Stalo se milou tradicí, že každý pilotovaný start k ISS doprovází náš článek, ve kterém se seznámíme s posádkou. V případě Sojuzu MS-13 sice článek vychází později, ale tradice zůstává zachována. Osobně si myslím, že podobné články mají dvojí význam – jednak díky nim máme možnost lépe poznat astronauty, pochopit, co formovalo jejich životní osudy a také můžeme vidět, kolik práce je to stálo – třeba jen při pohledu na množství vystudovaných škol se leckomu zatají dech. Astronauti jsou zkrátka a dobře špičkoví odborníci a to samé platí i o trojici, která přiletěla v Sojuzu MS-13. Zároveň může tato posádka sloužit jako učebnicová ukázka mezinárodnosti ISS – tvoří ji totiž zástupci hned tří států – velitel lodi je z Ruska, první palubní inženýr z Itálie, druhý z USA.

Alexandr Alexandrovič Skvorcov (velitel kosmické lodi) – 53 let
Jeho rodiče – Alexandr Alexandrovič Skvorcov a Nina Ivanovna Skvorcová – žili v moskevské oblasti ve městě Šelkovo, kam se narodil i malý Alexandr. Za významný rok v jeho životě můžeme považovat rok 1987. Tehdy totiž dokončil studia na stavropolské škole vojenských pilotů a navigátorů. Důležité je, že už během studia sloužil na místním letišti Špakovskoje. Díky dobrým studijním výsledkům odcházel s kvalifikací pilot-inženýr. Jeho život byl silně spojen s letadly. V nich létal nejen během studia, ale i mimo něj. Nalétal více než 1000 hodin na strojích L-39, MiG-23 a Su-27. A nevedl si vůbec špatně, o čemž svědčí i fakt, že nelétal pouze jako hlavní pilot, ale velel dokonce i několika formacím. Jeho perfektní výsledky neušly kolegům a nadřízeným, takže se brzy vypracoval na pilota první třídy s rozšířeným výcvikem. To znamená, že kromě skvělé pilotáže pro něj nepředstavují problém ani další specializované pokročilé výzvy, jako je třeba potápění, nebo instruktáž paraglidingu.

Získal také diplom i z vojenské akademie, ale ani to mu nestačilo a tak si své vzdělání začal rozšiřovat na Ruské akademii veřejných služeb, kde se pustil do studia práv. Během studia měl celkově mnoho aktivit, mezi kterými však vyčnívá přihláška do kosmonautického výcviku. 28. července 1997 mu Státní meziresortní komise po analýze lékařských testů dala doporučení k zařazení do oddílu kosmonautů CPK, jehož členem se stal o necelý měsíc později, hned jak dokončil akademii a začala jeho dvouletá příprava.

V srpnu 2007 přišla první nominace do záložní posádky – konkrétně do 21. dlouhodobé expedice. O 11 měsíců později se dočkal letové nominace do 24. expedice, což Roskosmos potvrdil v září téhož roku. Kvůli změnám v systému fungování ISS byl v dubnu 2009 přeřazen do Expedice 23 a následně Expedice 24. Na svou první kosmickou misi vyrazil 2. dubna 2010 v Sojuzu TMA-18 společně s Michailem Kornijenkem a Tracy Caldwell. Na stanici tato trojice strávila půl roku a k návratu do kazašské stepi došlo 25. září 2010.

V létě následujícího roku přišla nominace do záložní posádky pro Expedice 37 a 38, s čímž souvisela i letová nominace do Expedic 38 a 39, z čehož byly nakonec Expedice 39 a 40. Tady už žádné úpravy nenastaly a 25. března 2014 usedl do Sojuzu TMA-12M jakožto velitel. Společně s ním letěli také Oleg Artěmjev a Steven Swanson. Měli sice využít rychlého letového profilu, ale kvůli závadě na orientačním systému lodi přešli na klasický dvoudenní profil. Spojení s ISS proběhlo bez problémů, stejně jako následný půlroční pobyt. Během něj Alexandr Skvorcov vykonal dva výstupy do volného prostoru s celkovou délkou 12 hodin a 34 minut.

