí planetou, ale také největším známým transneptunickým tělesem. Jeho konkurent – trpasličí planeta Eris má průměr 2336 +/- 12 kilometrů.
Zdroj: http://www.nasa.gov/
Je otázkou, kdy opět spatříme Pluto. Sonda New Horizons pádí pryč od trpasličí planety, ale ve své paměti má uložené stovky snímků z úterního průletu – podle některých informací by jich mělo být až 1200. Data se budou na zemi posílat až do listopadu 2016. Otázka ale byla myšlena jinak – kdy se k Plutu opět vydá nějaká sonda? Odpověď zatím neznáme. Alan Stern se sice v jednom rozhovoru zasnil a zauvažoval o tom, že by bylo krásné vyslat k Plutu sondu, která by přistála na jeho povrchu, ale jde jen o krásné přání, které zatím nemá technický základ. užívejme si těchto krásných dní, týdnů a měsíců, kdy nám vědci z týmu New Horizons překládají stále nové a nové dárky. A kdo ví, třeba se za pár let dočkáme nějakého následovníka.
Zdroj: http://apod.nasa.gov
Posádku na ISS ohrozil kosmický odpad
Nebýt famózního průletu New Horizons kolem Pluta, mohla to být hodně často skloňovaná událost, ale takhle jen proletěla éterem a jen málokdo ji zachytil. Tříčlenná osádka Mezinárodní vesmírné stanice měla 16. července poplach. Gennadihj Padalka, Scott Kelly a Michail Kornijenko dostali pokyn k okamžitému ukončení všech prací a neprodlenému nastoupení do lodi Sojuz TMA-16M.
Kontroloři, kteří mají na starosti dohled nad tím, aby kolem stanice neprolétaly žádné objekty totiž zjistili, že dráhu stanice může zkřížit objekt nesoucí kódové označení 1979-95BD. Jde o úlomek z vysloužilé sovětské družice Meteor-2, která byla do vesmíru vypuštěna (jak již napovídá název objektu) v roce 1979. Takové zjištění není neobvyklé. Stanice většinou zažehne své motory a provede úhybný manévr, který změní její oběžnou dráhu.
Zdroj: http://space.skyrocket.de/
Tentokrát byl ale objekt objevený příliš pozdě a na úhybný manévr nezbyl čas. Posádka tak musela zamířit do Sojuzu, který je možné hermeticky oddělit od zbytku stanice. Navíc je i statisticky pravděpodobnější, že by případná kolize zasáhla velkou stanici, než malou kosmickou loď. V případě kolize stanice s kosmickým odpadem by mohlo dojít k porušení stěn a následné ztrátě dýchatelné atmosféry. Stanice by se tak s velkou pravděpodobností musela evakuovat. Posádka usazená v Sojuzu by odlétla a další vývoj vesmírného komplexu by byl v ohrožení.
Podezřelý objekt nakonec ve 14:01 našeho času bezpečně minul stanici. Nikomu se tedy nic nestalo a posádka se mohla vrátit zpátky ke své práci. Aktuální případ ale ukazuje dvě věci – kosmický odpad může být opravdu nebezpečný, ale na druhé straně jsou naše detekční systémy dobře nastavené a pracují i s dostatečnou bezpečnostní rezervou. Lepší je desetkrát spustit planý poplach, nastoupit do Sojuzu a odpad proletí kolem, než si jednou říct „to nás mine“ a následně čelit velkým problémům.
Kosmický přehled týdne
Snad už zítra bychom se měli dočkat rozluštění toho, co vedlo ke zkáze rakety Falcon 9 v1.1, která vezla k ISS zásobovací loď Dragon. Firma SpaceX během víkendu oznámila, že plánuje zhruba půlhodinovou konferenci, na které odhalí výsledky dosavadního vyšetřování a zároveň nastíní plán nejbližších letů svých raket, které jsou momentálně kvůli vyšetřování uzemněné.
Zdroj: http://spaceflightnow.com/
15. červen patřil startům raket. Nejprve v 17:28 startovala z floridského kosmodromu americká raketa Atlas V, která dopravila na střední oběžnou dráhu kolem Země navigační družici GPS. Jde o desátý exemplář vývojové řady 2F.
Jen o pár hodin později – ve 23:43 našeho času zaburácely motory nejsilnější evropské rakety Ariane 5 a ta vynesla z kosmodormu v Kourou dva satelity – telekomunikační Star One C4 a meteorologický MSG-4.
Sonda MAVEN u Marsu v uplynulých dnech dokončila svůj třetí „ponor“ do hustších vrstev atmosféry, během kterých provádí analýzu okolních plynů. 15. července začala sonda s pomocí dvou malých zážehů vytahovat nejnižší bod své dráhy z dosavadní výšky 120 kilometrů do běžné výšky 150 kilometrů.
