Agentura NASA vybrala první vědecké experimenty, které jsou navržené k tomu, aby je astronauti při misi Artemis III vysadili na povrch Měsíce. Jakmile budou umístěny v okolí jižního pólu Měsíce, začnou tyto tři aparáty sbírat data o zdejším prostředí, ale i vnitřní stavbě Měsíce a o tom, jak zvládnout dlouhodobý pobyt lidí na Měsíci, který má připravit lidstvo na vyslání astronautů k Marsu. „Program Artemis představuje novou odvážnou éru průzkumu, ve které lidská přítomnost na Měsíci umocňuje vědecké objevy. S těmito inovativními přístroji umístěnými na povrchu Měsíce se vydáme na cestu, která otevře možnosti týmové spolupráce člověka a stroje – půjde zcela nový způsob vědecké práce,“ avizovala Pam Melroy, zástupkyně administrátora NASA a dodala: „Tyto tři umístitelné přístroje byly vybrány k tomu, aby zahájily vědecký výzkum, který se zaměří na hlavní vědecké úkoly iniciativy Moon to Mars.“
Zdroj: https://science.nasa.gov/
Vybrané přístroje se zaměří na tři vědecké úkoly programu Artemis – porozumění planetologickým procesům, porozumění charakteru a původu těkavých látek u lunárních pólů a prozkoumání / minimalizace rizik spojených s průzkumem. Experimenty byly specificky vybírány kvůli svým jedinečným požadavkům na instalaci, které vyžadují zapojení člověka během výstupů do volného prostoru. Všechny tři návrhy byly vybrány k dalšímu rozpracování, aby mohly letět na misi Artemis III, která je momentálně plánována na rok 2026. Konečné rozhodnutí o konkrétní misi bude přijato později. Členové těchto týmů se také stanou členy vědeckého týmu NASA , který bude mít na starost misi Artemis III.
LEMS (Lunar Environment Monitoring Station) je kompaktní a autonomní soubor seismometrů. Systém je navržen tak, aby mohl provádět kontinuální a dlouhodobé monitorování seismického prostředí v polárních oblastech. Jedná se především pohyby podloží vlivem „měsícotřesení“. Přístroj bude také provádět charakteristiku regionálních struktur v kůře a plášti Měsíce, což přinese cenné informace pro modely vzniku a evoluce Měsíce. LEMS už dříve získal zajištění čtyřletého financování vývoje a snížení rizik v rámci programu Development and Advancement of Lunar Instrumentation. Očekává se, že na Měsíci bude pracovat po dobu mezi třemi měsíci a dvěma roky, přičemž se může stát klíčovým bodem pro budoucí globální lunární geofyzikální síť. Za projektem stojí Mehdi Benna z University of Maryland.
Zdroj: https://www.spacelabtech.com/
LEAF (Lunar Effects on Agricultural Flora) má studovat účinky prostředí na povrchu Měsíce na plodiny. LEAF se má stát prvním experimentem, který bude sledovat fotosyntézu, růst a systematický stresové reakce na kosmické záření a sníženou gravitaci. Růst rostlin a data obsahující parametry prostředí (i ty změří senzory přístroje LEAF) pomohou vědcům pochopit možnosti využití rostlin pěstovaných na Měsíci jak pro výživu lidí, tak pro podporu života na Měsíci i mimo něj. Projekt LEAF vede Christine Escobar z firmy Space Lab Technologies, LLC v Boulderu v Coloradu.
LDA (Lunar Dielectric Analyzer) bude měřit schopnost regolitu šířit elektrické pole, což je klíčový parametr pro hledání lunárních těkavých látek (především ledu). Přístroj bude sbírat nezbytné informace o struktuře podpovrchových částí Měsíce, monitorovat dielektrické změny způsobené změnou pozice na obloze vlivem otáčení Měsíce a bude hledat i možnost vzniku námrazy či přímo přítomnost samotných ložisek. LDA bude projekt s mezinárodním zastoupením. V jeho čele stojí Hideaki Miyamoto z tokijské univerzity a má podporu agentury JAXA.
Zdroj: https://www.t.u-tokyo.ac.jp/
„Tyto tři vědecké přístroje budou naší první příležitostí od programu Apollo využít jedinečných možností lidských průzkumníků provádět přelomovou lunární vědu,“ říká Joel Kearns, zástupce přidruženého administrátora pro průzkum v centrále NASA ve Washingtonu a dodává: „Tato zařízení představují první kroky k implementaci doporučení pro vědu s vysokou prioritou, která načrtla zpráva od týmu, který zodpovídá za definici vědeckých úkolů mise Artemis III.“ Půjde o první misi v rámci návratu astronautů na povrch Měsíce po více než 50 letech. Lidé budou moci prozkoumat oblast v okruhu 6° od jižního pólu Měsíce. Některé navržené přistávací lokality se řadí mezi nejstarší části Měsíce. Společně s trvale zastíněnými oblastmi tak poskytují možnost poznat historii Měsíce díky analýze dříve neprozkoumaných materiálů.
Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/…/03/artemis-astronaut-with-instrument.jpg
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2019/02/lems.jpg
https://www.spacelabtech.com/…/leaf-beta-plants.png?1711485038
https://www.t.u-tokyo.ac.jp/…/2024/0404/001/fig2.jpg
Podle popisu jde o v podstatě o tři krabice, které je potřeba vyložit na povrchu Měsíce. Moc mi není jasné, k čemu je tam nezbytná ta přítomnost astronautů. Např. InSight dělal léta seismický průzkum Marsu a nemusel jej tam (doufám :-)) nikdo postavit. Pravda, krtek se nezavrtal, ale je otázka, jestli by s podobným problémem mohl astronaut reálně něco udělat.
Zbylé dva přístroje vypadají, že jen stojí na povrchu, takže z mého pohledu je to něco, co by měl zvládnout i robot – levněji a bezpečněji, snad i stejně kvalitně.
Tyhle experimenty budou asi jen takový přívažek „když už se tam letí s velkým landerem“.
A zrovna u toho marsovského krtka by přítomnost lidské obsluhy nejspíš pomohla. Přitlačili by na něj, zasypali ho, narovnali do správného směru, našli mu místo s měkčím podložím pomocí ruční sondy…
Mě v článku zaujala ta formulace „Experimenty byly specificky vybírány kvůli svým jedinečným požadavkům na instalaci, které vyžadují zapojení člověka během výstupů do volného prostoru.“ Bez bližších podrobností to tedy naznačuje, že na těch experimentech je něco tak speciálního, že to musí instalovat člověk a mě by v podstatě jen zajímalo, co to tak může být :-). Jinak s tím krtkem na Marsu nakonec všechno zkusili, i s tím zatlačením a zasypáním, ale vždycky se zase vyhrabal zpět. Člověk by to určitě stihl rychleji (alespoň v pozemských podmínkách), takže by ty pokusy netrvaly dva roky, a asi by měl navíc „v arsenálu“ to zkusit jinde, což bylo mimo možnosti robotické paže InSight. Ale pokud všude v okolí byla vrstva jemného materiálu a pod ní něco tvrdšího, tak by se nejspíš nezavrtal ani s pomocí člověka, chtělo to jinou technologii vrtání.
Věřím, že se časem dozvíme více.