Sonda Solar orbiter pořídila snímky zachycující velmi nezvyklé a stále se proměňující scenérie, které jsou vidět při pohledu na Slunce zblízka. Sondě se podařilo zachytit přechod ze spodních vrstev sluneční atmosféry do mnohem teplejší vnější koróny. Vlasové struktury jsou tvořeny nabitým plynem (plazmatem), který se šíří podél siločar magnetického pole vycházejících z nitra Slunce. Nejjasnější oblasti mají teplotu okolo jednoho milionu stupňů Celsia, zatímco chladnější materiál vypadá tmavší, jelikož pohlcuje záření. Zmíněné video natočil 27. září 2023 přístroj EUI (Extreme Ultraviolet Imager) umístěný na sondě Solar Orbiter v době, kdy se sonda nacházela přibližně ve třetinové vzdálenosti od Slunce oproti Zemi. Blížila se nejnižšímu bodu své dráhy ve vzdálenosti 43 milionů kilometrů, kam dorazila 7. října.
Ve stejný den, kdy bylo toto video pořízeno, se americká sonda Parker Solar Probe prosmýkla pouze 7,26 milionů kilometrů nad povrchem Slunce. Namísto přímého snímkování Slunce sází PSP na měření částic a magnetických polí ve sluneční koróně a ve slunečním větru. Jde tedy o další krásnou příležitost k tomu, aby dvě mise spojily své síly. Solar orbiter tak mohl využít své přístroje pro dálkový průzkum a pozorovat oblast, ze které vychází sluneční vítr, který následně proletěl kolem Parker Solar Probe.
Levý dolní roh: Zajímavým prvkem viditelným v tomto videu je jasně zářící plyn, který vytváří na Slunci vzory podobné jemné krajce. Tento jev se nazývá koronální mech (angl. coronal moss). Obvykle se objevuje v okolí základny velkých koronálních smyček, které jsou příliš horké (nebo příliš slabé) na to, aby byly viditelné při zvoleném nastavení přístroje.
Na obzoru Slunce: Ze sluneční chromosféry vystupují do výše jehlice plynu, tzv. spikule, které mohou dosahovat výšky až 10 000 kilometrů.
Uprostřed obrazovky v čase kolem 0:22: Malá erupce ve středu zorného pole, při níž je chladnější materiál vynášen vzhůru a poté jeho většina padá zpět dolů. Nenechte se však zmást slovem „malá“: tato erupce je větší než Země!
Vlevo uprostřed kolem času 0:30: „Chladný“ koronální déšť (pravděpodobně chladnější než 10 000 °C) vypadá na jasném pozadí velkých koronálních smyček (přibližně okolo milionu stupňů) tmavě. Tento „déšť“ je tvořen shluky plazmatu o vyšší hustotě, které vlivem gravitace padají zpět ke Slunci.
Přeloženo z:
https://www.esa.int/
Zdroje obrázků:
https://www.esa.int/…/Solar_Orbiter_reaches_first_perihelion_pillars.jpg
