Poslední pohled na Solar orbiter ze Země

Vizualizace sondy Solar orbiter.

Když byla evropská sonda Solar orbiter uzavřena do aerodynamického krytu rakety Atlas V, říkalo se, že je to naposledy, kdy ji uvidíme pouhým okem. Byla to pravda, ale pokud si vezmeme na pomoc teleskop, máme ještě jednu možnost. Tým Planetární ochrany Evropské kosmické agentury běžně sleduje potenciálně nebezpečné planetky, které by se mohly se Zemí srazit. Tentokrát se však specialistům podařilo zachytit mnohem vzácnější objekt – sondu Solar orbiter, která opouštěla sféru gravitačního vlivu Země a mířila do meziplanetárního prostoru, kde bude studovat Slunce.

10. února ve 20:15, tedy zhruba 20 hodin po startu Atlasu V se sondou Solar orbiter, se pozemní tým pokusil o snímání pomocí Schmidtova teleskopu ve španělské observatoři Calar Alto. Výsledkem je animovaný gif složený ze 36 snímků s desetisekundovou expozicí, které byly pořízeny během deseti minut. V té době se sonda nacházela zhruba 310 000 kilometrů od Země – mířila k Venuši, u které letos na Vánoce provede první gravitační manévr.

Solar orbiter nasnímaný pozemním teleskopem na vzdálenost 310 000 kilometrů.

Solar orbiter nasnímaný pozemním teleskopem na vzdálenost 310 000 kilometrů.
Zdroj: https://www.esa.int/

Sonda se tedy nacházela zhruba ve vzdálenosti Měsíce a vzhledem ke své malé velikosti byla na obloze skutečně nenápadná – svítila jako hvězdička s magnitudou 19,5. To je pro lepší představu 250 000 × slabší jas, než co dokážeme ještě spatřit pouhým okem. Sondě se podle dosavadních informací daří dobře – fotovoltaické panely jsou rozložené a dodávají sondě potřebnou elektrickou energii.

Přeloženo z:
http://www.esa.int/

Zdroje obrázků:
https://www.esa.int/…/solar_orbiter/20813939-1-eng-GB/Solar_Orbiter.jpg
http://www.esa.int/…/Asteroid_experts_catch_final_glimpse_of_Solar_Orbiter.gif

Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

Prosím čekejte...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

42 komentářů ke článku “Poslední pohled na Solar orbiter ze Země”

  1. Jan Jancura napsal:

    Díky za info. Je fantastické, jak je možné tak malý objekt vyfotografovat na tak velkou vzdálenost.
    Zde je názorně vidět, jaké problémy může astronomie mít s tím velkým plánovaným množstvím komunikačních satelitů.

    • Dušan Majer napsal:

      Spíš to ukazuje, že dříve nebo později by astronomové měli podobný problém s letadly, drony, nebo čímkoliv, co létá po obloze. Jejich dalekohledy jsou tak citlivé, že v podstatě nemá důvod jít cestou ztmavování družic, nebo jejich umisťováním na vyšší oběžné dráhy. Stejně tam ty družice uvidí. Jedinou možností je vývoj vylepšených algoritmů pro zpracování dat, citlivějších senzorů, které umožní kratší expozice se zachováním nízké úrovně šumu a ve finále to vyřeší přesun teleskopů na oběžnou dráhu.

      • milantos napsal:

        Pane Majere, při vší uctě k vašim znalostem z kosmonautiky, tady to je ve vaší odpovědí jen řada nesmyslných a stále opakovaných tvrzení.
        1/ astronomové nemají problém s tím, co létá na obloze a nesvítí – počínaje netopýry a konče drony
        2/ samozřejmě že má význam, aby to , co svítí , svítilo co nejméně a co nejméně rušilo. takže tmavší satelity i vyšší dráha je určitě přínosem
        3/ citlivější senzory nejsou řešením proti svítícím družicím – to by bylo spíše naopak.
        4/ technologie čipů v současná době dosahuje kvantové účinnosti někde na úrovni 75-80% i  v čipech pro amatérskou astronomii. Jen pro porovnání účinnost fotografických emulzí byla někde na 2-3% . Takže jsme s citlivostí prakticky na doraz a nelze se těšit na další zázraky.
        5/ vylepšený algoritmus nedokáže v žádném případě nahradit osvětlený pixel ničím sofistikovanějším, než tím, že mu přidá hodnotu, vygenerovanou zpracováním okolních pixelů. Nikdy ne tím, co tam bylo a bylo nahrazeno satelitem.

