Tento týden přišlo na řadu potápění. Díky tomu, že všichni, co se zde účastníme výcviku, máme alespoň základní potápěčskou kvalifikaci (tj. Open Water Diver – OWD, někteří dokonce i kvalifikace vyšší), mohli jsme přikročit rovnou k získání certifikace NBF-NBL SCUBA Guest Diver. Ta nás pak opravňuje k potápění v bazénu Neutral Buoyancy Facility (NBF) tady v evropském středisku astronautů v Německu, ale také v mnohem větším Neutral Buoyancy Lab (NBL) v Johnsonově vesmírném centru v Houstonu.
Týden 4
Pondělí 18. listopadu
Týden začal potápěčskou teorií, tedy zopakováním základních věcí z kurzu Open Water Diver, ale také seznámením s místními postupy, které jsou specifické pro NBF. Nechybělo ani povídání o tom, proč vzniklo zařízení NBF zde v Německu, proč je umístěné zrovna tam, kde je a jak se liší výcvik EVA (Extravehicular Activity), neboli výstupů do volného kosmického prostoru, u astronautů NASA, ESA a dalších agentur. Myšlenka vybudovat NBF vznikla již v době projektu evropského raketoplánu Hermes, který měl být vypouštěn na raketách Ariane, a pro který mělo letiště v Kolíně nad Rýnem sloužit jako přistávací plocha. V éře amerického programu Space Shuttle byl totiž Kolín jedním z evropských záložních letišť pro případ přerušení startu a nouzového přistání v režimu TAL (Transoceanic Abort Landing). V návaznosti na program Hermes tak bylo rozhodnuto, že i evropské středisko astronautů (EAC) bude umístěné zde – hned za plotem letiště Cologne. Protože se počítalo s prováděním EVA z Hermesu, vznikla myšlenka vybudovat v EAC také speciální bazén, který bude velký tak akorát, aby se do něj vešla replika budoucího evropského raketoplánu. Program Hermes nakonec v 90. letech bohužel skončil, ale EAC a bazén NBF zůstaly.
Po asi dvouhodinové teorii o potápění následoval test – úspěšně zvládnutý. Poté přišlo na řadu seznámení s potápěčskou výstrojí, tedy zkoušky jacketů, brýlí, ploutví, seznámení s lahvemi, s typy zde používaných regulátorů a s postupy na břehu okolo bazénu (tzv. „deck“).
Odpoledne bylo zaměřené na fyzickou přípravu. Proběhly dvě, celkem tříhodinové přednášky, o fyzioterapii a předcházení zdravotním problémům v kariéře astronauta, a o fyzické přípravě a kompenzačních cvičeních během pobytu na ISS.
Úterý 19. listopadu
Úterý začalo dvouhodinovým tréninkem v gymu. Rozehřátí, pak série cvičení na pohybovou koordinaci, skákání, poté kruhový trénink a nakonec patnáctiminutový strečink. Odpolední program byl dost individuální. Mě čekala preventivní dermatologická prohlídka, která je součástí každoroční zdravotní certifikace. Nicméně, dělá se v externím zařízení a v separátním termínu (proto proběhla až teď). Poté přišlo na řadu sezení s lékařem kosmické medicíny (tzv. Flight Surgeonem), který se stará o to, abychom byli po lékařské stránce připraveni na kosmický let. Sezení bylo velice užitečné, protože se prošly výsledky lékařských prohlídek – vstupní i těch pravidelných, a v případě potřeby se stanovila doporučení pro další prevenci. Zároveň jsem měl možnost se seznámit i s průběhem předletových zdravotních kontrol a karantény, která začíná zpravidla 14 dní před plánovaným startem.
Středa 20. listopadu
Třetí den čtvrtého týdne začal trochu netradičně – školením o sociálních mediích a sítích. Vzhledem k tomu, že se jedná o stále častěji používaný komunikační nástroj, je nutné se v rámci celkového tréninku zaměřeného na komunikaci a média, seznámit i s ním. Školení vedli odborníci ESA, kteří se starají o digitální komunikaci celé organizace.
Odpoledne bylo ale opět věnováno potápění. Tentokrát prvnímu ponoru v bazénu, který zároveň sloužil jako dovednostní test pro získání certifikace NBF-NBL SCUBA Guest Diver. Vzhledem ke kapacitě bazénu a počtu podpůrných potápěčů a instruktorů, děláme přezkoušení jen maximálně dva z nás během jednoho dne. Dnes tedy byla řada na mně a kolegyni z Německa. Před samotným ponorem jsme absolvovali zběžnou zdravotní kontrolu u místního lékaře, který je vždy při potápění součástí podpůrného týmu. Poté následoval podrobný briefing o průběhu ponoru, převlečení do neoprenů a sestavení výstroje. Pak se už mohlo jít do vody. Samotný ponor sestával z řady dovedností, které byly vždy demonstrovány instruktorským týmem, a poté jsme měli danou dovednost předvést my. Vzhledem k tomu, že všechno šlo bez problémů, byl i čas na pár společných fotek pod vodou. Po vynoření následovala krátká bezpečnostní přestávka na hladině, poté sprcha, debriefing a zhruba po hodině od konce ponoru jsme mohli jít domů.
