30. srpna vyvrhlo Slunce vstříc Venuši značné množství hmoty s nabitými částicemi. Zanedlouho pak tato bouře dorazila k druhé planetě ve směru od Slunce, kde se v té době zrovna nacházela sonda Solar Orbiter. Data z ní pomalu přichází na Zemi a zdá se, že tato událost ukázala, proč je možnost provádět lokální sledování kosmického počasí a jeho vlivů na kosmická tělesa tak důležitá. Naštěstí tento výron neměl na sluneční observatoř žádný negativní vliv. Solar orbiter je totiž postaven tak, aby drsným výronům ze Slunce nejen odolal, ale aby je i přímo měřil. Venuše ale z těchto událostí moc radost nemá. Výrony koronální hmoty mají tendenci narušovat její atmosféru a zbavovat ji plynů.

Solar orbiter je zhruba ve čtvrtině své dekádu dlouhé mise pozorování Slunce, při které nahlédne na místa, která jsme ještě neviděli. Její oběžná dráha byla zvolena tak, aby byla v rezonanci s Venuší. To znamená, že se sonda vždy po několika obězích dostává do blízkosti planety. Může tak využívat její gravitace ke změně sklonu své dráhy kolem Slunce. Celkově třetí průlet proběhl 4. září ve 3:26 SELČ, když sonda prolétla 12 500 km od středu planety Venuše, což je velmi zhruba 6 600 km od jejího povrchu. Tato vzdálenost se dá (opět zhruba) přirovnat k poloměru Země.

Vzdálenost sondy od Venuše, úhel příletu i vzájemná rychlost byly pečlivě naplánovány, aby nebeská mechanika vytvořila přesně požadovaný efekt, tedy aby se sonda dostala ke Slunci blíže, než doposud byla. „Blízké přiblížení proběhlo přesně podle plánu díky skvěle provedenému plánování od našich kolegů z týmu pro řízení letu,“ smeká pomyslný klobouk Jose-Luis Pellon-Bailon, manažer provozu Solar orbiteru a dodává: „Díky výměně „orbitální energie“ s Venuší využila sonda Solar Orbiter gravitaci planety ke změně své oběžné dráhy, aniž by potřebovala velké množství vzácného paliva. Při návratu ke Slunci se sonda přiblíží na vzdálenost asi o 4,5 milionu km blíže než dříve.“

Data, která sonda poslala na Zemi od chvíle, kdy se setkala se sluneční bouří ukazují, jak průchod výronu koronální hmoty ovlivnil okolní prostředí. Ačkoliv některé přístroje musely být během maximálního přiblížení k Venuši vypnuté, aby byly chráněny před slunečním světlem odraženým od povrchu planety, palubní přístroje mapující podmínky v těsném okolí sondy zůstaly zapnuté a kromě jiného zaznamenaly navýšení množství nabitých částic ze Slunce. Tyto částice tvoří většinou protony a elektrony, ale najdeme zde také ionizované atomy helia. Slunce tyto částice vyvrhuje neustále, ovšem když ze Slunce vytryskne obzvláště velký záblesk a dojde k vyvržení plazmatu ze Slunce, jsou tyto částice strženy s sebou a urychleny na rychlosti blížící se rychlosti světla. Tyto částice přitom mohou představovat riziko pro astronauty i sondy.

Zlepšení našeho chápání výronů koronální hmoty a sledování jejich šíření Sluneční soustavou je jedním z velkých úkolů mise Solar orbiter. Pozorováním těchto výronů, ale i slunečního větru, nebo magnetického pole Slunce poskytuje desítka palubních přístrojů nové informace o tom, jak vlastně jedenáctiletý cyklus sluneční aktivity funguje. Ve výsledku pak tyto objevy pomáhají lépe předvídat bouře kosmického počasí a chránit planetu Zemi před drsnými výrony Sluneční hmoty. Nedávná událost ukazuje, jak složité je provádět pozorování kosmického počasí. Jak je vidět na níže přiložených snímcích z kosmické observatoře SOHO, kompletní „halo“ je vidět pouze když výron koronální hmoty míří přímo k Zemi nebo naopak přesně opačným směrem – to když k němu dojde na straně Slunce, kterou v tu chvíli nevidíme.

Při pohledu ze Země se těžko určuje, zda vyvržená hmota směřuje k Zemi nebo opačným směrem, protože v obou případech se zdá, že se oblak rozpíná prakticky stejně. Jednou z mnoha výhod chystané mise Vigil by mělo být to, že nabídne možnost zkombinovat snímky pořízené přímo ze Země s fotkami ze sondy Vigil. Ta bude umístěna v libračním bodu L5 soustavy Slunce – Země, takže uvidí Slunce ze strany a nahlédne tak do míst, která nevidíme. Porovnání fotek ze Země a z Vigil tak jasně a spolehlivě ukáže, zda hmota míří k nám nebo na druhou stranu.

Sluneční vliv se projevuje na všech tělesech naší soustavy. S tím, jak se lidé připravují na návrat k Měsíci, kde stráví více času než při programu Apollo, je stále důležitější porozumět tomu, jak kosmické počasí ovlivňuje lidské tělo, robotické systémy, ale třeba i rostliny a zvířata. Kromě řady nástrojů pro pochopení vlivu Slunce na pozemskou infrastrukturu upozorňuje v současné době síť Space Weather Service Network od agentury ESA týmy provozující mise v celé Sluneční soustavě na extrémní vesmírné počasí. Předpovědi pro Merkur, Venuši a Mars jsou volně dostupné prostřednictvím portálu sítě a předpověď pro Jupiter se připravuje. „Sběr dat o jevech jako je tento, je nezbytný k pochopení, jak vlastně vznikají, abychom mohli vylepšit naše modely kosmického počasí, jeho předpovědi a systémy včasného varování,“ říká Alexi Glover, koordinátorka Space Weather Service agentury ESA a dodává: „Solar orbiter nám poskytuje jedinečnou příležitost porovnávat naše předpovědi se skutečnými pozorováními a testovat, jak dobře si naše modely a nástroje vedou v těchto směrech.“

Přeloženo z:
https://www.esa.int/

Zdroje obrázků:
https://www.esa.int/…/21807592-1-eng-GB/Solar_Orbiter_Venus_flyby.png
https://www.esa.int/…/9779038-3-eng-GB/The_Sun-Earth_connection.jpg
https://www.esa.int/…blasting_from_the_Sun_s_far_side_in_the_direction_of_Venus.gif
https://www.eoportal.org/ftp/satellite-missions/v/Vigil_150622/Vigil_Auto5.jpeg