SpaceX v noci na sobotu vypustila již 13. sestavu rakety SuperHeavy s kosmickou lodí Starship. Více než 70 metrů vysoká raketa sice tvrdě dopadla do Mexického zálivu, ovšem Starship provedla úspěšný transatmosférický let s přistáním do Indického oceánu. Společný tah 33 raketových motorů Raptor 3. generace odlepil tuto 121 metrů vysokou raketu od druhé orbitální startovní rampy texaské základny Starbase 25. července v 0:51 SELČ. Místní obyvatelé i turisté se tak dočkali působivé podívané, protože stoupat raketu s tahem 7,26 milionu kilogramů člověk nesleduje každý den.
Startovní pokus ze 17. července skončil zásahem řídícího počítače v závěrečné sekundě, protože čtyři motory Raptor nenaběhly správně. Tyto problémy byly v dalších dnech vyřešeny výměnou motorů a start se posunul na naši noc ze čtvrtka na pátek. Tehdy však základnu Starbase halila nízká oblačnost a proto SpaceX sáhla k odkladu o 24 hodin. V noci z pátka na sobotu už počasí spolupracovalo a všech 33 raketových motorů Raptor se normálně zažehlo a raketa se hlomozem vydala k prakticky čistému nebi. Šlo o teprve druhý let třetí generace SuperHeavy, Starship i motorů Raptor. Tato mise tak hodně vycházela z lekcí získaných při premiéře hardwaru 3. generace z letošního května. Tehdy SuperHeavy minula svou přistávací oblast a Starship při cestě do kosmického prostoru utrpěla předčasné vypnutí jednoho motoru.
Tentokrát se na pohled zdálo, že SuperHeavy pracuje podle plánu jak při vzestupné fázi, tak i při otočce po separaci od Starship , aby se mohla otočit motorovou sekcí vpřed a takto se vrátit do atmosféry. Když se však raketa řítila k hladině Mexického zálivu, zažehlo se pouze 10 motorů z 13 a v době dopadu se zdálo, že jich pracuje pouze pět. SuperHeavy proto narazila na hladinu větší rychlostí než se čekalo a její dopad můžeme označit jako tvrdý. Připomeňme, že raketa SuperHeavy je navržena k tomu, aby dolétla zpět na místo startu, kde ji mohou ve vzduchu zachytit obří mechanická ramena přezdívaná chopsticks. K tomu je však potřeba, aby raketa klesala relativně zvolna. Nyní se tedy zdá, že rozhodnutí SpaceX vynechat při prvních letech SuperHeavy 3. generace pokusy o zachycení a namísto toho raketu poslat do Mexického zálivu, bylo správným projevem předběžné opatrnosti.
Kosmická loď Starship mezitím dokončila své stoupání do kosmického prostoru, přičemž její šestice raketových motorů Raptor fungovala hlade. Krátce poté, co se motory vypnuly a začala přeletová fáze, zahájila Starship vypouštění 20 družic Starlink 3. generace. Šlo o praktickou zkoušku vypouštěcího zařízení, které trochu připomíná dávkovač bonbonů Pez. Družice byly z útrob lodi vyhazovány úzkou mezerou u špičky Starship. Šest z těchto družic bylo vybaveno kamerami pro inspekci dlaždic tepelné ochrany lodi Starship. Tato data mají pomoci inženýrům vyhodnotit užitečnost podobných videozáznamů pro vyhodnocení stavu budoucích Starship před návratem do atmosféry. V rámci své poslední naplánované zkoušky Starship nakrátko zažehla jeden raketový motor Raptor, čímž demonstovala schopnost opětovného zážehu v kosmickém prostoru, což se bude hodit u budoucích misí – třeba k Měsíci.
