Výsledky prezidentských voleb z 5. listopadu otevřely otázku dalšího směřování misí Artemis. Vzhledem k zapojení Elona Muska v novém poradním orgánu DOGE a nominaci Jareda Isaacmana na nového administrátora NASA bude kampaň Artemis v nové situaci. Až se nová administrativa ujme moci, pravděpodobně začne docházet k přezkumu misí a k velkým změnám v jejich architektuře. Klíčovými slovy mají být efektivita, úspory, rychlost a výsledky. Samotný název Artemis byl představen v době prvního funkčního období Donalda Trumpa v souvislosti s přistáním na Měsíci v nových pilotovaných lunárních landerech, takže by měl být zachován. V ohrožení by ale mohly být všechny programy, které vznikly před Artemis, hlavně nosná raketa SLS a kosmická loď Orion. U kosmické stanice Gateway se nedá vyloučit, že se pro ni nakonec najde jiná destinace než oběžná dráha NRHO.

 Artemis 3

Pokud se USA chtějí vrátit na Měsíc dříve, než tam svoje lidi pošle Čína, která uvádí termín do roku 2030, pak by zastavení výroby nosné rakety SLS pro Artemis 3 pravděpodobně bylo kontraproduktivní. Na zásadní přezkum, jaká je nejlepší raketa pro vynesení a návrat posádky na Zemi, teď není čas. Nosná raketa SLS a kosmická loď Orion, připravované pro misi Artemis 3, mají šanci na pokračování v přípravě k letu.

Zrušení programů SLS a Orion by také vyžadovalo podporu Kongresu, v němž budou mít republikáni jen těsnou většinu. Raketa SLS byla dosud v Kongresu velmi populární a její podpora byla nadstranická, takže může být obtížné podniknout okamžité kroky k jejímu zrušení.

V minulém dílu jsme napsali, že termín září 2026 pro Artemis 3, stanovený na začátku letošního roku, je silně nereálný a odklad je na spadnutí. Tři týdny po vydání článku byla mise oficiálně odložena na polovinu roku 2027.

Zajímavostí je, že v období od srpna 2018 do března 2020 byl cílem mise s původním názvem Exploration Mission-3 obytný modul stanice Gateway. Tehdejším termínem byl konec roku 2024.

Na základně Starbase pokračují přípravy lodí Starship, využitelné pro misi Artemis 3. Po jednodenním odkladu byl 19. listopadu uskutečněn let IFT-6, při kterém společnost SpaceX provedla restart motoru Raptor. Smyslem zážehu bylo demonstrovat klíčovou schopnost deorbitačního zážehu, požadovanou pro orbitální lety.

Oproti původním předpokladům bude sedmá testovací mise, plánovaná na leden 2025, opět suborbitální s přistáním Starship do Indického oceánu. První let na nízkou oběžnou dráhu Země by měl být cílem osmého testu.

Na jaře nebo v létě 2025 by mohlo přijít na řadu demonstrační přečerpávání kryogenních pohonných látek mezi dvěma loděmi Starship na oběžné dráze Země a dlouhodobější kosmický let. Hlavním cílem bude ověření, jaké množství paliva lze přečerpat a jaké množství se vypaří. NASA a SpaceX plánují na základě výsledků testu provést v létě 2025 podrobný přezkum CDR. I poté bude mít SpaceX před misí Artemis 3 ještě hodně práce.

Axiom Space plánuje na rok 2025 vakuové testy lunárního skafandru a taktéž podrobný přezkum CDR.

Pro dopravu čtyřčlenné posádky na oběžnou dráhu Měsíce a zpět na Zemi je připravována nosná raketa SLS Block 1 a kosmická loď Orion. Jejich využití při misi Artemis 3 je nejrychlejším způsobem, jak dostat posádku k Měsíci. Současné tempo jejich výroby může podpořit realizaci mise v polovině roku 2027 za předpokladu, že nadcházející administrativa dovolí pokračovat v misi Artemis 3 podle plánu.

