Cesta k Artemis I a II (ohlédnutí za 4. čtvrtletím 2021 a výhled na 1. čtvrtletí 2022)

Poprvé od mise Apollo 17 v roce 1972 se v montážní hale VAB nachází raketa a kosmická loď určená pro let k Měsíci. V minulém dílu končil popis příprav na misi Artemis I dodáním adaptéru OSA s deseti CubeSaty do haly VAB. K připojení adaptéru na horní stupeň nosné rakety SLS došlo 9. října. Dne 19. října byl z budovy LASF do haly VAB přepraven Orion a následující den byl připojen na adaptér OSA. Proces utahování tří set šedesáti šroubů k dokončení pevného mechanického spojení byl dokončen 21. října. Následovalo vytvoření funkčního spojení mezi Orionem a SLS a zapnutí systémů Orionu. Při kontrole nebyly zjištěny žádné problémy. Ke krycím panelům obklopujícím Orion bylo proto přisunuto rameno pro přístup posádky a k servisnímu modulu rameno OSMU.

Připojení Orionu umožnilo NASA nastínit předběžný harmonogram dalších příprav. Vývoz rakety na startovní rampu LC-39B pro test tankování pohonných látek byl předběžně stanoven na 29. prosince, startovní připravenost na konec ledna a start na 12. února.

Orion usazený na raketě SLS

Orion usazený na raketě SLS
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com

Testy v montážní hale VAB

Poté, co montážní týmy dokončily finální přípravy, bylo možné zahájit integrované testování. Účelem série integrovaných ověřovacích testů byla kontrola, zda jsou všechny prvky rakety SLS a Orionu správně připojeny a nakonfigurovány. Prvním testem byly ověřovací testy rozhraní IVT (Interface Verification Test). Nejprve byly provedeny ověřovací testy rozhraní mezi Orionem a pozemními systémy. V týdnu od 8. listopadu byly zahájeny ověřovací testy IVT centrálního stupně a dvojice boosterů. Jednotlivé komponenty byly zapnuty a byla ověřena vzájemná komunikace mezi prvky a jejich komunikace s pozemními systémy.

Následovaly testy IVT mezi horním stupněm a pozemními systémy a nakonec vzájemně mezi integrovanou SLS, Orionem a pozemními systémy. Během testů byly 12. listopadu zapnuty i řídicí jednotky motorů RS-25. Řídicí jednotka motoru je avionický box, který řídí provoz motoru a komunikuje s ostatními avionickými systémy rakety. Všechny jednotky komunikovaly s letovými počítači centrálního stupně podle očekávání. Testy IVT byly dokončeny těsně před polovinou listopadu.

SLS a Orion v hale VAB

SLS a Orion v hale VAB
Zdroj: https://pbs.twimg.com

V týdnu od 15. listopadu byly zahájeny technické testy PSET (Program Specific Engineering Test) zaměřené na funkční kontroly centrálního stupně a boosterů. Dne 23. listopadu však během těchto testů přestal reagovat kanál B v řídicí jednotce motoru č. 4 (výrobní číslo motoru 2060).

Řídicí jednotky přímo ovládají jednotlivé motory od diagnostiky a předzážehové kontroly přes tepelnou přípravu, proplachování, zážeh, škrcení až po závěrečné proplachování a zabezpečení motoru po ukončení jeho činnosti. Řídicí jednotka každého motoru má dvě redundantní digitální počítačové jednotky DCU, které pracují na nezávislých kanálech A a B. Komunikaci přes kanál B se však tentokrát nepodařilo spustit ani po opakovaném vypínání a zapínání ke zdroji energie. Všechny pokusy o zapnutí počítače selhaly.

Týmy SLS a Aerojet Rocketdyne začaly vzniklý problém na místě řešit a hledat dostupné možnosti. Nejprve se týmy snažily pochopit podstatu problému. Po vyhodnocení dat NASA 17. prosince oznámila rozhodnutí vyměnit celou problémovou řídicí jednotku. Identifikace problému a řešení však zpozdily provedení zbývajících testů a posunuly připravenost ke startu až za dvoutýdenní období startovní příležitosti končící 27. února. Období startovní příležitosti je zjednodušeně řečeno období, kdy je Měsíc na své oběžné dráze kolem Země ve správné poloze pro zajištění podmínek mise. V článku se tomu ještě budeme věnovat podrobněji. NASA tedy ve zprávě ze 17. prosince současně oznámila odklad startu nejdříve na březen. Březnová startovní příležitost potrvá od 12. do 27. března.

SLS a Orion v hale VAB

SLS a Orion v hale VAB
Zdroj: https://pbs.twimg.com

Řídicí jednotka motoru je vyměnitelný prvek. Jejich výměny byly několikrát prováděny i na motorech raketoplánů, připojených ve svislé pozici k vnější nádrži ET. Například 24. července 1991 selhal počítač DCU A řídicí jednotky motoru SSME č. 3 během odpočítávání ke startu raketoplánu Atlantis STS-43. Po odkladu startu byla jednotka o tři dny později vyměněna a Atlantis vzlétl s devítidenním zpožděním.

U Artemis I bylo rozhodnuto prozatím pokračovat v integrovaných testech a řídicí jednotku vyměnit až po nich. V době selhání kanálu B byly týmy uprostřed testů PSET centrálního stupně a boosterů. Testy boosterů byly dokončeny, ale několik testů centrálního stupně zaměřených na motory bylo odloženo, dokud nebude řídicí jednotka vyměněna. Integrované testování bylo mezitím přesunuto na jiné kontroly, které je možné provádět nezávisle na motorech centrálního stupně.

Přestože došlo ke ztrátě času kvůli řešení problémů s DCU, pozemní týmy pokračovaly i v prosinci v programově specifických inženýrských testech PSET jednotlivých částí hardwaru. V první polovině prosince byly provedeny funkční testy PSET dvojice centrální stupeň – horní stupeň ICPS, následované komplexním testováním zahrnujícím i Orion a boostery. Například 13. prosince byla provedena společná simulace s využitím emulátorů k vytvoření virtuálních problémů, které pracovníci řídicího týmu řešili v reálném čase.