Kosmická loď následně musela čelit spalujícímu žáru, ale horkému plazmatu nastavovala pouze břicho kryté tepelným štítem. V nižší rychlosti pak v hustých vrstvách atmosféry ještě vyzkoušela manévrování pomocí aerodynamických křidélek. Nakonec přišel přistávací manévr, při kterém loď zažehly své motory, překlopila se do vertikální pozice a přibližně 65minut po startu dosedla do Indického oceánu u západního pobřeží Austrálie. Loď pak zůstala k překvapení mnohých diváků plavat na hladině, takže dron natáčející její přistání mohl důkladně zmapovat stav tepelného štítu po horkém průchodu atmosférou. Výše zmíněných 20 vypuštěných družic Starlink bylo na prakticky stejné transatmosférické dráze jako Starship a proto i ony vstoupily přibližně 40 minut po startu do zemské atmosféry, kde shořely ještě před případným dopadem do oceánu.
Pár hodin po této misi napsal Elon Musk, šéf firmy SpaceX na sociální síť X příspěvek, ve kterém uvádí, že pokud se při analýze nasbíraných dat neobjeví žádné nečekané problémy, mohla by se SpaceX při příštím letovém testu pokusit o zachycení lodi Starship rameny chopsticks. Už to samo o sobě zní lákavě, ale v té zprávě je schováno ještě něco. Zatím všechny Starship startující na SuperHeavy mířily na transatmosférickou dráhu, takže by do atmosféry vstoupily přibližně 3/4 hodiny po startu a za tu dobu stihnou oběhnout přibližně polovinu Zeměkoule. Jinými slovy při startu z texaské Starbase není možné po stávajícím letovém profilu obletět svět a pokusit se na stejném místě o záchyt lodi. Nabízí se proto možnost, že by příští let mohl být prvním, při kterém se Starship dostane na oběžnou dráhu. O tom se ostatně spekulovalo už před aktuálním startem. Pokud bude 13. let úspěšný, mohl by ten 14., jehož hardware se už testuje, už zamířit na oběžnou dráhu. Oproti současnému profilu by stačilo nechat motory na Starship pracovat jen o pár sekund déle.
Zdroj: SpaceX
Pokud pomineme výše zmíněné výpadky motorů, bylo chování Starship potěšující zprávou pro agenturu NASA, která stále počítá s variantou Starship, která má sloužit jako lunární lander pro astronauty v programu Artemis. V rámci takové mise bude SpaceX potřebovat vypustit přibližně 15 raket SuperHeavy s loděmi Starship upravenými jako tankery, aby natankovaly lander. Ten se následně vydá k Měsíci, kde počká na přílet astronautů v kosmické lodi Orion, jejíž návratovou kabinu staví Lockheed Martin a servisní modul pochází od Evropské kosmické agentury. Po spojení dojde k přesunu posádky a rozdělení obou částí. Následně se přibližně 50 metrů vysoký lander vydá s dvěma členy posádky k povrchu Měsíce u jižního pólu. Astronauti následně vnějším výtahem sjedou k povrchu a po dokončení průzkumu se vyvezou nahoru.
První takové přistání je zatím plánováno na rok 2028, ale k jeho splnění bude muset SpaceX zrychlit své tempo testů raket SuperHeavy a kosmických lodí Starship. Jen tak bude tento lander certifikován pro pilotované mise a bude moci demonstrovat spolehlivost vyžadovanou pro bezpečné starty více než tuctu tankerů v horizontu pár dnů od startu landeru.
Zdroj: https://spaceflightnow.com/
V tuto chvíli platí, že varianta lunárního landeru zatím neletěla a žádná Starship libovolné verze ještě nedosáhla oběžné dráhy. Mnoho veteránů z NASA kritizovalo komplexnost architektury mise a množství startů, které bude zapotřebí pro dopravu jediného landeru na Měsíc. Ve čtvrtek 23. července vydal Vládní úřad pro zodpovědnost GAO zprávu, podle které SpaceX čelí značným výzvám při přípravě SuperHeavy Starship na provozní použití. „Pokroky SpaceX ve vývoji technologií pro správu kryogenních pohonných látek je nejvyšším rizikem celého programu,“ uvádí GAO a dále píše: „V současné době plány SpaceX (pro lunární mise) vyžadují přesuny pohonných látek na nízké oběžné dráze Země mezi několika loděmi Starship, než bude moci být Starship HLS (Human Landing System) vyslána ke spojení s lodí Orion na oběžné dráze Měsíce.“
Další obavy jsou spojeny s dokončením vývoje vylepšeních motorů Raptor a řešením závad objevených během testů. „Kromě toho má SpaceX více než roční skluz oproti původnímu plánu v klíčových událostech,“ uvádí GAO a dále píše: „Sem patří kritické zhodnocení návrhu, demonstrace dlouhodobých misí a přečerpávání pohonných látek, nebo letový test spojený s bezpilotním přistáním na Měsíci.“ Úřad také zmínil, že představitelé projektu měsíčního přistávacího modulu „rovněž prohlásili, že při vývoji třetí verze kosmické lodi Starship, kterou společnost SpaceX plánuje použít pro první orbitální zkušební lety Starship, očekávají technické potíže.“ Vedoucí pracovníci NASA si nechávají otevřená zadní vrátka.
