Když Teleskop Jamese Webba startoval, často se k ukázce jeho citlivosti dával příklad, že by dokázal zachytit tepelnou stopu čmeláka na Měsíci. Ale o tarantuli nikdy nepadlo ani slovo. Ale věřím, že naše čtenáře nadpis nezmátl. Zmíněnou tarantulí, kterou Teleskop Jamese Webba pozoroval, je totiž mlhovina stejného jména, která svou přezdívku získala díky vzhledu, který vytváří provazce prachu viděné na dřívějších snímcích. Mlhovina, které se také někdy říká 30 Doradus, je místem, kde vzniká řada nových hvězd a proto někdy bývá označována jako hvězdná porodnice. Z tohoto důvodu ji vědci už dříve často studovali. Pohled Webbova teleskopu však kromě mladých hvězd odhalil také vzdálené galaxie na pozadí, ale i detailní strukturu a složení prachu a plynů.

Mlhovina Tarantule pohledem přístroje NIRCam
Zdroj: https://cdn.esawebb.org/

Přibližně 160 000 světelných let vzdálená mlhovina Tarantule se nachází ve Velkém Magellanově mračnu a jedná se o nejjasnější oblast vzniku hvězd v takzvané Lokální skupině, kterou tvoří galaxie nejblíže naší Mléčné dráze. Je domovem těch nejmasivnějších a také nejvíce horkých hvězd, jaké známe. Astronomové se proto rozhodli, že se na tuhle mlhovinu podívají hned trojicí přístrojů, kterými je vybaven Teleskop Jamese Webba. Kamera NIRCam pořídila snímek, který připomíná příbytek skutečných tarantulí – dutinu vystlanou pavoučími vlákny. Dutina uprostřed byla vytvořena intenzivním zářením ze souboru masivních mladých hvězd, které na obrázku září světle modrou barvou. Pouze nejhustší okolní oblasti mlhoviny odolávají erozi, kterou vytváří silný hvězdný vítr. Vznikají tak útvary připomínající sloupy, mířící směrem ke svazku hvězd. V těchto sloupech bychom našli vznikající protohvězdy, které se mohou časem „vylíhnout“ ze svých prachových kokonů a začnou formovat mlhovinu.

Přístroj NIRSpec pomohl odhalit, jak probíhá proces vzniku hvězd v mlhovině Tarantule.
Zdroj: https://cdn.esawebb.org/

Přístroj NIRSpec sice žádné hezké fotky nedělá, ale i přesto poskytuje mimořádně cenná data. Dokázal totiž, jak jedna z velmi mladých hvězd provádí činnost, kterou jsme popsali na konci minulého odstavce. Astronomové se do té doby domnívali, že tato hvězda musí být trochu starší a že už u ní proces čištění bubliny v okolí probíhá. Data z přístroje NIRSpec však ukázala, že se hvězda vlastně sotva vyloupla ze svého pilíře a stále si kolem sebe uchovává izolující mrak prachu. Nebýt schopnosti Webbova teleskopu pořizovat infračervená spektra s vysokým rozlišením, zůstala by tato epizoda akčního vzniku hvězd neodhalena.

Jak nám už Webbův teleskop ukázal dříve, kosmické objekty vypadají v různých vlnových délkách infračerveného záření odlišně. Nejlépe je to vidět na snímcích z přístroje MIRI, který pracuje s delšími vlnovými délkami. Horké hvězdy najednou na snímcích slábnou a svůj podíl na záři přebírají chladnější prach a plyny. V mracích hvězdné porodnice vidíme světlé body, což naznačuje zapouzdřené protohvězdy, které stále nabírají hmotu. Zatímco kratší vlnové délky záření pohltí či rozptýlí prachová zrnka v mlhovině (takže se tyto paprsky k Webbovu teleskopu nikdy nedostanou), střední infračervené záření s delší vlnovou délkou skrz prach pronikne a odhalí kosmické prostředí, které předtím nebylo vidět.

Mlhvina Tarantule pohledem přístroje MIRI.
Zdroj: https://esawebb.org/

Jedním z důvodů, proč je pro astronomy mlhovina Tarantule tak zajímavá, je skutečnost, že tato mlhovina má podobné chemické složení jako ohromné oblasti vzniku nových hvězd v kosmickém poledni, kdy byl vesmír starý jen pár miliard let a vrcholil proces vzniku hvězd. Oblasti vzniku nových hvězd v Mléčné dráze neprodukují hvězdy v tak zběsilém tempu jako mlhovina Tarantule a navíc mají odlišné chemické složení. To dělá z mlhoviny Tarantule nejbližší (a tedy nejsnáze podrobně pozorovatelnou) ukázkou toho, co se dělo ve vesmíru, když dosáhl svého zmíněného poledne. Webbův teleskop poskytne astronomům možnost porovnat pozorování vzniku hvězd v mlhovině Tarantule s pozorováními hlubokých polí se vzdálenými galaxiemi ze skutečného období kosmického poledne.

Snímek mlhoviny Tarantule přístrojem MIRI i s popisky.
Zdroj: https://esawebb.org/

Ačkoliv lidstvo pozoruje hvězdy již tisíce let, celý proces vzniku hvězd stále ukrývá mnoho tajemství. Mnoho z nich souvisí s tím, že lidé dříve neměli možnost pořizovat ostré snímky procesů, které se odehrávají za pro lidské oko neprůhlednou hradbou oblačnosti hvězdných porodnic. Webbův teleskop již začal odhalovat vesmír tak, jak jej doposud nikdo neviděl. Je přitom stále teprve na začátku svého procesu přepisování příběhů o vzniku hvězd.

Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
https://esawebb.org/media/archives/images/original/weic2212a.tif
https://esawebb.org/media/archives/images/original/weic2212e.tif
https://esawebb.org/media/archives/images/original/weic2212d.tif
https://esawebb.org/media/archives/images/original/weic2212b.tif
https://esawebb.org/media/archives/images/original/weic2212f.tif