Dalších sedm dní je za námi a tentokrát se kosmonautika dostala i do mainstreamových médií. My se návratu vysloužilé Veněry taky budeme krátce věnovat, ale jako hlavní téma si tentokrát Kosmotýdeník vzal zajímavý vědecký článek o tom, že kůra na Venuši se možná samovolně obnovuje i bez přítomnosti deskové tektoniky. V dalších tématech nás čeká třeba vstup modulu Resillience na oběžnou dráhu Měsíce, testování skafandrů a vozítka pro program Artemis, či pěkné video z testování některých částí rakety Neutron. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.
Nový model metamorfózy kůry Venuše

Zdroj: https://ares.jsc.nasa.gov/
Nová studie nastínila nečekaná zjištění o kůře planety Venuše. Výzkum financovaný NASA nyní překvapil podrobnostmi ohledně fungování venušiny kůry, která se i bez deskové tektoniky udržuje přibližně stejně silná a navíc podporuje aktivní vulkanickou činnost.
Země je unikátní svojí deskovou tektonikou, která představuje složitý proces, jehož důležitou složkou je i tekutá voda na povrchu planety. Rozpraskaná kůra Země je – jednoduše řečeno – složena ze dvou typů tektonických desek. Jedny jsou ty oceánské, které jsou relativně tenké a druhé jsou kontinentální, které jsou silnější ale mají nižší hustotu. Rozhraní desek se dělí na tři základní typy, kdy buď dochází k vzájemnému posouvání, oddalování či vzájemnému podsouvání či srážení. Když dojde ke srážce desek, jedná se o subdukci. Při té se většinou lehčí oceánská deska začne podsouvat pod tu pevninskou a následně je oceánská deska vlivem rostoucích teplot a tlaků tavena. Tento proces navíc podporuje vznik zemětřesení a vznik sopečné činnosti. Zemská kůra je tak stále přetvářena, recyklována a zejména oceánské desky se tak stále obnovují a na druhé straně taví. Důležitou roli hraje i to, že tento proces přináší do pláště prvky (třeba vodu), které tento proces pomáhají pohánět. Vzniká tak třeba i astenosféra, která je nutná k tomu, aby viskozita pláště umožňovala pohyb desek. Celý proces je pak považován za podstatný pro trvale existující vulkanickou činnost.
Venuše však deskovou tektoniku nemá. Její kůra je tvořena jednotným homogenním obalem, který je typický i pro většinu zbylých pevných těles sluneční soustavy. Vědci proto předpokládali, že její kůra bude značně silná a s věkem bude na síle stále přibývat tím, jak se bude jádro planety v řádu milionů let pomalu ochlazovat. Nová data však ukazují něco jiného. Článek publikovaný v Nature Communications navrhuje proces metamorfózy kůry založený na hustotě hornin a cyklech tavení. To by mohlo vysvětlit některá zjištění, která poukazují na to, že na Venuši je možná stále aktivní vulkanická činnost.

Zdroj: https://ares.jsc.nasa.gov/
Novou teorii vysvětlil Justin Filiberto, zástupce vedoucího divize výzkumu a průzkumu astromateriálů NASA v Johnsonově kosmickém středisku NASA v Houstonu a spoluautor článku. Článek použil modelování k určení, že kůra Venuše je v průměru asi 40 kilometrů silná, přičemž maximální tloušťka je odhadována na 65 kilometrů. „Výsledek ukazuje překvapivě tenkou kůru, vzhledem k podmínkám na planetě,“ řekl Filiberto. „Ukazuje se, že podle našich modelů, jak kůra chladne a stává se silnější, její spodní část se stává tak hustou, že se buď odlomí a stane se součástí pláště, nebo se dostatečně zahřeje, aby se roztavila.“ Takže i když Venuše nemá žádné pohyblivé desky, její kůra prochází metamorfózou. Toto zjištění je důležitým krokem k pochopení geologických procesů a vývoje planety. „Toto odlomení části desky nebo jejich tavení může přinést vodu a další prvky zpět do pláště planety a díky tomu pomoci pohánět sopečnou aktivitu,“ dodal Filiberto. „To nám dává nový model pro to, jak se materiál vrací do nitra planety, a další alternativní proces, který podporuje vznik lávy a podněcuje sopečnou činnost.“
Dalším krokem je shromáždit přímá data o kůře Venuše, aby bylo možné tyto modely otestovat a zpřesnit. Několik nadcházejících misí, včetně americké mise DAVINCI (Deep Atmosphere Venus Investigation of Noble gases, Chemistry, and Imaging) a VERITAS (Venus Emissiveity, Radio Science, InSAR, Topography, and Spectroscopy), na které je přímo navázána i evropská mise EnVision, si kladou za cíl podrobněji studovat povrch a atmosféru planety. Toto úsilí by mohlo pomoci potvrdit, zda procesy jako metamorfóza a recyklace aktivně formují kůru Venuše i dnes – a odhalit, jak by taková aktivita mohla souviset s vulkanickým a atmosférickým vývojem této planety. „Ve skutečnosti nevíme, jak častá a jaká je vlastně na Venuši sopečná aktivita,“ řekl Filiberto. „Předpokládáme, že je jí hodně, a výzkum říká, že by tato planeta měla být velmi aktivní, ale k jistotě bychom potřebovali více dat.“ Nový návrh Bílého domu však přináší výrazné škrty ve vědě a vývoji nových vědeckých misí. Je tedy otázkou, zda (případně jak) budou zejména americké mise k Venuši realizovány.