Nyní tedy zažívá svou třetí kosmickou misi. Na Zemi na něj čeká jeho manželka, Jelena Gregorijevna Skvorcová a dcera Anna Alexandrovna, která se narodila v roce 1990. Mezi jeho koníčky patří třeba fotbal, badminton, turistika, ale i rybolov, lovectví a potápění. Pokud byste ho chtěli něčím skutečně hodně potěšit, připravte pro něj opravdu velmi pálivé jídlo. Sám si totiž připravuje hodně pálivé chilli omáčky a při svém prvním pobytu na stanici všechny docela překvapil, když si udělal a snědl sendvič s ostrým japonským křenem wasabi.

Luca Parmitano (palubní inženýr 1) – 42 let
Sociální sítě: 

Rodák ze Sicíle, konkrétně z města Paternó se zamiloval do letadel a těm vojenským zasvětil svůj život. Rozhodl se totiž pro kariéru vojenského pilota, ale cesta, kterou prošel, se jako přímá označit nedá. Roku 1995 absolvoval Vědecké lyceum Galilea Galilei ve městě Catania a záhy přestoupil na Univerzitu Fridricha II. v Neapoli, kde získal titul bakalář politických věd. Pokud si myslíte, že takový výčet studijních úspěchů už stačí, mýlíte se. Jeho zájem o studium neopadl. Luca vstoupil do armády a začal studovat Vojenskou leteckou akademii ve městě Pozzuoli, kterou dokončil v roce 2000. V dalším roce zamířil na výcvik do USA, kde sloužil v rámci společného projektu Euro-NATO na Sheppardově letecké základně. Mezi roky 2001 a 2009 létal jakožto pilot italského vojenského letectva, ve kterém získal hodnost majora. Jeho specializací byly bitevní letouny AMX – právě na nich nalétal polovinu z celkových dvou tisíc hodin ve vzduchu. Zbývající polovinu pak tvořily lety na více než 40 typech letadel a vrtulníků. Za služby v armádě dostal Stříbrnou leteckou medaili za statečnost.

V roce 2008 se přihlásil do čtvrtého náboru evropských astronautů. Někteří to musí zkoušet víckrát, ale Luca uspěl hned na první pokus – 20. května 2009 se dočkal zařazení do oddílu astronautů. A ani tady se s ničím moc nepáral – už 22. listopadu 2010 úspěšně zakončil základní výcvik v astronautickém středisku v Kolíně nad Rýnem. Rozjetý rychlík se nezastavil ani v dalších měsících – ještě tentýž rok, v prosinci, byl zařazen do posádky Sojuzu TMA-09M. Jeho nominaci posvětila v únoru 2011 i NASA, takže cestě do vesmíru už nestálo nic v cestě.

Luca Parmitano odstartoval 28. května 2013 na svou první kosmickou misi v Sojuzu TMA-09M, kde spolu s ním letěli Fjodor Jurčichin a Karen Nyberg. Mimochodem na Parmitanovi s Jurčichinem můžeme krásně demonstrovat, jaké rozdíly jsou v čekacích dobách na první let do vesmíru. Zatímco Fjodor Jurčichin si počkal od podání přihlášky do prvního kosmického letu celých 16 let, Luca Parmitano to samé stihl za 5 roků. Z celého výběru astronautů z roku 2009 se navíc dostal do kosmu jako první. Jeho pobyt na ISS (Mise dostala jméno Volare. To v překladu znamená létat, což je pro pobyt na ISS stylové. Je to ale také odkaz na známou skladbu Domenica Modugna) trval půl roku a Luca Parmitano při něm vykonal dva výstupy do volného prostoru s celkovou délkou 7 hodin a 39 minut. Při prvním se stal vůbec prvním Italem, který provedl výstup do volného prostoru, ale většina lidí si bude spíše pamatovat jeho druhý výstup. Ten se totiž vinou technické závady zvrtnul a astronautovi šlo bez přehánění o život, když se mu začala v helmě hromadit voda. Nepříjemná zkušenost naštěstí neměla žádné tragické následky a Parmitano se mohl podle plánu 11. listopadu 2013 vrátit na Zemi.

