Poté, co se inženýrům s pomocí na míru vytvořených nástrojů podařilo překonat odpor dvou zaseklých šroubů, bylo možné pokračovat v otevírání odběrné hlavy mise OSIRIS-REx. Po odklopení víka se vědcům naskytl jedinečný pohled na vzorky odebrané z planetky Bennu. Aby se krásou tohoto mimořádně vědecky mimořádně cenného materiálu mohla kochat i veřejnost, vytvořili Erika Blumenfeld (tvůrčí vedoucí projektu Advanced Imaging and Visualization of Astromaterials (Pokročilé zobrazování a vizualizace astromateriálů)) a Joe Aebersold (vedoucí správy projektu) snímek z nadhledu pomocí manuálního vysoce přesného fotografování s vysokým rozlišením a poloautomatického postupu skládání různě zaostřených snímků (focus stacking). Díky tomu si může i široká veřejnost zazoomovat na vzorky až do extrémního detailu. Hmotnost materiálu zatím neznáme, ale snímek ukazuje, že se jedná o prach a kamínky o velikosti do jednoho centimetru.
Na tomto odkazu si můžete stáhnout celý obrázek v naprosto fantastickém rozlišení 11 648 × 8 736 obrazových bodů!
Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/
https://images.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://images-assets.nasa.gov/image/jsc2024e006057/jsc2024e006057~medium.jpg
Stejně je to legrační – napřed bezchybný start, přílet k Bennu, po poněkud překvapivém průzkumu (vědci nečekali tak členitý povrch) perfektní odběr „na první dobrou“, precizní navedení na cestu z Zemi, bezchybné přistání a pak se to celo zasekne na pár měsíců tím, že nejdou povolit dva šroubky :-), což by člověk řekl, že šroub je léty osvědčená technologie. Ale jinak to vypadá, že vzorků je mnohem více, než se čekalo, takže velká gratulace všem.
Celá mise byla zajímavá. Nikdo třeba nečekal, že se sběrná hlava zaboří pod povrch planetky.
A k těm šroubům – ve vesmíru se dokážou součásti k sobě za studena „svařit“ difúzí.
Záleží, co to bylo za šrouby – třeba křížový šroub je nejhorší vynález na světě. Tady to asi bylo něco inteligentnějšího, nevím, jestli jsou to ty šestihrany na snímku. Spíš šlo asi o to, že do hermetického boxu nemohli narvat větší nástroj aby vytvořili větší páku, nemohli tam stříknout VéDéčko kvůli kontaminaci, atd..
Podle dvou na sobě nezávislých fanoušků kosmonautiky, kteří to viděli, byl použit bit torq-set.
S tím křížákem jednoznačně souhlas – když je to jen trochu možné, tak vždy volím Torx. O Torq-Set čtu poprvé v životě, ale podle toho, co jsem našel, je to poměrně rozšířená varianta v leteckém průmyslu, takže asi proto volili právě toto.
Jinak je jasné, že to zdržení je dané tím, že bylo potřeba to otevřít v relativně malém prostoru bez kontaminace vzorků. V dílenském prostředí by asi odvrtali hlavu (selžou-li všechny pokusy), to by ale určitě vzorkům neprospělo :-).
Podle videa z rozšroubování byl problém v tom, že si k tomu nikdo nemohl pořádně stoupnout a trochu zabrat ze shora a šroubovák přitlačit. Prakticky to dělali velmi neprakticky z boku. Když použili ten přítlačný držák, který tu ruku shora nahradil, šlo to hned
Doufal jsem, že toho bude víc a větší kameny. Ale díky bohu za to a vědcům to asi bude stačit na vše, co mají v plánu.
Nemohly být větší než 2 cm, neprošly by odběrným mechanismem. Takhle se zdá, že objekty mají kolem jednoho centimetru, což je výrazně větší, než to, co jsme zatím na Zemi dopravili při jiných misích z planetek.
Na mém 4K monitoru je na vzorky v plné kvalitě nádherný pohled. 🙂
Páni, právě jsem při několikátém prohlížení zjistil, že ta fotka je barevná a ne černobílá…