6. srpna 2012 se na Marsu odehrála jedinečná podívaná. A i když jsme ji zažívali jen zprostředkovaně díky internetovému online přenosu, přesto jsme trnuli a poté nevěřícně žasli, co za šílenství si inženýři z NASA vymysleli – a hlavně – ono to fungovalo! V kráteru Gale se podařilo měkce posadit přímo na šest kol přelomovou pojízdnou laboratoř – vozítko Curiosity. Jednalo se o nejpřesnější přistání v tehdejší historii dobývání Marsu. Byl využit vznášející se jeřáb, a přestože vše bylo důkladně testováno, tak způsob, jakým to vše automaticky, bez zásahu ze Země, vyšlo, byl ohromující. Dnes je to deset let, během kterých Curiosity výrazně upřesnila naše představy o dávné obyvatelnosti Marsu. Přímo kráter Gale byl nepochybně vhodným prostředím pro případné mikroorganismy, tedy samozřejmě v případě, že by zde před miliardami let žily. Přímo jejich stopy nebo důkazy tato marsovská laboratoř nehledala, ale přesto svou misi splnila na výbornou. A zdaleka nekončí.

Plán vyslat na povrch Marsu pojízdnou laboratoř se zrodil ještě v době, kdy teprve začala probíhat úspěšná mise dvou nezdolných vozítek Spirit a Opportunity. Už v době, kdy tato vozítka přistála, existovaly koncepty, jak dostat na Mars skutečně výkonnou laboratoř. Omezením úspěšných vozítek MER, která přistála v roce 2004 byla nejen nízká hmotnost vědeckého vybavení, které jsou schopny nést, ale i způsob přistání (posledních asi 20 metrů volným pádem pomocí airbagů). To není pro některé přístroje právě ideální způsob. V NASA proto začali uvažovat o větším vozítku, jehož zdrojem energie bude radioizotopový generátor, které kvůli své hmotnosti bude na povrch sneseno pomocí raketového létajícího jeřábu (skycrane). Zrodila se Mars Science Laboratory, neboli MSL.

Předpokládalo se, že poletí v roce 2009, ale dodatečné testy skycrane a dalšího vybavení (především klíčové laboratoře SAM) start posunuly na rok 2011. Rok 2009 přinesl alespoň jednu významnou změnu, vozítko dostalo jméno Curiosity (česky Zvídavost). Krásný zážitek zajet do JPL a mít možnost umístit jméno přímo na rover, vyhrála 12letá Clara Ma, která navrhla jméno na základě vlastních pocitů. „Každý den ráno mě zvídavost doslova žene z postele za dalšími překvapeními, která nám život přináší každý den“.

Vývoj se pak již nezdržel. U podobných ambiciózních misí bývají zdržení z technických i finančních důvodů běžná, ale tady se podařilo vše a tak přišel 26. listopadu 2011 start. Raketa Atlas V-541 se poměrně rychle, ale elegantně vznesla a stupeň Centaur poté urychlil sondu na přeletovou dráhu k Marsu.

Fórum o kosmonautice na adrese vesmir.thos.cz v té době existovalo už více než dva roky, a tak i zde jsme se mohli dozvědět informace o posledních přípravách, startu i přeletu k Marsu. Portál kosmonautix.cz, jak jej známe dnes, tedy ve formátu blogu, živých přenosů a samozřejmě fóra, dnes na stejné doméně, ještě neexistoval. Byla by škoda neinformovat širší veřejnost o této úžasné misi, a protože články, které vkládal Dušan Majer na fórum, o vybavení vozítka, byly opravdu skvělé, převzal jsem je tehdy na astronomický portál astro.cz. Když se dnes podíváte v odkazu na první díl a v něm na video s  Emily Lakdawalla stojící před modelem vozítka v životní velikosti, uvědomíme si, jak moc času už uplynulo a jak ambiciózní rover to tehdy byl.

