Vážení čtenáři, dámy a pánové. V prosinci loňského roku odstartoval do kosmického prostoru na raketě Ariane 5 vesmírný dalekohled Jamese Webba, dlouho vyvíjený a toužebně očekávaný infračervený teleskop, vlajková loď astronomie tohoto desetiletí. Po úspěšném přeletu do okolí Lagrangeova bodu L2 soustavy Slunce – Země, rozložení dalekohledu a kalibraci přístrojů začala konečně vědecká pozorování. Jejich první výsledky jsme si zde již představili v článcích z 12., respektive 13. července. Velmi si vážíme toho, že Váš zájem o tento špičkový kus techniky a jeho objevy neustal. Z toho důvodu, a také kvůli tomu, že lze důvodně očekávat další významné objevy posunující o velký kus naše současné poznání, jsme se rozhodli přistoupit k seriálu, který bude v pravidelných intervalech pokrývat nejzajímavější vědecké dění kolem Webbova dalekohledu.
Štítek ‘mlhovina Tarantule’
Tarantule v hledáčku Webbova teleskopu
Když Teleskop Jamese Webba startoval, často se k ukázce jeho citlivosti dával příklad, že by dokázal zachytit tepelnou stopu čmeláka na Měsíci. Ale o tarantuli nikdy nepadlo ani slovo. Ale věřím, že naše čtenáře nadpis nezmátl. Zmíněnou tarantulí, kterou Teleskop Jamese Webba pozoroval, je totiž mlhovina stejného jména, která svou přezdívku získala díky vzhledu, který vytváří provazce prachu viděné na dřívějších snímcích. Mlhovina, které se také někdy říká 30 Doradus, je místem, kde vzniká řada nových hvězd a proto někdy bývá označována jako hvězdná porodnice. Z tohoto důvodu ji vědci už dříve často studovali. Pohled Webbova teleskopu však kromě mladých hvězd odhalil také vzdálené galaxie na pozadí, ale i detailní strukturu a složení prachu a plynů.