Popis příprav na misi Artemis I končil v minulém dílu výměnou vadné řídicí jednotky motoru RS-25 č. 4, která byla provedena v posledním prosincovém týdnu. V první polovině ledna inženýři a technici v budově VAB dokončili sérii technických zkoušek centrálního stupně. Byla otestována komunikace mezi letovými počítači a dalšími systémy. Všechny čtyři řídicí jednotky motorů RS-25 úspěšně prošly diagnostickými testy letové připravenosti, vyzkoušeno bylo i naklánění motorů. Později bylo oznámeno, že příčinou listopadového selhání kanálu B v řídicí jednotce byl vadný paměťový čip. Ten je potřebný pouze během zážehové sekvence a nemá žádný vliv na provoz během letu. Tentokrát nebyly na řídicích jednotkách motorů v raketě zjištěny žádné známky vadných paměťových čipů.

Dne 11. ledna bylo k Orionu přisunuto přístupové rameno CAA, ze kterého budou při dalších misích vstupovat do kosmické lodi posádky. Potom se týmy zaměřily na přípravu druhého testu sekvence odpočítávání ke startu. První test byl v prosinci předčasně zastaven, protože reakce systémů rakety byly mimo limity nastavené podle předchozích počítačových simulací. Důvod nesouladu byl prostý: simulace počítaly s natankovanou raketou na rampě, zatímco reálný test byl proveden s prázdnou raketou v hale. Reakce rakety byly proto mírně jiné. Po korekci počítačového modelu byl opakovaný test 24. ledna úspěšně dokončen. Po dokončení testu týmy pokračovaly v závěrečných kontrolách a v uzavírání jednotlivých vstupů do nosné rakety.

Motorová sekce centrálního stupně byla nakonfigurována pro start a byly odstraněny vnitřní přístupové plošiny. Týmy také instalovaly přikrývky mezi motory RS-25 a korkovým tepelným štítem na spodku centrálního stupně. Na raketu byl nainstalován systém ukončení letu FTS pro případ potřeby destrukce rakety a byl zahájen první ze dvou testů systému.

Souběžně týmy instalovaly na postranní motory i na centrální stupeň přístrojové vybavení nutné pro test plnění pohonných látek. Šlo o tisíce senzorů a speciálních přístrojů určených pro sběr dat během přepravy na rampu a pobytu na ní. Na postranní motory byla instalována i vývojová letová sada DFI, jejímž úkolem bude během letu přenášet v reálném čase do řídicího střediska data o výkonu motorů – například zrychlení, vibrace a teploty.

V horním stupni ICPS byly vyměněny boxy s avionikou – řídicí počítač s inerciální navigační sestavou použitou pro integrované testy byl vyměněn za letový počítač. V rámci testů systému ukončení letu byl zapnut zdroj energie v Orionu a po zavření poklopu do lodi byl opět vypnut.

Kromě skluzu zapříčiněného opakováním testu odpočítávání se zjistilo, že instalace a testování DFI trvá déle, než bylo očekáváno. NASA proto na začátku února oznámila odklad přepravy rakety SLS a lodi Orion na vzletovou rampu LC-39B z února na březen. I když týmy neřešily žádné zásadní problémy, bylo nutno poskytnout dodatečný čas na prováděné závěrečné činnosti uvnitř VAB. Bylo také rozhodnuto znovu důkladně projít všechny systémy a ujistit se, že je vše opravdu dokončeno a připraveno.

11. února NASA hlásila dokončení instalace systému ukončení letu. O týden později byly dokončovány zbývající předletové diagnostické testy SLS a byl testován i systém ukončení letu. Po dalším týdnu bylo oznámeno, že test FTS dopadl velmi dobře. Od tohoto okamžiku si byli manažeři jistí, že jsou připraveni na přepravu. Zbytek února byl věnován odstraňování vybavení a lešení z rakety, uzavíracím pracím a vizuální kontrole.

2. března týmy zatáhly od rakety první z deseti úrovní obslužných plošin, obklopujících v budově VAB raketu a kosmickou loď. Tentokrát šlo o plošinu, nacházející se v blízkosti záchranné věžičky Orionu. V dalších dnech týmy pokračovaly v zatahování dalších obslužných plošin, dokud nebyla celá raketa odhalena.