Na fotografii pořízené v listopadu 2019 v MAF jsou vyznačené řídicí jednotky motoru č. 3 (vlevo) a č. 4 (vpravo)

Na fotografii pořízené v listopadu 2019 v MAF jsou vyznačené řídicí jednotky motoru č. 3 (vlevo) a č. 4 (vpravo)
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com

Mezitím byl 15. prosince zahájen velký komunikační test s využitím pozemní a kosmické komunikační sítě. Test byl zaměřen na ověření, zda SLS a Orion komunikují správně s pozemní infrastrukturou a také na předávání informací ze systémů SLS do Orionu. Test zahrnoval komunikaci s naváděcím, navigačním a řídicím systémem. Komunikační test s Orionem byl proveden ve spolupráci s Deep Space Network, kontrola komunikace a datových spojení byla provedena řídicím střediskem startu v Kennedyho vesmírném středisku a řízením mise v Johnsonově vesmírném středisku v Houstonu. Řídicí středisko během kontrol ověřilo správnost funkce všech spojení pro přenos příkazů a dat.

V rámci testu bylo například ověřováno, zda časování v celém systému nemá příliš dlouhou odezvu. Test také pomohl kalibrovat jakékoli z těchto případných zpoždění. Další zkouška, test rádiových frekvencí, byla zaměřena na případné blokování telemetrických systémů vnějšími vlivy. Široký rozsah komunikačního testu byl dán tím, že půjde o první start nové rakety. Dokončení testu bylo plánováno na víkend 18. a 19. prosince.

Simulace odpočítávání a letu v řídicím středisku LCC v Kennedyho vesmírném středisku, 13. prosince 2021

Simulace odpočítávání a letu v řídicím středisku LCC v Kennedyho vesmírném středisku, 13. prosince 2021
Zdroj: https://www.nasa.gov

Na týden od 20. prosince byl plánován test sekvence odpočítávání CST (Countdown Sequence Test). Tímto testem jsou odzkoušeny poslední dvě hodiny odpočítávání ke startu. Startovní tým při testu prochází časovou osu odpočítávání, aby se snížilo riziko problémů při stejném testu na rampě 39B. Po dokončení testu sekvence odpočítávání zbývá provést ještě několik dalších testů před vyvezením na startovní rampu. Na poslední prosincové dny byl plánován test LRS (Launch Release System).

Až na závěr, tedy na dobu po výměně vadné řídicí jednotky motoru RS-25 č. 4 a po otestování nové jednotky, bylo odloženo několik testů centrálního stupně v rámci PSET. Samotná výměna řídicí jednotky se předpokládala nejdříve na poslední prosincový týden. Odhady časové náročnosti odložených testů jsou spíše předběžné. V rámci testu letové připravenosti (FRT) motorů RS-25 bude odzkoušeno řízení letu navigačním systémem SLS a systémem řízení tahu pomocí trysek motorů RS-25 centrálního stupně.

To znamená, že test bude proveden i na hydraulickém a pneumatickém systému, kde dojde k roztočení jednotek CAPU. Test řízení letu bude spojen s integrovaným pohybem nejen trysek motorů centrálního stupně, ale i trysek motorů SRB. V centrálním stupni budou zapnuty sestavy gyroskopů a redundantních inerciálních navigačních jednotek RINU. Během testu začnou RINU zaznamenávat pohyb Země, což bude signálem, že vše v raketě je správně zapojené. Bude také provedeno několik akustických testů, zaměřených na útlum hluku.

Po dokončení testu budou vyřešeny případně vzniklé problémy a týmy nakonfigurují motorový prostor centrálního stupně pro start. Budou provedeny závěrečné kontroly pohonného systému včetně motorů, vnitřní přístupové plošiny budou odstraněny a na spodní části motorové sekce budou instalovány přikrývky mezi motory a korkovým tepelným štítem.

Pozornost se přesune k přípravám na první přepravu sestavy na startovní rampu 39B. V centrálním stupni bude provedena první část konečné instalace systému ukončení letu FTS (Flight Termination System). V horním stupni ICPS budou vyměněny boxy s avionikou – řídicí počítač s inerciální navigační sestavou INCA (Inertial Navigation Control Assembly) použitou pro integrované testy nahradí letová sada. Tím budou SLS a Orion připraveny k transportu.

Testy na startovní rampě 39B

Letecký pohled na startovní komplex 39B během integrovaných testů s mobilní startovní plošinou v červnu 2019

Letecký pohled na startovní komplex 39B během integrovaných testů s mobilní startovní plošinou v červnu 2019
Zdroj: https://www.nasa.gov

K přepravě na rampu 39B by mohlo dojít přibližně pět týdnů před startovní připraveností. Během jízdy na rampu je plánován další dynamický test. Pásový transportér se rozjede a poté prudce zabrzdí, přičemž bude sledována dynamická odezva rakety. Na rampě bude nejprve provedena druhá sada testů, které nemohou být kvůli bezpečnostním opatřením vykonány v hale VAB. Konkrétně půjde o další sérii testů PSET a test elektromagnetického rušení, spojený s tréninkem na odpočítávání.

Nakonec bude provedeno zkušební tankování pohonných hmot (WDR) do centrálního stupně i do horního stupně rakety, spojené se zkušebním odpočítáváním bez zážehu motorů. Odpočítávání bude ukončeno až v čase několika sekund do zážehu motorů. Bude to dosud nejvěrnější test předletových aktivit. Součástí testu nebude spuštění vody pro potlačení zvuku.

V den zkoušky WDR bude raketa plně natankována podle stejného časového harmonogramu jako v den startu, natlakována a v posledních minutách a sekundách před plánovaným časem T-0 izolována od pozemních služeb. V plánu jsou dva běhy. Startovní tým tedy dvakrát projde prakticky úplným odpočítáváním, přičemž si procvičí i schopnost zastavit odpočítávání v poslední minutě.

Mobilní startovní plošina na pásovém transportéru během jízdy na rampu

Mobilní startovní plošina na pásovém transportéru během jízdy na rampu
Zdroj: https://live.staticflickr.com

Pozemní startovní sekvencér GLS spustí v T-10 minut automatické odpočítávání, během něhož bude konfigurovat činnost systémů a ověřovat, jestli tyto systémy provádějí příkazy správně a zda všechny systémové parametry zůstávají v souladu s plánovanými hodnotami. V prvním běhu bude odpočítávání zastaveno v T-33 sekund, těsně před okamžikem předání řízení letovým počítačům a zahájením automatické startovní sekvence ALS. Po zastavení odpočítávání bude zahájena sekvence automatického zabezpečení rakety a odvzdušnění nádrží.