Zdroj: https://i0.wp.com
Firma Blue Origin vlastněná zakladatelem Amazonu, Jeffem Bezosem, také pracuje na lunárních landerech pro NASA, které by měly na povrch Měsíce dopravovat jak náklady, tak i astronauty. Tento lander má být vynášen na raketách New Glenn patřících stejné firmě. Také lander od Blue Origin bude vyžadovat doplňování pohonných látek v kosmickém prostoru. Pokud lander odvozený od Starship nebude včas připraven splnit cíl NASA pro přistání na Měsíci, agentura bude moci namísto ní využít služeb landeru od Blue Origin. Ovšem během příprav na statický zážeh motorů před 4. letem rakety New Glenn tento nosič explodoval na startovní rampě a vytvořil efektní ohnivou kouli. Raketa se v podstatě vypařila a došlo k závažnému poškození startovní rampy. Firma věří, že její starty budou pokračovat ještě před koncem roku, ovšem poskytla zatím jen málo detailních informací.
Mezitím NASA pokračuje v přípravách na nejbližší misi v rámci programu Artemis, která se uskuteční příští rok na nízké oběžné dráze Země. Čtyři astronauti odstartují v kosmické lodi Orion, aby otestovali postupy setkání a dokování, které budou nezbytné na měsíční oběžné dráze v rámci mise k přistání na Měsíci. Posádka se v rámci testovacího letu spojí s lunárním landerem od Blue Origin, otevře průlezy a vstoupí dovnitř. Poté se Orion s posádkou odpojí a pokusí se o spojení se Starship. V tomuto případě však bude namísto skutečného lunárního landeru použit upravený produkční model . Nebude vybaven žádnými prostory pro posádku a proto astronauti do jeho útrob nevstoupí.
Přeloženo z:
https://spaceflightnow.com/
Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com/media/HOFLcxnWgAA5lBG?format=jpg&name=large
https://sxcontent9668.azureedge.us/cms-assets/assets/starship_carousel2_card3_fixed_72cd5ed9f7.jpg
https://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2026/07/20260715_Starship_Orion_docking_rendering-2-copy.jpg
https://i0.wp.com/spacenews.com/wp-content/uploads/2026/07/mk2alpha.jpeg
Nemá být aktuální průběh Artemis 4 jiný? Že se spojí StarShip s Orionem už na oběžné dráze Země a přelet k Měsíci zajistí StarShip?
Ano. Údaj ve zprávě GAO o spojení na oběžné dráze Měsíce (strana 58 PDF, resp. strana 50 podle číslování na konci stránek, odstavec v pravém sloupci, první odrážka) je zastaralý, přestože GAO zprávu publikoval ve čtvrtek 23.7.2026.
https://www.gao.gov/assets/gao-26-108556.pdf
Po letu IFT-13 jsem byl samozřejmě téměř naprosto spokojený, ale to není tak důležité.
Důležitější bylo, že byl spokojený Jonathan McDowell a zdokumentoval to:
– odhadovaná oběžná dráha 8 (+/- 5) x 195 km x 26,5 stupně, navýšená na cca 43 x 217 km x 26,5 stupně po 17m/s po restartu jednoho atmosférického motoru raptor (V3)
Zároveň přidělil letu IFT-13 suborbitální číslo U04-2026 s hodnocením, že loď dosáhla cílové dráhy a bylo vypuštěno 20 satelitů starlink V3 a přidělil jim čísla A11929 – A11949.
