Kosmotýdeník 383 (13.1. – 19.1.)

Týden utekl jako voda a je tu další Kosmotýdeník, tedy týdenní souhrn událostí, které se staly v kosmonautice. Dnes se v hlavním tématu nebudeme překvapivě věnovat In-Flight Abort testu, ale velmi zajímavé studii NASA a NOAA ohledně dlouhodobého měření teploty. Podíváme se, jak se došlo k tomu, že rok 2019 byl druhý nejteplejší v celé historii vědeckého měření. Nevynecháme však ani další události týdne. Podíváme se do Francouzské Guyany na start Ariane 5, anebo na nácvik nástupů astronautů do Crew Dragonu. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.

Analýzy NASA a NOAA ukazují, že rok 2019 byl druhý nejteplejší rok od začátku měření

Není lepší indikátor stavu věcí, než faktická čísla a data. Když se k nim může přidat ještě opravdu dlouhé relativně konzistentní měření, je pak radost o podobných analýzách psát. Navíc do celého oboru pozorování Země výrazně zasahuje aktuální měření vědeckých environmentálních družic NASA, pozemních stanic i družic NOAA, ale nesmíme zapomínat ani na družice ESA, které svým měřením do celého tématu výrazně zasahují. Díky tomu je možné konstatovat, že obrovské množství dat a záznamů ukazuje, že rok 2019 byl druhý nejteplejší v historii vědeckého měření. Podle nezávislých analýz NASA a NOAA byly průměrné globální teploty druhé nejvyšší od roku 1880. Článek, který tyto analýzy shrnuje a ze kterého čerpáme, se věnuje i zvyšující se průměrné teplotě jednotlivých desetiletí, včetně hledání příčiny, která se zdá být jednoznačná. Alespoň v řeči vědy.

Globální mapa rozdílů naměřených průměrných teplot z roku 2019 v porovnání s údaji z let 1951 - 1980

Globální mapa rozdílů naměřených průměrných teplot z roku 2019 v porovnání s údaji z let 1951 – 1980
Zdroj: https://data.giss.nasa.gov/

Pokud se ptáte, který rok byl ještě teplejší, než zmíněný minulý rok, tak to byl rok 2016, tedy nedávná historie. Pokračoval tak dlouhodobý a konkrétními čísly podložený trend postupného zvyšování globální teploty planety. Podle vědců z Goddardova institutu pro kosmická studia NASA v New Yorku, byl minulý rok teplejší o 0,98 stupně Celsia než dlouhodobé průměry z let 1951 – 1980.

Právě skončené desetiletí je jednoznačně nejteplejší naměřenou dekádou,“ řekl ředitel GISS Gavin Schmidt. „Pokračuje tak trend, kdy každé desetiletí od šedesátých let bylo prokazatelně teplejší než předchozí.“

Od roku 1880 se průměrná globální povrchová průměrná teplota zvýšila o 1,2 stupně Celsia. Pro srovnání je zajímavé si porovnat, že poslední doba ledová měla průměrnou povrchovou teplotu zhruba o 6 stupňů Celsia nižší, než ta, která panovala v předindustriální době. Níže naleznete graf, který ukazuje dlouhodobý vývoj teplotních anomálií od roku 1880 do současnosti. Přestože se v některých letech vyskytují anomálie jdoucí proti trendu, je jasně vidět, že poslední desetiletí se průměrné teploty zvyšují.

Na základě klimatických modelů a statistické analýzy údajů o globální teplotě dospěli vědci k závěru, že tento nárůst je většinou způsoben zvýšenými emisemi oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů produkovaných lidskou činností směrem do atmosféry. „V roce 2015 jsme překročili průměrné globální oteplení o jeden stupeň Celsia a je nepravděpodobné, že bychom toto oteplení dokázali nějak zvrátit zpět. To nám ukazuje, že to, co se děje, je perzistentní, nikoli defekt způsobený jevy krátkodobých změn počasí: víme, že dlouhodobé trendy jsou poháněny rostoucími hladinami skleníkových plynů v atmosféře,“ řekl Schmidt.

