Evropská sonda Solar orbiter prolétla 15. června poprvé takzvaným perihelem, bodem oběžné dráhy, kdy byla nejblíže ke Slunci – 77 milionů kilometrů, což odpovídá polovině vzdálenosti Země od Slunce. V následujícím týdnu inženýři prověří fungování deseti palubních přístrojů včetně šesti „teleskopů“, které vůbec poprvé pořídí detailní snímky Slunce. „Zatím se nám nepovedlo pořídit snímky Slunce z větší blízkosti,“ říká Daniel Müller, hlavní vědecký pracovník této mise a dodává: „Měli jsme podrobnější snímky s vysokým rozlišením, které pořídil začátkem roku čtyřmetrový Daniel K. Inouye Solar Telescope na Havaji, ale to bylo ze Země a přes atmosféru, takže je vidět jen část původního spektra.“
Americká Parker Solar Probe se ke Slunci dostává blíže než její evropská kolegyně, ale na její palubě nejsou teleskopy určené k přímému pohledu na Slunce. „Naše ultrafialové snímkovací teleskopy mají stejné prostorové rozlišení jako ty na americké SDO (Solar Dynamic Observatory), která pořizuje snímky Slunce s vysokým rozlišením z oběžné dráhy blízko Zemi. Naše snímky dosáhnou během průletu přísluním dvakrát lepšího rozlišení než u SDO,“ popsal Müller.
Tato prvotní pozorování mají za úkol ověřit, že přístroje na palubě jsou připraveny na budoucí vědecké objevy. „Vůbec poprvé budeme schopni složit snímky ze všech našich teleskopů a uvidíme, jak se na nich doplňují data z různých částí Slunce jako je povrch, vnější atmosféra nebo koróna a širší heliosféra v jeho okolí,“ doplnil Müller.
Vědci budou analyzovat i data ze čtyř přístrojů měřících místní podmínky v okolí sondy – třeba magnetické pole, nebo částice tvořící sluneční vítr. „Je to poprvé, kdy naše lokální přístroje měří podmínky tak blízko ke Slunci. Získáme díky nim cenný pohled do struktury a složení slunečního větru,“ popisuje Yannis Zouganelis, zástupce hlavního vědeckého pracovníka mise a dodává: „Pro tyto čtyři přístroje měřící lokální podmínky to není jen zkouška. Čekáme od nich nové a úžasné výsledky.“
Sonda Solar orbiter byla vypuštěna 10. února letošního roku a 15. června dokončila fázi zavádění do provozu. Nyní jí započala přeletová fáze, která skončí v listopadu 2021. Po ní přijde hlavní vědecká fáze, která sondu ve finále dostane až 42 milionů kilometrů od Slunce, tedy pod oběžnou dráhu Merkuru. Solar orbiter má za sebou první průlet perihelem, přičemž ten příští je plánován na začátek roku 2021. Po zahájení hlavní vědecké fáze se hned při prvním průletu perihelem v roce 2022 dostane sonda už jen 48 milionů km od Slunce.
Následně využije gravitace Venuše, aby začala zvyšovat sklon své dráhy kolem Slunce vůči ekliptice, po které obíhají planety. Solar orbiter pak bude moci hledět i na sluneční póly, které jinak nejsou vidět. Jejich studium pomůže vědcům lépe porozumět chování slunečního magnetického pole, které pohání vznik slunečního větru a ovlivňuje podmínky v širokém okolí.
Sonda se nachází 134 milionů kilometrů od Země a všechny snímky z prvního průletu perihelem se budou odesílat zhruba týden – jejich příjem bude mít na starost 35 metrová anténa v argentinském městě Malargüe. Vědecké týmy pak výsledky zpracují a v polovině července by mohly být zveřejněny. Data z přístrojů studujících lokální podmínky budou zveřejněna později v tomto roce, až budou všechny senzory pečlivě zkalibrovány.
„Na přenos máme každý den devítihodinové okno, ale sonda je dost daleko od Země a tak je rychlost přenosu nižší než v prvních týdnech, kdy byla sonda kousek od Země,“ uvedl Müller a dodal: „V pozdějších fázích mise bude přenos dat trvat až několik měsíců, protože Solar orbiter je mise pro hlubší vesmír. Na rozdíl od družice fungujících v blízkosti Země dokáže na palubě uchovávat hodně dat, která k Zemi odešle, až když k nám bude blíže a spojení bude kvalitnější.“
Přeloženo z:
https://www.esa.int/
Zdroje obrázků:
https://www.esa.int/…/Solar_Orbiter_reaches_first_perihelion_pillars.jpg
https://www.esa.int/…/21808954-1-eng-GB/Solar_Orbiter_Instruments.jpg
https://www.esa.int/…/Solar_Orbiter_journey_around_the_Sun.png
http://www.enbio.eu/portals/0/Casestudies/solar-orbiter-thermal-ESA.gif
Nejlepší je na všem je spolupráce a doplnění navzájem získaných odlišných dat
Solar Orbiter + Parker Solar Probe.
To máte pravdu, každá z nich nabídne do balíku poznání něco nového a unikátního.
Pokud bude pri prvnim perihru Solar Orbiter na polovicni vzdalenosti od Slunce nez je Zeme a SDO, tak bude porizovat snimky o cryrnasobnem rozliseni (a ne dvojnasobnem) imho.
Vycházel jsem z textu na webu ESA.
Toto je strašně dobře položená poznámka od Pavelll. Jak si ji ale obhájí Pavelll a jak si ji obhájí Dušan? Podotýkám s ohledem na reálné parametry přístrojů na SDO a SolO, tedy žádné obecnosti.
Asi pojde o vec prekladu, resp. vykladu. Napr. uhlove rozlisenie (ako velky predmet sa zobrazi na nejakom pozorovacom uhle) naozaj bude dvojnasobne, ale rastrove rozlisenie (kolko vela pixelo pokryje rovnako velky objekt) bude stvornasobne, pretoze sa bavime o dvojrozmernej snimke.
To je takové vděčné téma pro pseudofilosofické diskuze. Samozřejmě máte pravdu. Jde jen o to, zda se bavíme o ploše (typicky) a nebo o rozměrech (zřídka).
Su nejake info ohladom toho, ci sonda preletela cez ohon komety, alebo ho minula? Nejako je po tom ticho. Alebo je na to este skoro a data sa nestiahli?
Viděl bych to osobně spíše na druhou možnost. Tohle budou muset asi chvíli analyzovat.