SpaceX v noci na sobotu vypustila již 13. sestavu rakety SuperHeavy s kosmickou lodí Starship. Více než 70 metrů vysoká raketa sice tvrdě dopadla do Mexického zálivu, ovšem Starship provedla úspěšný transatmosférický let s přistáním do Indického oceánu. Společný tah 33 raketových motorů Raptor 3. generace odlepil tuto 121 metrů vysokou raketu od druhé orbitální startovní rampy texaské základny Starbase  25. července v 0:51 SELČ. Místní obyvatelé i turisté se tak dočkali působivé podívané, protože stoupat raketu s tahem 7,26 milionu kilogramů člověk nesleduje každý den.

Startovní pokus ze 17. července skončil zásahem řídícího počítače v závěrečné sekundě, protože čtyři motory Raptor nenaběhly správně. Tyto problémy byly v dalších dnech vyřešeny výměnou motorů a start se posunul na naši noc ze čtvrtka na pátek. Tehdy však základnu Starbase halila nízká oblačnost a proto SpaceX sáhla k odkladu o 24 hodin. V noci z pátka na sobotu už počasí spolupracovalo a všech 33 raketových motorů Raptor se normálně zažehlo a raketa se hlomozem vydala k prakticky čistému nebi. Šlo o teprve druhý let třetí generace SuperHeavy, Starship i motorů Raptor. Tato mise tak hodně vycházela z lekcí získaných při premiéře hardwaru 3. generace z letošního května. Tehdy SuperHeavy minula svou přistávací oblast a Starship při cestě do kosmického prostoru utrpěla předčasné vypnutí jednoho motoru.

Tentokrát se na pohled zdálo, že SuperHeavy pracuje podle plánu jak při vzestupné fázi, tak i při otočce po separaci od Starship , aby se mohla otočit motorovou sekcí vpřed a takto se vrátit do atmosféry. Když se však raketa řítila k hladině Mexického zálivu, zažehlo se pouze 10 motorů z 13 a v době dopadu se zdálo, že jich pracuje pouze pět. SuperHeavy proto narazila na hladinu větší rychlostí než se čekalo a její dopad můžeme označit jako tvrdý. Připomeňme, že raketa SuperHeavy je navržena k tomu, aby dolétla zpět na místo startu, kde ji mohou ve vzduchu zachytit obří mechanická ramena přezdívaná chopsticks. K tomu je však potřeba, aby raketa klesala relativně zvolna. Nyní se tedy zdá, že rozhodnutí SpaceX vynechat při prvních letech SuperHeavy 3. generace pokusy o zachycení a namísto toho raketu poslat do Mexického zálivu, bylo správným projevem předběžné opatrnosti.

Kosmická loď Starship mezitím dokončila své stoupání do kosmického prostoru, přičemž její šestice raketových motorů Raptor fungovala hlade. Krátce poté, co se motory vypnuly a začala přeletová fáze, zahájila Starship vypouštění 20 družic Starlink 3. generace. Šlo o praktickou zkoušku vypouštěcího zařízení, které trochu připomíná dávkovač bonbonů Pez. Družice byly z útrob lodi vyhazovány úzkou mezerou u špičky Starship. Šest z těchto družic bylo vybaveno kamerami pro inspekci dlaždic tepelné ochrany lodi Starship. Tato data mají pomoci inženýrům vyhodnotit užitečnost podobných videozáznamů pro vyhodnocení stavu budoucích Starship před návratem do atmosféry. V rámci své poslední naplánované zkoušky Starship nakrátko zažehla jeden raketový motor Raptor, čímž demonstovala schopnost opětovného zážehu v kosmickém prostoru, což se bude hodit u budoucích misí – třeba k Měsíci.

Kosmická loď následně musela čelit spalujícímu žáru, ale horkému plazmatu nastavovala pouze břicho kryté tepelným štítem. V nižší rychlosti pak v hustých vrstvách atmosféry ještě vyzkoušela manévrování pomocí aerodynamických křidélek. Nakonec přišel přistávací manévr, při kterém loď zažehly své motory, překlopila se do vertikální pozice a přibližně 65minut po startu dosedla do Indického oceánu u západního pobřeží Austrálie. Loď pak zůstala k překvapení mnohých diváků plavat na hladině, takže dron natáčející její přistání mohl důkladně zmapovat stav tepelného štítu po horkém průchodu atmosférou. Výše zmíněných 20 vypuštěných družic Starlink bylo na prakticky stejné transatmosférické dráze jako Starship a proto i ony vstoupily přibližně 40 minut po startu do zemské atmosféry, kde shořely ještě před případným dopadem do oceánu.

Pár hodin po této misi napsal Elon Musk, šéf firmy SpaceX na sociální síť X příspěvek, ve kterém uvádí, že pokud se při analýze nasbíraných dat neobjeví žádné nečekané problémy, mohla by se SpaceX při příštím letovém testu pokusit o zachycení lodi Starship rameny chopsticks. Už to samo o sobě zní lákavě, ale v té zprávě je schováno ještě něco. Zatím všechny Starship startující na SuperHeavy mířily na transatmosférickou dráhu, takže by do atmosféry vstoupily přibližně 3/4 hodiny po startu a za tu dobu stihnou oběhnout přibližně polovinu Zeměkoule. Jinými slovy při startu z texaské Starbase není možné po stávajícím letovém profilu obletět svět a pokusit se na stejném místě o záchyt lodi. Nabízí se proto možnost, že by příští let mohl být prvním, při kterém se Starship dostane na oběžnou dráhu. O tom se ostatně spekulovalo už před aktuálním startem. Pokud bude 13. let úspěšný, mohl by ten 14., jehož hardware se už testuje, už zamířit na oběžnou dráhu. Oproti současnému profilu by stačilo nechat motory na Starship pracovat jen o pár sekund déle.

