NASA pracuje na snižování rizik nadcházejících lunárních misí programu Artemis, ale v přístupu agentury jsou mezery zahrnující plánované zkoušky kriticky důležitých systémů landerů, uvedl úřad generálního inspektora (OIG = Office of Inspector General ) ve zprávě, kterou zveřejnil v úterý 10. března. Zmínil také, že (stejně jako v případě misí programu Apollo před 50 lety) pokud se astronauti z programu Artemis „setkají se život ohrožujícími mimořádnými situacemi v kosmickém prostoru, či na povrchu Měsíce, nemá NASA možnost, jak zachránit uvízlou posádku.“ OIG také uvádí, že ačkoliv NASA pracuje na „omezení a předcházení rizik“ spojených s lunárními landery, které staví  firmy SpaceX a Blue Orgin, „jsou momentálně v přístupu agentury mezery včetně včetně testování a analýz přežití posádky,“ včetně toho, co by se mohlo stát po katastrofální, ale nikoliv smrtelné nehodě.

NASA momentálně pracuje na přípravě rakety SLS a kosmické lodě Orion Integrity na start mise Artemis II okolo 1. dubna. Devítidenní let dopraví čtyřčlennou posádku k Měsíci a poté zase zpět. Mise sice byla původně plánována na začátek února, ale zpozdily ji úniky vodíku a nakonec i problémy se systémem tlakování nádrží na horním stupni, takže se NASA rozhodla odvézt raketu zpět do montážní haly kvůli opravám. Problémy již byly vyřešeny a NASA plánuje ve středu a ve čtvrtek (11. a 12. března) provést zhodnocení připravenosti k letu. Pokud půjde všechno dobře, SLS bude okolo 19./20. března vrácena zpět na rampu 39B Kennedyho střediska, kde ji budou čekat závěrečné přípravy.

Mezitím NASA 27. února oznámila výrazné přepracování architektury programu Artemis. Agentura nyní plánuje, že v roce 2027 v rámci mise Artemis III vypraví kosmickou loď Orion na oběžnou dráhu Země, kde provede setkávání a kontrolní činnosti s jedním, či oběma lunárními landery, které jsou nyní ve vývoji. Na základě získaných zkušeností agentura doufá, že v roce 2028 vypraví dvě mise na Měsíc s využitím jednoho nebo obou přistávacích modulů, pokud budou oba považovány za připravené k letu. Těmto misím budou předcházet bezpilotní testovací lunární přistání.

Zpráva OIG vydaná v úterý byla dokončena ještě před touto revizí architektury, kterou oznámil administrátor NASA, Jared Isaacman. Proto se dokument nejvíce zaměřuje na lander firmy SpaceX, který měl provést první dvě lunární přistání v rámci programu Artemis, následovaný modulem od Blue Origin. V současné době NASA plánuje použít ten přistávací modul, který bude v danou chvíli připraven. Lander firmy SpaceX je variantou kosmické lodi Starship, kterou firma vyvíjí a normálně má sloužit jako druhý stupeň obří rakety SuperHeavy-Starship. Pro dosažení Měsíce bude muset být cca 51 metrů vysoká Starship-HLS (Human Landing System) dotankována zhruba 10 – 20 loděmi Starship-tankery

OIG uvádí, že firma plánuje vynést v předstihu před misemi přistávajícími na Měsíci loď fungující jako zásobník pohonných látek. Ta by byla naplněna pohonnými látkami postupně přilétajícími kosmickými loděmi Starship-tankery, které by přibližně každý týden startovaly z ramp na Floridě a v Texasu. O přečerpávání pohonných látek na oběžné dráze v takových objemech se zatím nikdo nepokusil. Celý plán komplikuje skutečnost, že zatím není veřejně známo, jak chce SpaceX omezit konstantní ztráty kryogenních pohonných látek, které se průběžně ohřívají a odpařují. V každém případě platí, že až bude zásobník naplněn, bude moci odstartovat lander, který si zde autonomně doplní pohonné látky a poté zažehne motory, aby vyrazil k Měsíci. Starship HLS vstoupí na dráhu kolem Měsíce, kde počká na přílet astronaut programu Artemis v kosmické lodi Orion.