        • Tovy napsal:

          Podle flightradaru jsou nad touto oblastí (jako v podobných) jen zřídkavé přelety (horský štít, výška přes 2000m). Stejně tak je fůra velkých observatoří v horských oblastech dále od leteckých tras, znečištěné atmosféry a rušivých vlivů. Civilizace vyhnala astronomy z měst. S družicemi ale při požadavku maximální kvality pozorování moc neudělají.
          Jak se říká – pokrok nezastavíš, ale určité omezení by být mělo. Minimálně na určité zeměpisné oblasti. Stovky tisíc satelitů v budoucnu budou stejný problém jako světelný smog ve městech.

        • Dušan Majer napsal:

          Kamarád mi jednou ukazoval dlouhoexpoziční fotografii, kterou mi zničila sova tím, že v době snímání létala na obloze ve snímané oblasti a kroužila tam. Zcela jednoznačně byla vidět její světelná stopa. Neříkám, že svítila sama, ale evidentně se od ní odráželo světlo například z Měsíce. Tudíž jsem se domníval, že zvíře i dron mohou odrážet světlo a rušit tak pozorování, respektive dlouhoexpoziční snímky.
          Bral jsem to tak, že když čipu bude stačit kratší expozice, tak za tu dobu vznikne kratší čára = algoritmus nebude muset opravovat takovou plochu a tudíž dojde ke ztrátě menšího objemu informací.

      • milantos napsal:

        Já bych se ještě jednou vrátil k tomuto tvrzení :
        …..Jejich dalekohledy jsou tak citlivé, že v podstatě nemá důvod jít cestou ztmavování družic, nebo jejich umisťováním na vyšší oběžné dráhy. Stejně tam ty družice uvidí….

        V tom totiž nemáš vůbec pravdu. Pro satelity na nižší LEO má právě to ztmavení zásadní význam. Satelit slabší než 9. mag nebude zaznamenán (až na opravdu vyjímky) jako stopa a nebude ničemu vadit. Uvědomme si, že na 1 pixel dopadá jeho světlo řádově 1/1000s, takže se nezaznamená. Jasnější už ano.
        To, že lze zachytit satelity do 20.mag je pravda, ale je to cílené focení, speciální technikou snímání a navádění celé aparatury za letícím objektem a to tak, aby na ten zobrazovací pixel dopadalo světlo ne 1/1000s, ale řádově jednotky až desítky sekund, v případě těch slabých potom i minuty. A to celé s tím, že ty snímky budou dále zpracovány skládáním.
        Čím jsou potom dráhy vyšší, zobrazí se díky pomalejšímu pohybu i ty satelity slabší, ale ten přírůstek není nijak dramaticky a hlavně, tam je těch satelitů minimum.
        Jen E.M. se rozhodl, že se zatím nic dál ztmavovat nebude, není na to čas.

        • Dušan Majer napsal:

          Díky za vysvětlení podstaty, spletl jsem se.
          Nebylo to rozhodnutí Elona Muska, to v první řadě. V řadě druhé probíhá vyhodnocování vlivu jedné družice vypuštěné ve várce na začátku ledna – jak z hlediska odrazivosti, tak z hlediska vlivu na systémy družice – třeba zda ji to nadměrně neohřívá. Pokud se ukáže, že ztmavení sníží odrazivost a nebude to mít na systémy špatný vliv, budou tímto povrchem vybaveny všechny další družice. Pokud se ukáže, že to má vady (ať už na jedné či druhé straně), začne SpaceX pracovat na jiném řešení – třeba zkusí zase jinou povrchovou úpravu.
          P.S. Připomínám, že SpaceX k tomu snižování jasnosti nic nezavazuje. Dělá to pouze ze své dobré vůle, ačkoliv by vůbec nemusela.