Po přípravě rakety a pozemních systémů na další odpočítávání budou nádrže opět natlakovány a stav odpočítávání bude vrácen na T-10 minut. Druhý běh bude zahájen stále v rámci stejného dvouhodinového startovního okna. Pozemní startovní sekvencér GLS předá v T-33 sekund řízení letovým počítačům v SLS, které spustí automatickou startovní sekvenci ALS, provedou všechny letové příkazy a ověří stav všech parametrů. Letové počítače SLS spustí hydrauliku SRB, ujistí se, že motory RS-25 jsou připraveny k zážehu a připraví se na vydání příkazů ke startu. GLS bude průběžně udržovat dohled nad všemi pozemními systémy, monitorovat klíčové letové parametry a v T-9,34 sekund odpočítávání bezpečně zastaví. Zážeh motorů RS-25 totiž nastává v T-9 sekund.

Po zkoušce tankování a odpočítávání budou nádrže vyprázdněny. Celkem má sestava strávit na rampě dva až tři týdny. Poté bude sestava vrácena do haly VAB pro konečnou předletovou údržbu a přípravy ke startu. Na cestě zpět do VAB je plánován ještě jeden dynamický test.

Podruhé v hale VAB, opět na rampě a start nepilotované mise Artemis I

Snoopy, vizuální indikátor mikrogravitace pro Artemis I

Snoopy, vizuální indikátor mikrogravitace pro Artemis I
Zdroj: https://www.nasa.gov

Během pobytu v hale VAB, trvajícího asi týden a půl až dva týdny, bude do kabiny Orionu uloženo vybavení pro misi. Budou také odstraněny přístroje určené pro pozemní testy. Týmy dokončí instalaci pyrotechnických separačních systémů a autodestrukčních náloží pro případ vychýlení od plánované letové trajektorie. Instalovány budou také některé letové baterie, například v horním stupni ICPS, s následným uzavřením posledních výřezů v tepelné izolaci a provedením závěrečných inspekcí.

Systém bezpečného autodestrukčního ukončení letu FTS má dvacetidenní záruční dobu použití. Zbývající čas tedy bude pro předstartovní přípravy kritický. Zatímco v současnosti týmy pracují ve směnném provozu 6 dní v týdnu, kvůli časovým omezením začnou pracovat nepřetržitě 24 hodin 7 dní v každém týdnu.

Záruční doba bude spuštěna testem ověřujícím autodestrukční systém FTS. Test musí být proveden v hale VAB, protože vyžaduje přístup dovnitř rakety. Následující konečné přípravy ve VAB zaberou ze záruční doby přibližně týden. Po vyvezení sestavy na startovní rampu 39B tedy může do startu zbývat maximálně třináct dní. Přípravy na rampě včetně odpočítávání z těchto třinácti dní ukrojí přibližně šest dní. Sestava se tedy dostane na rampu šest dní před cílovým datem startu s tím, že na pokusy o start zbyde sedm dní.

Pokud mise Artemis I neodstartuje během dvaceti dní od testu FTS, je před další sadou pokusů o start požadováno test FTS zopakovat. Pro test je nutný návrat do haly VAB. Důvodem návratu do VAB je nutnost vnitřního přístupu do předních lemů boosterů a do intertanku centrálního stupně, aby v nich bylo možné umístit simulátory autodestrukčních náloží, čímž se zabrání skutečnému zničení rakety během testu. Testem bude opět ověřeno, že aktivační a destrukční příkazy jsou přijímány správně a jsou zpracovávány zařízeními v raketě. Po dokončení testu bude spuštěna nová dvacetidenní záruka. Některé systémy mají svá vlastní omezení. Například letové baterie mají devadesátidenní životnost od aktivace.

Velitelské sedadlo s figurínou Campos ve skafandru OCSS s detektory záření pro Artemis I

Velitelské sedadlo s figurínou Campos ve skafandru OCSS s detektory záření pro Artemis I
Zdroj: https://www.nasa.gov

Vraťme se ale ke dni startu. Časový rámec data startu je zatím předběžný a závisí především na výsledku kritického testu tankování na startovní rampě. Podle současného stavu příprav se nejdřívější teoreticky dostupné období startu otevírá 12. března. V tento den začíná šestnáctidenní období, kdy je možné start uskutečnit. V rámci tohoto období, omezeného zárukou FTS na sedm dnů, jsou k dispozici denní startovní okna, některá až dvouhodinová. Další období startovní příležitosti bude od 8. dubna do 23. dubna.

Dostupná období startovní příležitosti jsou určená několika limitujícími faktory. Hlavními faktory jsou oběh Měsíce kolem Země, resp. vzájemná poloha Země a Měsíce, omezený výkon horního stupně ICPS a požadavek, aby přistání Orionu v Tichém oceánu proběhlo za denního světla.

Tato období jsou přibližně dvoutýdenní. Po nich následují přibližně dva týdny bez startovní příležitosti. Mise Artemis budou závislé na těchto dvoutýdenních obdobích, dokud NASA nebude mít výkonnější horní stupeň EUS. První polovina startovního období umožňuje dlouhý profil mise trvající asi šest týdnů. Druhá polovina nabízí kratší časovou osu mise v délce přibližně 26 dní. Konkrétní délka mise tedy bude záviset na dni startu, respektive na vzájemné poloze Země a Měsíce v době startu.

Na palubě Orionu se budou také nacházet dvě dozimetrická antropomorfní torza, z nichž Zohar bude v protiradiační vestě AstroRad a Helga bude bez vesty

Na palubě Orionu se budou také nacházet dvě dozimetrická antropomorfní torza, z nichž Zohar bude v protiradiační vestě AstroRad a Helga bude bez vesty
Zdroj: https://www.nasa.gov

Zatímco obecná období startu jsou přibližně dvoutýdenní, týmy mají svá vlastní provozní omezení. Prvním z nich je výše popsaný sedmidenní interval daný zbývající zárukou FTS. V rámci každého startovního období proto bude na pokusy o start vyhrazen týden.

Dalším omezením je maximální možný počet tankování nádrží rakety během tohoto sedmidenního intervalu. Kvůli omezené kapacitě pozemního zásobníku kapalného vodíku je během sedmi dnů limitován počet tankování pohonných hmot na tři. Proto bude během sedmi dnů možné provést tři pokusy o start. Další příležitost bude až v dalším měsíci.

