Evropská kosmická agentura (ESA) nedávno zahájila novou éru v oblasti kosmických letů tím, že poprvé ve své historii přizvala ke spolupráci kandidáty s fyzickým postižením. Tento ambiciózní krok, pojmenovaný „Parastronaut Feasibility Project“, představuje zásadní milník v kosmickém výzkumu a ukazuje snahu rozšířit hranice možností vesmírných misí. ESA se tímto krokem snaží nejen rozšířit spektrum astronautů, ale také vytvořit precedens pro budoucí inkluzi v dalších oblastech vědy a techniky.
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/
Význam inkluze: Otevřít vesmír všem…
Dříve byl kosmický program výhradně zaměřen na fyzicky zdatné jedince, často s vojenským zázemím, a vybíral pouze ty, kteří splňovali přísná fyzická a zdravotní kritéria. Tato realita se v posledních letech začíná měnit. ESA nyní boří stereotypy a dává šanci i lidem s fyzickými hendikepy, aby se mohli stát astronauty. Tento přístup má nejen významný sociální rozměr, ale i praktické dopady pro zlepšení efektivity a adaptability kosmických misí.
Cílem tohoto inkluzivního přístupu není jen otevřít vesmír novým skupinám, ale také využít jedinečné perspektivy, které mohou přispět k efektivnější spolupráci posádek. Tito kandidáti čelili ve svém životě výzvám, které běžní astronauti nezažili, což jim poskytuje unikátní schopnosti, odolnost a přístup k řešení problémů v náročných podmínkách vesmírných misí. Tito astronauti mohou přinést inovativní řešení a nové způsoby, jak překonávat problémy, což je v prostředí vesmírných letů mimořádně důležité.
Inkluze v kosmickém programu také poskytuje příležitost testovat a vyvíjet technologie, které mohou mít širší využití nejen ve vesmíru, ale i na Zemi. Asistenční technologie nebo postupy vyvinuté pro parastronauty mohou například pomoci zlepšit životní podmínky lidí s postižením v běžném životě. Tento aspekt přidává projektu další rozměr, díky kterému se vesmírný výzkum stává přístupnějším a užitečnějším pro celou společnost.
Bezpečnost na prvním místě: Výzvy a etická dilemata…
Podmínky ve vesmíru jsou extrémně náročné a každá chyba může znamenat ohrožení mise i životů všech členů posádky. Proto byla jednou z klíčových otázek studie možnost zařazení fyzických výkonnostních testů (Physical Performance Tests, PPT) do naboru budoucích astronautů. Šlo o to, zda mohou být tyto testy spravedlivé i pro kandidáty s fyzickým postižením.
Je nezbytné najít rovnováhu mezi inkluzivním přístupem a zajištěním bezpečnosti posádky. Přibližně 32 % oslovených expertů mělo obavy z diskriminace při zavádění PPT, zatímco jiní zdůrazňovali potřebu zachování vysokých standardů pro výkon a bezpečnost. Je eticky přípustné netestovat fyzickou zdatnost, pokud by její absence mohla v krizové situaci ohrozit misi? Toto dilema zůstává klíčovou otázkou, kterou musí řešit výzkumníci i odborníci na kosmickou medicínu.
Navíc bylo zdůrazněno, že jakýkoliv systém hodnocení musí být pečlivě navržen tak, aby bral v úvahu specifické schopnosti a limity každého jednotlivce. Výkonnostní testy, které se zaměřují na klíčové dovednosti potřebné pro vesmírný let, mohou být navrženy tak, aby nebyly diskriminační, ale přitom zajistily dostatečnou úroveň bezpečnosti a výkonu všech členů posádky. To znamená přehodnocení a případnou úpravu stávajících kritérií, aby odpovídala skutečným požadavkům vesmírné mise.
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/
Nové poznatky o fyzických požadavcích na astronauty…
Jedním z klíčových zjištění studie je, že důraz na fyzické schopnosti astronautů nemusí být vždy spojen s velkou svalovou hmotou nebo obratností dolních končetin. Naopak, v mikrogravitaci jsou klíčové dovednosti, jako je koordinace horních končetin, motorické učení a jemná obratnost. Tyto schopnosti jsou zásadní pro pohyb v omezených prostorách kosmických lodí a stanic, kde je nutná přesnost a jemná motorika.
Vytrvalost a celková fyzická kondice jsou samozřejmě také důležité, ale u kandidátů s fyzickým postižením je nutné individuálně hodnotit, jak jejich specifická omezení ovlivňují jejich schopnost úspěšně splnit požadavky mise. Závěry studie ukazují, že je třeba se zaměřit na to, jakým způsobem mohou různé schopnosti kompenzovat případné nedostatky. Například člověk s omezením pohybu dolních končetin může mít výjimečně vyvinuté dovednosti v horních končetinách, což může být v mikrogravitaci zásadní výhodou.
