Pokud už k Vašemu nedělnímu poledni patří kromě dobrého oběda s rodinou a politických debat v televizi i náš Kosmotýdeník, jistě Vás potěší, že vychází jeho další díl. Stejně jako v minulých týdnech se můžete těšit na tři zajímavá témata, která přinesla kosmonautika v sedmi uplynulých dnech. Zaměříme se jednak na start evropské rakety Ariane 5 s dvojicí telekomunikačních satelitů, zmíníme se i o pokroku v přípravách evropské sondy Solar Orbiter a na závěr se podíváme na přípravy na start nové tříčlenné posádky na ISS.

Ariane splnila svůj úkol
O komplikacích s počasím, které potkaly nejsilnější evropskou raketu Ariane 5, jsme na našem blogu už psali. Kvůli silnému větru se musel start odložit o 24 hodin. V sobotu 22.3. ve 23:04 SEČ se na kosmodromu v Kourou zažehl motor Vulcain a několik vteřin po něm i dvojice masivních urychlovacích bloků na tuhá paliva.

Raketa zamířila k obloze, odhození vyhořelých stupňů probíhalo podle plánu a horní stupeň dopravil náklad na dráhu přechodnou ke geostacionární. Nejnižší bod ležel ve výšce 200 kilometrů nad povrchem, nejvzdálenější pak 35 800 km daleko. Celá dráha byla o 3°skloněná vůči rovníku. Nejprve se oddělila pětiapůltunová družice ASTRA 5B a za sedm minu ji následovala i třítunová Amazonas 4A. Obě družice by měly fungovat po dobu 15 let a jejich hlavním úkolem je šíření televizního vysílání a internetu. Astra pokrývá oblast východní Evropy, Amazonas míří nad Jižní Ameriku. Finální oběžnou dráhu už dopilují satelity samy svými motory.

Evropský průzkumník Slunce už zná svůj nosič

Na rok 2017 chystá Evropská kosmická agentura vypuštění další vědecké mise, která by měla posunout naše znalosti o nejbližší hvězdě, jejíž chování má na život na zemi přímý vliv. Sonda Solar Orbiter vzniká ve spolupráci s americkým Goddardovým střediskem a o vynesení by se měla postarat raketa Atlas V s konfigurací 411. Bude mít tedy 4metrový aerodynamický kryt, jeden urychlovací motor a jednomotorový horní stupeň Centaur. Sonda po startu využije gravitačního praku u Venuše a někdy kolem roku 2020 by měla dosáhnout finální oběžné dráhy, která ji zavede až neuvěřitelných 42 milionů kilometrů od Slunce. Tak blízko se zatím žádná lidská sonda schopná pořizovat vědecká data nedostala.

Díky malé vzdálenosti bude moc sonda snímkovat povrch naší hvězdy s rozlišením až 200 kilometrů a citlivé přístroje navíc odhalí i změny, které se ve větších vzdálenostech mohou ztrácet. Třeba částice SLunenčího větru bude zkoumat jen krátce po jejich zrodu. Za zmínku stojí, že díky dráze skloněné o 25° bude moci evropská sonda nakouknouti k slunečním pólům, o kterých toho víme jen málo. Očekává se široká spolupráce s dalšími satelity, které zkoumají Slunce – třeba s japonskou Solar-C, nebo americkou SDO.

Nová trojice zamíří na ISS již brzy
Alexandr Skvorcov, Oleg Artěmjev a Steven Swanson – pokud Vám tato jména mnoho neříkají, pak vězte, že v dalších dnech a týdnech o nich uslyšíte docela často. Jedná se totiž o trojici astro/kosmonautů, kteří stráví na ISS půl roku. Doplní tak prozatím tříčlennou expedici s pořadovým číslem 39 a o několik týdnů později se sami stanou základem 40. dlouhodobé expedice. Jejich start je naplánovaný na 25. března a na našem webu v příštích dnech vyjde článek, který Vám přinese životopisy všech tří členů posádky. Ještě než ale zaburácí motory rakety Sojuz, je potřeba udělat důkladné testy všech systémů – nejen na nosiči, nebo kosmické lodi, ale i na skafandrech Sokol, ve kterých posádka absolvuje start a následně i přistání. V minulém týdnu trojice otestovala své skafandry, absolvovala tiskovou konferenci a vyzkoušela si i interiér své kosmické lodi.

Zdroje informací:
http://spaceflightnow.com/
http://spaceflightnow.com/
http://www.astro.cz/

Zdroje obrázků:
http://www.nasa.gov/images/content/594643main1_solar_orbiter_satellite-670.jpg
http://space.skyrocket.de/img_lau/atlas-5-411__astra-1kr__2.jpg