Sada nejdůležitějších vědeckých přístrojů vyvinutých pro rover Rosalind Franklin v rámci mise ExoMars prošla minulý měsíc zkouškami, které měly prověřit jejich kompatibilitu s podmínkami na Marsu. Letový exemplář dílu ALD (Analytical Laboratory Drawer) absolvoval termální a vakuové zkoušky v italském Turíně, konkrétně v areálu firmy Thales Alenia Space. Vozítko, které se má příští rok vydat k Marsu, bude první expedicí v historii, která prozkoumá Mars nejen na povrchu, ale hezky do hloubky. Nemluvíme přitom o průzkumu nitra Marsu, jaký dělá lander InSight. Rover Rosalind Franklin bude disponovat skládacím vrtákem o výsledné délce dva metry, jehož prostřednictvím odebere vzorky z hlubokých podpovrchových vrstev nezasažených spalující radiací. Analýza těchto vzorků se pak zaměří na hledání stop dávného, případně i současného života.
Zdroj: http://www.esa.int
O analýzu vzorků se bude starat miniaturní laboratoř uložená v těle vozítka a její výsledky se budou společně se snímky z kamer posílat na Zemi natěšené vědecké komunitě. Systém ALD byl navržen specialisty firmy Thales Alenia Space z Turína a nese čtveřici komplexních mechanismů, jejichž autorem je mnichovská firma OHB. Tyto mechanismy mají za úkol zpracovat vzorky pro trojici vědeckých přístrojů. Speciální systém řídící elektroniku a termální podmínky se bude starat o to, aby všechny systémy pracovaly při požadované teplotě při snaze o zachování potenciálních stop organických molekul.
Zmíněné vědecké přístroje budou provádět podrobnou analýzu složení vzorků odebraných vrtákem. Než se však vzorek dostane z vrtáku k přístrojům, bude muset být nadrcen na příslušnou jemnost. Tento prášek pak bude přesunut buďto do opakovaně naplnitelné misky, nebo do pícky, aby bylo možné provést analýzu.
Zatím jsme pořád mluvili o tom, že na ALD budou vědecké přístroje, které budou hledat stopy života na Marsu, ale neřekli jsme jaké přístroje to jsou. Prvním z nich je MicrOmega, který s pomocí světla ve viditelné a infračervené části spektra charakterizuje minerály ve vzorku. Druhým je Ramanův spektrometr, který použije laser k určení mineralogického složení. Třetím je MOMA (Mars Organics Molecule Analyser) se dvěma subsystémy – laserovým desorpčním hmotnostním spektrometrem a plynovým chromatografem. Vědecky nejzajímavější vzorky budou poslány do pícek přístroje MOMA. Na ALD bychom našli 31 pícek, ve kterých mohou být vzorky zahřáty a vytvořené plyny jsou pak analyzovány technikami plynné chromatografie, aby bylo možné objevit stopy organických molekul.
Zdroj: http://www.esa.int
Tyto přístroje musí fungovat bez sebemenší chybičky a navíc v prostředí, které je na hony vzdálené od sterilní čistoty a stabilních podmínek pozemských laboratoří. Noční teploty mohou spadnout k – 120 °C a v útrobách vozítka bude jen o 60 stupňů tepleji. „ALD fungovala správě a máme dobré výsledky od mechanismů i přístrojů během jejich provozu,“ říká Frédéric Didot, systémový inženýr systému ALD z Evropské kosmické agentury a dodává: „Testy simulující marsovské prostředí proběhly včas podle harmonogramu díky úsilí mnoha průmylsových partnerů a týmů spravujících jednotlivé přístroje tohoto úžasného projektu.“
Projekt ExoMars 2020 tak pomalu míří vstříc posledními roku na Zemi. Přistávací plošina byla v březnu doručena od hlavního výrobce, Lavočkinovy konstrukční kanceláře do Turína. Letový exemplář ALD podstoupil cestu do Velké Británie do sídla firmy Airbus ve Stevenage, kde dojde k jeho integraci do samotného vozítka. „Přípravy mise ExoMars 2020 probíhají dle poslední aktualizace harmonogramu a měl by se stihnout start v plánovaném okně,“ přidává na závěr potěšující informaci Michal Václavík z České kosmické kanceláře.