Testy na startovní rampě LC-39B

11. března dorazil ke dveřím budovy VAB pásový transportér Crawler-Transporter 2. Několik dní před přepravou na rampu bylo rameno CAA posunuto blíže k raketě, aby prošlo dveřmi VAB.

Ve čtvrtek 17. března navečer byla sestava vyvezena před budovu VAB. Před budovou tým zatáhl rameno CAA pro přístup posádky a zajistil ho v cestovní poloze. Rameno poskytuje přístup k Orionu pouze během pobytu ve VAB a na rampě LC-39B. Jakmile bylo zatažení CAA dokončeno, tým pokračoval v cestě k LC-39B. Během jízdy na rampu byl proveden dynamický test. Pásový transportér se rozjel a poté prudce zabrzdil, přičemž byla sledována dynamická odezva rakety. Na rampu kolos dorazil po deseti a půl hodinách brzy ráno 18. března.

Inženýři a technici začali připravovat raketu na její poslední velký test – dvoudenní test odpočítávání, plnění a vypuštění paliva. Nejprve týmy připojily k raketě prvky pozemního podpůrného vybavení včetně elektrického systému a potrubí pro dodávku pohonných látek. V pondělí 21. března týmy všechny prvky integrovaného systému zapnuly a zahájily jeho technické testy. Kromě toho si technici v oblecích SCAPE s atmosférickou ochranou procvičili postupy pro případ nouze během tankování a příprav ke startu.

Na rampě byla provedena druhá sada testů, které nemohly být kvůli bezpečnostním opatřením vykonány v hale VAB. Konkrétně šlo o další sérii technických testů a test elektromagnetického rušení, spojený s tréninkem na odpočítávání.

V pátek 1. dubna začala dvoudenní příprava na test tankování centrálního a horního stupně rakety SLS. Hlavním důvodem testu je projít si v předstihu časovou osu, aby před skutečným startem byl pobyt na rampě co nejkratší. Obě časové osy jsou podobné s výjimkou některých demonstrací schopností systémů, ke kterým by v den startu za normálních okolností nedošlo. Testovací tým například může prodloužit testovací okno za účelem dokončení cílů testu.

V L-45 hodin 40 minut bylo řídicí středisko startu na kosmodromu plně aktivováno a členové týmu byli na svých místech. Bylo také odzkoušeno spojení s řídicím střediskem mise v Houstonu a s inženýrskou podporou v Huntsville.

První činností bylo naplnění nádrže pro systém tlumení a pohlcování akustické energie během startu vodou. Během testu sice nebudou motory rakety zažehnuty a nespustí se ani vodní clona, ale týmy testují provádění stejných postupů jako v den startu.

Technici uzavřeli vstupní poklop Orionu a provedli poslední činnosti v bílé místnosti, která se nachází na konci přístupového ramene CAA. Poté bylo rameno odtaženo a po půlhodině byly dokončeny kontroly těsnosti Orionu.

V sobotu 2. dubna kolem třetí hodiny před ránem tým přibližně v L-35 hodin 20 minut zapnul centrální stupeň rakety SLS a zahájil nabíjení jeho baterií. Do rána byly nakonfigurovány pozemní systémy a bylo pročištěno potrubí pro čtyři motory RS-25. Finální přípravy motorů RS-25 byly dokončeny v osm hodin ráno.

Během dne týmy nabíjely letové baterie Orionu, prováděly poslední úpravy na obslužných ramenech a závěrečnou prohlídku. Odpoledne byly dvě ze tří bleskových věží systému ochrany před bleskem zasaženy čtyřmi blesky. První tři údery zasáhly s nízkou intenzitou věž 2, čtvrtý úder s vyšší intenzitou zasáhl elektrický vodič mezi věžemi a výboj sjel do země po věži 1. V době úderů byly Orion a centrální stupeň zapnuty, horní stupeň ICPS a vzletové stupně SRB dosud nebyly. Po ujištění, že nebyly ovlivněny žádné systémy, inženýři přes noc dokončili činnosti, které byly kvůli nepříznivému počasí pozastaveny. V L-21 hodin byly na své místo přesunuty boční deflektory plamenů.

V neděli 3. dubna byl v L-12 hodin 50 minut vydán pokyn k zapnutí horního stupně ICPS. Krátce poté opustil vzletovou rampu veškerý nedůležitý personál.