Americká sonda Dawn obíhající kolem trpasličí planety Ceres se vzpamatovala z drobných softwarových problémů, které se před pár dny objevily při zážehu iontového motoru. Technici raději sestup na nižší dráhu odložili, aby mohli chybu řádně prozkoumat. Nyní už by mělo být všechno v pořádku a sonda zahájila pět týdnů dlouhý brzdící manévr, který ji přesune ze současné výšky 4 400 kilometrů pouhých 1500 kilometrů nad povrch. Z této výšky bude možné pořídit více detailů a prozkoumat třeba jasné skvrny. Na tomto obrázku můžete sledovat, jak sonda postupně klesá – data o výšce nad povrchem se průběžně aktualizují.
Zdroj: http://www.jpl.nasa.gov/
Přehled z kosmonautixu
Na našem portálu hrály v minulém týdnu prim články o průletu sondy New Horizons kolem Pluta – doporučíme Vám zejména náš čtrnáctihodinový online přenos a článek s prvními fotkami. Kdo by si chtěl naopak od Pluta odpočinout, tomu doporučíme článek rekapitulující dění kolem vozítka Curiosity, nebo připomenutí startu evropské rakety Ariane 5 s meteorologickou družicí MSG-4.
Snímek týdne
Předpokládám, že asi nikoho nepřekvapí, když do této rubriky nominujeme první detailní fotku trpasličí planety Pluto, která dorazila na Zemi. Nemluvím teď o pěkných fotkách, na kterých je vidět celý kotouček trpasličí planety, ale o skutečně detailním pohledu do jižní části planety v lokalitě, která mnoha lidem evokuje srdce – odborně v regionu Tombaugh. Na snímku, který vznikl 90 minut před maximálním přiblížením, tedy ve vzdálenosti 77 000 kilometrů vidíme ledové hory vysoké zhruba 3 kilometry. Při teplotách okolo -200°C, které na Plutu panují se led chová podobně jako kámen.
Zdroj: http://www.nasa.gov/
Zdroje informací:
http://www.nasa.gov/
http://www.nasa.gov/
https://blogs.nasa.gov/
http://www.jpl.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://www.sciencenews.org/sites/default/files/sn-2015/860-heart-July14_free.jpg
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2015/07/19710637771_56d2450062_z.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/nh-charon.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/04_moore_02c.jpg
http://apod.nasa.gov/apod/image/0912/iss_sts129_big.jpg
http://space.skyrocket.de/img_sat/meteor-2__1.jpg
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2015/07/02.jpg
http://www.jpl.nasa.gov/images/dawn/20150717/pia19598-16.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/nh-pluto-surface-scale.jpg
No jo. Pluto je daleko. Když mi někdo řekne, že si nedokáže představit ty šílené vzdálenosti, tak mu poradím: „Každou vteřinu urazíš 13 km. A tímto stylem poletíš nonstop 9,5 roku“.
To je dobrá pomůcka. Výsledkem je, že si to nedokáže představit už vůbec 🙂 🙂
To je pravda 😀
Lepší pomůcka je použít příměr k něčemu a zmenšit si ty měřítka o řády dolů. Na netu existují i pěkné převodní kalkulačky, kde si žádáme např, že když průměr Země bude dejme tomu jakoby 10 cm, zjistíme jak daleko bude Mars nebo zmíněné Pluto od toho pomyslného míčku, představující naši Zemi. Vzdálenost Pluta představující takový malý pingpongový míček bude přibližně 37 km a člověk má potom lepší představu o vzdálenosti planet Sluneční soustavy v malém měřítku.
Ano, takovýhle „downscaling“ jsem si počítal už jako malé dítě 😉
Něco takového se dá i vidět na vlastní oči a projít na vlastní nohy:
http://www.planetarnistezka.cz/
Díky za tip. Půjdu si to projít
Ve víru událostí kolem jistě krásného úspěchu dosažení, nasnímkování a vědeckého prozkoumání Pluta a jeho měsíců během krátkého přeletu, nesmíme zapomínat na misi sondy Dawn při zkoumání Ceresu. Kladu si otázku, jestli bude stačit pokles do výšky 1500 km nad povrchem a jakého rozlišení potom dosáhneme na pixel, abychom uspokojivě vyřešili záhadu světlých skvrn v kráteru Ceresu. Podle mě to žádný led není, protože jistě by byl i jinde na Ceresu, je to něco úplně jiného, možná unikátního.
Asi Unobtanium 😉
Ve výšce 4400 kilometrů bylo rozlišení 410 metrů/pixel. Ve výšce 1450 kilometrů se zlepší na 140 metrů/pixel a nakonec nás čeká sestup do výšky 375 kilometrů s rozlišením 35 metrů, ale to je zatím ještě daleko. 🙂
Zneužiji zde Ceres jako můstek k Vestě. Setkávám se s různými hodnotami, kam až sestoupila Dawn nad její povrch, takže váhám, k čemu se přiklonit. Jak to vidíte vy?
Nejnižší oběžná dráha byla cca. 210 km nad povrchem.
Super. Díky moc. Přesně tutéž hodnotu jsem preferoval.
Když si prolistujete zatím zveřejněné snímky Ceresu ( http://dawn.jpl.nasa.gov/multimedia/images/ ), zjistíte, že podobně jasných (jen menších) skvrn je tam celá řada. Takže ačkoliv se většina PR zpráv soustředí na tu dvojici nejnápadnějších, není to tak, že by jinde nebyly.