Zdroje informací:
http://www.esa.int/
Zdroje obrázků:
http://www.esa.int/…/ExoMars_Analytical_Laboratory_Drawer.jpg
http://www.esa.int/…/Moving_the_ExoMars_Analytical_Laboratory_Drawer.jpg
http://www.esa.int/…/ExoMars_rover_front_view_annotated.jpg
Neda se na Marsu hledat nĕco zajimavějšiho než je život?
Myslíš niečo, čo by neskôr ekonomicky potiahlo ďalšie výpravy na Mars?
Vzácne materiály / špecifické podmienky pre vyrobu niečoho?
Pre toto tisícročie na Marse nenájdeme nič ekonomicky využiteľné !
🙂
Tohle tisíciletí sotva začalo. Nevíme ani, co bude za padesát let. Proto mi podobná prohlášení přijdou velmi vtipná. Bylo by zajímavé zjistit názory lidí z roku 999, jak si představovali 20. století. Absolutně vám uniká, o jak ohromný časový úsek se jedná.
Upřímně řečeno si nedokážu představit zajímavější nebo důležitější objev.
na druhou stranu by to nalezení života vystavilo okamžitou stopku nerobotickému a vzorkově-návratovému průzkumu a vysoce pravděpodobně i té malé možnosti nalezení “ Nového domova“, tedy přítomnosti lidstva na Marsu.
Ale dovedu si představit, že ještě zajímavější věcí než nález nerozumného života by bylo nalezení života rozumného nebo nalezení „konečné odpovědi na naše otázky“, proč jsme, proč jsme tu tak sami, proč se neozývají atd 🙂 nebo nepopiratelného důkazu existence boha, boha stvořitele.
Špatné by nebylo najít něco jak přestupní stanici ať už Clarkovu bránu nebo Pohlovu Gateway.
Hodně zajímavé by bylo najít loď Járy Cimrmana 🙂
Doprava vzorků na Zemi by tím ohrožena nebyla. Už teď se všechny ochranné prostředky plánují na možnost, že bychom nějaký život přivezli.
nevěřím tomu, riziko je příliš vysoké…
Už nyní se počítá s tím, že vzorky dopravené z Marsu by měly ještě vyšší úroveň ochrany, než jaká panuje v laboratořích pro práci se smrtícími viry jako je ebola.
tomu rozumím, ale vyšší stupeň se týká jen samotné ochrany před virem Ebola, ty laboratoře nejsou prakticky nijak chráněny proti přírodní katastrofě, šílenství nebo terorismu.
Nevěřím že v době, kdy se lidstvo místně už ocitlo ve stavu nouze kvůli CO2 a věrozvěsti katastrof všeho druhu křepčí na troskách zdravého rozumu, by se proti dopravě případného ohrožení všech žijících druhů nezvedla doslova bouře.
Jediné co si dovedu představit je izolovaná laboratoř na jiném tělesu než je země, bez možnosti návratu obsluhy…
Připravují se samozřejmě opatření, která půjdou ještě nad běžnou ochranu těchto laboratoří. U nich jde jen o to, že nechceme, aby jejich obsah kontaminoval okolí. U vzorků z Marsu je potřeba zajistit i ochranu z druhého směru, tedy aby okolí nekontaminovalo náš vzorek. Takže nebojte, těch opatření tam bude dost.