Dvacet minut po šesté hodině ráno místního času začala v L-8 hodin 20 minut porada týmu. Byl vyhodnocen stav rakety, připravenost týmu a počasí. Zkouška by byla odložena, pokud by během první hodiny tankování byla v okruhu devíti kilometrů více než dvacetiprocentní pravděpodobnost blesků nebo vítr o rychlosti přesahující 19 metrů za sekundu nebo teplota nižší než 5 °C. Předpověď počasí na neděli však byla příznivá. Ředitel startu a předseda týmu řízení mise na poradě po necelé půlhodině rozhodli, že bude zahájen proces plnění pohonných látek. V tu dobu byl tým po sobotní bouři asi v hodinovém skluzu oproti plánu a nadále se snažil dohnat časovou ztrátu.

V L-7 hodin 20 minut mělo začít chlazení přívodního potrubí k nádrži na kapalný kyslík centrálního stupně a v L-6 hodin 25 minut plnění nádrže. Chlazení potrubí k nádrži na kapalný vodík mělo začít v L-6 hodin 5 minut, plnění nádrže v L-6 hodin. Tankování však ještě nezačalo a v L-6 hodin tým odpočítávání neplánovaně přerušil. Důvodem byl problém se zajištěním přetlaku v uzavřených prostorech mobilní vypouštěcí plošiny, který měl zabránit hromadění nebezpečných plynů. Ventilátory, které jsou nutné k vytvoření přetlaku, nefungovaly. K zahájení plnění nádrží proto z bezpečnostních důvodů nedošlo.

Původní dvouhodinové testovací okno se mělo otevřít v 14:40 místního času. Protože nebyl den startu, ale testu, bylo testovací okno flexibilní. Nový cíl byl stanoven na 18:10. Na rampu byl vyslán tým, který se pokusil o zajištění přetlaku. To se však nepodařilo a test byl odložen o 24 hodin. I přes odklad byly dosažené události skvělou školicí příležitostí pro tým. Bylo to poprvé, kdy byly na rampě prováděny přípravné kryogenní činnosti při proceduře odpočítávání.

Harmonogram plánovaných událostí při testu zahrnuje v L-4 hodiny 25 minut zahájení chlazení přívodního potrubí k vodíkové nádrži horního stupně ICPS a v L-4 hodiny plnění nádrže. Mezitím má být v L-4 hodiny 20 minut aktivován komunikační systém Orionu pro spojení s řídicím střediskem mise. V L-3 hodiny 20 minut má začít chlazení potrubí ke kyslíkové nádrži horního stupně, následované plněním nádrže. V L-3 hodiny jsou ověřena telemetrická data rakety.

V L-40 minut se podle harmonogramu koná závěrečná porada ředitele testu. Na poradě bude přijato rozhodnutí, jestli se bude pokračovat v odpočítávání nebo ne.

V plánu jsou dva běhy závěrečného odpočítávání. Startovní tým tedy dvakrát projde prakticky úplným odpočítáváním, přičemž si procvičí i schopnost zastavit odpočítávání v poslední minutě.

Pozemní startovní sekvencér GLS spustí v T-10 minut automatické odpočítávání, během něhož bude konfigurovat činnost systémů a ověřovat, jestli tyto systémy provádějí příkazy správně a zda všechny systémové parametry zůstávají v souladu s plánovanými hodnotami.

V T-6 minut budou systémy Orionu přepnuty na vnitřní napájení. Postupně bude ukončováno nahrazování odpařeného paliva do vodíkové (T-5 minut 57 sekund) a kyslíkové (T-4 minuty) nádrže centrálního stupně. V T-3 minuty 30 sekund bude ukončeno doplňování paliva do kyslíkové a v T-50 sekund do vodíkové nádrže horního stupně.

Nejpozději v T-90 sekund se odpočítávání pozastaví, aby byla prokázána schopnost vydržet tříminutové přerušení s obnovou odpočítávání bez nutnosti provést návrat do T-10 minut. Čas T-90 sekund je posledním okamžikem, kdy je to možné, protože v tu dobu je centrální stupeň přepnut na vnitřní napájení zajišťované čtyřmi palubními bateriemi. Horní stupeň přechází na vnitřní napájení už v T-116 sekund.