Díky seriálu Dušanových příspěvků si tedy můžeme i s odstupem nastudovat veškeré vybavení vozítka i to, jak probíhala přeletová fáze a komunikace se Zemí, a jak mělo probíhat přistání, tedy oněch pověstných 7 minut hrůzy, a první dny na Marsu. Mimochodem ještě během přeletu byl aktualizován software tak, že přistávací elipsa byla dále zpřesněna, což umožnilo přistání blíže zajímavým usazeninám Aeolis Mons uprotřed kráteru Gale (kopce přezdívaného Mount Sharp).

A pak už přišel 6. srpen 2012. Zcela automaticky, a bez možnosti cokoliv ovlivnit, proběhl přistávací manévr. Na Zemi jsme se o něm dozvěděli se zpožděním daným rychlostí šíření světla (tedy i signálu). Sledovali jsme tedy v online přenosu, jak si vozítko vede, a to v čase, v kterém jsme signál přijali. A zatímco my trnuli, jak bude fungovat padák a létající jeřáb, vozítko již bezpečně sedělo na povrchu. Mělo za sebou zřejmě nejúžasnější přistávací manévr v historii průzkumu Marsu a sedělo všemi šesti koly na prakticky rovné pláni na dně kráteru Gale. Připomenout si můžete videoanimaci přistávacího manévru, celý záznam z řídící místnosti JPL a níže také skutečné záběry z přistávací kamery MARDI, jak je nově zpracoval před rokem Marek Tušl.

Následující hodiny a dny po přistání se nesly na vlně euforie. Na Marsu přibyla k dosud nezdolné Opportunity nová vědecká laboratoř, která slibovala přepsat naše představy o dávné obyvatelnosti Marsu. Curiosity je totiž především určena k detailnímu průzkumu prostředí, které kdysi bylo místem s tekoucí vodou a vědce pochopitelně zajímá, zda to bylo i místo vhodné k životu. A dnes už víme, že tomu tak je.

Dnešní článek měl především připomenout významné výročí a přinést ohlédnutí za úspěšnou misí pojízdné laboratoře Curiosity, která již deset let brázdí povrch Marsu. Dá se očekávat, a my jí to můžeme jedině přát, že má ještě alespoň deset roků ještě před sebou. A když si vezmeme, že před rokem a půl se pohybovala daleko před údolími a kopci, kde jezdí nyní, můžeme jen odhadovat, kde a v jakém stavu ji najdeme v letech následujících.

Na úspěchy první marsovské laboratoře již navazuje více než rok druhý téměř stejný rover Perseverance, který výzkum Marsu opět posunul na vyšší úroveň, když přivezl vrtulníček Ingenuity a dokáže odebírat vzorky přesně vytipovaných hornin, které by jednou měly být dopraveny na Zemi. O tom už ale píšeme v seriálu Zkoumáme Mars s Vytrvalostí. Tím skutečným vytrvalcem byla kdysi Opportunity a nyní je jisté, že jejím úspěšným nástupcem je Curiosity. I po ujetí více než 28 km a po vyvrtání 35 otvorů její výzkum úspěšně pokračuje a my věříme, že budeme společně s vámi u toho i nadále.

V prvních letech výzkumu Marsu vycházel na portálu Kosmonautix.cz seriál Ve stopách Zvídavosti. NASA vydala k 10letému výročí ještě infografiku se statistikami. Rover ujel 28,2 km, překonal převýšení 612 metrů, provedl 35 vrtů, nabral 6 vzorků. Bylo posláno přes 4 miliony povelů, pořízeno téměř 500 000 fotografií a přeneseno 310 GB dat. Výzkumy Curiosity měly impakt v 883 vědeckých článcích.

Zdroje informací:
https://mars.nasa.gov/msl/
http://www.unmannedspaceflight.com/
https://www.kosmo.cz/
https://www.nasa.gov/
https://www.astro.cz/

Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com/media/FZN35vkVQAAJVGN?format=jpg&name=orig
https://www.nasa.gov/sites/default/files/styles/full_width_feature/public/thumbnails/image/pia22486_orig.png
https://pbs.twimg.com/media/FZN46sIVsAACjDp?format=jpg&name=orig