Kosmický přehled týdne:
Osmého května vstoupil na měsíční orbitu lunární lander Resillience japonské společnosti ispace. Startoval pomocí rakety Falcon 9 již 15. ledna letošního roku! Svou cestu si prodloužil tím, že byla zvolena nízkoenergetická trajektorie, která poslala lander daleko za Měsíc a nyní se k němu vrátil. Parametry dráhy jsou dle společnosti 70 × 6 000 kilometrů na lunárním povrchem. Pokud vše půjde podle plánu, čekají modul další úpravy dráhy a přistát na Měsíci by mohl kolem 6. června. Krom různých vědeckých přístrojů veze také malý, v Lucembursku postavený, rover TENACIOUS. Tímto vstupním manévrem provedl lander již desátý úspěšný motorický manévr své mise. Připomeňme, že když se tato japonská společnost v dubnu 2023 pokoušela přistát poprvé, tak došlo k havárii. Ta byla způsobena špatnými údaji o výšce a následně došlo palivo. Lander tak dopadl neřízeně na povrch z výšky asi 5 kilometrů. Současné přistání by mělo proběhnout v Moři chladu.
Včera, tedy v sobotu 10. května, došlo v 8:24 SELČ ke vstupu pouzdra družice Kosmos 482 do atmosféry Země. Jednalo se o přes padesát let nefunkční sovětskou sondu původně určenou k letu k Venuši v rámci programu Veněra. O misi jsme psali v minulém Kosmotýdeníku. Vstup proběhl nad Indickým oceánem západně od Jakarty v Indonésii a sonda dopadla někam do severovýchodní části Indického oceánu. Vzhledem k této skutečnosti, tak už asi nikdy nezjistíme, zda pouzdro Veněry úspěšně zvládlo průlet atmosférou a v jakém stavu dopadlo.
Dle odborníků z AO CNIIMaš vstoupilo přistávací pouzdro objektu Kosmos 482 (1972-023E) do atmosféry Země dnes v 08:24 SELČ nad Bengálským zálivem přibližně 565 km západně od Adamanských ostrovů. Případné trosky pak dopadly do Indického oceánu mezi Kokosovými ostrovy a Jávou. pic.twitter.com/6A188S64lp
— Michal Vaclavik (@Kosmo_Michal) May 10, 2025
Objevila se zpráva, že by přistávací pouzdro neúspěšné mise sondy Veněra (Kosmo 482) mohlo po dopadu do vody plavat. Osobně se s touto teorií neztotožňuji. Počítám, že oba úseky pro padák a palubní vybavení již před vstupem do atmosféry Země nebyly hermetizovány. https://t.co/BCqRE5x5F9
— Michal Vaclavik (@Kosmo_Michal) May 10, 2025
Přehled z Kosmonautixu:
Nastal ten správný čas na souhrn všech článků, které na tomto webu a v tomto týdnu sledovaly dění v kosmonautice. Pojďme na to. Nejdříve jsme vám přinesli zprávu o tom, že NASA a Jižní Korea podepsaly dohodu o vynesení CubeSatu na raketě SLS, která vzlétne na misi Artemis II. Pokračovali jsme jednou z nejsmutnějších zpráv za poslední roky. 2. května představený návrh rozpočtu NASA na následující fiskální rok navrhuje zrušení celé řady vědecky i technicky významných projektů, protože počítá se snížením rozpočtu agentury o skoro jednu čtvrtinu. K tomu se o pár dní později vyjádřil i ředitel ESA, protože škrty se týkají zejména mezinárodních projektů, jako je stanice Gateway, program MSR, či plánované lety na Měsíc. Americká komerční firma Vast dále pokračuje v úspěšném navazování partnerství pro program komerční orbitální stanice. Vast nyní oznámil další tři partnery pro jejich stanici. NASA pracuje na vývoji přesných nástrojů a technologií, které jsou kriticky důležité pro úspěch pilotovaných lunárních misí. Inženýři z NASA nedávno udělali velký krok směrem k bezpečnému a přesnému přistávání na Měsíci. Vyšel první díl seriálu, který bude měsíčně sledovat nový závod o to, aby se vyslanci lidstva vrátili