Zásobník podporuje jedno naplnění vodíkových nádrží centrálního a horního stupně SLS a pokusy o start v rámci dvouhodinového startovního okna. Protože se část vodíku spotřebuje na přípravu motorů RS-25 na zážeh a část se vyvaří, v případě neúspěšného pokusu o start se vrátí do zásobníku méně kapalného vodíku. Pro další pokus o 48 hodin později by tedy bylo nutné zásobník doplnit vodíkem z cisternových vozů.

Třetí pokus by bylo možné uskutečnit po dalších 72 hodinách, během nichž by byl v pozemních zásobnících doplněn kapalný vodík i kyslík. Pro všechny pokusy by mělo být v zásobnících dostatek komodit pro podporu dvouhodinového startovního okna. NASA uzavřela za účelem urychlení doplňování vodíku smlouvu s ULA, že do cisternových vozů načerpá kapalný vodík z kulového zásobníku nacházejícího se na rampě 37B, který je využíván pro podporu startů raket Delta IV Heavy. Tři pokusy dávají vysokou míru jistoty v uskutečnění startu za předpokladu, že nevznikne žádný významný technický problém. Pro Artemis II už bude k dispozici nový, druhý zásobník, který umožní více pokusů o start.

Dosud nenatřený druhý zásobník kapalného vodíku na startovním komplexu 39B, 1. října 2021

Dosud nenatřený druhý zásobník kapalného vodíku na startovním komplexu 39B, 1. října 2021
Zdroj: https://live.staticflickr.com

Dvouhodinové startovní okno je dáno především požadavkem, aby počáteční oběžná dráha Země protla určený bod zážehu stupně ICPS pro odlet k Měsíci. Požadavek na přistání Orionu v Tichém oceánu za denního světla vyžaduje během většiny zimních startovních období noční start. Pozice Měsíce umožní start za denního světla pouze během několika prvních a posledních dnů startovních období. Proto NASA nemá pro Artemis I požadavek na start za denního světla. Takovéto dodatečné omezení by výrazně snížilo počet dní dostupných pro start. V jarních a zejména v letních startovních obdobích bude samozřejmě situace příznivější.

Během letu bude Orion využívat komunikační síť NASA Deep Space Network, skupinu antén umístěných v Kalifornii, Španělsku a Austrálii.

Profil trajektorie Artemis I vyšle Orion na blízký průlet ve vzdálenosti asi 100 kilometrů od Měsíce. S využitím gravitace Měsíce a zážehu hlavního motoru se Orion dostane na vzdálenou retrográdní oběžnou dráhu Měsíce, kde při misi krátké třídy setrvá nejméně šest dní. Na této dráze provede půl oběhu Měsíce ve vzdálenosti asi 70 000 kilometrů od jeho povrchu. Mise dlouhé třídy zahrnuje jeden a půl obletu Měsíce na vzdálené retrográdní oběžné dráze.

Před odletem k Zemi Orion znovu provede blízký průlet u Měsíce. Těsně před vstupem do zemské atmosféry odhodí svůj servisní modul a kosmický let zakončí přistáním na padácích v Tichém oceánu u pobřeží San Diega.

Artemis II – pilotovaný oblet Měsíce

Kabina Orionu pro Artemis II v čistém prostoru budovy O&C, 5. listopadu 2021

Kabina Orionu pro Artemis II v čistém prostoru budovy O&C, 5. listopadu 2021
Zdroj: https://images-assets.nasa.gov

Mise Artemis II je plánována jako oblet Měsíce kosmickou lodí Orion s čtyřčlennou posádkou. Raketa i loď by měly být připraveny ke startu za dva roky. Kritickou cestou v přípravě je kabina Orionu. Částečně je to dáno závislostí na nezákladním avionickém vybavení Orionu, které má být znovupoužito z mise Artemis I. Podrobněji se tomu budeme věnovat o několik odstavců níže.

Pár dnů před polovinou listopadu dokončily montážní týmy v čistém prostoru budovy O&C v Kennedyho vesmírném středisku svařování pohonného systému a systému řízení životních podmínek ECLSS kabiny Orionu. Orion pro Artemis II je prvním se systémem ECLSS, tedy se systémem regenerace kyslíku v kabině. Jakmile byly svary hotové a byly provedeny zkoušky těsnosti nádrží a potrubí, byla kabina přesunuta zpět na svoji pracovní stanici.

Tady se nyní pokračuje v instalaci základní sady avioniky. Avionika Orionu je koncepčně rozdělena na základní a nezákladní. Základní avioniku tvoří jedenáct primárních boxů, například jednotky pro distribuci energie, elektrické svazky, letové počítače a datové jednotky – tedy elektronické instalace a vybavení, které souvisí s příkazy, daty, naváděním, navigací a řízením v rámci základní avioniky.

Tepelný štít pro Artemis II v budově O&C, 5. listopadu 2021

Tepelný štít pro Artemis II v budově O&C, 5. listopadu 2021
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com/

Jakmile budou avionika a systém podpory životních podmínek uvnitř Orionu nainstalovány, týmy přikročí k jejich počátečnímu elektrickému zapnutí. K napájení elektroniky Orionu bude použit podpůrný pozemní elektrický zdroj. Zahájení zapínání a oživování systémů kabiny Orionu je plánováno na duben. Po počátečním zapnutí mají být po dobu deseti až dvanácti týdnů postupně prováděny funkční testy základní sady avioniky a ověřovány její funkce. Protože Orion pro Artemis II je prvním Orionem v konfiguraci pro let s posádkou, budou funkčně kontrolovány i nové systémy v kabině určené pro pilotovaný let.

Zatímco veškeré systémy uvnitř Orionu jsou součástí základní avioniky, po dokončení testů má přijít na řadu instalace nezákladní (vedlejší) avioniky. Nezákladní avionika je v letové konfiguraci ukryta za zadními panely Orionu a tvoří ji antény, přijímače a inerciální měřicí jednotky. V průběhu loňského roku NASA několikrát balancovala mezi rozhodnutím, zda použít novou sadu, původně vyrobenou pro Artemis III, nebo zda pro Artemis II použít letěnou avioniku z mise Artemis I. Mezi faktory pro rozhodování byl harmonogram, financování a technické riziko. Nakonec se agentura rozhodla počkat na avioniku z Artemis I. Rozhodnutí použít nezákladní avioniku z mise Artemis I jako součást letové konfigurace Artemis II však znamená, že dokončení mise Artemis I zůstává kritickou cestou pro Artemis II. Termín mise Artemis II tedy závisí na realizaci Artemis I. Při znovupoužití nezákladní avioniky Orionu je mezi oběma misemi interval 20 – 21 měsíců, který nelze zkrátit.

