Zhruba půl roku americké vozítko Curiosity studovalo oblast plnou geologických útvarů označovaných jako boxwork. Jde o nízké hřebeny vysoké přibližně 1 až 2 metry, mezi nimiž se nacházejí písečné dutiny. Tyto útvary, které se nepravidelně táhnou po povrchu na vzdálenosti dlouhé kilometry, naznačují, že v této části Rudé planety tekla podzemní voda později, než vědci původně očekávali. Tato možnost otevírá nové otázky ohledně toho, jak dlouho mohl případný mikrobiální život na Marsu před miliardami let přežívat, než vyschly řeky a jezera a zůstala po nich jen mrazivá poušť.

Formace typu boxwork vypadají při pohledu z oběžné dráhy jako pavučiny. Pro vysvětlení jejich tvarů vědci navrhli teorii, podle níž podzemní voda kdysi dávno protékala rozsáhlými prasklinami v podloží a zanechávala v nich minerály. Ty následně zpevnily oblasti, z nichž se později staly zmíněné hřebeny, zatímco jiné části bez minerálního vyztužení byly časem odstraněny větrnou erozí.

Než do této oblasti dorazil rover Curiosity, nikdo si nebyl jistý, jak tyto útvary vypadají zblízka. Objevovaly se dokonce otázky ohledně materiálu, z něhož jsou tvořeny. Ačkoliv se podobné struktury nacházejí i na Zemi, jen výjimečně dosahují výšky více než několika centimetrů a většinou je najdeme v jeskyních nebo v suchých, písečných oblastech.

Tým kolem roveru Curiosity si proto chtěl tuto oblast prohlédnout zblízka a získat více dat. To však představovalo skutečnou výzvu pro řidiče roveru. Museli totiž poslat vozítku, které má hmotnost téměř jedné tuny a rozměry srovnatelné s SUV, pokyny, jak projíždět po vrcholcích hřebenů, které nejsou o mnoho širší než samotný rover.

„Skoro to vypadá jako dálnice, po které můžeme jezdit. Pak ale musíme sjíždět dolů do dutin a přitom myslet na prokluzování kol Curiosity nebo na riziko zapadnutí do písku,“ popisuje Ashley Stroupe, inženýrka provozních systémů z Jet Propulsion Laboratory v jižní Kalifornii, kde rover Curiosity vznikl a odkud je jeho mise dodnes řízena, a dodává: „Vždycky existuje řešení. Jen je potřeba vyzkoušet různé způsoby.“

Pro vědce je výzvou také poskládat dohromady informace o tom, jak mohla takto rozsáhlá síť vzniknout na hoře Mount Sharp, vysoké přibližně 5 kilometrů, po jejíchž svazích rover postupně stoupá. Každá vrstva hory se formovala v jiné éře Marsu, za odlišných klimatických podmínek. Čím výše se Curiosity dostává, tím více krajina nese stopy postupného vysychání, kdy se voda objevovala už jen občas během vlhčích období, při nichž se na Mars krátce vracely řeky a jezera.

„To, že vidíme boxwork takhle vysoko na hoře, naznačuje, že hladina podzemní vody musela být poměrně vysoko,“ říká Tina Seeger z Rice University v Houstonu, vědkyně vedoucí průzkum boxwork, a dodává: „To zároveň znamená, že voda potřebná k udržení života mohla přetrvat mnohem déle, než jsme si mysleli při pohledu z oběžné dráhy.“

Dřívější orbitální snímky obsahovaly jeden důležitý střípek důkazů: tmavé linie probíhající napříč „pavučinami“. Už v roce 2014 byla představena teorie, podle níž by tyto linie mohly představovat takzvané centrální zlomy, tedy místa, kde podzemní voda prosakovala skrz trhliny ve skále a umožňovala koncentraci minerálů. Při podrobnějším průzkumu hřebenů rover Curiosity zjistil, že tyto linie jsou skutečně zlomy, což tuto hypotézu potvrzuje.

Rover zároveň objevil hrbolaté struktury zvané noduly, které jsou jasným znakem někdejší přítomnosti podzemní vody a které už dříve zaznamenaly Curiosity i další marsovské mise. Překvapivě se však tyto noduly nevyskytovaly v blízkosti centrálních zlomů, ale podél stěn hřebenů a v prohlubních mezi nimi. „Zatím nedokážeme plně vysvětlit, proč se noduly vyskytují právě tam, kde je pozorujeme,“ říká Tina Seeger a dodává: „Je možné, že hřebeny byly nejprve zpevněny minerály a teprve později kolem nich podzemní voda ukládala noduly.“

Velká část vědeckého programu roveru Curiosity se soustředí na analýzu vzorků hornin odebraných vrtačkou na konci robotické paže, která kameny rozemele na jemný prach. Ten je následně nasypán do komplexních vědeckých přístrojů uvnitř vozítka, kde probíhá jeho detailní analýza. V loňském roce byly pomocí vrtačky odebrány tři vzorky: jeden z vrcholu hřebene, druhý z podložní horniny v dutině a třetí z přechodové oblasti, než se rover dostal k samotným hřebenům.

Vzorky byly analyzovány pomocí rentgenového záření i ve vysokoteplotní peci. Rentgenová analýza odhalila přítomnost jílovitých minerálů v hřebeni a uhlíkatých minerálů v dutině. Tyto výsledky poskytly další cenné indicie, které pomohly lépe porozumět procesu vzniku těchto útvarů.

Nedávno rover v této lokalitě odebral čtvrtý vzorek, který byl analyzován speciální metodou vyhrazenou pro nejzajímavější vědecké cíle mise. Po rozdrcení vzorku na prach byl materiál přemístěn do vysokoteplotní pece, kde k němu byly přidány chemické látky. Ty se vzorkem reagovaly a umožnily provedení takzvané mokré chemické analýzy. Výsledné reakce usnadňují detekci některých organických látek, tedy molekul založených na uhlíku, které jsou klíčové pro vznik života.

Zhruba v březnu nechá Curiosity formace boxwork za sebou. Celá tato oblast je součástí vrstvy na hoře Sharp, která je bohatá na slané minerály zvané sírany. Ty vznikly v období, kdy voda na Marsu postupně vysychala. Tým mise Curiosity plánuje v příštím roce pokračovat v průzkumu této síranové vrstvy na vzdálenostech dlouhých několik kilometrů a získat tak další informace o tom, jak se klima starověké Rudé planety měnilo před miliardami let.

Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2026/02/1-pia26693-curiosity-surveys-the-boxwork-region-web.jpg
https://d2pn8kiwq2w21t.cloudfront.net/original_images/jpegPIA26306.jpg
https://www.nasa.gov/…/e1-pj-only-pia26697-curiosity-studies-nodules-on-mount-sharps-boxwork-formations.jpg