Už tento měsíc má americká sonda DART provést plánovaný náraz do menší ze dvou planetek, které tvoří dvojplanetku Didymos. Kolem hlavní planetky Didymos o průměru 780 metrů obíhá jako malý měsíc menší planetka Dimorphos o průměru 160 metrů. Na 26. září je naplánována kolize sondy DART s touto malou planetkou, což by mělo drobně, ovšem měřitelně pozměnit její orbitální dráhu. Tyto změny budou sledovat mezinárodní týmy expertů po celé Zemi. Cílem je pozměnit oběžnou dráhu měšíčku a dosáhnout tak historicky prvního praktického testu metody označované jako kinetický impaktor, která by jedou mohla sloužit k planetární obraně. Na Zemi mezitím evropská mise, která na odkaz sondy DART naváže, dosáhla svého velmi významného vývojového milníku.
Poté přijde čas evropské sondy Hera, která se k dvojplanetce Didymos vydá, aby zblízka provedla analýzu důsledků kolize. Vědce budou zajímat především její přesná měření spojená s velikostí kráteru vytvořeného sondou DART, hmotností Dimorphosu, jeho chemickým složením, ale také vnitřní strukturou. Údaje, které má mise Hera nasbírat, udělají z testu kinetického impaktoru samotné sondy DART dobře prozkoumanou a hlavně opakovatelnou metodu, která by se dala použít, pokud to bylo v budoucnu zapotřebí.
„Tým zodpovědný za misi Hera je momentálně v plném proudu kritického zhodnocení návrhu, což je poslední velký hodnotící proces před připraveností k letu,“ vysvětluje Karim Mellab, manažer zodpovědný za sestavování, integraci a testy mise Hera a dodává: „Souběžně, protože pracujeme s napjatým časovým harmonogramem, který počítá se startem v říjnu 2024, děláme pokroky i v samotné konstrukci a integraci. Letový model sondy Hera rychle získává svůj tvar – ať už v areálu firmy OHB v německých Brémách nebo v areálu společnosti Avio v italském městě Colleferro. A aby toho nebylo málo, tak ve stejné době probíhají na testovací lavici avioniky firmy OHB v Brémách funkční zkoušky systémů celé mise.“
Hlavním úkolem kritického zhodnocení návrhu je potvrdit připravenost návrhu sondy Hera, jejích přístrojů i rozhraní se všemi dalšími prvky mise – od nosné rakety, přes pozemní infrastrukturu až po dva malé CubeSaty, které s sebou Hera poveze, aby je po příletu k dvojplanetce Dimorphos uvolnila. O zhodnocení se stará panel expertů, kteří prochází stovky dokumentů a datových balíčků. Celý proces pokrývá všechny aspekty připravenosti mise, aby bylo zajištěno, že Hera dokáže bezpečně a podle harmonogramu provést své úkoly.
Milani, jeden ze dvou CubeSatů, které se svezou s Herou, ponese na své palubě spektrometr pro analýzu prachových zrníček regolitu u planetky Dimorphos. CubeSat pojmenovaný Juventas zase provede historicky první blízká radarová měření planetky. Oba dva CubeSaty přitom již prošly svými vlastními kritickými zhodnoceními návrhů. Tento milník si může odškrtnout i japonský infračervený snímač tepla TIRI, který pro sondu Hera dodá agentura JAXA. „Úspěšné dokončení kritického zhodnocení návrhu nás posouvá o kus blíže k vesmíru,“ přiznává Karim a dodává: „Současně nepřestáváme bedlivě sledovat, jak se sonda DART blíží k Dimorphosu. Očekávaná kolize bude momentem, na který se všichni těší už několik let. Naše dvě mise byly původně plánované společně. První náznaky Dimorphosu, které nám pošle DART při cestě k cíli, budou prvním pohledem na místo, o kterém všichni členové týmu mise Hera už dlouho přemýšlí.“
Přeloženo z:
https://www.esa.int/
Zdroje obrázků:
https://www.esa.int/…/Hera_her_CubeSats_and_their_rocky_target_destination.jpg
https://www.esa.int/…/Dimorphos_asteroid_to_scale_with_Rome_s_Colosseum.jpg
https://www.esa.int/…/24313502-1-eng-GB/Hera_asteroid_mission_s_first_step.jpg
https://www.esa.int/…/22246915-1-eng-GB/Milani_studies_asteroid_dust.jpg
https://www.esa.int/…/Juventas_studies_asteroid_s_internal_structure.jpg
Tak jako jo, překlad… Při čtení možná nejen mne napadne, jakou hmotnost má sonda Dart (asi špatně hledám) a jakou Didymos „160“ („780“ má asi 5,27E10 kg, podle průměrů je podíl hmotností 1:125).