Také je potřeba zohlednit adaptabilitu a schopnost učit se novým věcem, což jsou klíčové vlastnosti pro každého astronauta. Kandidáti s fyzickým postižením často vykazují mimořádnou schopnost adaptace, která může být velkou výhodou při zvládání nečekaných situací během vesmírné mise. Tento druh odolnosti a schopnosti improvizovat je velmi ceněný v extrémních podmínkách, jako jsou ty ve vesmíru.
Budoucnost inkluzivních kosmických letů…
Jaká kritéria budou platit pro budoucí astronauty? Studie Parastronaut Feasibility Project navrhuje zásadní doporučení, jak upravit výběrové procesy, aby byly spravedlivé pro všechny. To zahrnuje nejen fyzické požadavky, ale také přehodnocení historicky zaujatých kritérií, která mohou nevědomky vylučovat určité skupiny. Přístup k budoucím vesmírným misím by měl být otevřenější a podporovat diverzitu v plném rozsahu.
Zdroj: https://pbs.twimg.com/
Kosmické lety symbolizují lidskou jednotu a pokrok. Pokud mají tyto symboly přetrvat i v 21. století, musíme do vesmíru vyslat zástupce celé lidské společnosti, včetně těch, kteří byli dosud opomíjeni. Inkluzivní kosmické lety nejsou pouze idealistickou vizí; jsou reálnou budoucností, kterou ESA již začíná vytvářet. Vyslání parastronautů do vesmíru by bylo nejen technickým, ale i symbolickým krokem vpřed, který by ukázal, že vesmír skutečně patří všem.
A kdo ví—možná jednoho dne poletí do vesmíru astronaut, který bude inspirací pro miliony lidí, kteří snili o hvězdách, ale nikdy nevěřili, že by se k nim mohli dostat. Takový krok by mohl mít obrovský dopad na mladé lidi po celém světě, kteří se potýkají s fyzickými omezeními, a dodal by jim odvahu a motivaci k tomu, aby následovali své sny.
ESA se touto cestou snaží nejen otevřít nové možnosti pro jednotlivce, ale také vytvořit podmínky pro lepší reprezentaci a diverzitu ve vesmírném výzkumu. Tím se zvyšuje šance na úspěch budoucích misí, protože různorodost zkušeností a přístupů vede k efektivnějším a kreativnějším řešením problémů, se kterými se posádky mohou setkat.
Zdroje informací:
Wiedmann, I., Weerts, G., Brixius, K. et al. The ESA Parastronaut Feasibility Project: Investigating the Need and Contents of Physical Performance Tests for an Inclusive European Astronaut Corps. Sports Med 53, 2267–2280 (2023). https://doi.org/10.1007/s40279-023-01891-4
Zdroje obrázků:
https://blogs.esa.int/exploration/files/2024/07/65213-scaled.jpeg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/74/JohnMcFall-Manchester-20070513-cropped.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b0/ESA_astronaut_announcement_Class_of_2022_%2852519696304%29_%28cropped%29.jpg
https://pbs.twimg.com/media/GT0ZIctbwAMx6Sp?format=jpg&name=4096×4096
Myslím, že takový projekt přichází velice brzy. Když vidím výsledky inkluzivní výuky, jímá mě hrůza.
Tak tento projekt, „cesta k inkluzi „je nesmírně nebezpečný neb přichází o sto let dříve.
Stačí mi pouze cesta a výsledky inkluzivní výuky. Jenom několik perliček jejího výsledku, které vyplodili profesionální redaktoři. Nadřízení je ale stále zaměstnávají. Jak se velice často zmiňuje, kosmonautika je stále nebezpečná činnost.
Při vší úctě k paraplegikům, bych byl v tomto případě mimořádně opatrný. Každý den vidíme a zažíváme neblahé důsledky hyperkorektivity.
… soška z mamutí slonoviny …,
… Františkovi lázně …,
… rovnostranný čtverec …,
….Čína je nebezpečná svojí asertivitou …,
… vzducholoď plněná kyslíkem …,
… davy byli …, a podobnědo nekonečna. 🙁
Nechci zlehčovat úděl postižených lidí, ale do vesmíru se nyní může podívat jakákoli osoba schopná se aspoň posadit. A je to dobře. Není to nějaká aktivita vyžadující jako dříve dlouhý průzkum osobnosti. Cesta na bočním sedadle Crew Dragon znamená mít na stehnu tablet a snažit se neusnout. Pak se ozve bouchnutí příruby a jste na ISS. Jistě to zjednodušuji, ale v principu to tak je nebo bude.