Po přerušení se odpočítávání opět rozeběhne. V prvním běhu bude odpočítávání zastaveno v T-33 sekund, těsně před okamžikem předání řízení letovým počítačům a zahájení automatické startovní sekvence ALS. Po zastavení odpočítávání bude zahájeno automatické zabezpečení rakety a odvzdušnění nádrží.

Doba potřebná k nakonfigurování rakety a obnovení odpočítávání v T-10 minut bude v den startu obvykle záviset na tom, jak dlouho bude trvat vyřešení problému. V případě testu je odhadovaný čas na přípravu rakety na druhý běh asi hodina. Jedním z důvodů jsou baterie centrálního stupně, které musí být před obnovením odpočítávání plně nabité.

Po přípravě rakety a pozemních systémů na druhé odpočítávání budou nádrže opět natlakovány, stav odpočítávání bude vrácen na T-10 minut a bude zahájen druhý běh. Tentokrát však v T-33 sekund předá pozemní startovní sekvencér GLS řízení letovým počítačům v centrálním stupni, které spustí automatickou startovní sekvenci ALS, provedou všechny příkazy a ověří stav všech parametrů. Letové počítače spustí hydrauliku SRB, ujistí se, že motory RS-25 jsou připraveny k zážehu a připraví se na vydání příkazů ke startu. GLS bude průběžně udržovat dohled nad všemi pozemními systémy, monitorovat klíčové letové parametry a v T-9,34 sekund odpočítávání bezpečně zastaví. V T-9 sekund totiž nastává zážeh motorů RS-25.

Po zkoušce tankování a odpočítávání budou nádrže vyprázdněny. Celkem má sestava strávit na rampě přibližně měsíc a poté bude vrácena do budovy VAB pro konečnou předletovou údržbu a přípravy ke startu. Na cestě zpět do VAB je plánován ještě jeden dynamický test.

Podruhé v budově VAB a opět na rampě

Finální práce v budově VAB budou částečně záviset na tom, jaké problémy budou zjištěny během analýzy zkušebního plnění paliva do nádrží rakety.

Během asi třicetidenního pobytu ve VAB, samozřejmě s určitou mírou nejistoty v harmonogramu, bude do kabiny Orionu uloženo vybavení pro misi. Baterie Orionu budou nabity a do počítačů SLS bude nahrán letový program. Budou také odstraněny přístroje určené pro pozemní testy. Týmy dokončí instalaci pyrotechnických separačních systémů a autodestrukčních náloží pro případ vychýlení od plánované letové trajektorie. Instalovány budou také některé letové baterie, například v horním stupni ICPS, s následným uzavřením posledních výřezů v tepelné izolaci a provedením závěrečných inspekcí.

Systém bezpečného autodestrukčního ukončení letu FTS má dvacetidenní záruční dobu použití. Zbývající čas tedy bude pro předstartovní přípravy kritický. Záruční doba bude spuštěna testem ověřujícím systém FTS. Test musí být proveden ve VAB, protože vyžaduje přístup dovnitř rakety. Konečné přípravy na vývoz na rampu zaberou ve VAB ze záruční doby přibližně týden. Po vyvezení sestavy na LC-39B tedy může do startu zbývat maximálně třináct dní. Přípravy na rampě včetně odpočítávání ukrojí z těchto třinácti dnů přibližně šest dní. Na pokusy o start tedy zbyde sedm dní.

Pokud mise Artemis I neodstartuje během dvaceti dní od testu FTS, je před další sadou pokusů o start požadováno test FTS zopakovat. Pro test je nutný návrat do budovy VAB. Důvodem návratu do VAB je nutnost vnitřního přístupu do předních lemů boosterů a do intertanku centrálního stupně, aby v nich bylo možné umístit simulátory autodestrukčních náloží, čímž se zabrání skutečnému zničení rakety během testu. Testem bude opět ověřeno, že aktivační a destrukční příkazy jsou přijímány správně a jsou zpracovávány zařízeními v raketě. Po dokončení testu bude spuštěna nová dvacetidenní záruka. Některé systémy mají svá vlastní omezení. Například letové baterie mají devadesátidenní životnost od aktivace.