na Měsíc. Kdo bude v novém kole první? Čína nebo USA? Experiment ACES, špičkové evropské zařízení pro měření času, je již nainstalován na vnější plášť evropského modulu Columbus na Mezinárodní kosmické stanici. Co bude provádět? Agentura NASA navazuje spolupráci s komerčním sektorem, aby rozšířila naše znalosti o Zemi, naší Sluneční soustavě i o vesmíru. Nyní byla oznámena spolupráce se společností KSAT, která se týká podpory přenosu dat pro americkou kosmickou observatoř SPHEREx. Polovina amerického kosmického Teleskopu Nancy Grace Roman úspěšně dokončila dlouhou zkoušku, která ověřovala, zda budou palubní systémy fungovat správně v kosmickém prostředí. Pouhý týden po svém startu dosáhla evropská družice Biomass dalšího kriticky důležitého milníku. Její radarová anténa o průměru 12 metrů je nyní již plně rozevřena. Společnost RocketLab 8. května oznámila, že její nově vyvíjená, středně silná a znovupoužitelná raketa Neutron bude využita ke startu pro Výzkumnou laboratoř amerického letectva AFRL. Agentura NASA zrušila své plány na hledání komerčního partnera, který by se postaral o vynesení robotického lunárního roveru. Namísto toho bude usilovat o „alternativní přístupy“ k realizaci mise. Tým tvořený studenty Střední průmyslové školy ve Frýdku-Místku vyhrál národní finále soutěže CanSat 2025, kterou pořádá Evropská kosmická agentura. Postavili funkční minidružici o velikosti nápojové plechovky.
Snímek týdne:
Kanadský – dnes už bývalý – astronaut Christopher Hadfield zachycen na snímku, kde testuje nový skafandr od společnosti Axiom určený pro program Artemis. Krom toho také testuje ovládání vozítka FLEX od Astrolab právě v tomto skafandru. Jedná se o další z kroků přípravy na americký návrat na Měsíc. Snímky pocházejí z testování společností Astrolab. K prvnímu přistání na Měsíci by mohlo dojít v rámci mise Artemis III, jejíž realizace dnes záleží i na připravenosti lunárního landeru Starship, který připravuje společnosti SpaceX.

Zdroj: https://pbs.twimg.com/
Video týdne:
Společnost Rocket Lab se pochlubila videem z kvalifikačního testování špičky jejich nově připravované rakety Neutron. Částečně vícenásobně použitelný nosič bude mít na vrcholu několik pohyblivých systémů. Krom natáčecích aerodynamických ploch je to hlavně integrovaný aerodynamický kryt, který společnost nazývá jako „hungry hippo“. Ten bude během startu schovávat druhý stupeň s nákladem, který se po otevření vypustí. Pak se kryt uzavře a takto aerodynamicky stabilní nosič se pokusí motoricky přistát. První start by mohl proběhnout do konce letošního roku.
Zdroje informací:
https://science.nasa.gov/
https://ares.jsc.nasa.gov/
https://x.com/
https://en.wikipedia.org/
Zdroje obrázků:
https://x.com/Astrolab_Space/status/1920848145610588212
https://science.nasa.gov/wp-content/uploads/2022/05/pia00104-venus-computer-simulated-global-view.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/16/Maat_Mons_on_Venus.jpg
https://ares.jsc.nasa.gov/people/pictures/Filiberto_Justin2.jpg
https://pbs.twimg.com/media/Gqg5NRlWcAALWkR?format=jpg&name=large
Dovolím si využít Venuši k dotazu. JAXA ztratila v dubnu 2024 spojení s Akatsuki. Poté informovali, že se budou snažit spojení opět navázat, ale nic o možnosti, že přerušení může být následkem vstupu do atmosféry. Přitom se to u takto vysloužilé sondy nízko nad hustou atmosférou přímo nabízí. Od té doby jsem nezaznamenal žádnou zmínku. Tuší někdo, jak to vypadá?