19. října 2021 byl adaptér CMA zvednut do pracovní stanice pro spojení s ESM-2

19. října 2021 byl adaptér CMA zvednut do pracovní stanice pro spojení s ESM-2
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com

V současnosti předpokládaný start Artemis I nejdříve v polovině března znamená nominální přistání na konci dubna. Podle tohoto předpokladu by byla nejbližší dostupnost letěné nezákladní avioniky pro Artemis II v květnu. Po instalaci má testování komponent nezákladní avioniky trvat tři až čtyři týdny.

V létě má být na spodní část kabiny připojen tepelný štít. Tepelný štít obsahující 186 bloků materiálu Avcoat prošel aplikací tmelu ve švech mezi všemi bloky a tepelným zátěžovým testem v tepelné komoře při nízké a vysoké teplotě. Po testu tepelné zátěže následovaly kontroly a testování za pomoci ultrazvuku. Před instalací bude tepelný štít ještě natřen.

Příprava na spojení evropského servisního modulu ESM-2 a adaptéru CMA

Příprava na spojení evropského servisního modulu ESM-2 a adaptéru CMA
Zdroj: https://live.staticflickr.com

Evropský servisní modul ESM byl do budovy O&C letecky přepraven loni 14. října. Po otestování byl modul spojen s adaptérem modulu pro posádku CMA. Po sešroubování s CMA byl servisní modul přesunut do čistého prostoru v O&C. Zatímco kabina Orionu opustila čistý prostor před polovinou listopadu, nově spojený servisní modul sem byl přemístěn v polovině listopadu. V čistém prostoru byly svařeny spoje potrubí pro vedení kapalin pohonných systémů a potrubí pro látky v rámci systémů řízení životního prostředí a podpory života (kyslík, dusík, voda). Svařování mělo být dokončeno v prosinci.

Servisní modul Orionu vznikl strukturální a funkční integrací evropského servisního modulu a adaptéru CMA, V době vzniku fotografie 5. listopadu 2021 probíhalo vzájemné šroubování po obvodu obou prvků.

Servisní modul Orionu vznikl strukturální a funkční integrací evropského servisního modulu a adaptéru CMA. V době vzniku fotografie 5. listopadu 2021 probíhalo vzájemné šroubování po obvodu obou prvků.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com/

Dalším úkolem po dokončení svařování je přesun servisního modulu do zkušební buňky pro kontrolu těsnosti integrovaných systémů skladování a vedení kapalin. Zkouška těsnosti pohonného systému a systému řízení životního prostředí bude provedena s využitím plynu natlakovaného na 1,5 násobek horní hodnoty nominálního tlaku. Po tlakové zkoušce začnou práce na elektrickém propojení mezi ESM a CMA.

Počáteční zapnutí servisního modulu Orionu je plánováno na duben, asi týden po zapnutí kabiny. Po dokončení funkčního testování projde jak modul pro posádku, tak i servisní modul dalšími samostatnými testy. Oba moduly projdou nejprve testy tepelného cyklu a poté akustickými testy DFAT (Direct Field Acoustic Test).

Montáž záchranného systému LAS pro Artemis II v budově LASF v Kennedyho vesmírném středisku, 17. listopadu 2021

Montáž záchranného systému LAS pro Artemis II v budově LASF v Kennedyho vesmírném středisku, 17. listopadu 2021
Zdroj: https://images-assets.nasa.gov/

Po dokončení testů bude servisní modul připojen na kuželový adaptér Spacecraft Adapter. Následně bude přemístěn do buňky FAST (Final Assembly System Test), která se také nachází v budově O&C. Zde má být ještě v letošním roce spojen s modulem pro posádku. Po spojení projde integrovaný Orion finální montáží a několikaměsíčním testováním v budově O&C. V samostatných testovacích buňkách projde postupně testem tepelného cyklu a testem ve vakuové komoře. Tato komora nebyla použita od dob Apolla a nedávno byla renovována.

Stupeň ICPS pro Artemis II v ULA Horizontal Integration Facility

Stupeň ICPS pro Artemis II v ULA Horizontal Integration Facility
Zdroj: https://pbs.twimg.com

Aktuální projekce ukazují, že Orion pro Artemis II by mohl být připraven k předání týmům pozemních systémů zhruba v polovině léta roku 2023. Přípravy jsou ovšem závislé na misi Artemis I, jejíž datum startu přímo ovlivní přípravu Orionu pro Artemis II.

Aktuální termín předání Orionu pro Artemis II týmům pozemních systémů by podpořil startovní připravenost na přelomu let 2023 a 2024, skluz by tuto připravenost posunul směrem k aktualizovanému veřejnému závazku startu nejpozději v květnu 2024, který kosmická agentura veřejně oznámila 9. listopadu.

Kolový dopravník převáží adaptér LVSA s dokončenou sprejovou aplikací pěnové izolace, 8. prosince 2021

Kolový dopravník převáží adaptér LVSA s dokončenou sprejovou aplikací pěnové izolace, 8. prosince 2021
Zdroj: https://blogs.nasa.gov

Všech deset palivových segmentů vzletových stupňů SRB pro nosnou raketu SLS je kompletních a připravených k přepravě vlakem do Kennedyho vesmírného střediska. Horní stupeň ICPS prochází finální přípravou a kontrolami v budovách ULA na Mysu Canaveral.

V Marshallově vesmírném středisku v Huntsville byl dokončen adaptér OSA (Orion Stage Adapter), který bude spojovat horní stupeň ICPS s Orionem. Týmy také nedávno dokončily aplikaci pěny systému tepelné ochrany na adaptér LVSA (Launch Vehicle Stage Adapter), který bude spojovat centrální stupeň s horním stupněm ICPS. Adaptér LVSA byl následně přesunut do jiné budovy v rámci Marshallova střediska. Nyní týmy vybavují vnitřek adaptéru plošinami, které umožní budoucí přístup dovnitř v konfiguraci plně sestavené rakety. Technici také nainstalují vybavení adaptéru, například systém pro oddělení horního stupně od adaptéru.

Nádrž na kapalný vodík, 8. prosince 2021

Nádrž na kapalný vodík, 8. prosince 2021
Zdroj: https://images-assets.nasa.gov

Výroba centrálního stupně rakety SLS probíhá v montážním zařízení NASA Michoud Assembly Facility v New Orleans. Na vodíkovou nádrž byly v prostoru konečné montáže 47/48 v budově 103 nainstalovány senzory, držáky a úchyty pro dvě vnější přívodní potrubí vedení kapalného kyslíku z intertanku do motorové sekce. Nadále pokračuje vybavování nádrže přístrojovým vybavením.