Nádrž na kapalný vodík centrálního stupně pro raketu SLS je připravena v buňce N budovy 131 v Michoud Assembly Facility na automatizovanou aplikaci vnější stříkané pěnové izolace. Při zahájení postřiku byl zjištěn problém s nástroji, které aplikaci provádějí. Podstatou problému byl nesoulad v koordinaci aplikační rychlosti sprejového postřiku s rychlostí otáčení nádrže v rotačním zařízení RATT.

Pracovníci dodavatelské firmy se ihned pustili do opravy nástrojů. Opravy sprejového zařízení byly dokončeny v listopadu, ale dokončení opravy rotačních podpůrných nástrojů se přehouplo na prosinec a obnova sprejových činností na nádrži až na konec letošního roku.

Nádrž na kapalný kyslík podstupuje instalaci letových senzorů. Po dokončení bude nádrž přesunuta do buňky P v budově 131 k provedení robotického nástřiku základovou barvou. Nakonec bude v buňce N aplikována na vnější povrch nádrže vrstva tepelně izolační pěny. Hotovo by mělo být na jaře 2025.

Na léto 2025 Boeing plánuje spojení zadní sestavy (vodíková nádrž a simulátor motorové sekce) a samostatné spojení přední sestavy (kyslíková nádrž, intertank a horní lem). Spojení obou sestav a odeslání stupně na Kennedyho vesmírné středisko se předpokládá na přelom léta a podzimu.

Už na červenec 2025 Boeing plánuje přesun motorové sekce z budovy SSPF do haly VAB. Ve zdejší nové vertikální integrační buňce v sekci High Bay 2 bude později spojena s centrálním stupněm, dopraveným z MAF. Dokončení stupně Boeing plánuje na začátek roku 2026.

Horní stupeň ICPS od ULA je hotový a uskladněný v budově DOC na Cape Canaveral AFS. Segmenty vzletových stupňů SRB má Northrop Grumman připravené v Promontory k odeslání na KSC.

Na jaro 2025 je plánováno elektrické oživení kabiny pro posádku i servisního modulu Orionu. Tepelný štít dosud není nainstalovaný. Na jeho titanový skelet budou nalepeny bloky ablativní vrstvy Avcoatu, které budou propustnější než u předchozích dvou misí. Nové bloky mají umožnit odvětrání plynů, vytvářejících se uvnitř Avcoatu při návratu atmosférou. Tím má být zabráněno hromadění plynů a vytváření vnitřního tlaku, způsobujícího praskání a odlamování kusů Avcoatu. NASA v současnosti dokončuje kvalifikaci těchto propustnějších bloků.

 Artemis 4

Pro misi Artemis 4 není kritickou cestou Starship HLS a skafandry AxEMU, ale montáž nové mobilní vypouštěcí plošiny ML-2, z níž má startovat SLS Block 1B s Orionem a mezinárodním obytným modulem I-Hab od ESA s japonskou účastí. Pokračování ve stávající architektuře mise souvisí s otázkou, jaký rozpočet NASA udrží pro ML-2 a SLS, když se DOGE bude snažit snížit vládní výdaje.

Svařování nádrží pro centrální stupeň rakety SLS z připravených kupolí a válcových dílů nebylo dosud zahájeno. Příprava CS-4 momentálně jde přibližně jeden a půl roku po přípravě CS-3.

Nebylo však zahájeno ani svařování nádrží pro pozemní strukturální testovací exemplář horního stupně EUS, natož pro letový EUS, který by po svém dokončení musel ještě zamířit do Stennisova vesmírného střediska pro zkušební zážeh. Bližší informace o stavu výroby CS-4, EUS a ML-2 jsme uvedli v minulém dílu.