    • David R. napsal:

      Porovnání s leteckým provozem:
      Denně až 190.000 letů (statistika na flightradar24). Plus rozměry těch letadel… Ale lze namítnout, že letové koridory se vyhýbají významným observatořím. Na oplátku zase lze namítnout, že přelety družic lze přesně předpovídat. Atd.atd.
      Problém nejsou astronomové, ale Kesslerův syndrom. Vykašlal bych se na černý nátěr a staral bych se spíš o to, aby se družice po srážce se šroubkem M4 rychlostí 10 km/s nerozletěla ns 10.000 kousků. Redukce počtu křehkých komponent, nějaký obal na způsob gumové síťky apod.

      • Dušan Majer napsal:

        Na to, aby družice po ukončení služby nezůstávaly na oběžné dráze, se zaměřují jak SpaceX, tak OneWeb.

        • Jan Jancura napsal:

          Nebyl bych takový optimista. Pokud budou satelity na stabilní dráze tak se dají parametry jejich drah vložit do astronomických programů.Po skončení životnosti však bude denně, při předpokládaném max. rozšíření 30000 ks satelitů a průměrné životnosti 5 let, cca každou hodinu jeden satelit přecházet na sestupnou dráhu. Současně jich pak bude sestupovat stovky, tak nevím jak přesně bude možno predikovat tyto dráhy, aby astronomové tyto údaje mohli účelně používat. A co poruchy, kdy budou dráhy nepředvídatelné?
          Nevím zda je pravdivé tvrzení, že pokrok nezastavíš, ale u nás je max. rychlost na dálnicích stanoven na 130 km/hod. i když auta mohou jezdit rychleji. Takže očekávám, že časem k nějakému řešení dojde.

          • David R. napsal:

            Z praxe si můžete velmi snadno odvodit, že trajektorie, i sestupujících družic se rutinně sledují a počítají na několik dnů dopředu, aby se stihly vyhnout funkční družice. A výkon počítačů rozhodně drží krok s počtem družic. Na velmi nízkých drahách dejme tomu pod 200 km už sice predikce ztrácí význam i přesnost, ale tam jich je bezvýznamný počet. U Starlinku je otazník v tom, kolik jich časem umře bez možnosti stažení. Ale doufám že málo – Starlink by tím komplikoval fungování sám sobě.

          • milantos napsal:

            Je dobré, že máme k dipozici i doma programy, do dokáží počítat trajektorie družic on-line.Nevím, co to udělá mému NB i grafice při současném výpočtu 50.000 satelitů. Na druhou stranu bude potřeba každý den stahovat TLE všech satelitů. Ale to je jen technický problém. Ale měl bych otázku : k čemu mi to vše bude ? Budu si hlídat zorné pole a vypínat expozici při průletu každých 5 až 10s nebo co? Mám pocit, že trochu nechápete, co je reálné a co je utopie. Ta celá výpočetní technika mi v podstatě jen oznámí, že je úplná blbost chtít fotit. Což všichni, kdo fotí, ví i bez té supervýpočetní techniky. Výsledek je totiž naprosto stejný, což si při tom množství satelitů asi moc lidí nechce uvědomit.

          • Dušan Majer napsal:

            Všechno se dá řešit. Bylo by vhodné to vít jako podnět k posunutí oboru na novou úroveň a hledání nových, lepších cest, než hledat možnosti, jak omezit novou technologii. Tohle je přirozený rozvoj. Družice zažívají to, co dříve potkalo letadla, vlaky, auta, internet či drony – masivní rozvoj. Ano, pár lidem to třeba zkomplikuje jejich koníčky či práci (upřímně řečeno neexistuje technologie, která by NIKOMU nevadila). Ale vždy je potřeba brát v úvahu, kolika lidem může být ta nová technologie prospěšná. Tady jsou zkrátka astronomové v početní nevýhodě, tudíž je na nich, aby se přizpůsobili a vzali to jako podnět k vývoji nových možností a metod.

          • Jan Jancura napsal:

            Máte pravdu pokud se bude jednat o satelity jedné firmy, ale u více firem a ještě hůře o satelity více států to nebude tak jednoduché. U satelitů ve výslužbě není nikdy jistota, že zareagují tak jak jim přikážeme.
            V souvislosti s tím mi schází informace, jak budou ty satelitní sítě odolné v případech silných slunečních erupcí.

