Dokonce i na poměry měsíce Io, vulkanicky nejaktivnějšího objektu Sluneční soustavy, byly nedávno pozorované události extrémní. Vědci zapojení do mise Juno objevili na jižní polokouli tohoto měsíce horkou skvrnu. Ta je nejen větší než pozemské Hořejší jezero (rozloha 82 100 km²), ale také chrlí erupce, které mají šestkrát větší energii než všechny světové elektrárny. K objevu tohoto mohutného útvaru přispěl přístroj JIRAM (Jovian Infrared Auroral Mapper), který dodala Italská kosmická agentura.
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/
„Juno během své prodloužené mise provedla dva opravdu blízké průlety kolem Io,“ říká hlavní řešitel mise, Scott Bolton ze Southwest Research Institute v San Antoniu a dodává: „A i když nám každý průlet poskytl o tomto mučeném měsíci data, která předčila naše očekávání, tak data z tohoto posledního, vzdálenějšího, průletu nám skutečně vzala dech. Tohle je nejsilnější vulkanická událost, jaká kdy byla zaznamenána na nejvulkaničtějším tělese Sluneční soustavy. A to už něco znamená.“
V minulém odstavci byla řeč o mučení měsíce Io. Jeho původcem je planeta Jupiter. Io totiž obíhá extrémně blízko této gigantické planety a po své eliptické dráze se kolem Jupiteru prosmýkne každých 42,5 hodin. S tím, jak se vzdálenost měsíce od planety mění, dochází ke změnám gravitačního působení. To znamená, že Měsíc je konstantně mačkán. Výsledkem je nepředstavitelné množství energie z ohřívání třením, které taví části vnitřní struktury Io a vede k prakticky nepřerušeným sériím výtoků lávy a výtryskům popela do okolí. Měsíc Io je posetý odhadem přibližně čtyřmi stovkami sopek.
Přístroj JIRAM byl navržen k tomu, aby zachytil infračervené záření (které je pro lidské oči neviditelné) vystupující z hlubin Jupiteru a zkoumá vrstvu s projevy počasí plynného obra v hloubce 50 až 70 km pod vrcholky mraků. Od doby, kdy NASA prodloužila misi sondy Juno, však tým tento přístroj používá také ke studiu Galileovských měsíců (Io, Europy, Ganymedu a Callisto). Během své prodloužené mise zavádí sondu Juno její protáhlá oběžná dráha k Io při každém druhém oběhu, přičemž sonda prolétává pokaždé nad stejnou částí měsíce. Sonda již provedla blízké průlety v prosinci 2023 a únoru 2024, kdy se dostala zhruba 1 500 kilometrů nad jeho povrch. Zatím nejnovější průlet se uskutečnil 27. prosince 2024, kdy se Juno přiblížila k Io na 74 400 kilometrů a infračervený senzor si mohl prohlédnout jižní polokouli.
Zdroj: http://104.131.251.97
„JIRAM zaznamenal událost s extrémní zářivostí v infračerveném záření – masivní horkou skvrnu – na jižní polokouli Io. Šlo o tak extrémní záři, že došlo k saturaci našeho detektoru,“ říká Alessandro Mura, spoluvýzkumník mise Juno z Národního institutu pro astrofyziku v Římě a dodal: „Každopádně máme důkazy o tom, že to, co jsme detekovali, je ve skutečnosti několik horkých skvrn blízko sebe, které vyzařovaly ve stejnou dobu, což naznačuje existenci podpovrchového rozsáhlého systému magmatických komor. Získaná data potvrzují, že se jedná o nejintenzivnější sopečnou erupci, jaká kdy byla na Io zaznamenána.“
Vědecký tým kolem přístroje JIRAM odhaduje, že by doposud nepojmenovaný útvar mohl pokrývat rozlohu 100 000 kilometrů čtverečních (ČR má rozlohu 78 870 km²). Dosavadním rekordmanem bylo lávové jezero Loki Patera na měsíci Io s rozlohou 20 000 kilometrů čtverečních. Celková hodnota výkonu záření nového horkého bodu byla naměřena vysoko nad 80 bilionů wattů.
Tento útvar byl dokonce zachycen kamerou Juno ve viditelném světle. Tým porovnal snímky od JunoCam z předešlých dvou průletů kolem Io s těmi aktuálními z 27. prosince. A i když ty aktuální mají menší rozlišení, protože sonda prolétla dále od měsíce, relativní změny zbarvení povrchu kolem nově objevené horké skvrny byly jednoznačné. Takové změny na povrchu Io jsou v planetologii spojené horkými skvrnami a vulkanickou aktivitou. Erupce takového rozsahu pravděpodobně zanechá dlouhodobé následky. Ostatní velké erupce na Io vytvořili různé útvary jako třeba pyroklastické usazeniny (tvořené fragmenty kamenů, které vyvrhla sopka), malé lávové proudy, které mohou být napájeny trhlinami, či usazeniny sopečného gejzíru bohaté na síru a oxid siřičitý.
Zdroj: https://www.nasa.gov/
Sonda Juno využije svůj nadcházející vzdálenější průlet kolem Io, ke kterému dojde 3. března, k opětovnému prohlédnutí horké skvrny a hledání změn v terénu. Pozemská pozorování této části Měsíce mohou být také možná. „Ačkoli je vždy skvělé být svědkem událostí, které přepisují knihy rekordů, tato nová horká skvrna může potenciálně dokázat mnohem víc,“ tuší Bolton a dodává: „Tento zajímavý útvar by mohl zlepšit naše znalosti o vulkanismu nejen na Io, ale i na jiných světech.“
Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2025/01/1-pia26527-io-eruption-ir-final.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/8e/Image_of_Io_from_Juno_JunoCam_from_December_2023.png
http://104.131.251.97/juno/wp-content/uploads/sites/22/2015/08/2339925_orig.jpg
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2025/01/e-pia26526-io-eruption-junocam.jpg