Jeho současná mise nese název Beyond, což můžeme přeložit jako „za“. V soukromém životě je Luca Parmitano ženatý s Kathy Dillow – mají spolu dvě dcery. Aktivně se věnuje potápění s dýchacími přístroji a má rád i další adrenalinové zážitky – třeba snowboarding nebo skoky padákem. Ve formě se udržuje posilováním a plaváním. Naopak nejraději relaxuje u knihy, nebo poslouchá hudbu.

Andrew Richard „Drew“ Morgan (palubní inženýr 2) – 43 let
Rodák  z města New Castle v Pensylvánii také spojil svůj život s armádou, ve které získal hodnost plukovníka. Jeho cesta vedla přes studium na Armádní akademii Spojených států ve West Point, ale studoval i na Uniformed Services University of the Health Sciences v marylandském městě Behesda. Na ní získal jen tak mimochodem doktorát z medicíny. Spojení armády a lékařství využil i ve své praxi, kdy sloužil jako pohotovostní lékař a letecký chirurg v komunitě speciálních operací armády. Aby toho nebylo málo, doplnil si vzdělání na Virginia Commonwealth University v Halifaxu, stát Virginia, kde se věnoval sportovní medicíně.

Do oddílu amerických astronautů byl přijat v roce 2013 – jeho parťáky tedy byla třeba Anne McClain, která už na ISS pobývala, ale i Christina Koch nebo Nick Hague, se kterými se na stanici po svém příletu potkal.

Astronauti Skvorcov, Parmitano a Morgan se po příletu stali součástí jubilejní 60. dlouhodobé expedice na ISS. Pokud se situace nezmění, bude další harmonogram oproti tradičnímu průběhu trochu odlišný. Na 25. září je plánován start kosmické lodi Sojuz MS-15, která na ISS dopraví tříčlennou posádku ve složení Oleg Skripočka, Jessica Meir (mimochodem také z výběru roku 2013) a Hazza Al Mansouri. Zatímco Rus a Američanka zůstanou na ISS půl roku, jejich kolega ze Spojených arabských emirátů stráví na stanici jen zhruba dva týdny, během kterých bude na ISS celkem devět lidí. Na 12. října je plánován odlet Sojuzu MS-12, ve kterém se na Zemi vrátí Alexej Ovčinin, Nick Hague a Hazza Al Mansouri. Christina Koch, která v Sojuzu MS-12 přiletěla, si svou kosmickou misi prodlouží.

Odletem Sojuzu MS-12 začne na ISS oficiálně 61. dlouhodobá expedice, jejímž velitelem se stane Luca Parmitano. Složení posádek dalších expedic hodně záleží na tom, jak rychle se podaří dostat do provozu americké lodě Crew Dragon a Starliner. Jisté však je, že Sojuz MS-13 by se měl na zemi vrátit ještě letos. Do jeho křesel usedne Alexander Skvorcov, Luca Parmitano a Christina Koch, která tak ukončí svůj prodloužený pobyt. Andrew Morgan, který v této lodi přiletěl, si svůj pobyt na ISS prodlouží také.

Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/
https://cs.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/
https://cs.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/

Zdroje obrázků:
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c7/Soyuz-MS-13-Mission-Patch.png
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/27/Alexander_Skvortsov_cropped.jpg
https://upload.wikimedia.org/…/STS-131_ISS-23_Alexander_Skvortsov_uses_COLBERT.jpg
https://pbs.twimg.com/media/BxM-aWGIQAAbICI.jpg:large
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d8/Luca_Parmitano_EMU.jpg
https://farm8.staticflickr.com/7451/8977589651_72ae842d85_c.jpg
https://fbcdn-sphotos-b-a.akamaihd.net/…/884424_10151656180665667_1684006943_o.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/ac/Andrew_R._Morgan_official_portrait.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/5c/Expedition_60_crew_portrait.jpg