          • Dušan Majer napsal:

            U slunečních erupcí záleží na tom, jak budou silné. Výhodou je, že ty družice na LEO jsou pod ochrannou náručí van Allenových pásů, takže základní erupce přežijí. Samozřejmě silnější erupce zacvičí i s nimi, ale tam záleží na pravděpodobnosti takové události a její síle. Přičemž i zde platí, že čím silnější, tím méně často k ní dochází.

          • Jan Jancura napsal:

            Ještě jednu a poslední pesimistickou připomínku. Nedovedu si totiž představit co se bude na oběžné dráze dít, když stejně rozsáhlé satelitní sítě bude chtít vybudovat Čína, Rusko, Indie a možná i další.

        • Jan Jancura napsal:

          Je docela možné, že to nakonec nejvíce poškodí samu kosmonautiku. Kosmické firmy budou mít dosti velké problémy najít vypouštěcí okna pro rakety, neboť si nebudou jisté zda nedojde ke kolizi se sestupovou dráhou nějakého satelitu (zejména při jejich průletu hustší atmosférou). Satelity s vyšší oběžných drah budou při sestupech potencionálně ohrožovat satelity na nižších drahách (např. i ISS). Ono nelze 100% zajistit, aby se starý satelit, kdykoliv při sestupu, nevymkl z kontroly.

          • Dušan Majer napsal:

            Vidíte to příliš černě. Mezi těmi družicemi budou rozestupy v řádu stovek kilometrů i když jich budou tisíce. Tudíž startující rakety budou mít mezi nimi dostatek místa. A i při sestupu budou družice plně ovladatelné, takže nebudou představovat nebezpečí pro jiné objekty – stále budou schopny manévrování.

      • Tomas Kratochvil napsal:

        Souhlas, já bych si zase přál, aby v případě Starlinku Elon Musk vytáhl na stejnou úroveň svůj „zelený“ přístup k technologiím jako u Tesly, Solaru, Boring apod. Ve vztahu k astronomům již podniká Spacex jisté kroky a je to samozřejmě dobře. Opatření typu černý nátěr samozřejmě smysl má a je nesmysl to popírat, Dušane Majere. Ve vztahu k vesmírnému bordelu je jak se zdá ticho po pěšině, a také v tom vidím do budoucna dost průser, s přihlédnutím na to, v jakém technologickém stavu jsou pokusy o řešení problému. Ideální by bylo zařídit politiku jako při koupi elektrického spotřebiče, kdy částí ceny je poplatek za recyklaci. V případě konstelací nestačí jen deorbitovat vlastní satelity. Za každých x vystřelených Starlinků by se musel vypustit jeden popelářský satelit s několika moduly pro deorbitaci nefunkčního šrotu.
        Jak jsem říkal, popeláře ještě nemáme, no měli by na tom kluci máknout, počty vynášených nákladů budou doslova raketově stoupat. Pokud by vynesení celé konstelace alespoň malou částí přispělo k úklidu orbity, neměl bych se smysluplností celého podniku problém.

        • Dušan Majer napsal:

          Já jsme to spíš myslel tak, že astronomové budou stejně naříkat i kdyby byly Starliky černé, protože jim to stejně nějakou stopu na snímku udělá. A ke zbytku – ono stačí, že ty družice budou mít možnost úhybných manévrů v případě kolize. Velkou budoucnost předvídám použití automatických rozhodovacích systémů na základě umělé neuronové sítě, které budou řídit manévry jendotlivých družic na oběžné dráze.

  2. David R. napsal:

    To s tím černým nátěrem nepsal pan Majer, ale já. Cílem bylo podthnout skutečnost, že Kesslerův syndrom je nesrovnatelně větší problém. Když už někdo chce brblat na Starlinky, zde má k dispozici lepší střelivo.

  3. milantos napsal:

    Já bych se ještě vrátil k tomu původnímu snímku, kvůli kterému vznikl článek.
    Je vám všem doufám jasné, jak bude ten snímek vypadat v době, až budou vypuštěny všechny nejen Starlinky, až tam bude třeba těch 50.000 satelitů?
    Za dobu expozice zde bude přes snímek minimálně 30 souvislých čar , a to nijak tenkých, ale skoro tak silných, jako ty jasné hvězdy.

    • Dušan Majer napsal:

      No právě proto jsou potřeba ty algoritmy. To, že je to dnes problém, přece neznamená, že tomu tak bude i za 5 let. Stačí si uvědomit, jaký pokrok potkal výpočetní techniku v posledních letech.

