13. říjen 2024 se navždy zapíše do kosmonautické historie. Opět se o to postarala firma SpaceX, která ve 14:25 našeho času spustila divadlo, které si mnozí z nás budou pamatovat po zbytek života. Od teď totiž platí, že největší raketa v historii lidstva nebude přistávat, ale bude se chytat pomocí obřích mechanických ramen. Přesně toto sci-fi se dnes stalo skutečností.
Nejenže pátá sestava Super Heavy Starship tvořená prototypy B12 a S30 znovu úspěšně odstartovala na první pokus bez sebemenšího problému, ale tentokrát i všechny motory Raptor pracovaly naprosto přesně po celou dobu mise a to jak na Super Heavy, tak na Starship. Zcela upřímně je těžké tuto misi v aktuální chvíli popsat. Každopádně to za mě nejlépe udělají fotky a videa, ke kterým se pokusím přidávat svůj komentář.
Liftoff of Starship! pic.twitter.com/WyNRN1fLbd
— SpaceX (@SpaceX) October 13, 2024
Start proběhl v 07:25 místního času, který byl z hlediska focení a natáčení naprosto dokonalý. Byl již dostatek světla, ale Slunce bylo stále schované za obzorem. Sestava se z rampy opět vznesla na první dobrou a s burácením všech třiatřiceti motorů Raptor zamířila vstříc naprosto čisté ranní obloze. Viditelnost pro dnešní let byla vskutku vynikající, ne-li nejlepší, jaká mohla být. I ostatní aspekty počasí byly naprosto perfektní a předpověď počasí před startem byla 100% GO, což se moc často nevidí.
Zdroj: Jack Beyer
Po zhruba dvou a půl minutách letu došlo k oddělení stupňů pomocí Hot-stagingu. Došlo tedy k vypnutí 30 motorů na Super Heavy, o pět sekund později se zažehává šest motorů na Starship a uvolňují se svorky, které drží oba stupně pohromadě.
Starship hot-staging separation pic.twitter.com/6tRw2OjtMm
— SpaceX (@SpaceX) October 13, 2024
O další tři sekundy později se postupně zažehává deset středových Raptorů na Super Heavy B12, která tak mění svůj směr letu zpět na startovní rampu. Po ukončení zpětného zážehu dostáváme potvrzení, že po vyhodnocení situace dal letový ředitel souhlas k návratu nad pevninu.
Zdroj: Max Evans
Po brilantně zvládnutém sestupu přišel na řadu finální přistávací zážeh, při kterém se úspěšně zažehlo všech 13 středových motorů a Super Heavy B12 s naprosto dokonalou precizností nižších desítek centimetrů úspěšně dosedla do ramen systému Mechazilla.
Mechazilla has caught the Super Heavy booster! pic.twitter.com/6R5YatSVJX
— SpaceX (@SpaceX) October 13, 2024
Multi-cam view. pic.twitter.com/qCeo36Y4zv
— Space Sudoer (@spacesudoer) October 13, 2024
Zdroj: SpaceX
Co se týče Starship S30, ta úspěšně dosáhla plánované transatmosférické dráhy a její primární cíl při tomto letu bylo otestovat, jak si v akci povede vylepšený tepelný štít. Ten si vedl podstatně lépe, než při minulém letu, ovšem pořád ne dost dobře. Znovu se prokázalo, že udělat tepelný štít v místě pantu klapek je velmi, velmi náročný úkol. I tentokrát si horké plazma našlo skulinku skrz něj a začala pomalu ale jistě tavit právě pant přední klapky. K tomu naštěstí došlo o něco později a v menší míře než minule, ale došlo. Zadní klapky tímto problémem naštěstí netrpí. Předpokládá se, že by tento problém mohl být vyřešen s příchodem Starship nové generace (V2), tedy prototypem S33, který má přední pár klapek umístěn víc na závětrné straně a o kousek výš. Zároveň celkové zpracování tepelného štítu je na ní opět o velký kus lepší, než na současných prototypech.