Zajímavé je, že už v roce 2004 byla pomocí HST pozorována na Ceresu jasná světlá skvrna ( http://hubblesite.org/pubinfo/pdf/2005/27/pdf.pdf ) a co je ještě zajímavější je, že to NEBYLA dvojice dnes pozorovaných nejnápadnějších skvrn (což se dá odvodit z rotační periody), takže zřejmě jedna z dnes již méně nápadných skvrn byla tehdy hodně aktivní.
Skutečně prokázat, že se jedná o vodní led, se zřejmě podaří až z měření z nižší dráhy, nicméně je mnoho indicií, že tomu tak je:
1. Ceres se nachází v oblasti Sluneční soustavy, kde se již vodní led při formování těles vyskytoval a považuje se dnes již prakticky za jisté, že Ceres je diferencované těleso, jehož plášť je tvořen vodním ledem (nebo materiálem na vodní led velice bohatým).
2. V roce 2014 byla u Ceresu detekována vodní pára ( http://www.esa.int/Our_Activities/Space_Science/Herschel/Herschel_discovers_water_vapour_around_dwarf_planet_Ceres ) a to dokonce na dvou místech povrchu (pára byla samozřejmě nad povrchem, ale unikala nejspíš z povrchu). Myslím že alespoň přibližné přiřazení těchto míst na podrobnější útvary, které dnes vidíme z Dawnu, je již „na spadnutí.“
S těmi výroky, že Pluto je největší trpasličí planetou, bych byl hodně opatrný. Sice se dnes průměr Eris odhaduje asi o 35 km menší, ale když si uvědomíme, že teprve po průletu NH kolem Pluta astronomové přesně stanovili jeho velikost, a korekce oproti odhadům byla o docela velkých 44 km, pak mi udávat toleranci u Eris pouhých 12 km přijde odvážím se říct až extrémně přiblblé (zvlášť za situace, kdy tolerance u Pluta je stále větší i po průletu NH). A to nemluvě o známých faktech, že se Eris nachází 3× dál než Pluto a její hmotnost je skoro o 24 % větší…
Jsou to oficiální data od NASA. Průměr Eris se měřil pomocí poměrně přesné technologie zákrytu vzdálené hvězdy. Ale souhlasím s Vámi, že realita může být trochu jiná, ale na druhou stranu klobouk dolů, pokud to odborníci dokáží takto přesně změřit.
Já si jen říkám, jak je možné, že i při použití tak „přesné technologie“ byli schopní se u Pluta seknout o víc jak 40 km, ale u Eris jsou si tak jistí…
Je to tak jak píšete. Průměr Eris se sice měřil pomocí poměrně přesné technologie zákrytu hvězdy, ale to v předchozích měřeních průměr Pluta taky, a sami teď vidíme, o kolik to bylo mimo (pravda, u Pluta byly předchozí měření nepřesné hlavně kvůli jeho atmosféře, zatímco u Eris zatím atmosféra detekována nebyla). Když se podíváme na chyby uváděné u rozměrů obou těles, tak je sice Pluto větší, ale jen „těsně“. Navíc u Eris je chybový interval nejspíš dost podceněný, což už naznačuje i ten do očí bijící rozdíl v hmotnostech.
Podle mě jde o to, že Pluto má relativně hustou atmosféru, která komplikuje měření. Ta právě způsobila dřívější chybu. Eris ale atmosféru nemá (nebo jen velmi slabou), takže výsledky jsou přesnější i při měření ze Země. Odhad tolerance tedy vůbec nemusí být podhodnocený. A pokud jde o rozdíl v hmotnosti… tělesa prostě mohou mít jiné složení.
Ano, mohou mít jiné složení, ale vzhledem k tomu, že u Eris se udává skoro dvojnásobné albedo než u Pluta (což by znamenalo velké množství vodního ledu), nelze předpokládat, že bude Eris nějak výrazně hustší než Pluto.
Všechny indicie nahrávají k tomu, že rozměry Eris jsou chybně změřeny.
A co to vzít z jiného úhlu.
Kdepak Pluto nebo Eris. Největší známý TNO je Triton. Sice je aktuálně deponován u Neptuna, ale jeho původ je velmi pravděpodobně jinde . Stejně jako řady dalších (ale mnohem menších) měsíců Urana a Neptuna.
Zbytek sondy Meteor-2 ve 14:01 bezpečně minul ISS (korekce dráhy ISS nebyla možná). Je známo v kolik přesně (hodin:minut) dostali astronauti (a kosmonauti) informaci o blížícím se nebezpečí?
To jsem bohužel nedokázal nikde dohledat, ale většinou to bývá v řádu desítek minut před průletem.
Ano, vítěz je asi po zásluze jistý, nicméně jsem hodně zvědavý na pořadí na dalších místech. 😉
Jsem moc zvědavý, co nám řeknou zítra na té konferenci v Hawthorne v Kalifornii. Doufám, že to byla nějaká pitomá závada, kterou lze velmi snadno odstranit a pojede se dál…