Nyní je na místě se ptát, jak přesná jsou taková měření pocházející z tak dlouhého časového horizontu, ve kterém se samozřejmě metody měření teploty proměňovaly. Stejně tak se měnilo i umístění meteorologických stanic a jejich hustota. Výrazně se měření proměnilo i s nástupem družic a pozorování Země z vesmíru. S ohledem na tyto skutečnosti NASA odhaduje, že globální průměrné teploty a z toho vypočítaná chybovost dává výsledky s přesností 0,06 stupně Celsia a zároveň s 95% jistotou ověřitelnosti starších údajů.

Graf vývoje výkyvů teploty z měření z let 1880 - 2019

Graf vývoje teplotních anomálií z měření z let 1880 – 2019
Zdroj: https://www.nasa.gov/

Dynamika pozemského počasí často ovlivňuje regionální teploty, takže ne každý region na Zemi zažil podobné hodnoty oteplování jako průměr. Data NOAA prozradila, že roční průměrná teplota v roce 2019 pro 48 vnitrozemských států Spojených států byla 34. nejteplejší v historii, což se dá klasifikovat jako „teplejší než průměrná teplota“. Nicméně arktický region se od roku 1970 oteploval více než třikrát rychleji než zbytek světa. S tím souvisí, že rostoucí teploty v atmosféře a oceánu přispívají k pokračujícímu úbytku ledovcové hmoty z Grónska a Antarktidy a tím k zvyšování některých extrémních projevů počasí, jako jsou vlny veder, požáry, či intenzivní srážky.

NASA v současnosti využívá data z více než 20 000 meteorologických stanic, které měří teplotu mořské hladiny, vzduchu i pod hladinou a patří mezi ně i data ze stanic na Antarktidě. Tato místní měření jsou analyzována pomocí algoritmu, který bere v úvahu různé rozestupy samotných měřících stanic po celém světě a dopady městských tepelných ostrovů, které by mohly ovlivnit výsledky. Tyto výpočty vedou k zpřesňování naměřených údajů i z let 1951 – 1980, kdy se tento algoritmus nepoužíval.

Naproti tomu vědci z NOAA použili hodně stejných údajů o surové teplotě, ale s jinou interpolací do polárních oblastí, kde mají mnohem méně svých měřících stanic, stejně jako musely některé údaje dopočítávat z regionů, kde nemají dostatek měřících bodů. Jejich analýza pak ukázala na celkové zvýšení globální teploty o 0,95 stupně Celsia nad průměr celého dvacátého století.

Kompletní sadu všech údajů o povrchové teplotě NASA z roku 2019 a také úplnou metodiku použitou pro výpočet teploty a výpis možných nepřesností naleznete na této adrese.

Kosmický přehled týdne:

V pátek úspěšně odstartovala evropská raketa Ariane 5 a vynesla dvě telekomunikační družice. Byl to první start letošního roku pro evropské rakety. Zároveň byla vynesena telekomunikační družice Konect, což je první družice, která vznikla v rámci programu, který má zajistit, že evropské firmy budou zásobovat trh telekomunikačních družic konkurenceschopnými produkty. Podívejte se na několik fotografií z tohoto úspěšného startu.

Start Ariane 5

Start Ariane 5
Zdroj: https://cdn.mos.cms.futurecdn.net/

Start Ariane 5

Start Ariane 5
Zdroj: https://pbs.twimg.com/

V sobotu se chystal ke startu Falcon 9 bez roštových kormidel a přistávacích nohou. Nezvyklá podívaná vznikla kvůli specifickému testu. Byl naplánován takzvaný In-Flight Abort test, který má za úkol prověřit záchranný systém lodi Crew Dragon v těch nejhorších myslitelných podmínkách – za letu ve chvíli nejvyššího dynamického namáhání. Bohužel špatné počasí, vítr a vlny tento test odložily. Nový termín je dnes a šestihodinové okno se otevírá v 14:00 SEČ. Napomeňte sledovat náš Živě a česky komentovaný přenos. Zatím se můžete pokochat snímky, které vznikly, když byla tato netradiční sestava na rampě.