Zdroj: SpaceX
Po přežití průchodu atmosférou Starship úspěšně naprosto přesně kontrolovala svůj závěrečný sestup a na konec jsme se dočkali úspěšného přistávacího zážehu, z kterého bylo tentokrát díky nezašpiněným krycím sklům kamer vidět mnohem více. Ukázalo se také, že SpaceX měla v přistávací oblasti umístěné bojky s kamerami. Teoreticky bychom se tedy mohli dočkat podobných záběrů, jako při přistání Super Heavy B11.
Splashdown confirmed! Congratulations to the entire SpaceX team on an exciting fifth flight test of Starship! pic.twitter.com/FhCGznq9RO
— SpaceX (@SpaceX) October 13, 2024
No a jak na závěr misi IFT-5 shrnout? Jak jsem psal na začátku, dnešním dnem se firma SpaceX znovu zapisuje do historie a prokazuje svůj obrovský náskok před všemi společnostmi věnující se návrhu a stavbě raket. Super Heavy B12 předčila očekávání většiny lidí, když s naprostou přesností vůbec poprvé dosedla na přes třicet metrů dlouhá mechanická ramena zavěšená na sto čtyřicet metrů vysoké věži. Dnes jsme mohli živě sledovat mistrovské dílo inženýrů ze SpaceX, na němž usilovně pracovali několik let, aby se dostalo do provozu, a které dlouho nebude nikým jiným překonáno. Hranici si bude firma posouvat výš pouze sama.
Zdroj: John Kraus
Zdroj: John Kraus
Zdroje informací:
https://x.com/
Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com/media/GZxehtyXUBA6lBi?format=jpg&name=medium
https://pbs.twimg.com/media/GZxaR_WW4AEo3sI?format=jpg&name=4096×4096
https://pbs.twimg.com/media/GZxgCpAXsBE2wta?format=jpg&name=4096×4096
https://pbs.twimg.com/media/GZyW78ObkAAQqgL?format=jpg&name=4096×4096
https://x.com/SpaceX/status/1845210284270682178
https://pbs.twimg.com/media/GZx1oKlXEAcqwNw?format=jpg&name=large
https://pbs.twimg.com/media/GZxsDR6XIAEsj9o?format=jpg&name=large
..parada.. tak snad vidime B12 znova coskoro v akcii
Pokial som to zachytil spravne, tak konkretne B12 uz nepoleti.
Posluzi na analyzu a potom, mozno, aj v nejakom muzeu.
Zásadní otázka: kdy poletí příště? Už aby to bylo.
co dodat, zijeme v buducnosti
Dekuji redakci za skvelou podivanou s odbornym komentarem k tomu!!! Vime jakou vahu mel nosic B12 po zachyceni mechazillou?
Moc děkujeme za sledování a za pochvalu.
Oficiální údaje o hmotnosti SH po přistání nemáme. Objevily se sice neoficiální odhady okolo 600 tun, ale to je založeno na poměrně nepřesném odečítání podle úrovně námrazy na stěnách.
Na wiki je suchá hmotnost 160 t. Ale je to údaj z 2021 a známe tvůrčí přístup SX ke změnám. Ale na několikanásobek to asi neulítlo.
Ano, to je suchá hmotnost. Pán se ptal na hmotnost po přistání, takže je nutné připočíst nějaký podíl pohonných látek, což je velká neznámá.
Podle záběrů z místa přistání v Indickém oceánu bych spíše než na bojku (pasivní bóji plavoucí na místě) tipoval na dálkově řízený drone ship. Jednak pro bóji nebude jednoduché hledět konkrétním směrem (pokud nepoužijete široký objektiv). Hlavně mi ale přišlo, že se po přistání kamera k místu spočinutí StarShip blíží.
Předpokládám, že podobný prostředek byl připraven v místě vypočítaného přistání už při předchozí IFT-4, ale tehdy vinou poškození klapek StarShip předpokládané místo přistání minul.
