Myslím, že podstatná část těch, kteří čtou tyto řádky, neměla příležitost Apollo 11 zažít – prostě se narodila až poté, co se člověk poprvé prošel po Měsíci. Přesto se lze s touto misí i dnes velmi, velmi těsně setkat. Přinášíme představení pěti „nej“ míst, kam se lze bez větších potíží dostat – a která mají opravdu úzkou vazbu na let „Jedenáctky“.
1 – Velitelský modul Columbia (aktuálně Seattle, stát Washington, zanedlouho Washington D.C.)
Na počátku byla katedrála techniky o výšce 110,7 m a hmotnosti 2970 t (tedy raketa Saturn V), o osm dní později z ní zůstala jen relativně malá ohořelá kuželovitá sekce – velitelský modul výrobního čísla 107, jinak označovaný jako Columbia (o hledání „toho správného“ jména viz článek Columbia a Eagle aneb jak se také mohly jmenovat lodě mise Apollo 11).
Po přistání do vln Tichého oceánu 24. července 1969 byla Columbia vyzvednuta a dopravena na palubu letadlové lodi USS Hornet. Zde byla z karanténních důvodů zabalena do fólie a plastovým rukávem propojena s karanténou MQF (Mobile Quarantine Facility). Mohli ji tak navštěvovat astronauti Apolla 11 (Armstrong, Collins, Aldrin) plus oba muži, co s nimi v karanténě byli (lékař Bill Carpentier a technik John Hirasaki). V té době také Michael Collins na jeden z řídicích panelů napsal (či spíše perem vyškrábal) poděkování: „Spacecraft 107 alias Apollo 11 alias „Columbia“. The Best Ship to Come Down the Line. God Bless Her. Michael Collins, CMP“ – „Loď 107 alias Apollo 11 alias „Columbia“. Nejlepší loď, jaká sjela z [výrobní] linky. Bůh jí žehnej. Michael Collins, pilot velitelského modulu“.
Loď putovala společně s astronauty do karantény v objektu LRL (Lunar Receiving Laboratory). Po jejím skončení byla převezena k výrobci – firmě North American Aviation do Downey (Kalifornie). Následně absolvovala obří okružní jízdu „Z vesmíru ke kořenům Ameriky“ (viz Život po Měsíci aneb co následovalo – https://www.kosmonautix.cz/2019/07/tyden-s-jedenactkou-11-zivot-po-mesici-aneb-co-nasledovalo/), aby v roce 1976 skončila ve vstupní hale Národního muzea letectví a kosmonautiky (Washington D.C.). V roce 2017 prošla rekonstrukcí a po desítkách let se vydala na cesty: postupně navštívila Houston, Saint Louis, Pittsburgh a nyní je v Seattle. Zde zůstane až (už jen…) do 2. září 2019. Pak se vrátí do Národního muzea letectví a kosmonautiky.
2 – Mobilní karanténa (Steven F. Udvar-Hazy Center, Virginia)
Byly vyrobené celkem čtyři: mobilní karantény MQF. Čistě teoreticky byly připraveny pro mise Apollo 11 až 14, ale ve skutečnosti je bylo možné používat opakovaně – a navíc byly po každém lunárním přistání nachystány na palubě letadlové lodi karantény hned dvě. To kdyby se s jednou vyskytly problémy (nebo bylo třeba izolovat více osob…).
„Mobilní karanténa“ byla upraveným sériově vyráběným autokaravanem firmy Airstream z Jacksonu (Ohio) o délce 9,8 m. Ten neměl kola a byl umístěný na speciální o metr delší přepravní paletě. Úpravy karavanu provedla už v roce 1968 firma MelPar v rámci kontraktu s NASA (čtyři kusy za 250 tisíc USD). Bližší informace viz článek Kterak jsme se (ne)chránili před vetřelci z Měsíce aneb přijde zkáza planety Země z hlubin oceánu?
Pro Apollo 11 byla využita karanténa výrobního čísla MQF003, kterou jako historický artefakt převzala Smithsonian Institution. Původně byla vystavována v U.S. Space and Rocket Center při The George C. Marshall Space Flight Center NASA (Alabama), nyní se nachází v Steven F. Udvar-Hazy Center (Virginie). Mimochodem, hned vedle ní je k vidění jedna z cvičných verzí návratového modulu lodi Apollo označovaná jako BP-1102A: sloužila k nácviku přistání posádek na vodu v programech Apollo a Skylab, dokonce se na ní připravovali i sovětští kosmonauti z programu Apollo-Sojuz. Na modulu je původní nafukovací límec a nafukovací balóny použité při přistání Apolla 11.