Crew Dragon připravený na In-Flight Abort test

Crew Dragon připravený na In-Flight Abort test
Zdroj: https://pbs.twimg.com/

Horní část rampy 39A a Crew Dragon s maketou druhého stupně

Horní část rampy 39A a Crew Dragon s maketou druhého stupně
Zdroj: https://pbs.twimg.com/

Třikrát použitý první stupeň Falconu 9 připravený pro In-Flight Abort test

Třikrát použitý první stupeň Falconu 9 připravený pro In-Flight Abort test
Zdroj: https://pbs.twimg.com/

Přehled z Kosmonautixu:

V tomto místě již tradičně naleznete přehled všech článků, které vyšly na našem webu v uplynulém týdnu. Vydáváme minimálně dva články o kosmonautice denně, pojďme si je shrnout. Nejdříve jsme se podívali na přípravu velkolepé rakety Delta IV Heavy, která se pomalu chystá ke startu. Celý týden byl pak ve znamení příprav na In-Flight Abort test, který měl podstoupit Crew Dragon. Děly se však i jiné věci, například ve Stennisově středisku přivítali cenný náklad, kterým nebylo nic menšího, než první letový centrální stupeň rakety SLS. V úterý samozřejmě vyšel další díl seriálového opusu Svět nad planetou. Dočkali jsme se také prvního letošního výstupu do volného prostoru z ISS, který jste mohli sledovat živě. I v letošním roce jsme pro vás připravili kompletní roční statistiku všech činností SpaceX v oblíbeném formátu seriálu StatistiX. Objevily se také nové a snad i pozitivní zprávy o vývoji nové ruské kosmické pilotované lodě Orel. Přinesli jsme vám také článek z prostředí malých nosičů a to konkrétně o zrodu rakety Alpha. Živě jste mohli sledovat první evropský start letošního roku, kdy evropská raketa Ariane 5 úspěšně vynesla dvě telekomunikační družice. Podívali jsme se také na to, jak na tom jsou ve své cílové rovince dvě nové soukromé pilotované lodě. Připravili jsme pro vás Živě a česky komentovaný přenos z In-Flight Abort testu Crew Dragonu za letu. Mezitím jsme si také shrnuli jaký rok, má za sebou čínská kosmonautika. V posledním článku tohoto týdne jsme se podívali na zajímavé porovnání velikosti raket společnosti SpaceX.

Snímek týdne:

Na snímku vidíte astronauty Boba Behnkena a Douga Hurleyho, jak kráčí po nástupním rameni pro loď Crew Dragon na rampě 39A na Floridě. 17. ledna totiž proběhla zkouška nástupu do lodi a předstartovní přípravy stejné, jakoby se mělo skutečně startovat. NASA a SpaceX využily skutečnosti, že na rampě stojí Falcon 9 a Crew Dragon připravený na In-Flight Abort test a provedly tento nácvik.

Nácvik nástupu do lodi Crew Dragon

Nácvik nástupu do lodi Crew Dragon
Zdroj: https://www.flickr.com/photos/nasakennedy/

Video týdne:

Společnost Boeing uvolnila moc pěkné video, které ukazuje let prvního letového exempláře lodi Starliner. Ačkoli loď nedorazila k Mezinárodní kosmické stanici, užila si oběžnou dráhu takřka dva dny. Během té doby zaznamenávaly let kamery umístěné uvnitř lodě a právě z těch je složeno toto netradiční video, které pasujeme na video týdne.

Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/
https://data.giss.nasa.gov/
https://spaceflightnow.com/

Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/anomaly.jpg
https://data.giss.nasa.gov/…2019_1951_1980_100__180_90_0__2_/amaps.png
https://pbs.twimg.com/media/EOboM4eW4AA99xv?format=jpg&name=large
https://pbs.twimg.com/media/EOhBvZMXkAMOHPn?format=jpg&name=medium
https://blogs.nasa.gov/,,,/uploads/sites/230/2020/01/IFAT-with-metadata-1024×641.jpg
https://pbs.twimg.com/media/EOhBvZOX0AAEdqQ?format=jpg&name=medium
https://pbs.twimg.com/media/EOhBvZmXkAIIUGC?format=jpg&name=medium
https://cdn.mos.cms.futurecdn.net/GdQ82dEZDudTUK6MvAWiJD.jpg
https://www.flickr.com/photos/nasakennedy/49401254372/in/dateposted/

Kosmotýdeník 383 (13.1. – 19.1.), 5.0 out of 5 based on 6 ratings
Pin It
(Visited 1 925 times, 1 visits today)
Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 5.0/5 (6 votes cast)
(Visited 1 925 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.