od Sverdlovského „incidentu“ s antraxem (druhého dubna 1979) nemám ve schopnosti lidstva pracovat s biologickým materiálem valnou důvěru…
Od té doby se samozřejmě spousta věcí změnila. To je jako kdybyste porovnával tehdejší automobil s dnešním. taky má systémy, o kterých se tehdejším motoristům nezdálo. A takový rozvoj zaznamenalo vše.
tam to zjevně byl lidský faktor a lidé jsou pořád stejní 🙁
Rozumím tomu, že se použijí všechny současné ochranné prostředky, sterilizační postupy jsou známé, ale… bavíme se o možném životě na bílkovinné báze, s oxidačním cyklem. Potenciální neznámé formy života můžou fungovat i na jiné biochemickém principu, než náš, třeba silikátovém – nebo jakýmkoliv jiném. Pak můžou být naše ochranné prostředky jasně k ničemu. Jestli si náš Vesmír vyzkoušel naší formu života a je zřejmé, že je funkční, může si zkoušet všechno možné, času má na to habaděj a prostoru a energie také.
Ochranné prostředky s tím počítají – zjednodušeně řečeno je vše postaveno na tom, že co přijde do kontaktu se vzorky z Marsu se nemůže dostat ven.
Ochranná opatření jsou jistě důležitá a věřím, že budou účinná, ale stejně nevěřím, že by nějaká mikrobiální forma života z Marsu měla na Zemi nějakou šanci škodit. V podstatě všude mimo laboratoř by na ni čekaly dost nepříjemné podmínky reaktivním kyslíkem počínaje, agresivním pozemským životem konče.
Souhlasím s Vaším názorem, ale oba se shodneme, že i když je to nepravděpodobné, tak je vhodné dělat protiopatření, protože i kdyby se ta malá pravděpodobnost naplnila, byl by z toho velký problém.
Vůbec by mě nepřekvapilo kdyby novodobí svazáci vydali zákaz přistání lidí na Marsu, ale vzorky marsovského života by klidně dovezli na Zemi. To by tak celkově odpovídalo lidské přirozenosti.
Aneb dejte někam červené tlačítko s nápisem „Nedotýkat se, způsobí konec světa“…
„zákaz přistání lidí na Marsu“
Důvodem by právě byla naopak ochrana toho nalezeného života a vytvoření Marsu jako biologické rezervace. Nikoliv možnost nákazu lidí.
Zobuď sa !
Chémia kremíku neumožňuje existenciu komplexnejších zlúčenín,,
Chémia uhlíku je prakticky nekonečne rozmanitejšia. Na báze kremíku by mohol život existovať len vo forme umelej inteligencie, navzdory tomu čo tvrdí SciFi !
Veľmi vrelo doporučujem prednáško
Vladimír Kopecký : Vesmír rajskou zahradou života?
https://www.youtube.com/watch?v=WOY-h2kq9X8
Skutočne skvelá prednáška po každej stránke !
pb 🙂 😮
Přidávám se k dalším diskutujícím a i mě by zajímalo co zajímavějšího hledat na Marsu.
Jak jsem byl dlouho velikým optimistou (odchován teoriemi o marsovských kanálech a pod) tak od jisté doby naději ztrácím. Poprvé to bylo když byly uveřejněny fotografie prvních Marinerů. To bylo opravdu probuzení ze sna i pro mnoho vědců … A od té doby.. Ach jo. Já vím, jsem kazisvět. Ale zase ty měsíce velkých planet, že ano. Ale to už se asi nedozvím.
Mars je extrémne zaujímavý z hľadiska vedeckého poznania. Z praktického a ekonomického hľadiska je na najbližších 1-5 tisíc rokov naprosto bezcenný !
Tak už rovnou 5 tisíc let, vy těmi tisícovkami roků házíte jak trhovci při slevách. 🙂 Včera večer jsme Vám něco psal o tom, jak dlouhý úsek je 1000 let a co vše se za tu dobu může stát. Koukám, že jste to dnes rovnou zpětinásobil. 🙂
Pokud to není život, ze kterého se dá udělat otrok, droga nebo aspoň steak, je to zajímavé jen pro pár podivínů.