Časový rámec data startu je zatím předběžný a závisí především na výsledku kritického testu tankování na vzletové rampě. Květnové období startu se zavírá 21. května. To je příliš brzy na letovou připravenost. Nejbližší dostupné období startovní příležitosti bude od 6. června do 16. června, další od 29. června do 12. července s výjimkou 2. až 4. července z důvodu omezení na straně Orionu.

Období startovní příležitosti jsou určená několika limitujícími faktory. Těmito faktory jsou oběh Měsíce kolem Země (Měsíc musí být ve správné pozici pro zajištění podmínek mise) a požadavek, aby přistání Orionu v Tichém oceánu proběhlo za denního světla. Mise Artemis budou závislé na těchto dvoutýdenních obdobích, dokud NASA nebude mít výkonnější horní stupeň EUS.

Zatímco období startovní příležitosti jsou přibližně dvoutýdenní, týmy mají svá vlastní provozní omezení. Prvním z nich je výše popsaný sedmidenní interval daný zbývající zárukou FTS. V rámci každého startovního období proto bude na pokusy o start vyhrazen týden.

Dalším omezením je maximální možný počet tankování nádrží rakety během tohoto sedmidenního intervalu. Kvůli omezené kapacitě pozemního zásobníku kapalného vodíku je během sedmi dnů limitován počet tankování pohonných látek na tři. Proto bude během sedmi dnů možné provést pokusy o start pouze ve třech dnech.

V rámci jednotlivých dnů jsou k dispozici startovní okna, některá až dvouhodinová. Startovní okno je dáno především požadavkem, aby vzhledem k omezenému výkonu horního stupně ICPS protnula počáteční oběžná dráha Země určený bod zážehu pro odlet k Měsíci ve správném okamžiku.

Pozemní zásobník kapalného vodíku podporuje v rámci dvouhodinového startovního okna jedno naplnění vodíkových nádrží centrálního a horního stupně rakety SLS. Protože se část vodíku spotřebuje na přípravu motorů RS-25 na zážeh a další část se vyvaří, v případě neúspěšného pokusu o start se vrátí do zásobníku méně kapalného vodíku. Pro další pokus o 48 hodin později bude nutné zásobník doplnit vodíkem z cisternových vozů.

Třetí pokus by bylo možné uskutečnit po dalších 72 hodinách, během nichž by byl v pozemních zásobnících doplněn kapalný vodík i kyslík. Pro všechny pokusy by mělo být v zásobnících dostatek komodit pro podporu dvouhodinového startovního okna. NASA uzavřela za účelem urychlení doplňování vodíku smlouvu s ULA, že do cisternových vozů načerpá kapalný vodík z kulového zásobníku nacházejícího se na rampě 37B, který je využíván pro podporu startů raket Delta IV Heavy. Tři pokusy dávají vysokou míru jistoty v uskutečnění startu za předpokladu, že nevznikne žádný významný technický problém. Pro Artemis II už bude k dispozici nový, druhý zásobník kapalného vodíku, který umožní více pokusů o start.

Plánovaná trajektorie mise Artemis I počítá po odpojení centrálního stupně se zážehem motoru RL10 stupně ICPS na méně než minutu. Tím bude Orion umístěn na stabilní oběžnou dráhu Země s perigeem 185 kilometrů a apogeem 1806 kilometrů. Druhý, delší zážeh nastaví kurz na trajektorii k Měsíci.

Během letu bude Orion využívat komunikační síť NASA Deep Space Network, skupinu antén umístěných v Kalifornii, Španělsku a Austrálii.

Podle plánu Orion proletí ve vzdálenosti asi 100 kilometrů od Měsíce a s využitím gravitace Měsíce a zážehu hlavního motoru se dostane na jeho vzdálenou retrográdní oběžnou dráhu, kde při misi krátké třídy setrvá nejméně šest dní. Na této dráze provede půl oběhu Měsíce ve vzdálenosti asi 70 000 kilometrů od jeho povrchu. Alternativní mise dlouhé třídy zahrnuje jeden a půl obletu Měsíce na vzdálené retrográdní oběžné dráze.

Před odletem k Zemi Orion znovu provede blízký průlet u Měsíce. Těsně před vstupem do zemské atmosféry odhodí svůj servisní modul a kosmický let zakončí přistáním na padácích v Tichém oceánu u pobřeží San Diega.