Ve vertikální integrační buňce D v budově 110 byly dokončeny práce na horní sestavě centrálního stupně, která je tvořena horním lemem, kyslíkovou nádrží a intertankem. Do výřezů v pěnové izolaci byly instalovány senzory. Následně byly výřezy uzavřeny další tepelně izolační pěnou.

Držáky na vodíkové nádrži pro uchycení systémového tunelu a vnějšího přívodního potrubí vedení kapalného kyslíku, 8. prosince 2021

Držáky na vodíkové nádrži pro uchycení systémového tunelu a vnějšího přívodního potrubí vedení kapalného kyslíku, 8. prosince 2021
Zdroj: https://images-assets.nasa.gov

Pěnou byly také pokryty příruby mezi jednotlivými díly sestavy. Příruba mezi nádrží a intertankem se před vyjmutím z buňky stihla pokrýt pěnou jen z poloviny, zbytek bude aplikován v horizontální poloze. Do této polohy byla sestava otočena 15. prosince po vyjmutí z integrační buňky.

Horní část motorové sekce s částí vnějšího přívodního potrubí pro kapalný kyslík, 8. prosince 2021

Horní část motorové sekce s částí vnějšího přívodního potrubí pro kapalný kyslík, 8. prosince 2021
Zdroj: https://images-assets.nasa.gov

Následně byla sestava přesunuta do prostoru konečné montáže 47/48 v budově 103, kde bude připravena na spojení s nádrží na kapalný vodík. K horizontálnímu spojení obou dílů by mělo dojít na počátku letošního roku.

V budově 103 se nachází i motorová sekce. Uvnitř sekce pokračuje instalace jejího vnitřního vybavení. Práce na motorové sekci by měly být dokončeny v polovině letošního roku. Po dokončení bude provedeno funkční testování. Jakmile bude vše hotové, bude motorová sekce připravena k vodorovnému připojení ke zbytku centrálního stupně. Nakonec budou instalovány čtyři motory RS-25. Po propojení všech systémů mají následovat výrobní funkční testy stupně.

Zdroje informací:
https://www.nasaspaceflight.com/
https://spaceflightnow.com/
https://www.nasaspaceflight.com/
https://www.nasaspaceflight.com/
https://www.nasaspaceflight.com/
https://blogs.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com/media/FGQcrz9WYAg7Twu?format=jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2021/11/P1130553.50pct.jpg
https://pbs.twimg.com/media/FDcTAJBXIAA7OUH?format=jpg
https://pbs.twimg.com/media/FGrEmh1XoAcuWFv?format=jpg
https://www.nasaspaceflight.com/…/2021/12/MAF_20191107_Engine-Controllers.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/artemis_i_firing_room_simulation.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/launch_pad_39b_drone.jpg
https://live.staticflickr.com/1863/42581339070_bf82177ca3_b.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/snoppy.jpeg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/manikin_image.png
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/astrorad_image.jpg
https://live.staticflickr.com/65535/51562495806_239f88a45a_c.jpg
https://images-assets.nasa.gov/…/KSC-20211105-PH-KLS01_0022~medium.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2021/11/P1190055.resize.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2021/11/51612916100_b97d4fc48a_k.jpg
https://live.staticflickr.com/65535/51612903960_b1f69ae4a2_c_d.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2021/11/P1190064.resize.jpg
https://images-assets.nasa.gov/…/KSC-20211117-PH-JBS02-0009~medium.jpg
https://pbs.twimg.com/media/FHOwsYRWYBAOStZ?format=jpg
https://blogs.nasa.gov/artemis/wp-content/uploads/sites/303/2021/12/IMG_1758.jpg
https://images-assets.nasa.gov/…/MAF_20211208_NelsonVisit052~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/…/MAF_20211208_NelsonVisit039~medium.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/maf_20211215_cs2_stackbreakover04.jpg
https://images-assets.nasa.gov/…/MAF_20211208_NelsonVisit030~medium.jpg

Print Friendly, PDF & Email
Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky
Prosím čekejte...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

32 komentářů ke článku “Cesta k Artemis I a II (ohlédnutí za 4. čtvrtletím 2021 a výhled na 1. čtvrtletí 2022)”

  1. Ivo napsal:

    Z článku je jasně patrné, proč je vše tak extrémně drahé a proč je zpoždění už víc jak 5 let.

    Výměna řídící jednotky motoru zpozdí start o měsíc. U soukromé firmy by to vyměnili obratem případně by vyměnili během pár hodin celý motor, protože při návrhu na to někdo myslel.

    Ještě horší mi přijde FTS, to snad vymyslel ani raději nechci říct kdo.

    Na těchto dvou příkladech je krásně vidět co všechno je špatně a to už v rámci samotného návrhu a nebo vám snad přijde normální dávat avioniku někde pod tepelný štít tak, aby se k ní v případě potřeby servisu nedalo dostat?

    • Hawk napsal:

      „Výměna řídící jednotky motoru zpozdí start o měsíc. U soukromé firmy by to vyměnili obratem případně by vyměnili během pár hodin celý motor, protože při návrhu na to někdo myslel.“

      To fakt meni zamestnanci NASA?
      Nemeni to Boeing ci jina dodavatelska firma?

      • Jiří Hošek napsal:

        Aerojet Rocketdyne. Je to uvedeno v článku.

      • Ivo napsal:

        Jaký je v tom rozdíl? Jako že za to NASA nemůže? NASA má to, co chtěla, v tom je ten problém. Chcete předraženou hračku? Ale jistě my vám ji rádi dodáme a ještě tu cenu krapet zvýšíme, abyste z toho měli dobrý pocit.

        • Jiří Hošek napsal:

          Omlouvám se za příkrost, ale mám pocit, že Váš komentář má nulovou informační hodnotu.

          • Ivo napsal:

            Čekal jsem alespoň nějaké vysvětlení, proč jsou systémy udělané tak špatně, doufal jsem, že za tím bude něco, co neumíme vyřešit. Bohužel to spíše vypadá tak, že je za tím jen to, že prostě někdo chtěl pořádně vydělat a jiný zase vyprojektoval něco, co sice funguje, ale zbytečně komplikovaně.