No, vzhkedem k cene startu by tam meli letat Ti nejlepsi z nejlepsich. Pokud tam bude nekdo kvuli postizeni pracovat jen na 90% pak je 10% nakladu promarneno (tech 10% je nekolik milionu dolaru).
Nemam nic proti tomu, pokud projde vycvikem a bude nejlepsi. Ale pak nemusime mluvit o inkluzi, Proste byl nejlepsi, a je jedno jestli ma umelou ruku nebo ne.
Nicmene zatim mi prijde ze nejlepsi byt nemuze a krome financniho aspektu jde i o bezpecnost. Nekdo kdo ma 100% pohyblivosti bude v krizove situaci napomocnejsi nez nekdo kdo ma nejake omezeni a naopak bude pro ostatni predstavovat pripadnou zatez.
Existují názory, že nohy jsou v prostředí mikrogravitace zbytečná přítěž. Pokud je to pravda, mohl by mít na orbitě i víc než 100% pohyblivost oproti svým kolegům, kterým žádná končetina nechybí.
Myslim si ze to neni dobry napad. Obecne „inkluze“ neni dobry napad. Kazdy jsme jedinecny, nekdo vic nekdo mene. A jak k tomu prijdou ti s mentalnim postizenim? Proc jsou diskriminovani? A co muj kamarad, ktery ma pres 275kg, ten muze taky, nebo bude take diskriminovany?
Ja se nesnazim uspet na soutezich Miss, stejne jako neocekavam soutezici Miss ze bude nejlepsi v matematicke olympiade. Kazdy ma vlohy pro neco a kazdy ma sve slabe stranky.
Vesmir je stale relativne velke riziko a leta tam velmi maly pocet lidi a kazdy start je velice drahy. Nepocitame-li Remka, pak nejlepsi clovek z CR (Svoboda) tam zatim neletel a to ma ty nejlepsi predpoklady tam plnit nejnarocnejsi ukoly a v pripade jakekoliv nouzove situace fungovat na 100%.
Myslim ze ESA by se mela vzdat ruznych woke napadu, ktere obecne uz ve svete nastesti opadavaji, a soustredit se na vedecke a technicke ukoly. Az budeme do vesmiru letat jako letadlem, pak prosim.
Já si myslím, že je to zajímavý krok k získání poznatků s lidmi, kteří nejsou přísně vybíráni podle kritérií pro vojáky a piloty. Přijdou s jinými vlohami a s jinými problémy k řešení.
Slovo inkluze zde není na místě. To se stalo propagandistickou politikou. Zde je nas místě slovo výzkum.
Pokud to bude udržováno jen jako clona proti direktivám byrokratů, pak to bude omyl a brzda. Tak snad ne.
Je samozřejmě jen shoda náhod, že tu tento článek vyšel krátce po té sáhodlouhé diskusi na podobné téma pod článkem jiným (na jehož skutečné téma se tak v diskusi pod ním téměř nedostalo). A je to velmi zajímavý příspěvek do debaty, protože vlastně na pozadí tohoto primárně viditelného zadání chtějí dospět k předefinování požadavků pro VŠECHNY budoucí astronauty. A to mi na tom přijde záslužné a hlavně perfektně načasované. Přesně z důvodu, co už tu někdo píše: jak to, že je takový rozpor mezi šíleně obtížnými testy na straně jedné a pocitem, že může letět každý, komu lze přilepit sucháčem tablet k noze na straně druhé? Neposunula se už kosmonautika? Nejsou ty požadavky zastaralé? Nebo jsou nutné pro všechny? Není na čase zavést specializace? A nebo naopak: nejsou tyto nápady příliš odvážné? Není ještě brzo?
A právě snaha mít na toto téma vážnou diskusi založenou na faktech, rozborech, testech, analýzách – to je to, co přeci všichni chceme, ne? Aby to právě nebylo woke. Tak, ESA, ukaž se. Pokud to tak opravdu zvládneš, posuneš celý obor jako v letectví od hrdinů-kaskadérů k pasažérům.
…a teď dva zlaté bludišťáky pro každého, kdo pomůže obnovit diskusi na skutečné téma článku
Marshallovo středisko pomáhá s vývojem pilotovaných lunárních landerů. Protože já bych se opravdu o tom chtěl něco dozvědět a článek to nakousl jen z poloviny…
Děkuju.
Myslím že je důležité získat zkušenosti od postižených lidí ve vesmíru. Jakékoliv připomínky co se týče designu lodi a jiné výsledky experimentů by mohly mimo jiné pomoci pro případné vážně zraněné astronauty, co budou muset o končetinu přijít. Pokud se tak stane například na Marsu, bude lepší když na to bude posádka i design základny, popřípadě rakety připraven.