Čtvrtek 21. listopadu
Čtvrtek byl v podobném duchu jako předchozí den. Dopoledne pokračování školení o sociálních médiích a odpoledne plánované cvičení v gymu. Vzhledem k tomu, že jsem měl již hotovou SCUBA certifikaci z předchozího dne, mohl jsem absolvovat další ponor v NBF a připojit se tak k certifikačnímu ponoru svých dvou kolegů. Vzhledem k tomu, že mi to přišlo užitečnější než jít cvičit do gymu (což můžu jít kdykoliv jindy), dal jsem přednost potápění.
Pátek 22. listopadu
Týden jsme zakončili opět školením o sociálních médiích. Tentokrát praktickými aktivitami o celkové délce asi šest hodin. Přestože tato problematika není úplně tím, co si člověk představí, když se řekne výcvik astronautů, je jasné, že komunikace s veřejností je důležitou součástí celého kosmického programu a sociální média jsou dnes jedním z nejpoužívanějších komunikačních kanálů. A školení bylo nejen velmi dobře připravené, ale přišlo mi i docela užitečné…
Díky za další zajímavý díl. Chtěl jsem se už minule zeptat a vy jste mi teď vlastně nahrál znova: ačkoliv máte zkrácený výcvik oproti kariérním astronautům, tak i v něm vám zabírá poměrně velké procento vše okolo komunikace, PR apod. Zmiňujete to nenápadně vlastně v každém díle. Chápu, že to budou asi kurzy opravdové, tj. od skutečných odborníků z praxe a tedy velmi užitečné – zbůhdarma by váš čas v ESA neplýtvali. Ale stejně, jak se na to díváte z pohledu kolik zbývá času na dovednosti astronauta a jejich trénink? Minulý týden (předchozí díl) byl snad z většiny ohledně PR (nebo to byl ten předtím?).
Je to tak. Kurzy ohledně komunikace, media trainingu apod. jsou většinou od externích týmů a jsou na velmi dobré úrovni. Poměrně velké procento první fáze výcviku je věnováno právě této problematice (řekl bych tak třetina). Druhá a třetí fáze již tyto prvky ale obsahovat nebude. Tam bude daleko více ryze space aktivit – např. sea survival, lidská anatomie a fyziologie a adaptace na vesmír, space engineering, aerodynamika, systémy kosmických prostředků, letová dynamika, řízení letu a navigace (GNC), foto/video techniky, astronomie, astrofyzika, robotika a další výcvik v bazéně NBF. Zbytek této první fáze už bude zaměřen na historii kosmického programu, seznámení s ISS, další leadership training (HBP) a přežití v horách. PR je tak trochu všudypřítomný kolorit dnešní doby – ale zas na druhou stranu, je důležité kosmický program, zvlášť pilotované lety více přiblížit lidem 🙂
Díky moc za odpověď i za to, že to i tady na kosmonautixu v praxi ověřujete 😀
Těším se na tyto „deníčky“ i z dalších fází výcviku a držím palce, ať všechno klape!
Díky za přiblížení další náplně vašeho výcviku. Je zajímavé vidět, jaké jsou aktuální výcvikové programy v ESA oddíle astronautů. Víme, že karierní NASA astronauti mají předepsané určité procento své pracovní doby, které musí věnovat komunikaci s veřejností (přednášky, besedy, videa, odpovídání na maily, atd.) Už si nepamatuji přesně kolik to bylo, ale myslím, že něco mezi 5 – 10% jejich pracovní doby. Mají astronauti ESA také nějaký podobný „závazek“ vůči veřejnosti?
U astronautů NASA jsem slyšel taky nějaké takové procento. V ESA to explicitně stanovené není, je to dost závislé na tom, co se „zrovna děje“. Je to tedy v takových vlnách, které souvisí např. se zajímavými fázemi výcviku, ohlášením mise, přípravou na misi, letem samotným, návratem apod. ESA má několik svých PR týmů, které se snaží poskytovat podporu v těch kritických částech, jako např. během mise. V ESA je to o to komplikovanější, že každý astronaut je zároveň představitelem ESA a evropského kosmického programu, ale také představitelem svojí vlastní země. Tam taky směřuje většina komunikace, která by taky měla být koordinována s PR pokrytím národních projektů… NASA, co by federální agentura jediné země, to má v některých ohledech jednodušší 🙂
Díky za opět skvělý článek. Jestli se mohu zeptat, co Vás zatím bavilo nejvíc a na co se ještě hodně těšíte?
Asi nejvíc mě bavily dnešní dvě přednášky – jedna o prvních orbitálních stanicích (včetně Saljut 6…) a druhá o programu Space Shuttle.
Děkuju za odpověd, přednášky by mě taky bavili. 🙂 Ať se daří, moc Vám fandím.
Tohle by mě hodně zajímalo: mohl byste prosím napsat, jak vypadá taková přednáška o historii, ale pro vás, pro profíky? To se věnujete nějakému konkrétnímu tématu a jeho vývoji během historie?
Trochu více je to popsáno v dalším díle Deníku. Kdyby Vás zajímalo něco konkrétního, dejte vědět 🙂