8 komentářů ke článku “Kosmotýdeník 383 (13.1. – 19.1.)”

  1. Alois napsal:

    Dovolil bych si doplnit, že na Marsu se konají pokusy o zahloubení krtka InS. Bohužel “soudruzi z NDR asi něco nedomyslili” a v SOLU 407 krtek místo aby se zahloubil opět vylezl na povrch.

    • Ladicha napsal:

      Lámu si hlavu nad tím, proč krtek v nízké gravitaci na Marsu nefunguje a jak by fungoval v beztížném stavu. Plášť krtka zkrátka v řídkém materiálu nic nedrží, ani jeho nízká hmotnost ani žádná opora proti zpětnému pohybu. Konstruktéři si mohli vzít příklad z přírody a opatřit jeho povrch např. šupinami se samosvorným efektem. Nic takového myslím nemá.

  2. Tomas Hrdina napsal:

    Vědci z NASA mě nepřestávají překvapovat. Nyní mluví o globálním oteplování.
    Dříve nás zase strašili malou dobou ledovou (viz https://science.nasa.gov/science-news/science-at-nasa/2004/05mar_arctic/)
    Ale už nějak zapomínají na celkem významný graf publikovaný v roce 2011 popisující pravděpodobnou teplotu vzhledem k maximální teplotě holocénu obsahující data (určitě zkreslenější než ta za posledních 180 let) za posledních cca 5 mil. let (viz https://www.giss.nasa.gov/research/briefs/hansen_15/).
    Vypadá to, že nám momentálně nezbývá nic jiného, než čekat s čím přijde NASA v příštích letech a co bude hitem příštích “klimatovědců”.

    • Lukáš Houška napsal:

      Rád bych vás upozornil, abyste na našem portálu nezesměšňoval vědce a nedával je do uvozovek. Na takto nízkou formu diskuze tu nejsme zvyklí. Nehledě na to, jak úsměvné je, když tak označíte vědce, kteří se tomu věnují celé své kariéry a pracují s nejlepším vybavením na planetě daného oboru. Doporučuji, podívat se, co je NOAA a co má za sebou. To nejsou jen tak nějací rádobyvědci.

      Místo hodnocení odborníků, bych vám raději doporučil orámovat váš komentář jako váš názor, protože je to jen názor založený na článku z roku 2011. Ten tady samozřejmě umístěte, děkujeme, že jste přispěl do diskuze, ale musí být patrné, že jde jen o váš subjektivní názor. 🙂

      V originálním článku i zde, naleznete kompletní metodiku i kompletní sadu dat, ze které závěry zde popsané vychází. Soubor je to slušný, zahrnuje 140 let měření a zejména data z posledních let, postavená na dálkovém průzkumu Země stojí za probrání. Doporučuji. Můžete se dokonce ho pokusit interpretovat. Určitě seženete celý tým našich odborníků, kteří se do toho s vámi pustí.

      • Tomas Hrdina napsal:

        Omlouvám se, že můj komentář vyzněl jako hodnocení odborníků.
        Spíše jsem jím chtěl poukázat na rozpory předních vědců v pohledu na klimatické změny.
        To byl taky důvod proč jsem ke svým osobním názorům přidal snad alespoň trochu relevantní zdroje, na kterých jsou mé „domněnky“ založené.

        Mým záměrem rozhodně nebylo nikoho zesměšnit, ale spíše ukázat i jiná fakta. A především jsem chtěl podpořit kritické myšlení, kterého se v dnešní uspěchané době dostává čímdál méně.

    • Jiny Honza napsal:

      Díky moc za zajímavé odkazy.
      S Vašimi názory na klimatology tak úplně nesouhlasím, ale nemyslím, že byste je svým příspěvkem zesměšňoval.

  3. Ladicha napsal:

    Analýzy NASA a NOAA k oteplování planety jsou nesmírně zajímavé a přínosné. Sice v nich není jednoznačně prokázaná souvislost s výskytem skleníkových plynů v atmosféře, takže budou naši politici dále hlásat svůj názor, že my jako lidstvo za oteplení nemůžeme, ale i tak by se s nimi měli všichni seznámit. Mechanismem eliminace oxidu uhličitého z atmosféry by se lidi měli začít zabývat.

Zanechte komentář

You must be logged in to post a comment.