Firma Blue Origin plánuje svým způsobem podobnou strategii, která počítá s doplňováním pohonných látek landeru na dráze kolem Země, aby mohl doletět k Měsíci. Po dosažení oběžné dráhy Měsíce tanker znovu doplní své nádrže, než budou moci astronauti dosednout na povrch Měsíce. OIG uvádí, že stanovená hranice ztráty posádky, které by čelili astronauti programu Artemis při prvních dvou přistáních na Měsíci, se měla pohybovat v rozmezí 1 ku 40 pro činnosti na Měsíci a 1 ku 30 celkově, od startu po přistání. Pro srovnání, astronauti programu Apollo čelili pravděpodobnosti ztráty posádky 1 ku 10, zatímco posádky raketoplánů létaly s reálným rizikem 1 ku 70.

Předtím než se k Měsíci vydají další lidé, aby se po něm prošli, budou oba landery podrobeny zevrubné sérii testů na oběžné dráze Měsíce, aby se prověřila jejich provozní připravenost. Po spojení s vybraným landerem se astronauti vydají k povrchu, zatímco Orion zůstane na oběžné dráze čekat na jejich návrat. Přistání u jižního pólu Měsíce představuje mnohem drsnější výzvu, než tu, které čelily posádky misí Apollo přistávající blízko lunárního rovníku. „Prudké svahy se sklonem až 20° u jižního pólu představují navigační výzvy a s přistáním spojené komplikace,“ uvádí OIG a pokračuje: „Vzhledem k výšce Starship 51 metrů, což je ekvivalent 14patrové budovy, je zde riziko, že její setrvačnost bude pokračovat po přistání a způsobí její převržení.“ Požadavky NASA na toleranci náklonu odpovídají svahu se sklonem pouze 8°.

„Blue Moon s výškou 16 metrů také čelí rizikům spojeným s přistáním včetně překročení tolerance náklonu landeru pro bezpečné a efektivní provedení důležitých činností posádky. Překročení tolerance náklonu u kteréhokoliv landeru … by mohlo ovlivnit provoz vybavení jako jsou průlety používané posádkou k vystoupení z landeru a jejího návratu zpět.“ Pro srovnání, lunární moduly z programu Apollo, které dopravily během šesti misí na povrch měsíce 12 astronautů, měly poloviční výšku oproti landeru od Blue Origin a ve srovnání se Starship byly sedminové.

Na rozdíl od astronautů využívajících lander od Blue origin, kteří mohou pro vystoupení na povrch vzdálený 1,8 metru využít schůdky, posádky v landeru od SpaceX se budou k povrchu spouštět výtahem na boku landeru z výšky odpovídající 10. patru. Ačkoliv to může vypadat jako drobný technický problém ve srovnání s výzvami orbitálního tankování, či odpařováním pohonných látek, manažeři programu to vidí jako překážku, která si žádá bližší pozornost. „Výtah Starship se nachází těsně pod kójemi posádky a je zhruba 35 metrů nad povrchem,“ napsal generální inspektor a dodal: „Momentálně tu není žádná další metoda pro posádku, jak vstoupit do landeru z povrchu Měsíce v případě závady na výtahu.“ NASA vyžaduje toleranci vůči katastrofickým událostem, což znamená „schopnost systému odolat jedné poruše, aniž by to mělo vliv na konstrukční cíl. SpaceX se zaměřuje na konstrukci robustního standardního výtahu s redundantními mechanismy. Program HLS však vnímá výtah jako nejvyšší riziko a aktivně spolupracuje se společností SpaceX na vývoji alternativních způsobů vstupu do landeru pro případ, že by se výtah zasekl nebo selhal, zatímco posádka bude na povrchu Měsíce.“

Přeloženo z:
https://spaceflightnow.com/

Zdroje obrázků:
https://oig.nasa.gov/wp-content/uploads/2026/03/final-report-ig-26-004-nasas-management-of-the-human-landing-system-contracts.pdf