Samozřejmě on určitě věděl, že se jedná o dráhu transatmosférickou, ale v tabulce je vedena jako suborbitální.
I vzhledem k přiděleným číslům (včetně A11928, které bylo přiděleno raketě Starship S-40), všechny objekty zanikly.
Co se týká dopadu boosteru B20, který dopadl s rozdílem 20 kilometrů do zálivu, může FAA zahájit vyšetřování nehody (jako při IFT-12), ale taky nemusí.
Podle License No. VOL 23-129 Rev 8.0 Order A-1, může SpaceX se Superheavy Starship na oběžnou dráhu „už“ od 15.7.2026.
Samozřejmě na základě vyhodnocených dat z letu IFT-13 musí pro FAA dopřesnit novou orbitální dráhu a veškeré ohrožené prostory pro let IFT-14.
K letu IFT-14 je téměř připravena Starship S41, která právě „dostává“ motory raptor a má předchozí zkoušky úspěšně splněny (chybí jí už jen SF a naplnit zásobník(y) satelity Stalink V3 (nebo jinými).
Co se týká boosteru B21, tak ten je na tom obdobně, chybí mu motory raptor a SF. Samozřemě vyhodnotit let boosteru B20 a zjednat nápravu pro další let(y).
Let IFT-14 je očekáván v měsíci srpnu 2026 a jak bylo v článku uvedeno, tak se předpokládá zachycení „alespoň“ Starship S41, které je samozřejmě pro SpaceX dúležité pro ověření „chytacího mechanizmu“ na OLIT-3 pro PAD2.
Na výsledky čeká nejen OLIT-2 na LC-39A, ale i současně rekonstuovaná OLIT-1 na PAD1 (Starbase) a OLIT-4 na SLC-37A.
To je věc, která se prakticky nikde neřeší, ale je logická. Superheavy Starship musí odněkud startovat a přistávat (a hodně-krát).
Podle prvních dvou startů z PAD2 se upravují další rampy a předpokládám, že v roce 2027 se bude z PAD1 (obě max. 25/rok) a PAD4 (max. 76/rok) startovat (na LC-39A se předpokládá nějaký start (max. 44/rok) už v letošním roce.
Uvidíme, jak „velký problém“ zbývá ještě vyřešit po druhém letu boosterů s raptory V3, rozhodně tento problém je hlavně časový a do prvního záchytu boosteru bude stále narůstat.
Přestože booster B22 a Starship S42 procházejí závěrečnou fází „sestohování“, bude ještě nějakou dobu trvat, neř budou připraveny k letu IFT-15.
Do současné doby jde výroba boosterů (ve stísněných prostorech) pomaleji, než bychom asi všichni potřebovali.
Situace s výrobou se samozřejmě zlepší dokončením haly Gigabay ve Starbase a hlavně na tom, na čem SpaceX staví a tím je znovupoužitelnost.
Bohužel tím, že vyřeší SpaceX znovupoužitelnost „vypluje na povrch“ spousta jiných problémů, které měly být už dávno řešeny.
Po detailních záběrech na tepelný štít mám poněkud obavy z toho, že zatím sice dá už relativně v pohodě jedno přistání, ale do trvalého provozu má ještě hodně daleko.
Těžko říct, Starshiup je zatím stále ve vývoji, takže se některé věci ještě mohou změnit. Na druhou stranu si myslím, že vzhled štítu není rozhodující. SpaceX jistě provede důkladné zkoušky, které prověří, jak je to se znovupoužtelností štítu a třeba uznají, že je to jen kosmetický problém. Těžko říct, uvidíme.
Ak sa nemylim, tak principialne je to ablativny stit, ci nie? Ak ano, tak dosticky sa v istych intervaloch budu musiet vymienat v ramci standartneho postupu.
Aha, tak sa korigujem. Dosticky nie su ablativne. je to nejaky keramicky (?) material.
kazdopadne sa nelepia, cize umoznuju relativne rychlu individualnu vymenu.
Ano, jsou to keramické destičky.
Myslím si, že vývoj pokračuje nejen na destičkách a to různých typů (i pro tanker).
