Psal se 6. srpen roku 2012, když mise Mars Science Laboratory tvořená novým vozítkem Curiosity oficiálně začala – zmíněný rover totiž úspěšně dosedl na povrch Marsu díky premiérovému použití inovativní metody zvané skycrane. Místo přistání roveru Curiosity bylo u úpatí hory Mount Sharp (oficiální název zní Aolis Mons) v kráteru Gale starém 3,5 miliardy let, ve kterém se mělo podle vědců nacházet dávné jezero. V průběhu dalších 11 let rover tento kráter pečlivě prozkoumal, když sbíral údaje o zdejším regolitu, formacích kamenů, počasí a mnoha dalších věcech. V září 2014 (po prozkoumání širšího okolí místa přistání nazvaného Aeolis Palus a dokončení osmikilometrového přesunu k úpatí Mount Sharp) začal rover Curiosity svou vyjížďku po svahu hory, která dominuje zdejší oblasti. Díky tomu mohl při své misi nasbírat důkazy pro vědecké objevy, které navždy změnily planetární výzkum i astrobiologii.

Rover Curiosity i tým, který jej spravuje, oslavil 11. výročí přistání tím, co jde roveru nejlépe, tedy průzkumem Marsu. V uplynulých týdnech se Curiosity zaměřuje na oblast hory Mount Sharp s názvem Jau. Tato lokalita je pokryta desítkami malých impaktních kráterů, kolem kterých je potřeba rover opatrně navigovat. Počet kráterů v lokalitě Jau zvyšuje zájem planetologů o tuto oblast. Vědci mají jen zřídka možnost pozorovat zblízka tolik kráterů a proto by se velice rádi dozvěděli více informací o této oblasti a především o tom, jak vypadala v době, kdy na Marsu tekla voda. Jak již bylo zmíněno, předpokládá se, že kráter Gale býval jezerem a jelikož Mount Sharp sedí v jeho středu, mohou vědci předpokládat, že tato pět kilometrů vysoká hora mohla být pokryta stovkami řek, potůčků, tůní a jezer.

Zatímco vědci se těšili na to, až se o oblasti Jau dozvědí více informací o historii Marsu, pro rover byla tato lokalita jen zastávkou na cestě po hoře Mount Sharp. To, že rover stále stoupá na tuto velkou horu, je mimořádně úctyhodné s přihlédnutím k jeho věku a technickému stavu, ale rozhodně to nebylo bez výzev. Trasa, po které se rover po Mount Sharp v posledních několika měsících pohyboval, byla zatím nejsložitějším výjezdem, jakému tento rover čelil. S tím, jak Curiosity pokračuje ve výstupu stále výše po svahu hory, začínají se svahy stávat stále strmějšími. Aby toho nebylo málo, tak i terén je čím dál tím nerovnější a nebezpečnější. Z tohoto důvodu musí být rover i jeho operátoři extrémně opatrní při plánování další cesty. V průběhu května a června rover vyjel do svahu, na kterém se nacházely například výzvy v podobě sklonu 23°, jemný kluzký písek, či kameny o velikosti kol roveru.

Pro Curiosity byl (a stále je) tento výstup na Mount Sharp velmi náročný a vědci, kteří na zemi provozují tento rover, si užili nemálo stresu. „Pokud jste někdy zkoušeli vyběhnout písečnou dunu na pláži, tak víte, že to není snadné. Tady ale navíc byly ještě kameny,“ vysvětluje Amy Hale, jedna z „řidiček“ roveru Curiosity z jihokalifornské JPL. Uvozovky jsou v předchozí větě zcela namístě, protože Curiosity nikdo doslova neřídí – pro šestnáctičlenný tým bychom tedy měli spíše používat výraz „plánovači jízd“. Jejich „řízení“ totiž spočívá v tom, že každý den píší stovky řádků kódu, který se pak posílá na Mars. Pohonný systém Curiosity a jeho další systémy (třeba robotická paže a vrtačka) se pak řídí pokyny na daný den, které jsou v tomto kódu uloženy. Jelikož Curiosity přijímá pokyny jednou denně, týmy vědců a inženýrů musí dennodenně spolupracovat, aby probírali oblast v okolí roveru a vybrali nejvhodnější cestu pro další den. Týmy však spolu neřeší jen možnosti další cesty, ale i okolní kamenné formace a povrchové útvary, které by vědci mohli chtít prozkoumat s pomocí kamer a robotické paže na Curiosity.