Akatsuki fungovala u Venuše od druhého (úspěšného) pokusu o navedení na orbitu 7. prosince 2015 (první pokus v prosinci 2010 selhal). Sonda na orbitě fungovala přes 8 let. Zhoršování stavu systému orientace vedlo ke ztrátě spojení. Japonci to chvíli zkoušeli, ale už 29. května 2024 vyhlásili misi za ukončenou. Sonda obíhala a obíhá kolem Venuše po dráze nejméně 1000 km nad povrchem a 370 000 km nejvíc (oběh trval 10 dní), riziko vstupu do atmosféry je tak nulové. Sonda fungovala zhruba 2-3 déle, než plánovali, takže úspěch.
Kontinentální desky mají větší hustotu než oceánské (3. odstavec)?
A že tedy nad ty oceánské vyčnívají.
Dobrý den, jde samozřejmě o chybu, kterou jsme udělal z nepozornosti. Informaci jsem opravil 🙂
Ony ty kontinentální „vyčnívají“ nad ty oceánské především proto, že mají výrazně větší tloušťku. Vyčnívaly by, i kdyby měly hustotu stejnou. Ale ano, kontinentální desky mají navíc kromě větší tloušťky i menší hustotu než oceánské; v článku to bylo v první verzi naopak.
Ahoj, upozorňuju na jednu nepřesnost k deskové tektonice na Zemi. Hustoty oceánských a kontinentálních desek jsou opačně, než je v článku uvedeno. Správně má být:
Jedny jsou ty oceánské, které jsou relativně tenké a druhé jsou kontinentální, které jsou silnější a mají i MENŠÍ hustotu. …
Při té se většinou TĚŽŠÍ oceánská deska začne podsouvat pod tu pevninskou.
Chtěl jsem to poslat pomocí tlačítka Hlášení chyb a nepřesností, ale to nefunguje ani při několikátém pokusu (bez ohledu na to, jestli jsem přihlášený, nebo ne). Dám Odeslat, objeví se na malou chvíli rotující symbol „čekání“, a nic se nestane.
Ahoj, je to samozřejmě chyba, která vznikla mou nepozorností. Údaj už je opraven, o chvilku dříve si toho už někdo všiml.
K Venuši: nevím, jestli to není zmíněno k původním zdroji, ale na Venuši by měla fungovat tzv. globální tektonika, kde kůra slouží jako izolace. Na Zemi se z nitra uvolňuje teplo postupně pomocí deskové tektoniky. Na Venuši asi teplota nitra stoupá a tím se zvětšuje i objem taveniny. A pak najednou celá kůra popraská, kdy trhliny mají desetitisíce km na délku a řinou se z nich milióny km³ lávy. Na Zemi se něco podobného občas stane taky ale maximálně v kontinentálním měřítku, viz Dekkanské trapy v Indii nebo sibiřské trapy v Rusku. Tak vzniká ta hustá a horká atmosféra.
Poslední věta: „Tak vzniká ta hustá a horká atmosféra“
Hm, no, nevím. Byla-li kdysi dávno v dobách míň zářivého Slunce na povrchu Venuše voda, což asi byla, tak postupným zvyšováním zářivého výkonu Slunce na Venuši nastal pádivý skleníkový efekt a oceány se vypařily, molekuly vody se rozložily na vodík (ten utekl pryč, momentálně tam prakticky žádný není) a kyslík, který se sloučil s uhlíkem na kysličník uhličitý. Když to zpětně přepočítáme při současném atmosférickém tlaku 90 atmoisfér, mohla kdysi planetu pokrývat vodní vrstva o tlošťce cca 2,5 km. Samozřejmě, na Zemi je díky deskové tektonice spousta vody i v kůře; jak je to na Venuši, těžko říct, ale jelikož tam není desková tektonika, která tu vodu dolů strhává, a pokud je tam kůra zdola globálně žhavená horkým pláštěm, tak v té kůře asi moc vody nebude.