3 – Přístupové rameno 9 a „bílá místnost“ (Kennedyho kosmické středisko, Florida)
Dlouhé roky bylo legendární přístupové rameno číslo 9 alias 320 (podle umístění ve výšce 320 stop) z obslužné věže LUT-1 uloženo v neméně legendární „Zahradě raket“ návštěvnického centra Kennedyho kosmického střediska. Zájemci si mohli projít tuto „nejnebezpečnější část cesty na Měsíc“ (jak ji označil Neil Armstrong) – ovšem v příjemné výšce několika desítek centimetrů nad Zemí. V lednu 2017 byla část ramene přenesena do prvního patra „největšího kosmického obchodu na světě“ (prodejní plocha 1428 metrů čtverečních), který se nachází hned vedle Zahrady raket. Zde už není vystavena rozmarům počasí a každý se po ní může projít sem a tam. Jen škoda, že „bílá místnost“ (White Room) s maketou lodi Apollo byla uložena do depozitáře pro „pozdější využití“. („Rychle to skartujte!“ – „Doporučil bych archivovat, to je jistější.“, Jistě, pane ministře).
V expozici „Ad Astra Per Aspera“ věnované Apollu 1 je i další část přístupového ramena 9 a „bílá místnost“. Tato je ovšem pro výstavní účel vyrobenou (navíc v nepřesném měřítku) kopií, nejde o původní hardware z programu Apollo.
4 – Řídicí středisko (Houston, Texas)
Uprostřed bažin, rafinérií, v oblasti často sužované hurikány, daleko od průmyslových oblastí i od kosmodromů. Tak v takovýchto podmínkách začalo v šedesátých letech vyrůstat Manned Spacecraft Center (MSC, Středisko pilotovaných lodí) v Houstonu. „Nedokážete si představit méně vhodné místo,“ trpce poznamenal už tehdy jeden z astronautů.
Přesto středisko MOCR-2 (Mission Operations Control Room) ve třetím patře budovy 30 vešlo do historie svým volacím znakem „Houston“ („Houstone, zde základna Tranquillity“, „Houstone, měli jsme problém“ apod.). Postupně odtud bylo řízeno devět misí programu Gemini, všechny lunární lety Apollo a 21 výprav raketoplánů. V uplynulých letech prošlo rozsáhlou rekonstrukcí: z konfigurace používané v programu raketoplánů bylo vráceno do historické podoby, konkrétně do doby mise Apollo 15. V rámci rekonstrukce byl sterilní hardware co nejvěrněji doplněný o osobní věci: manuály, propisky, šálky, popelníky… Rekonstruované středisko bylo návštěvníkům znovuotevřeno na konci letošního června.
5 – Muzeum Neila Armstronga, Wapakoneta (Ohio)
Wapakoneta je velmi malé (nemá ani deset tisíc stálých obyvatel) městečko v Ohiu, odkud je všude daleko. Přesto se nesmazatelně zapsalo do historie lidstva, neboť se zde narodil první člověk, který stanul na Měsíci – Neil Armstrong. Přestože se rodina Armstrongů do Neilových patnáctých narozenin dvacetkrát (!) přestěhovala (otec byl auditor ve státních službách a stěhoval se za prací), první člověk na Měsíci má pochopitelně jen jedno rodné město.
Není se tak čemu divit, že právě zde bylo 20. července 1972, tedy v den třetího výročí lunárního přistání Apolla 11, otevřeno „Armstrong Air & Space Museum“. Je umístěno ve stylové budově, která připomíná futuristickou lunární základnu. Na volné ploše je pak coby upoutávka vystavený letoun F-5D Skylancer (jeden ze čtyř vyrobených exemplářů a jediný dochovaný), na kterém Neil Armstrong osobně coby zkušební pilot létal (od září 1960 do září 1962 v rámci testů pro projekt Dyna Soar). O kus dál je umístěna dvojice maket lodí Gemini a Apollo (v nich „první muž“ absolvoval své kosmické mise) ve skutečné velikosti. Do Gemini dokonce může zvídavý návštěvník usednout, u Apolla získá jen představu o vnějších proporcích.
Vlastní expozice muzea začíná dětstvím Neila Armstronga, které prezentují malby jeho rodného domu (už neexistuje) nebo malého chlapce na místním letišti Port Koneta (také už neexistuje). A také drobné předměty z dětství – včetně skautského šátku, který Armstrong coby desetiletý v roce 1940 podepsal. Mnoho podpisů mladšího Armstronga asi existovat nebude…
Následuje expozice Armstrongových pilotních let a konečně dva největší exponáty muzea. Jednak letoun Aeronca Champion (na něm se učil létat) a jednak původní kosmická loď Gemini 8, ve které Neil Armstrong absolvoval svůj první let do vesmíru (16. – 17. března 1966). Následuje sekce s informacemi o programu Apollo, která obsahuje drobné přístroje z kabin nebo třeba kompletní opravářskou sadu nástrojů a materiálu, s níž létaly posádky v rámci tohoto programu. Samostatná vitrína je věnovaná kosmickým hygienickým potřebám: od pytlíku na fekálie přes palubní toaletu až po mýdlo či utěrku.
