Už když v říjnu roku 2021 americká sonda Lucy vyrážela na svou cestou dlouhou téměř šest a půl miliardy kilometrů, bylo jasné, že půjde o misi, která navštíví rekordní počet objektů. Poté, co se počet navštívených objektů rozšířil vloni v létě, když astronomové u planetky Polymele našli měsíček, se nyní seznam navštívených těles opět dočkal rozšíření. Už letos, konkrétně 1. listopadu, se sonda Lucy dostane do těsné blízkosti malé planetky z hlavního pásu planetek. Během průletu má provést inženýrské zkoušky inovativního systému pro sledování planetek.
Dvanáctiletá mise sondy Lucy cílí především na takzvané Trojány Jupiteru, tedy planetky, které obíhají Slunce ve stejné vzdálenosti jako Jupiter. Celkem se počítalo s průlety kolem devíti planetek, přičemž ten první měl přijít až v roce 2025. Tehdy ještě nemělo jít o Trojána, ale o objekt (52246) Donaldjohanson spadající do hlavního pásu planetek. Ovšem tým expertů zodpovědný za sondu Lucy nyní identifikovali malou planetku z vnitřního pásu planetek, která zatím nemá oficiální jméno a označuje se pouze jako (152830) 1999 VD57, jako potenciální nový a užitečný cíl sondy Lucy.
„V pásu planetek jsou miliony planetek,“ říká Raphael Marschall, z observatoře ve francouzském Nice, který se na misi Lucy podílí a který planetku 1999 VD57 identifikoval jako objekt mimořádného zájmu pro Lucy a dodává: „Vybral jsem si půl milionu planetek s dobře známými oběžnými drahami, abych se podíval, zda Lucy nepoletí dost blízko na to, aby je mohla vidět – třeba i z dálky. Tahle planetky ale opravdu překvapila. Trajektorie sondy Lucy, jak byla plánována, by dostala sondu do vzdálenosti 64 000 kilometrů, což bylo zhruba 3× blíže než druhá nejbližší planetka v pořadí.“
Experti zodpovědní za sondu Lucy později zjistili, že přidáním drobného manévru by se mohla sonda k planetce dostat ještě blíže. Na základě těchto informací padlo 24. ledna rozhodnutí přidat do putování sondy Lucy tuto planetku jakožto testovací objekt pro inovativní sledovací systém. Toto zařízení má být řešením problému, který dlouhodobě trápí všechny průletové mise. Během přiblížení k planetce je poměrně složité přesně určit, jak daleko je sonda od planetky, a jakým konkrétním směrem má namířit kamery.
„V minulosti většina průletových misí s touto nejistotou počítala a kompenzovala ji pořízením mnoha fotek, které pokrývaly oblast, kde se planetka mohla nacházet. To znamená, že efektivita byla nízká, jelikož na mnoha snímcích byl okolní prostor,“ říká Hal Levison, hlavní vědecký pracovník mise Lucy ze Southwest Research Institute v coloradském Boulderu a dodává: „Lucy bude první průletovou misí, která využije tento inovativní a komplexní systém pro sledování pohybu planetky během průletu. Díky tomuto novátorskému řešení bude moci tým pořídit mnohem více snímků cílového objektu.“
Ukázalo se, že planetka 1999 VD57 nabízí jedinečnou příležitost k ověření tohoto procesu, který se zatím v ostrých podmínkách nikdy netestoval. Geometrie průletu (především pak úhel, ve kterém se sonda přiblíží k planetce vůči Slunci) je velmi podobná tomu, jak bude vypadat přiblížení Lucy k Trojánům Jupiteru. Tento průlet umožní expertům nacvičit si všechny inovativní postupy za srovnatelných podmínek s dostatečným předstihem, než se sonda dostane ke svým skutečně vědecky cenným objektům.
A proč se na využití této planetky pro misi Lucy nepřišlo dříve? Odpověď je snadná – jde o příliš malý objekt. Objekt 1999 VD57 má mít podle dosavadních poznatků velikost jen okolo 700 metrů. Půjde tedy o nejmenší planetku z hlavního pásu planetek, která kdy byla navštívena nějakou naší sondou. Svou velikostí se spíše podobá blízkozemním planetkám, které nedávno navštívily americké sondy OSIRIS-REx a DART, než dříve navštíveným planetkám z hlavního pásu. Tým zodpovědný za sondu Lucy nyní začne připravovat sérii manévrů, které budou spuštěny už v květnu letošního roku. Jejich úkolem bude dostat sondu na dráhu, která ji dostane do vzdálenosti pouhých 450 kilometrů od malé planetky.
Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/artists-concept-lucy.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/lucy_flyby_asteroid_152830_v2.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/0f/Lucy-PatroclusMenoetius-art.png
https://64.media.tumblr.com/…/s1280x1920/bba38ff03da3b4ae1821aa55f68144f59d2a9fd6.png
..snad z toho nebude druhy DART 🙂
No to snad opravdu nehrozi 🙂 Vzhledem k prumeru planetky (700m) a planovane vzdalenosti pruletu (450km) mi to vychazi na „sanci zasahu“ zhruba 0.0002 %, tedy asi 1:5000 (snad dobre pocitam). Samozrejme je to nesmysl, ale pro pribliznou predstavu situace to muze poslouzit. Mozna lepe to vystihne to, ze sonda proleti v 643x vetsi vzdalenosti, nez je prumer planetky. Coz je snad dostatecna bezpecnosti rezerva 😉 Evidentne dalsi Mars Climate Orbiter nehrozi, tam byla tusim chyba ~170 km a stacilo aby byla o 23 km mensi a MCO by to mozna prezil. Dodnes si pamatuji, jak to tenkrat zamrzelo, a jak jsem jen lapal po dechu, kdyz se zjistila pricina.
Infografika sa mi velmi pacila!
Whoops, to patrilo k clanku kde startoval starlink dneska rano….
Aha, já jsem si říkal, že to nějak nechápu. 🙂
Těší mne, že se Vám grafika líbí.
..snad z toho nebude druhy DART 🙂
No to snad opravdu nehrozi 🙂 Vzhledem k prumeru planetky (700m) a planovane vzdalenosti pruletu (450km) mi to vychazi na „sanci zasahu“ zhruba 0.0002 %, tedy asi 1:5000 (snad dobre pocitam). Samozrejme je to nesmysl, ale pro pribliznou predstavu situace to muze poslouzit. Mozna lepe to vystihne to, ze sonda proleti v 643x vetsi vzdalenosti, nez je prumer planetky. Coz je snad dostatecna bezpecnosti rezerva 😉 Evidentne dalsi Mars Climate Orbiter nehrozi, tam byla tusim chyba ~170 km a stacilo aby byla o 23 km mensi a MCO by to mozna prezil. Dodnes si pamatuji, jak to tenkrat zamrzelo, a jak jsem jen lapal po dechu, kdyz se zjistila pricina.
Infografika sa mi velmi pacila!
Whoops, to patrilo k clanku kde startoval starlink dneska rano….
Aha, já jsem si říkal, že to nějak nechápu. 🙂
Těší mne, že se Vám grafika líbí.