Pokud pomineme výše zmíněné výpadky motorů, bylo chování Starship potěšující zprávou pro agenturu NASA, která stále počítá s variantou Starship, která má sloužit jako lunární lander pro astronauty v programu Artemis. V rámci takové mise bude SpaceX potřebovat vypustit přibližně 15 raket SuperHeavy s loděmi Starship upravenými jako tankery, aby natankovaly lander. Ten se následně vydá k Měsíci, kde počká na přílet astronautů v kosmické lodi Orion, jejíž návratovou kabinu staví Lockheed Martin a servisní modul pochází od Evropské kosmické agentury. Po spojení dojde k přesunu posádky a rozdělení obou částí. Následně se přibližně 50 metrů vysoký lander vydá s dvěma členy posádky k povrchu Měsíce u jižního pólu. Astronauti následně vnějším výtahem sjedou k povrchu a po dokončení průzkumu se vyvezou nahoru.

První takové přistání je zatím plánováno na rok 2028, ale k jeho splnění bude muset SpaceX zrychlit své tempo testů raket SuperHeavy a kosmických lodí Starship. Jen tak bude tento lander certifikován pro pilotované mise a bude moci demonstrovat spolehlivost vyžadovanou pro bezpečné starty více než tuctu tankerů v horizontu pár dnů od startu landeru.

V tuto chvíli platí, že varianta lunárního landeru zatím neletěla a žádná Starship libovolné verze ještě nedosáhla oběžné dráhy. Mnoho veteránů z NASA kritizovalo komplexnost architektury mise a množství startů, které bude zapotřebí pro dopravu jediného landeru na Měsíc. Ve čtvrtek 23. července vydal Vládní úřad pro zodpovědnost GAO zprávu, podle které SpaceX čelí značným výzvám při přípravě SuperHeavy Starship na provozní použití. „Pokroky SpaceX ve vývoji technologií pro správu kryogenních pohonných látek je nejvyšším rizikem celého programu,“ uvádí GAO a dále píše: „V současné době plány SpaceX (pro lunární mise) vyžadují přesuny pohonných látek na nízké oběžné dráze Země mezi několika loděmi Starship, než bude moci být Starship HLS (Human Landing System) vyslána ke spojení s lodí Orion na oběžné dráze Měsíce.“

Další obavy jsou spojeny s dokončením vývoje vylepšeních motorů Raptor a řešením závad objevených během testů. „Kromě toho má SpaceX více než roční skluz oproti původnímu plánu v klíčových událostech,“ uvádí GAO a dále píše: „Sem patří kritické zhodnocení návrhu, demonstrace dlouhodobých misí a přečerpávání pohonných látek, nebo letový test spojený s bezpilotním přistáním na Měsíci.“ Úřad také zmínil, že představitelé projektu měsíčního přistávacího modulu „rovněž prohlásili, že při vývoji třetí verze kosmické lodi Starship, kterou společnost SpaceX plánuje použít pro první orbitální zkušební lety Starship, očekávají technické potíže.“ Vedoucí pracovníci NASA si nechávají otevřená zadní vrátka.

Firma Blue Origin vlastněná zakladatelem Amazonu, Jeffem Bezosem, také pracuje na lunárních landerech pro NASA, které by měly na povrch Měsíce dopravovat jak náklady, tak i astronauty. Tento lander má být vynášen na raketách New Glenn patřících stejné firmě. Také lander od Blue Origin bude vyžadovat doplňování pohonných látek v kosmickém prostoru. Pokud lander odvozený od Starship nebude včas připraven splnit cíl NASA pro přistání na Měsíci, agentura bude moci namísto ní využít služeb landeru od Blue Origin. Ovšem během příprav na statický zážeh motorů před 4. letem rakety New Glenn tento nosič explodoval na startovní rampě a vytvořil efektní ohnivou kouli. Raketa se v podstatě vypařila a došlo k závažnému poškození startovní rampy. Firma věří, že její starty budou pokračovat ještě před koncem roku, ovšem poskytla zatím jen málo detailních informací.

Mezitím NASA pokračuje v přípravách na nejbližší misi v rámci programu Artemis, která se uskuteční příští rok na nízké oběžné dráze Země. Čtyři astronauti odstartují v kosmické lodi Orion, aby otestovali postupy setkání a dokování, které budou nezbytné na měsíční oběžné dráze v rámci mise k přistání na Měsíci. Posádka se v rámci testovacího letu spojí s lunárním landerem od Blue Origin, otevře průlezy a vstoupí dovnitř. Poté se Orion s posádkou odpojí a pokusí se o spojení se Starship. V tomuto případě však bude namísto skutečného lunárního landeru použit upravený produkční model . Nebude vybaven žádnými prostory pro posádku a proto astronauti do jeho útrob nevstoupí.

Přeloženo z:
https://spaceflightnow.com/

Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com/media/HOFLcxnWgAA5lBG?format=jpg&name=large
https://sxcontent9668.azureedge.us/cms-assets/assets/starship_carousel2_card3_fixed_72cd5ed9f7.jpg
https://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2026/07/20260715_Starship_Orion_docking_rendering-2-copy.jpg
https://i0.wp.com/spacenews.com/wp-content/uploads/2026/07/mk2alpha.jpeg