Autentické artefakty pak připomínají historickou misi Apollo 11: jedná se o vlajku, kterou s sebou kosmická loď nesla, a lunární kámen získaný při této misi. Pak je tu velká prosklená skříň s medailemi, řády, klíči od měst a drobnými upomínkovými předměty z celého světa, které Armstrong dostal během svého poletového turné. Jedním z nich byl i 12,7 cm vysoký lunární modul z ryzího zlata. Minulý čas je přitom namístě: zlatý model někdo v listopadu 2017 z muzea ukradl.
V Kalifornské Yorbe Linda, v Nixonově prezidentské knihovně je k vidění telefon, ze kterého mluvil s astronauty na Měsíci, pak je tam vystavena Medal of Freedom ze slavnostního oběda Nixona s celou posádkou po návratu, všichni tři astronauté ji dostali na tomhle obědě, tahle je údajně Collinsova 🙂
Pak je tam tlakový oblek z X-15 ( ale není Amstrongův) a Aldrinova tužková svítilna z Apollo 11 .
Zbytek výstavky jsou modely přistávací nohy a Amstronga , model karantény a k vidění je i informace, že Nixon je jediný prezident, který má plaketu se jménem na Měsíci a prezident, za kterého přistáli lidé 5 měsíci.
Ještě tam jsou kleště, kterými astronauté sbírali vzorky z měsíce, aby se nemuseli shýbat
No a před muzeem je chodníček s otisky Aldrinových měsíčních bot, které tam udělal osobně při 30 výročí letu, ale s replikou bot 🙂 je u toho takový pěkný nápis :
He walked here in peace for all mankind, July 1999, 30th anniversary of the Apollo 11 moon landing.
( Prošel se zde v míru pro celé lidstvo , v červenci 1990 při 30 výročí přistání Apolla 11 na měsíci) 🙂 🙂
Akorát mám dojem, že ta vnitřní výstava není na vždy a končí někdy příští rok…
kde hledat ?
18001 Yorba Linda Blvd, Yorba Linda, CA 92886, Spojené státy americké
Zní to dost zajímavě. Jen se zeptám, nemělo tam být 1999, místo 1990?
Jinak autorovi děkuju, zajímavé detaily. A vůbec celý ten nápad dedikovat prázdninové TOP 5 projektu Apollo a ještě líp, přímo Apollu 11 byl moc dobrý. Povedená volba. Ikdyž mě napadá, že rok 1969 v rámci kosmonautiky je jeden z nejvýznačnějších vůbec, tedy kromě roků 1957 a 1961.
Díky autorovi za článek, díky redakci za nápad.
jo 1999 v překladu jsem se uklepl, tlustý prsty, originál nápisu je naštěstí dobře 🙂
S těmi „nejvýznačnějšími“ roky bych byl opatrný. Pro mě je třeba nejvýznačnějším rok 1981, první let raketoplánu Columbia. To byla prostě neskutečná pecka. Dnes se můžeme dohadovat o bezpečnosti a ceně. Ovšem pro mě je to jednička. A i ta cena byla vlastně proti tomu Apollu úplně v pohodě.
Však to bylo také na výročí 🙂
Nejvýznamější bývá obvykle ten první. A to je už 62 let. Zažil jsem ho. A slyšel to pípání.
nerozporuji, jen říkám, že raketoplán prvně letěl na výročí Jurije Gagarina 🙂
Možná mně to nebudete věřit, ale na 12. dubna 1981 si pamatuju velmi dobře. Vrylo se to prostě do paměti. Byl jsem malý kluk, ale dodnes vím, co jsem ten den dělal 🙂
Start Columbie jsme viděli (nevím, jestli to byl záznam nebo přímý přenos – spíš to první) na západoněmecké televizi, která u nás šla tehdy velmi dobře přijímat. A potom to šlo i na ČST v Televizních novinách.
Raketoplány jsou taky taková moje láska. Ale program Apollo neméně…
Bylo to za totáče, ale asi jsem měl na základní škole nějak osvícené učitele, protože v těchto věcech nijak nerozlišovali, co je „sovětské“ a co americké – prostě nám říkali, co se povedlo. O přistání na Měsíci jsem jednou přednášel referát před celou třídou a ředitel školy (kupodivu komunista 🙂 ) mně ješte opravoval anglickou výslovnost jmen astronautů apod. Možná to bylo tou blízkostí hranic s kapitalistickou cizinou… Jo, tehdy jsme k Německu vzhlíželi…teď už mně to jde čím dál hůře…
Takze ikdyz se bude slavit vyroci letopoctu konciciho jednickou, tak se v tom svezou oba, naprosty souhlas.