      • Petr Hajek napsal:

        Řešil by to autonomní teleskop na odvrácené straně měsíce (žádný světelný smog,žádné vlnění atmosféry ,samá optická výhoda a super termální podmínky pro Infra spektrem) a zpracování snímku v počítači v obýváku taky pohodlný.Pak může bejt na leo klidně smetiště , na geo vlastně už je. Berte můj příspěvek s rezervou , jen takovej momentální nápad do nekonečný diskuze o smogu z družic

        • milantos napsal:

          Možná ještě nechápeš, v čem je ten pokrok 🙂 vytvoříme Starlinky i kolem Měsíce, bude to také dobrý kšeft.

          • Dušan Majer napsal:

            Pokud tam bude dostatečný počet zájemců, kteří to využijí, tak se to samozřejmě nabízí.

          • Petr Hajek napsal:

            Až tam bude bydlet aspoň milion lidí s mobilem ve skafandru tak to teprve bude o diskusi ,promiň ale jinak je to výkřik do tmy 🙂

        • Piranha napsal:

          Je zde pár háčků:

          1. Dokopejte „pachatele“ aby na Měsíc zadarmo vynesl vybavení schopné plně nahradit pozemské teleskopy (alespoň ty s full time vědeckým programem). Aby bylo jasno bavíme se o tisících až milionech tun vybavení. Většinu z těch teleskopů máme problém přesunovat dokonce i zde po Zemi, takže vynášet je do vesmíru bude chtít startrekovské technologie. I pouhé senzory („kamery“) mohou vážit jednotky až desítky tun.

          2. Ve skutečnosti Měsíc vůbec není ideální prostředí pro optické teleskopy – kromě atmosféry má Měsíc ty samé nevýhody jako Země (rotace, gravitace, teplotní změny, prach).
          Jedině snad ty infrateleskopy v polárních trvale zastíněných kráterech, ale to je extrémní prostředí kde současná technika bude téměř jistě potřebovat pomocnou ruku kosmonautů)

          Mnohem praktičtější bude poslat teleskopy do bodu L2 (je to už jen 5x dál než Měsíc a nemusíte motoricky brzdit na Měsíci, takže nejspíš ušetříte i palivo).

          Až to někdo nabídne astronomům zadarmo (idálně včetně vhodného servisního BUSu ke kterému by se vždy jen připojil optický-vědecký aparát), tak vědečtí astronomové možná přestanou brblat.

          Amatéři a milovníci noční oblohy budou právem brblat už napořád – představte si že by někdo kvůli hloupému internetu třeba zboural Tádž Mahal, Eifelovku, nebo Pyramidy, nebo Niagarské vodopády… tak asi něco podobného cítí milovníci oblohy při pomyšlení na Starlink (a další)

          • Dušan Majer napsal:

            Já doufám, že je za nějaký čas to brblání přejde. Už mi to začíná připadat trapné. U každého článku o Starlinku či OneWebu čtu stále stejné nářky. Je to stejné, jako kdyby někdo neustále nadával třeba na to, že je zataženo. Prostě je to fakt a ti lidé na tom svými neustále se opakujícími komentáři nic nezmění (naštěstí). Tak ať se s tím smíří, bude to rozhodně lepší než v téměř každé diskusi číst stále ty samé nářky nad tím, že neuvidíme hvězdy. Jednak je to přehnané, protože běžným okem ty družice nebudou prakticky vidět a navíc i kdybychom ty hvězdy opravdu neviděli, tak běžnému člověku (nemluvím o astronomech) to může být jedno, protože pohled na noční oblohu běžnému člověku není k ničemu. Naopak internetové připojení využije široké množství lidí na celém světě.

          • Piranha napsal:

            Omlouvám se za OT. Sám bych s tím nezačal, ale představa laické a občas i odborné veřejnosti ohledně této problematiky je evidentně dost zkreslená (viz. návrh že to celé vyřeší jeden teleskop na odvrácené straně Měsíce). A když to člověk čte opakovaně tak mu to nedá.

            Jedna věc jsou vědecké družice jako je Solar Orbiter (který jsme koneckonců viděli naposled a sbohem). Bavíme se o jednotkách či desítkách přístrojů.