          • Jiří Hošek napsal:

            Tato část debaty se týká výměny řídicí jednotky motoru. To, že je řídicí jednotka snadno vyměnitelná, jsem už vysvětlil v komentáři 5. 1. 2022 (13:57). Řídicí jednotka byla úspěšně bez komplikací vyměněna v minulém týdnu. Na Vaše nepodložené tvrzení, že za selháním jednotky stojí snaha vydělat, nebudu reagovat.

          • Ivo napsal:

            Nic takového jsem nenapsal, moje výtka byla k tomu, že něco, co se běžně dá vyřešit na počkání zde odloží start o měsíc, navíc start, který ose odkládá dlouhé roky.

          • Jiří Hošek napsal:

            Píšete strašně nekonkrétně. Pak se snadno může stát, že reaguji na něco, co jste myslel jinak než jak jste to napsal. O Vašem pocitu, že někdo chtěl pořádně vydělat, jste v této části debaty týkající se výměny řídicí jednotky motoru psal. To snad nepopíráte.

            Nyní píšete, že výměna odložila start o měsíc. Selhání nastalo v týdnu 47, výměna proběhla v týdnu 52. Jenže v průběhu těchto pěti týdnů byly provedeny testy 9, 8, 7, 6 a 5 (test č. 5 sice v grafice není odškrtnutý, ale byl proveden v týdnu 51).
            https://blogs.nasa.gov/artemis/wp-content/uploads/sites/303/2022/01/Artemis-I-INTEGRATED-ROCKET-TESTING-CHECK-6-VERIFIED.jpg

            Na odklad startovní připravenosti z února na březen měl větší vliv skluz v provádění testů oproti harmonogramu (nezávislých na výměně řídicí jednotky) než samotná výměna jednotky. Ta byla odložena záměrně až na dobu po provedení těchto testů. Hlavním důvodem bylo, že týmy podobnou výměnu ve svislé poloze motoru RS-25 ve VAB neprováděly deset a půl roku. I po tolikaleté pauze ale výměna proběhla bez problémů (resp. jak píšete – „na počkání“).

            Nyní nás čekají ještě testy a instalace popsané v posledních čtyřech odstavcích kapitoly Testy v montážní hale VAB.

    • Jiří Hošek napsal:

      Pětileté zpoždění zřejmě počítáte od představ Kongresu (2016), nikoli od prvního veřejného závazku NASA (prosinec 2018).

      Řídicí jednotky motorů nejsou pod tepelným štítem. Jsou poměrně snadno vyměnitelné, v článku je názorná fotografie. Samotná výměna řídicí jednotky včetně otestování je záležitost přibližně na týden, nikoli na měsíc. Složitost je obdobná jako u raketoplánů, a proto je v článku popsána podobná situace z příprav k misi STS-43.
      U motorů RS-25 lze vyměňovat vícero součástí motoru bez nutnosti výměny celého motoru. Pro názornost přidávám ještě fotografii z STS-135, kde byl ve svislé poloze měněn hlavní palivový ventil.
      https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2021/12/2011-4568.resize.jpg

      Vaše obecné výtky k autodestrukčnímu systému FTS jsem nepochopil. Musel byste je specifikovat.

      • Ivo napsal:

        Pod tepelným štítem je avionika (aspoň tak je to uvedeno v článku), nikoliv FTS. Výměna avioniky znamená 21-22 měsíců, rychleji to asi evidentně nejde.

        Co nechápe pokud jde o FTS? Že tady je to desítky let postaru a vydrží to jen pár dnů? Přijde vám to normální? Proč třeba SpaceX toto má dávno vyřešeno mnohem lépe a navíc automaticky?

        • Jiří Hošek napsal:

          Nikoli. Nezákladní avionika Orionu pro misi Artemis I určená pro znovupoužití při misi Artemis II není pod tepelným štítem. V článku je napsáno: „Nezákladní avionika je v letové konfiguraci ukryta za zadními panely Orionu a tvoří ji antény, přijímače a inerciální měřicí jednotky“. Pokud si kabinu Orionu představíte jako kužel, tak tepelný štít je na jeho podstavě, zatímco zadní panely jsou na plášti. Na této fotografii Orionu pro Artemis II tedy bude tepelný štít „dole“, zatímco zadní panely „z boku“:
          https://kosmonautix.cz/wp-content/uploads/2022/01/KSC-20211105-PH-KLS01_0022_medium.jpg

          Pro všechny nosné rakety startující z floridského kosmodromu včetně SLS je požadováno, aby měly do roku 2023 autonomní systémy pro ukončení letu.
          Nevím, jaká je záruční doba FTS používaného na raketách SpaceX. Pokud to víte, napište to sem včetně odkazu na zdroj informace.

          • Ivo napsal:

            V tom případě pak nechápu tuto větu:

            „Při znovupoužití nezákladní avioniky Orionu je mezi oběma misemi interval 20 – 21 měsíců, který nelze zkrátit.“

            Co tam tak dlouho budou dělat???

          • Ivo napsal:

            Pardon a ještě k FTS a SpaceX.

            Podle toho jak fungují tak bych očekával, že jak to namontují, tak to tam zůstane dokud stupeň neodepíšou nebo nehavaruje. Musíte si uvědomit, že když něco děláte za své, tak nebudete nikdy akceptovat řešení, které je špatné, drahé a složité a raději budete vymýšlet takové, které vám nebude dělat problémy a bude bez nutnosti servisu atp. A ano, výbušniny mohou být nestabilní, ale spíše v řádu let a nikoliv dnů.

          • Jiří Hošek napsal:

            Ivo:
            V tom případě pak nechápu tuto větu: „Při znovupoužití nezákladní avioniky Orionu je mezi oběma misemi interval 20 – 21 měsíců, který nelze zkrátit.“ Co tam tak dlouho budou dělat???

            Jiří Hošek:
            https://kosmonautix.cz/wp-content/uploads/2018/04/heo_fy_2019_nac_briefing_-_03.23.2018-228.jpg
            Je to sice starý grafický souhrn milníků, ale protože NASA dosud nevydala novější, musí pro názornost stačit. Podívejte se na milník Avionics Refurb Comp. v dubnu 2020 a od tohoto bodu sledujte modrou šrafovanou čáru.

            Ivo:
            Podle toho jak fungují tak bych očekával, že jak to namontují, tak to tam zůstane dokud stupeň neodepíšou nebo nehavaruje.