Případný přechod na nový systém vynesení posádek misí Artemis 3 a Artemis 4 by jistě byl možný. Ať už s využitím jiné nosné rakety pro vynesení Orionu, nebo s dopravou posádky v Crew Dragonu a návratem lunárního landeru Starship na nízkou oběžnou dráhu Země. Jakékoli radikální přehodnocení architektury mise Artemis 3 by však trvalo dlouho a s vysokou pravděpodobností by misi neurychlilo ani příliš nezlevnilo. V případě mise Artemis 4 by byly úspory zřejmě značné.

Alternativní nosné rakety New Glenn a Falcon Heavy však jsou poměrně slabé. Musel by být samostatně vynesen Orion a samostatně urychlovací stupeň. Orion s posádkou však není určený pro vynášení pod aerodynamickým krytem. Modely konfigurace by musely být testovány v aerodynamickém tunelu pro sběr dat o silách, akustice a aerodynamickém proudění vzduchu ve všech fázích letu. Náhradní raketa by musela projít stejnou certifikací na kompatibilitu, trajektorii, zatížení a pilotované lety, jakou prošla SLS. To vše by si vyžádalo čas v horizontu několika roků. Navíc ULA již nevyrábí horní stupně ICPS, takže pro Artemis 4 by s největší pravděpodobností musel být použit Centaur V. To by znamenalo nutnost certifikace stupně pro pilotované lety.

Netriviálním úkolem by byla i certifikace a výroba nového adaptéru pro integraci Orionu na novou nosnou raketu, úprava Orionu pro podporu horizontální integrace nebo vybudování nové infrastruktury podporující vertikální integraci Orionu na startovní rampě, dále vybudování obslužné věže s přístupovým ramenem pro nástup posádky a s ramenem pro obsluhu servisního modulu.

V úvahu by možná mohlo přicházet i vynesení Orionu bez posádky včetně urychlovacího stupně uvnitř Starship. Astronauti by mohli letět v Crew Dragonu na nízkou oběžnou dráhu Země a po spojení přestoupit do Orionu.

Případná varianta úplného zrušení Orionu by vyvolávala otázky spojené s návratem posádky od Měsíce na Zemi. Crew Dragon není na cislunární mise a na návrat druhou kosmickou rychlostí certifikovaný.

Pro umožnění návratu celé Starship HLS od Měsíce zpět na nízkou oběžnou dráhu Země by zase bylo nutné vypravit další multinásobné lety tankerů. A čekání Crew Dragonu na oběžné dráze Země by znamenalo, že posádka Starship HLS nebude mít po celou dobu letu k Měsíci a od Měsíce k dispozici záchrannou kosmickou loď. Například u Mezinárodní kosmické stanice je připojení záchranné kosmické lodi nepřekročitelným požadavkem.

Realizace jednoduchého konceptu mise Starship HLS, schopné celého letu od startu po přistání na Zemi s posádkou, zase není v tomto desetiletí uskutečnitelná a čekání na ni by nemuselo být politicky průchodné.

Pro zjištění rychlosti a ceny přechodu a souvisejících rizik by si nové vedení NASA mělo zpracovat analýzu. Ukončení stávajících smluv by NASA musela vyplatit, což by vázalo peníze v rozpočtu na fiskální rok 2026 nebo 2027. NASA by se musela vypořádat i s otázkou, jak naložit s příspěvky mezinárodních partnerů k Orionu a ke kosmické stanici Gateway.

Zdroje informací
https://www.youtube.com/
https://x.com/

Zdroje obrázků:
https://images-assets.nasa.gov/image/jsc2024e044860/jsc2024e044860~large.jpg
https://images-assets.nasa.gov/…/11%2014%2024%20fuel%20depot~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/…/11%2003%2024%20%20orion%20transfer~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/…/11%2003%2024%20artemis%203%20on%20surface~medium.jpg
https://pbs.twimg.com/media/GcabsDhWQAAntnb?format=jpg
https://images-assets.nasa.gov/…/09%2024%2024%20First%20steps%20Axiom%20suits~medium.jpg