Sondy Solar Orbiter a BepiColombo mají studovat různé objekty a startovaly více než rok od sebe, přesto se mezi 9. a 10. srpnem dostaly k planetě Venuši v rozestupu pouhých 33 hodin. Obě sondy potřebovaly využít gravitace této planety, která jim měla odebrat trošku energie, aby mohly zamířit blíže ke středu naší soustavy. Tento dvojitý průlet nabídl nevídanou možnost studovat Venuši i její okolí z různých míst ve stejnou chvíli. Navíc byly sondy na místech, kde se běžné orbitery nějaké planety nenachází.

Jako první prolétla kolem Venuše sonda Solar Orbiter, společné dílo agentur ESA a NASA. Její průlet ve vzdálenosti 7995 km nastal 9. srpna v 6:42 SELČ. Solar Orbiter má během své mise naplánováno hned několik gravitačních manévrů u Venuše, které ji mají přiblížit ke Slunci a změnit sklon její oběžné dráhy. Sonda by totiž neměla studovat Slunce z roviny ekliptiky, po které obíhají planety. Jde o nezbytný krok, aby mohla jako první sonda v historii nafotit sluneční póly.

Sonda BepiColombo je zase společným projektem agentur ESA a JAXA. Její průlet kolem Venuše ve vzdálenosti  pouze 552 km nastal 10. srpna v 15:48 SELČ. BepiColombo míří vstříc první planetě naší soustavy, Merkuru. Aby se dostala na její oběžnou dráhu, využije gravitační manévry u Země, Venuše i Merkuru a hodně udělá i její iontový pohon. Díky tomu se sonda dostane ke svému cíli navzdory extrémní přitažlivosti Slunce, které je v těsné blízkosti Merkuru (těsné v kosmickém měřítku samozřejmě).

Ani jedna sonda však není schopna pořídit fotografie Venuše pomocí svých vědeckých kamer. Solar Orbiter musí neustále směřovat ke Slunci a hlavní kamera BepiColombo je krytá přeletovým modulem, který doručí obě sondy tvořící tuto misi k Merkuru. Jsou tu však dvě ze tří inženýrských kamer, které jsou schopny pořizovat fotografie v době maximálního přiblížení i v dalších dnech, kdy se planeta začne opět vzdalovat.

Tyto kamery poskytují černobílé obrázky s rozlišením 1024 × 1024 pixelů a nachází se na zmíněném přeletovém modulu. Díky své orientaci tak mají v zorném poli nejen planetu, ale i fotovoltaické panely sondy i její antény. V době největšího přiblížení vyplnila Venuše celé zorné pole a s tím, jak sonda měnila svou orientaci, bude možné vidět, jak se planeta pohybuje za částmi sondy. Snímky se mají na Zemi posílat v několika dávkách jedna po druhé. První snímky dorazily na Zemi už 10. srpna, další pak v průběhu dalšího dne.

Sonda Solar Orbiter sice není schopna Venuši klasicky vyfotit, ale zase má na své palubě přístroj SoloHI, který umožnil pozorování noční strany Venuše v týdnu před průletem. Primárně má SoloHI pořizovat snímky slunečního větru, neustálého proudu nabitých částic ze Slunce, přičemž fotí světlo rozptýlené elektrony ze slunečního větru. Bohužel však nebylo možné, aby jedna sonda vyfotila druhou. Dokonce i v době maximálního vzájemného přiblížení, dělilo oba velvyslance lidstva celých 575 000 kilometrů.

Solar Orbiter sbírá data ze čtyř přístrojů měřících podmínky v okolí sondy téměř nepřetržitě od svého startu v únoru 2020. Jak Solar Orbiter, tak i sondy Mercury Planetary Orbiter a Mercury Magnetospheric Orbiter tvořící misi BepiColombo, měly sbírat data o magnetickém a plazmatickém prostředí Venuše z různých míst. Ve stejnou dobu navíc japonská sonda Akatsuki obíhá kolem Venuše, takže se mohla přidat k unikátnímu projektu sběru dat z různých míst. Bude trvat mnoho měsíců, než vědci zanalyzují a sladí měření z průletů, aby mohli provést rozumnou interpretaci naměřených dat. Získané informace navíc poslouží jako užitečný zdroj i pro chystanou evropskou sondu EnVision, která byla letos vybrána k realizaci. Zhruba za deset let by totiž mohla zamířit na oběžnou dráhu Venuše.

Jak na Solar Orbiter, tak i na BepiColombo čeká v letošním roce ještě jeden gravitační manévr. V noci z 1. na 2. října BepiColombo poprvé navštíví svůj cíl – provede první z celkem šesti průletů kolem Merkuru, přičemž tento bude ve vzdálenosti pouze 200 kilometrů. Obě sondy tvořící tuto misi, budou na oběžné dráze Merkuru uvolněny koncem roku 2025, aby mohly začít studovat všechny vlastnosti této záhadné první planety naší soustavy – od jejího jádra přes povrchové procesy, magnetické pole až po exosféru. To vše se dělá za účelem lepšího pochopení původu a evoluce planety, která obíhá blízko své mateřské hvězdy.

27. listopadu pak Solar Orbiter naposledy navštíví Zemi, kolem které proletí ve vzdálenosti 460 kilometrů. Tento průlet bude znamenat začátek její hlavní mise. Na sondu pak budou čekat i další průlety kolem Venuše, které postupně zvýší sklon její dráhy vůči ekliptice, aby měla co možná nejlepší výhled na doposud nezmapované polární oblasti Slunce. Znalost těchto lokalit je přitom klíčová pro správné pochopení všech zákonitostí spojených s jedenáctiletým cyklem našeho Slunce.

Přeloženo z:
https://www.esa.int/

Zdroje obrázků:
https://www.esa.int/…/BepiColombo_and_Solar_Orbiter_flyby_illustration.png
https://www.esa.int/…/23417465-1-eng-GB/BepiColombo_Venus_flyby.jpg
https://www.esa.int/…/Solar_Orbiter_and_BepiColombo_s_double_Venus_flyby.png
https://www.esa.int/…/23417377-1-eng-GB/Solar_Orbiter_Venus_flyby.jpg