Ale možná by se tam našlo zlato nebo jiné drahé kamení. Nebo Lebensraum.
Súčasna cena pozemského zlata je cca 37 €/g. 1 g zlata z Marsu by vyšiel tak na 3.700 – 37.000 €/g !
🙂
Na to že měl letět již v okně 2018 má slušné zpoždění. Pokud se nemýlím tak prapůvodní termín odletu byl již v roce 2011.
Zde jste myslím zbytečně přísný. Zpoždění dva roky je u tak komplexní mise jako je ExoMars 2020 na kosmonautické poměry stále velmi dobré. Najdete v kosmonautice desítky misí, které postihlo mnohem větší zpoždění. Je třeba taky zohlednit, že v pokročilé fázi z programu vypadl silný zahraniční partner v podobě NASA, kterou nahradil Roskosmos a také je třeba vzít na zřetel nebeskou mechaniku a vhodné postavení Země a Marsu, jež ovlivňuje vhodná startovací okna. Máte pravdu s prapůvodním datem startu mise v roce 2011, ono to dokonce podle plánů z 2003 mělo být dokonce v roce 2009. Ale zde je potřeba si uvědomit, že šlo o úplně jinou koncepci celé mise, která je nesrovnatelný se současnou podobou programu ExoMars. A hned v roce následujícím byly plány také revidovány a se startem se počítalo už realističtěji v roce 2016.
Dnes ovšem též mnoho času nezbývá. Je třeba prozkoušet jednotlivé sestavy a poté i celek. Pokud bude vše fungovat jak má, mohlo by to vyjít. Otázkou je jak bude manželství dílů stavěných v Rusku a v EU během mise kooperovat. U sovětských a poté i ruských sond bylo pravidlem, že jakákoli závada byla konec, řídící středisko prakticky nedokázalo improvizovat či změnit program a jednalo se vždy o mnohatunové cvalíky, kde se nemuselo s váhou vybavení a řídích elementů nijak šetřit.
Ono se těžko improvizuje, když sonda přestane úplně komunikovat…
Zajímalo by mne která část sondy bude mít počítač řídící přistání. Ptám se protože mezinárodnost je v případě přistávacího manévru přivedena, dle mého soudu, ad absurdum. První část až po padák bude v evropské režii a poslední fázi provede ruský modul, který na to bude mít odhaduji výrazně méně než minutu.
Přistání nebude řízeno 2 systémy, jak naznačuje Alois. Řídící jednotka je logicky umístěna na přistávacím modulu, přičemž zodpovědnost na nejvyšší úrovni má Thales Alenia Space, za dílčí prvky řídícího systému jsou odpovědny evropské a americké firmy GMV, Airbus DS, Honeywell a Sener.
To že nezbývá mnoho času je myšleno jak? V každém případě kritické testy, jež by mohly vést ke zpoždění se dělají na EM, QM, STM případně PFM modelech jednotlivých částí sondy a přístrojů. Článek pojednává o FM, u kterých se dělají jenom nejnutnější testy, vše ostatní bylo vyladěno při předchozích testech. Fungování částí vyrobených v Rusku a zapojených státech ESA (pozor, ne EU jak píše Alois) je samozřejmě neznámá, ale právě proto se tomu při testech věnuje zvýšená pozornost. Abych teda byl konkrétnější než bez argumentu kritizující Alois, tak sice se při integraci jede v režimu 24/7, ale je to dáno tím, aby se zachovala časová rezerva. Aktuálně to je 48 pracovních dní na stavbu a 66 pracovních dní na vypouštěcí kampaň.
K diskusi vyse pridavam zajimave popularizacni video od Kurzgesagt s CZ titulky k teorii Velkeho filtru…slavili byste nalezeni bakterialniho zivota na Marsu? https://youtu.be/UjtOGPJ0URM