Artemis II – pilotovaný oblet Měsíce

V montážním zařízení NASA Michoud Assembly Facility v New Orleans mezitím pokračuje příprava centrálního stupně rakety SLS pro misi Artemis II. Během kosmického letu má Orion s čtyřčlennou posádkou Měsíc obletět a prověřit tak v praxi systém podpory životních podmínek.

V prostoru konečné montáže 47/48 v budově 103 byla 18. března připojena a přišroubována vodíková nádrž k horní sestavě centrálního stupně. V budově 103 se nachází i motorová sekce. Uvnitř sekce pokračuje instalace vnitřních pohonných systémů. Práce na motorové sekci by měly být dokončeny v polovině letošního roku.

Po dokončení bude provedeno funkční testování motorové sekce. Jakmile bude vše hotové, bude sekce připravena k vodorovnému připojení k centrálnímu stupni. Nakonec budou instalovány čtyři motory RS-25. Po propojení všech systémů mají následovat výrobní funkční testy stupně.

Všech deset palivových segmentů vzletových stupňů SRB pro raketu SLS je uskladněno v Promontory a připraveno k přepravě vlakem do Kennedyho vesmírného střediska. Horní stupeň ICPS prochází finální přípravou a kontrolami v budově Delta Operations Center na Mysu Canaveral.

Adaptér LVSA, který bude spojovat centrální stupeň s horním stupněm ICPS, prochází v Marshallově vesmírném středisku v Huntsville závěrečnou instalací systému pro oddělení horního stupně. Tamtéž se nachází i dokončený adaptér OSA, který bude spojovat horní stupeň s Orionem.

V budově O&C v Kennedyho vesmírném středisku je na druhé čtvrtletí letošního roku připravováno počáteční elektrické zapnutí kabiny Orionu a postupné oživování jejích systémů. Po počátečním zapnutí mají být po dobu deseti až dvanácti týdnů prováděny funkční testy základní sady avioniky a ověřovány její funkce. Na druhé čtvrtletí je plánováno také počáteční elektrické zapnutí servisního modulu Orionu.

NASA má v plánu oznámit jména posádky Orionu pro misi Artemis II v letošním roce. Posádku by měli tvořit tři američtí astronauti a jeden Kanaďan. Orion by měl přibližně za dva roky obletět Měsíc ve vzdálenosti 7 400 kilometrů za jeho odvrácenou stranou. Mise má trvat přibližně deset dní.

Zdroje informací:
https://blogs.nasa.gov/
https://www.nasaspaceflight.com/
https://www.nasa.gov/
https://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com/media/FOujqmCXIAA6Ul5?format=jpg
https://images-assets.nasa.gov/../KSC-20220316-PH-GEB01_0100~medium.jpg
https://blogs.nasa.gov/…/303/2022/03/KSC-20220316-PH-GEB01_0030_large.jpg
https://pbs.twimg.com/media/FO8G_MRXwAcTjIN?format=jpg
https://www.nasaspaceflight.com/…/2022/03/KSC-20220318-PH-KLS03_0091large.jpg
https://images-assets.nasa.gov/…/KSC-20220318-PH-KLS01_0062~medium.jpg
https://pbs.twimg.com/media/FPXzanfVEAMqPug?format=jpg
https://images-assets.nasa.gov/…/KSC-20220318-PH-KLS03_0011~medium.jpg
https://pbs.twimg.com/media/FOHzwW2X0BImA0Z?format=jpg
https://images-assets.nasa.gov/…/KSC-20220318-PH-KLS03_0069~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/…/KSC-20220318-PH-KLS03_0061~medium.jpg
https://live.staticflickr.com/65535/51954923136_6b6d42cf0c_c.jpg
https://pbs.twimg.com/media/FOniQNWXsAUL0OD?format=jpg
https://pbs.twimg.com/media/FOniPAqXIAU9qci?format=jpg
https://live.staticflickr.com/65535/51945925635_604d24fee8_k_d.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/artemis-1-update.jpg
https://images-assets.nasa.gov/…/MAF_20220312_CS2_MajorJoin13~medium.jpg
https://scontent-prg1-1.xx.fbcdn.net/…&oe=624C5C0E
https://images-assets.nasa.gov/…/KSC-20220120-PH-FMX01_0063~medium.jpg