Při určování cesty na příští den si vědci a inženýři musí dávat velký pozor na rizika, která by mohla poškodit rover. Týmy proto pečlivě vyhodnocují fotky, které rover pořídil a hledají na nich náznaky nebezpečných kamenů, či písku, které by mohly buďto prorazit plášť kol, nebo způsobit, že rover zapadne do jemného písku a nebude se moci pohnout. To ale pořád není vše – část vědců se při vyhodnocování snímků z roveru zaměřuje na ověřování, zda stěny kráterů či vysoké kamenné stěny nemohou zabránit rádiové komunikaci roveru. Pokud týmy objeví jakékoliv z výše uvedených rizik, předají tuto informaci skupině „řidičů“, kteří následně připraví cestu pro Curiosity tak, aby se rover vyhnul těmto překážkám a nástrahám.

Ačkoliv zmínky o svahu se sklonem 23° nebo kameny o velikosti kol roveru mohly znít děsivě a pro Curiosity nebezpečně, pozemní operátoři znají limity vozítka velmi dobře a nikdy by jej nevystavili riskantní situaci. A i kdyby to udělali, rover má v pokynech uvedeno, aby zastavil, pokud najde nepředvídatelné riziko. Tyto nečekané zastávky, které se v hantýrce týmu označují jako faults, tedy závady, nastávají vcelku často. Během výstupu k lokalitě Jau a při cestě skrz ni rover zjistil, že mu příliš prokluzují kola a také že jsou kamennými formacemi zvedána hodně často moc vysoko. Když k této situaci dojde, počítač roveru zaznamená, že vozítko může být v nebezpečí a okamžitě zastaví všechny pohyby.

„V podstatě se dá říct, že jsme hráli bingo o závady. Každý den, když jsme přišli do práce, jsme zjistili, že jsme z toho či onoho důvodu narazili na závadu,“ popisuje Dane Schoelen, vedoucí strategie plánování trasy roveru Curiosity z JPL. Když měl rover s původní trasou tolik potíží, Schoelen a jeho tým se pokusili připravit objížďku, která by zavedla rover 150 metrů vedle do oblasti, kde se sklon srovnává. Když tým nakonec poslal roveru pokyn k vykonání objížďky, stále byli nervózní, protože neměli jistotu, jak přesně bude vypadat terén, který je tam čeká. Při plánování cest a dalších činností roveru může tým využívat snímky z oběžné dráhy planety pořízené z americké sondy MRO, ale také databázi snímků, které rover Curiosity pořídil během cesty. Ačkoliv snímky z oběžné dráhy bývají užitečné při plánování trasy, tak výška terénu a další rizika nemusí být ze snímků MRO na první pohled vidět.

Naštěstí se v tomto případě objížďka, kterou připravil Schoelen se svým týmem, vyplatila a Curiosity mohla úspěšně projet přes oblast Jau. „Bylo skvělé konečně se dostat přes hřeben a spatřit ten úžasný výhled. Snímky Marsu sleduji celé dny, takže si umím tu krajinu dobře představit. Často mívám pocit, že stojím hned vedle Curiosity a ohlížím se, kolik toho už vystoupala,“ říká Schoelen. Od přejezdu lokality Jau začali vědci studovat data, která rover v této lokalitě nasbíral. Jedná se o shluk kráterů, přičemž jde o malé krátery způsobené buďto dopady kosmických kamenů, které se v atmosféře Marsu rozpadly na několik kusů a nebo o dopady fragmentů z dopadů vzdálenějších meteoritů. Na Marsu jsou podobné shluky kráterů běžné a vědci na nich mohou studovat, jak měkké horniny v solí prosycených oblastech ovlivnily způsob vzniku a vývoje kráterů. Nyní, když má Curiosity oblast Jau za sebou, může pokračovat v cestě vzhůru na Mount Sharp a studovat tajemství ukrytá v načervenalém regolitu. Mars je extrémně náročné místo, když potřebujete současně dělat vědu a hledat cestu nelehkým terénem. Ale ani po jedenácti letech brázdění jeho povrchu rover Curiosity ani jeho pozemský tým nevykazují žádné známky toho, že by měli zpomalit.

Přeloženo z:
https://www.nasaspaceflight.com/

Zdroje obrázků:
https://www.nasaspaceflight.com/…/PIA24938-curiosity-11-year-lead-image-scaled.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2023/08/1-pia26015-curiosity-1041.jpg
https://pbs.twimg.com/media/F2Fb2RibkAAxalm?format=jpg&name=4096×4096
https://d2pn8kiwq2w21t.cloudfront.net/original_images/PIA26014.jpg