Na jiném webu jsem četl, že těch bójek bylo několik. My Češi říkám sichr je sichr.
Úžasný zážitek. Nepopsatelné.
Dotaz na větší odborníky. Nebyl start trochu „pomalejší“? Měl jsem pocit, že od zažehu motorů po chvíli, kdy se SH zvedla z rampy, byl delší než při předchozím pokusu. Ale ještě jsem neměl čas kouknout na předchozí starty.
Pozn – vím, že SH a SS jsou obrovské, těžké a start chvíli trvá…
Ano, zdalo sa to dlho, lebo sme vsetci boli prilis napati. 🙂
V takych okamihoch je cas naozaj „relativny“ …
Osobně mívám podobný pocit u všech startů SH/SS.
no tak to vyzera ze FAA nepotrebuje nic investigovat tak snad uz len to bude na SpaceX kedy budu ready . Ze by este jeden let na vianoce? 🙂
NEWS: The FAA said today that „All flight events for both the Starship vehicle and the Super Heavy booster occurred within the scope of planned and authorized activities.” There will be no investigation.
The FAA has already approved Starship test flight 6’s mission profile, so unless SpaceX requests any modifications to the already approved Flight 6 scope of operations, they should be able to launch again very soon.
No otázka je, jestli bude SpaceX chtít opakovat to samé. Protože zatím když se jim něco povedlo alespoň jednou. Tak šli okamžitě o notný kus dále, tak pak uvidíme co na to FAA. Dokonce bych se odvážil tipnout, že tato generace SHS už nepoletí a rovnou přejdou na novou generaci, protože na této už tak nějak vlastně nemají co dalšího získat. Jedině snad orbitu a deorbitační zážeh, ale to mě přijde jako slabý cíl na vypouštění celé sestavy.
Pri citani o tych „paliacich sa pantoch“ mi napadlo, ze by mali byt zakryte presahujucim pokracovanim dosticiek spodnej vrstvy s tym, ze tieto by boli zosilnene a tvarovane na odklon plazmy pozdlz klapky bocnym smerom. Ale to uz urcite napadlo aj ich … 🙂
presne, ono v tomto momente by pre nich bolo najjednoduchsie pred tie panty nieco dat ako ochranu. vystupky, alebo vacsiu vrstvu dosticiek, aby boli panty skryte. lenze chcu to urcite spravit tak, aby nemuseli pridavat ziadne kilo navyse, tym padom mi pride ako najrozumnejsie posunut ich dozadu, ale ze fakt dozadu lode (oni uz vedia, ako sa tam pohybuju teploty vpredu lode a vzadu lode, kam to az mozu dat, kedze samotne klapky budu funkcne aj keby boli tesne pri chrbte lode).
pacil sa mi tiez pristup, ze spomalme lod vo vysokych vrstvach atmostery, kde to este nieje problem – a potom v nizkych vrstvach budeme mat uz omnoho mensiu rychlost – mensi ziar. davam tomu dva tri lety a pridu na to.
Už od minulého (4.) letu, který se potýkal se stejným problémem, se ze SpaceX objevují neoficiální náznaky, že příští generace lodí bude mít klapky posunuté mírně nahoru (při pohledu na ležící Starship), neboli dozadu vůči směru letu při vstupu do atmosféry, aby jejich panty nebyly na nejširším místě průměru lodi, ale mírně schované až za ním (to, co píše mikisocka). Nicméně loď použitá v tomto 5. testu (S30) a také loď pro následující test (S31) jsou ještě z první generace lodí, takže mají zatím původní umístění klapek.
To bylo naprosto kulervoucí. Pouštím si to přistáni pořád dokola. Chci poděkovat Vám a Dušanovi za skvělý, profesionální komentář. Ramena…nemohli bychom říkat pacičky? 😉
Moc děkujeme za sledování i za pochvalu. No … pacičky dlouhé 30 metrů 😀