Čtveřice astronautů se již brzy vydá na misi Artemis II, při které zamíří mimo ochranné magnetické pole Země. Jejich kosmická loď Orion je bude během cesty do hlubšího vesmíru chránit – půjde o jejich hlavní ochranu před intenzivními projevy Slunce. Během cca desetidenního letu budou experti z NASA a agentury NOAA (National Oceanic and Atmospheric Administration) nepřetržitě monitorovat sluneční aktivitu a převádět podmínky kosmického počasí do rozhodnutí v reálném čase, jak ochránit astronauty.

Výraz kosmické počasí označuje měnící se podmínky ovlivňované slunečním větrem a erupcemi na Slunci. Ze všech erupcí ve Sluneční soustavě jsou ty sluneční nejsilnější. Ty nejmocnější z nich mohou uvolnit více energie než miliarda vodíkových bomb. Výrony koronální hmoty jsou obří oblaka slunečních částic o velikosti několika stovek Zeměkoulí, které jsou vyvrženy ze Slunce.

Ačkoliv erupce i výrony koronální hmoty mohou ovlivnit technologie, zdrojem primárních obav pro astronauty jsou sluneční částicové jevy, které mohou vyvolat a při nichž se některé částice zrychlují téměř na rychlost světla. Pokud by k takovému jevu došlo v blízkosti posádky mise Artemis II, mohlo by to vést ke zvýšení radiačních dávek v kosmické lodi. Příliš vysoká celková expozice v průběhu života může přispívat ke zvýšenému riziku vzniku rakoviny nebo zdravotních poruch, které by mohly narušit kognitivní funkce a výkonnost. Během mise Artemis II bude NASA toto riziko minimalizovat.

„Zaměříme se na analýzu kosmického počasí v reálném čase s důrazem na nabité sluneční částice a jevy, které je mohou vytvářet,“ rekapituluje Mary Aronne, provozní vedoucí oddělení pro analýzu kosmického počasí na Goddardově středisku v marylandském Greenbeltu a dodává: „Hledáme spouštěcí faktor, kterým je obvykle sluneční erupce nebo výron koronální hmoty.“ Tým expertů z Goddardova střediska bude sledovat, zda nedojde k erupcím. Pokud nějaké zaznamená, změří, jak velké jsou, jak rychle se pohybují a jak pravděpodobné je, že by vytvořily nabité částice, které by zkřížily dráhu Orionu. Budou tedy používat data o Slunci v reálném čase od sond, které sledují Slunce a jsou strategicky rozmístěny po celé Sluneční soustavě. Do této široké skupiny patří třeba nedávno vypuštěná sondy IMAP (Interstellar Mapping and Acceleration Probe) a SDO (Solar Dynamics Observatory) od NASA, dále SOHO (Solar and Heliospheric Observatory) od ESA/JAXA, případně GOES-19 (Geostationary Operational Environmental Satellites-19) od NOAA a mnohé další.

Se sledováním Slunce pomohou i další sondy NASA – vzhledem k pozici planety Mars může rover Perseverance sledovat opačnou stranu Slunce, kterou nyní ze Země nevidíme. Kamery Mastcam-Z na roveru mohou vědcům studujícím kosmické počasí nabídnout pohled na největší sluneční skvrny až o dva týdny dříve, než by je jinak mohly týmy monitorovat, mohou se tedy připravovat na možné sluneční erupce. Energetické sluneční částice neproudí přímo ze Slunce. Po spirále krouží kolem siločar slunečního magnetického pole a opisují křivky široké desítky tisíc kilometrů a po cestě se rozptylují vlivem srážek částic. Chaotický roj je tak velký, že v jeho útrobách to vypadá, jako kdyby částice přicházely ze všech stran. „Je to spíše jako když sedíte ve vaně, která se postupně plní vodou,“ zmiňuje Stuart George, analytik kosmického záření z Johnsonova střediska.

Postupné zvyšování radiace dává analytikům čas vyhodnotit situaci. V Orionu je umístěno šest radiačních senzorů, které jsou součástí systému Hybrid Electronic Radiation Assessor vyvinutého a postaveného agenturou NASA. Ten měří měřit dávky v různých částech kabiny. Astronauti při misi Artemis II ponesou také osobní radiační sledovače označované jako crew active dosimeters. Pokud se radiační úroveň zvýší, palubní systémy Orionu zobrazí varovné hlášky doplněné o zvukový alarm.

NASA má stanoveny prahové hodnoty pro dávky záření, které bude v lodi Orion sledovat. První prahový signál znamená POZOR. Vyvolává přesnější monitorování se zapojením týmů lékařů a expertů na letový provoz. Vyšší práh spouští doporučení pro posádku ukrýt se. Radiační stínění v kosmickém prostoru je o hmotnosti. Nabité částice jsou zpomaleny a pohlceny, když procházejí hmotou. Astronauti jsou trénovaní, aby dokázali během slunečních částicových jevů překonfigurovat kabinu, odstranili ze skladových výklenků uložené vybavení a zabezpečili jej na různých místech kabiny, čímž přidají hmotu mezi sebe a přicházející částice. Jelikož Artemis II bude první pilotovanou misí programu Artemis, patří testování tohoto postupu v lodi Orion mezi hlavní úkoly mise. „Jakmile posádka přidá hmotu na místa, která se z hlediska radiačního vystavení jeví horká, mohou pokračovat ve svých povinnostech,“ dodal Stuart George.

Přeloženo z:
https://science.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://science.nasa.gov/wp-content/uploads/2026/03/artemis-ii-orion-capsule.webp
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/76/Artemis_2_map_october_2021.jpg
https://science.nasa.gov/wp-content/uploads/2026/03/03b-perseverancesunspotsfeb-24-2720261.gif