Dart se přiblíží (podle ilustrace) po tečně a menší Didymos buď urychlí nebo zpomalí. Snad to někde naleznu – účinnější je zpomalit oběh.
Víte víc?
…ano, Didymos „160“ myslím Dimorphos.
DART vážila při startu 610 kg. Její hmotnost teď ale bude nižší, protože využila část pohonných látek. Do kolize pak ještě spotřebuje další pohonné látky. DART má čelním nárazem zpomalit Dimorphos.
Děkuji, pane! Jestli tedy poměru rozumím, sonda Dart o hmotnosti hodně přibližně 420 kg narazí do Dimorphos o hmotnosti 4,2E8 kg (tedy 420`000`000 kg).
Poměr je asi 1:milionu.
Právě proto má DART provést kolizi ve velké rychlosti, čímž lehce kompenzuje svou menší hmotnost.
Pokud mě znalosti fyziky ze základky neklamou, tak by to zde mělo být podle zákona zachování hybnosti, tj. suma součinů m*v před srážkou bude shodná, se sumou součinů po srážce. Záleží tedy na tom, co se vlastně stane – podle zkušeností japonských sond lze očekávat poměrně porézní a nekompaktní povrch, sonda DART se tedy patrně „zaboří“ poměrně hluboko do povrchu měsíčku a nikam se neodrazí. Za to bude z povrchu vyvrženo poměrně velké množství materiálu, takže ten součin po srážce se asi nedá nijak moc snadno spočítat předem. Nějaké modely určitě existují, ale myslím, že i vědci zodpovědní za celou misi budou napjatě a zvědavě očekávat výsledky :-). A my s nimi.
Ano, to je právě ten problém. Existuje řada modelů, jaký účinek bude kolize mít. Zjednodušeně řečeno náraz do kompaktního tělesa (kusu kamene) bude diametrálně odlišný od nárazu do kupky štěrku, která drží pohromadě velmi slabě. Stačí si vzpomenout, co udělal OSIRIS-REx za kráter aktivací svých trysek, které zvířily tuny materiálu při odběru. Podle těch nejextrémnějších modelů by kolize mohla vyvrhnout až polovinu hmoty, která tvoří Dimorphos. Množství vyvrženého materiálu bude možné analyzovat podle měření světlených křivek i ze Země. Experti (i z ČR) proto budou vše bedlivě sledovat, měřit a analyzovat.
Bude to určitě hodně zajímavé. Při takových rychlostech se většina energie přemění na teplo. Část tělesa i sonda se odpaří a horké plyny roztrhají a odmrští spoustu další hmoty kolem. Neřekl bych, že se sonda zaboří moc hluboko ani kdyby byl povrch hodně porézní. To by musela srážka proběhnout paradoxně při nižší rychlosti. Takhle bych tipoval jen jednotky délky těla sondy, ale to neznamená, že by to nemohlo rozházet obrovské množství hmoty po okolí. Naštěstí je to v tak prázdném prostoru, že to ničemu vadit nebude. Na orbitě Země by to byla z pohledu satelitů katastrofa.
..nejako mi unika zmysel tejto sondy pre rok 2024.. nemala uz teraz cakat niekde pobliz a snimat impakt a nasledky v „priamom“ prenose? Aj tie cubesaty sa tusim mali zviest uz na Darte.
Viete niekto prosim, ake boli dovody ze tuto follow up sondu nakoniec naplanovali takto?
To, co zmiňujete, byl +/- plán původního projektu AIDA. Nejprve měla vystartovat evropská sonda AIM, která by zmapovala Dimorphos před kolizí, během kolize s DART (která by startovala později) a po nárazu. Jenže na evropskou část mise se nepodařilo sehnat finance – viz náš článek z ledna 2017. Američané se rozhodli, že svou část mise, tedy DART uskuteční i přesto. Pozorování, která měla dělat sonda AIM budou nahrazena pozemními teleskopy a hlavně s sebou DART veze italský CubeSat LICIACube, který se několik dní před kolizí oddělí, proletí v dostatečné vzdálenosti od planetky a nafotí kolizi. ESA poté navrhla (a schválila) misi Hera, která má startovat až po kolizi planetky se sondou DART, aby prozkoumala účinky kolize – především zmapovala kráter a provedla analýzu chemického složení úkoly, které se z pozemních teleskopů udělat nedají. Původní plán mise AIM navíc nepočítal s CubeSaty, takže v tom má Hera bod navíc.
Dakujem za perfektne vysletlenie, pan Majer
Není vůbec zač.
Jen doplním, že na Milani je kromě hmotnostního spektrometru VISTA i hyperspektrální kamera ASPECT.
Díky moc za doplnění.