8. ledna se evropsko-japonská mise BepiColombo prosmýkne jen 295 km nad povrchem Merkuru, přičemž k maximálnímu přiblížení dojde v 6:59 SEČ. Sonda této příležitosti využije k fotografování Merkuru, jedinečným měřením podmínek v okolí planety a jemnému doladění provozu vědeckých přístrojů před zahájením vlastní vědecké fáze. Tento šestý (a závěrečný) gravitační manévr sníží rychlost sond a změní jejich trajektorii letu, aby byly připraveny na rok 2026, kdy vstoupí na dráhu kolem Merkuru. Obě sondy jsou na cestě již více než šest let a celkem využijí devět gravitačních manévrů – jednoho u Země, dvou u Venuše a celkem šesti u Merkuru. Aby byl každý ze šesti průletů kolem malé kamenné planety maximálně využit, palubní kamery a další vědecké přístroje vždy studují Merkur a jeho okolí.

BepiColombo přiletí k planetě z noční strany. Monitorovací kamery poskytnou rozumné záběry až po 7:06 SEČ (7 minut po maximálním přiblížení), když se sestava dostane nad osvětlenou polokouli. ESA očekává, že by první fotky mohla zveřejnit 9. ledna a další vědecká měření budou následovat později. „Nemůžeme se dočkat, co BepiColombo odhalí během šestého a posledního průletu kolem Merkuru. I když do hlavní vědecké fáze mise zbývají ještě dva roky, očekáváme, že nám toto setkání poskytne nádherné snímky a důležité vědecké poznatky o nejméně prozkoumané terestrické planetě,“ říká Geraint Jones, vědec agentury ESA zapojený do mise BepiColombo.

Zatímco osvětlená strana Merkuru je spalována slunečním žárem, první fázi průletu stráví BepiColombo nad tmavou a chladnou noční stranou planety. Ve stínu Merkuru stráví 23 minut, kdy nebude dostávat žádný přímý sluneční svit a bude muset spoléhat na vlastní akumulátory. Operátoři ve středisku ESOC se již chystají na tuto kritickou fázi průletu. Den před „temnou fází“ ohřejí sondu, přičemž ohřev skončí jen pár minut před vstupem BepiColombo do stínu Merkuru. Tento přístup ušetří energii v akumulátorech tím, že zajistí, že sondy nebudou potřebovat ohřev během pobytu ve stínu, což by vyžadovalo aktivaci ohřívačů a úbytek energie z akumulátorů. „Bude to poprvé, kdy BepiColombo zůstane ve stínu Merkuru tak dlouho. Máme naplněné akumulátory a zvedli jsme teplotu všech systémů. Z řídícího střediska budeme bedlivě sledovat stav akumulátorů a teplotu všech systémů během průletu,“ zmínil Ignacio Clerigo, manažer zodpovědný za provoz mise BepiColombo.

Přístroj ISA (Italian Spring Accelerometer) zaznamená zrychlení, které sondy pocítí nejen při gravitačním působení planety, ale také při změnách slunečního záření a teploty při vstupu do Merkurova stínu a výstupu z něj. ISA bude rovněž zaznamenávat veškeré pohyby a vibrace sondy způsobené například pohybem fotovoltaických panelů. Potěšující je, že zvolená dráha zavede BepiColombo přímo nad severní pól Merkuru. To umožní sondám nahlédnout přímo dolů do kráterů, jejichž interiér nebyl nikdy osvětlen přímým slunečním svitem. Navzdory tomu, že se osvětlený povrch Merkuru ohřívá až na 450°C, trvale zastíněné lokality si udržují mrazivé teploty. Data, která mezi roky 2011 a 2015 nasbírala americká sonda Messenger, společně s radarovými měřeními ze Země, poskytla silné důkazy o přítomnosti vodního ledu v některých z těchto kráterů. Zda se na horkém Merkuru opravdu nachází vodní led, je jednou z pěti záhad, které má BepiColombo vyřešit.

Při aktuálním průletu by monitorovací kamera číslo 1 (M-CAM 1) měla pořídit pěkné pohledy na trvale zastíněné krátery Prokofiev, Kandinsky a Tolkien. Kamery ale uvidí i hluboké krátery Stieglitz a Gaudí, největší impaktní kráter na Merkuru (více než 1500 km širokou pánev Caloris Basin) i rozlehlé severské pláně známé jako Borealis Planitia. Na základě digitálního topografického modelu od týmu mise Messenger byly vytvořeny simulace toho, co by M-CAM 1 mohla vidět na povrchu planety. V okolí pólů ale data modelu chybějí. Nadcházející výhledy BepiColombo z průletu i z polárních oběhů po roce 2026 výrazně zlepší pokrytí těchto oblastí.

Šestý průlet BepiColombo kolem Merkuru ji rovněž zavede na jedinečnou trasu kolem Merkuru se zajímavým prostředím z hlediska magnetosféry i nabitých částic. Sonda proletí oblastmi kolem Merkuru, které dosud nebyly analyzovány a jejichž části již BepiColombo během hlavní vědecké fáze své mise nenavštíví. Obzvláště zajímavá je nadcházející trasa průletu, která vede přes rovník naproti Slunci na noční straně Merkuru a poté prolétne nad severním pólem planety. Ve tmě bude sonda prolétat oblastmi, kde mohou nabité částice proudit z magnetického ohonu planety směrem k jejímu povrchu. Na pólech, v oblastech nazývaných cusps, čáry magnetického pole planety rovněž trychtýřovitě směřují částice přicházející od Slunce dolů k povrchu Merkuru. Sonda bude prolétat severním cuspem.

Dva analyzátory částic (SERENA a MPPE) budou analyzovat částice v těchto fascinujících oblastech, z nichž některé nebudou navštíveny během fáze oběhu kolem planety. Dva magnetometry (MPO-MAG a MMO-MGF) budou měřit magnetické pole Merkuru, zatímco detektor prachových částic MDM bude měřit větší prachové částice. Veškerá měření budou vycházet z dřívějších průletů BepiColombo kolem Merkuru, ale i z americké mise Messenger.

Přeloženo z:
https://www.esa.int/

Zdroje obrázků:
https://www.esa.int/…/BepiColombo_s_sixth_flyby_route_through_Mercury_s_magnetic_environment.png
https://www.esa.int/…/26525911-1-eng-GB/BepiColombo_s_sixth_Mercury_flyby.jpg
https://www.esa.int/…/bepicolombo_exploded_view/16896699-3-eng-GB/BepiColombo_exploded_view.png