            Něco jiného je čistě komerční konstelace založené na v jádru neefektivním designu (2/3 povrchu jsou oceány – jenom lodě a letadla tu konstelaci fakt nevytíží, většinu datového pásma vykoupí operátoři někde na venkově a ten tvoří zlomek zemského povrchu) takže to musí dohánět „hrubou silou“ = desetitisícovým počtem.
            Starlink a další se nemohou pyšnit ani zachraňováním životů (terminály rozhodně nebudou kapesní ani schopné provozu na baterie a pokrytí není v plánu skutečně globální) ani dálkovou obsluhou kritické infrastruktury – opět z důvodu relativně rozměrných, žravých (a drahých) terminálů.

            Na počasí nadávají všichni astronomové (kteří nemají štěstí pracovat někde v Chilských Andách kde panuje čistá obloha 300+ dní v roce). A všechny zbylé jasné noci musíte ještě téměř dělit dvěma – protože vás ruší Měsíc okolo úplňku. Tím hůř astronomové snáší další omezení jako je světelný smog měst (sahající na desítky kilometrů daleko) a nejnověji megakonstelace komerčních družic na LEO.
            Kde profíci potřebují co nejúplnější NEPŘERUŠENÁ data (sledují změny záření např. hvězdy někdy i po vteřinách). A amatéři zase snímkují velká zorná pole a nemají čas ani finance na nějaké čarování s algoritmy protože už tak trvá zpracování snímků hodiny až desítky hodin (experimentování s algoritmy by z amatérské záliby udělalo full time job).

          • Dušan Majer napsal:

            A to je právě to – díky tomu, že bude Starlink (stejně jako další sítě) pokrývat celý svět, tak mají skutečně ohromný potenciál pro využití technologiemi, které zatím třeba neexistují. Namátkou mohu zmínit bójky pro varování před tsunami, měřící složení vody či atmosféry a v reálném čase odesílající údaje na centrálu. A takových možností je mnohem více.

          • Piranha napsal:

            Skoro se stydím aby to nevypadalo že vás poučuji, ale zkuste si najít satelitní systém Argos. Ten funguje od 70. let a sleduje tisíce vysílačů od obojků pro sledování chráněných zvířat přes oceánské bóje Argo až po automatické meteo stanice na všech kontinentech. Stačí mu na to méně než 10 družic (často dělajících i jinou práci).

            Starlink na tohle ve skutečnosti není vhodný a nebude skutečně globální. Anténa by většinou byla větší a těžší než zbytek přístroje (to se ani nebavím o obojcích pro chudáky zvířata :-D). A na rozdíl od Argosu nedokáže určit polohu pozemského vysílače !

            Marketingové řečičky (navíc u produktu který ještě není spuštěn) se musí vždy dělit deseti.

          • Dušan Majer napsal:

            Já samozřejmě vím, že existují projekty, které něco podobného již dělají, proto jsem taky psal, že je to jen pár základních návrhů, které mají ukázat šířku možných aplikací, aby si lidé nemysleli, že to bude jen na to, aby si černoši v Africe mohli dávat fotky na Facebook. Nemyslel jsem, že to vezmete doslova. Chtěl jsem jen ukázat širší možnosti využití. A jak říkám, při zavádění železnice taky lidi nečekali, že se spolu s tím rozvinou i další obory, které se na to nabalí – ty obory tehdy ani neexistovaly. O tom je rozvoj – Starlink vytvoří technologické podhoubí, ze kterého budou moci profitovat mnohé nové technologie a projekty.

    • racek napsal:

      No, problém se násobí, když k současným dvěma „provozovatelům“ se přidá ještě Čína a Rusko. On tenhle systém totiž značně zpřesňuje a urychluje řízení vojenských dronů v reálném čase, a současně zahltí svým počtem systémy protidružicové a protidronové ochrany. Na ňáký astronómy, co votravují podnikatele a armádu svými teleskopy, totiž … atd. A i dnes nastává pár srážek se smetím či přímo satelitů. No a stačí to zněkolikanásobit a srážky vzniklého smetí navzájem a satelity se budou množit přímo geometricky. Podle mě to je nezodpovědný hazard. Což za pár let poznáme. Já tedy vůbec nejásám.

Zanechte komentář

Chcete-li přidat komentář, musíte se přihlásit.