            Jiří Hošek:
            Já jsem Vás vyzval, že pokud víte, jaká je záruční doba FTS používaného na raketách SpaceX, abyste to sem napsal včetně odkazu na zdroj informace. Vaše osobní představy nejsou relevantní odpovědí na tuto výzvu. Samozřejmě mě zajímá pouze záruční doba FTS u pilotovaných startů pro NASA.

            Ivo:
            A ano, výbušniny mohou být nestabilní, ale spíše v řádu let a nikoliv dnů.

            Jiří Hošek:
            Nepochopil jste podstatu testu FTS. Netestuje se výbušnina. Ověřuje se správné přijímání a zpracovávání aktivačních a destrukčních příkazů, přičemž po dobu testu jsou autodestrukční nálože nahrazeny simulátory.

          • Ivo napsal:

            Ad avionika, vidím čáru, vidím spoustu prací potom, stále nechápu proč ta práce nemůže být dávno hotovat a avionika se neinstaluje jako poslední dílek.

            Ad FTS, chcete říct, že u FTS jde jen o to, že se musí znova otestovat? To by znamenalo, že je něco úplně špatně už v samotném návrhu celého systému.

          • Jiří Hošek napsal:

            Plánovaná instalace nezákladní avioniky zatím nijak nebrzdí ostatní práce na Orionu. Má přijít na řadu až někdy v červenci nebo v srpnu. Ve dnech 18. a 19. ledna 2022 bude zasedání Výboru pro pilotovaný průzkum a provoz. Z těchto zasedání bývají veřejně přístupné PDF dokumenty s podrobnějšími harmonogramy montáže. Pokud budou v harmonogramu montáže systémů Orionu nějaké změny, budu o nich informovat. Ale myslím, že to stačí až v příštím dílu, který by měl vyjít v dubnu.

            Požadavek na testování FTS v letové konfiguraci, tedy s nainstalovanými letovými bateriemi, zadanými letovými kódy atd., start do 20 dnů od testu nebo opakování testu, to vše je bezpečnostním požadavkem Eastern Test Range pro povolení startu. Konkrétní doba 20 dnů je dána tím, že se jedná o novou raketu. FTS funguje nezávisle na raketě.

          • Ivo napsal:

            Jestliže FTS funguje nezávisle na raketě, což je vcelku logické, pak ale nedává smysl něco testovat, když se jedná o léty/lety prověřený systém, který se asi používá již hodně dlouho nebo ne?

          • Jiří Hošek napsal:

            Informace do předchozího komentáře jsem čerpal z třetího zdroje informací uvedených pod článkem. V rozhovoru z 29. listopadu pro NASASpaceflight to řekl Jeff Spaulding, Senior NASA Test Director. Dodal, že tento požadavek, který dostali od Eastern Test Range, je větší než co očekávali, ale rozhodně pro ně není nesplnitelný.

  2. Kamil napsal:

    Takže záruka 1 rok od sestavení SRB už není problém? Já jen aby v květnu nezjistili, že musí vyměnit těsnění a neletělo se až v roce 2023.

    • Jiří Hošek napsal:

      V době vydání článku jsem měl informace k 17. prosinci. Další testy jsem psal stylem „na týden … byl plánován“. Zpráva NASA vydaná v noci na dnešek potvrzuje, že:
      – 17. prosince byl dokončen komunikační test
      – 20. prosince byl proveden test sekvence odpočítávání
      – v posledním prosincovém týdnu byla úspěšně vyměněna řídicí jednotka motoru č. 4

      To znamená, že oproti předchozí zprávě z 17. prosince nedošlo k žádnému zpoždění. Zpráva z 17. prosince přitom uvádí, že NASA pokračuje v přezkoumávání příležitostí ke startu v březnu a dubnu.

      Zpráva z 5. ledna uvádí nově stanovené termíny:
      – v polovině února první přeprava na rampu
      – na konci února zkušební tankování pohonných hmot

      K první přepravě na rampu by mohlo dojít přibližně pět týdnů před startovní připraveností. Čistě teoreticky podle mých propočtů tedy startovní připravenost spadá do posledního týdne březnového startovního období (tj. 22.-27.3.2022).

  3. jregent napsal:

    add „Nakonec se agentura rozhodla počkat na avioniku z Artemis I. Rozhodnutí použít nezákladní avioniku z mise Artemis I jako součást letové konfigurace Artemis II však znamená, že dokončení mise Artemis I zůstává kritickou cestou pro Artemis II.“

    Jsou známy důvody proč nebyla použita nová avionika?

    • Jiří Hošek napsal:

      Ten odstavec vznikl z rozhovoru, který v listopadu udělal Philip Sloss s Amy Marasia, manažerkou NASA pro výrobu a montáž Orionu. Amy vysvětlila, že nebyla zapojená do procesu rozhodování, ale že mezi faktory byl harmonogram, financování a technické riziko a že si je jistá, že všechna tato rizika byla zvážena.

      V současnosti probíhá v kabině Orionu pro Artemis 2 instalace základní avioniky a systému podpory životních podmínek. Po dokončení instalace, tj. nejdříve v dubnu, budou systémy kabiny Orionu zapnuty. Poté mají být po dobu deseti až dvanácti týdnů prováděny funkční testy. To znamená dokončení testů cca v červenci. Teprve pak bude instalována nezákladní avionika. V době loňského rozhodování to stále časově vycházelo pro letěnou nezákladní avioniku z Artemis 1 příznivě.

      Už v první polovině letošního roku by ale měla být budovy O&C dodána nová nezákladní avionika pro Artemis 3. Tak uvidíme, jaký bude další vývoj.

    • Ivo napsal:

      Ono je to tak, že avionika prostě stojí hodně a tak někoho napadlo, aby se ušetřilo, tak ji použít znova. To je jistě záslužná činnost a napadlo by to každého. Problém je však v tom, že pokud by to řešili sami, tak by avionika stála třeba desetinu ceny, která se platí. Jenže ouha, NASA je jen agentura a vše zadává externě a tudíž firmy si ceny náležitě vyšponují.

      A pozor, neplatí to jen pro NASA, funguje to tak i u nás a stačí poptat cokoli za větší známou firmu a cena je klidně dvojnásobná oproti tomu, když to poptáte jako někdo neznámý.

  4. Libor Lukačovič napsal:

    V prvom rade super článok! 🙂

    Ale myslel som, že v kabíne budú umiestnené len dve nekompletné figuríny. V čom ich bude „veliteľská“ figurína dopĺňať?

Zanechte komentář

Chcete-li přidat komentář, musíte se přihlásit.