Booster SuperHeavy i raketa Starship jsou stále prototypy a na jejich vývoji se bude dál pokračovat.
Jakmile booster „zvládne převod jednotek“ (má přistávat s přesností 20 mm a ne 20 kilometrů), tak se bude hlavně „zalétávat“ a změn se moc neočekává.
Jakmile k tomu dojde bude na tom SpaceX stejně jak s F9, tak se Starship.
U rakety Starship bude dál probíhat vývoj, tak i na destičkách.
Starship vynese náklad, bude zachycena věží, odvezena do jedné z Gigabay (Texas nebo Florida).
V Gigabay zjistí které destičky bude třeba vyměnit, sundají je a nahradí novými.
Tento úkon už „prováděli“ několikrát a zvládají destičky měnit rychle (není třeba kvůli tomu „vyhazovat celou raketu“).
Provedou celkovou kontrolu a přípravu před dalším letem a přemístí v Gigabay do části „připraveno ke startu.
Kolik to zabere času nevím (záleží také na tom, kde přistane, kde ji budou připravovat a odkud znovu poletí).
Jedna plavba na MARMAC 31 trvá 5 dní. Nazvat to můžeme jako „částečně přechodná znovupoužitelnost“
FAA potvrdila, že po startu IFT-13 nebude nutné žádné vyšetřování nehody, a to navzdory předčasnému vypnutí zpětného zážehu boosteru.
Chci se zeptat, zda těch vypuštěných Starlinků bylo skutečně 20 nebo 21? Čísla A11929-A11949 značí ks… díky
značí 21ks…
Omlouvám se, Starlinků V3 bylo opravdu 20 ks a začínaly A11930. A11929 bylo přiděleno Starship S40.
super článek!
Díky.
Už je známo jestli Starchip potopili nebo odtáhli či připravují na odtah?
Dnes ráno ještě plavala.
Podla linknuteho postu som pochopil, ze tam smeruje recovery ship. Tak som zvedavy, ci chcu potopit, alebo odtiahnut.
Cisto teoreticky, ak sa im podari s dalsou SS pristat, tak tato namaha a naklady na vylovenie su zbytocne.
TAK S40 SE POTAPET NEBUDE! POSILAJO LOD. Info z X-ka..Kde nakonec skonci? Napada me Rocket garden nebo podobne jak Starhopper? Napred asi ale v MB, ne?
Při minulém letu, když dvě družice snímaly povrch štítu, tak si posvítily. Tentokrát nebylo žádné světlo vidět u žádné ze šesti. Proběhlo to?
Svítily si a bylo to v přenosu vidět.
pekne, elon oznamil ludi na mars o 5-7 rokov a starshipy o nieco skor – nech 3-5 r. takze moja dlhodoba stavka o cent, ze starship pristane na povrchu do konca 29 este ma sancu 🙂 asi mensiu nez 50%, ale uz som myslel ze je to nadobro stratene.
chaha, pametnici si jeste pamatuji https://weather.com/science/space/news/spacex-elon-musk-humans-mars-20140620
Nemohu si pomoci, ale Muskova superraketa mi připomíná sovětskou N1. Myslím, že ji čeká podobný osud. Měli by se raději soustředit na pořádné motory a nenavyšovat počty malých plivátek. Více motorů – více složitosti a zranitelnosti. Špatně. Neklást si nesmyslné cíle a věnovat víc času vývoji.
Nevím, zda si to uvědomujete, ale Raptor 3. generace má tah 2,750 kN. Tohle nazvat plivátkem je dost odvážné. Je to jen polovina tahu motoru F1. Navíc tyto motory generaci od generace sílí i přesto, že se pohybují na hranici konstrukčních možností.
Nezapomeňte také, že více motorů vám dává výhodu. Když vám zhasne předčasně jeden motor ze dvou, přišel jste o 1/2 tahu. Když vám ale selže jeden z 33, přišel jste o 1/33 tahu a dopad na misi bude diametrálně odlišný.
Sluší se také připomenout, že vyšší počet motorů vám dává možnost mnohem přesněji dávkovat tah a jemně řídit let, což se hodí především u znovupoužitelných strojů, které mají měkce přistávat / být zachytávány.