Až doposud jsme se u sondy Parker Solar Probe věnovali informacím o oživování a zkouškách palubních systémů, nebo o překonávání rekordů. Ale teď přichází to, proč byla sonda vypuštěna do vesmíru. Včera totiž sonda vstoupila do vědecké fáze. Zahájila totiž první ze 24 plánovaných průletů nejnižším bodem své dráhy. První průlet a tedy i sběr vědeckých dat skončí až 11. listopadu – v tomto období se totiž sonda pohybuje ve vzdálenosti menší než 1/4 astronomické jednotky (cca. 37,33 milionu kilometrů) od středu Slunce. Čtyři vědecké přístroje na palubě jsou aktivní a během celé fáze budou sbírat údaje o okolních podmínkách. Vědci se tak mohou těšit na doposud nevídané blízké pohledy na dynamické prostředí vnější sluneční atmosféry.
Vědecká měření budou vždy probíhat v době, kdy bude sonda prolétávat nejnižším bodem dráhy, takzvaným perihelem – několik dní předtím a několik dní poté. Vůbec první průlet perihelem sondu čeká 6. listopadu ve 4:28 SEČ. V té době bude sonda 24,14 milionu kilometrů od povrchu Slunce a ve vztahu k naší hvězdě poletí rychlostí 343 112 km/h (95,3 km/s). V nejnižším bodě se bude sonda pohybovat prostředím o teplotě 3,6 milionu kelvinů, které je však extrémně řídké. Sluneční záření však bude ohřívat tepelný štít na zhruba 440 °C.
Zdroj: https://blogs.nasa.gov/
Několik dní kolem 6. listopadu bude sonda mimo kontakt se Zemí – překážet jí bude silné rušení solárních radiových emisí. Parker Solar Probe je však na podobné situace připravena. Na palubě má systémy, které dokáží udržet sondu v provozu i bez přímého řízení ze Země. Kontrolní systém si poradí i s automatickým sklápěním solárních panelů, orientací sondy v prostoru s využitím senzorů slunečního disku, aby přístroje zůstávaly ve stínu, který vytváří tepelný štít. Tato autonomie se nebude hodit jen v době, kdy sonda nebude moci komunikovat se Zemí při plánovaných 24 průletech perihelem. Sondě bude její samostatnost pomáhat i během celé mise, především pak v době, kdy ji bude od Země dělit velká dálka. Signál sice letí rychlostí světla, ale v některých chvílích, může cesta signálu ze Země na sondu a zpět zabrat i 31 minut. Pak je autonomní řídící systém opravdu užitečný.
Během přiblížení ke Slunci budou palubní přístroje provádět kontaktní měření vlastností materiálu sluneční koróny. Tato pozorování a měření v mnohem těsnější blízkosti Slunce než kdy dříve, pomohou vědcům najít odpovědi na otázky, které je již dlouho trápí. Jak jsou částice a sluneční materiál urychlovány na takové rychlosti a proč je sluneční atmosféra (koróna) o tolik teplejší než povrch naší hvězdy.
Vzhledem ke vzdálenosti sondy od Země a s přihlédnutím k pozici vůči Slunci bude trvat několik týdnů od ukončení první vědecké fáze, než sonda začne posílat nasbírané údaje na Zemi. Už při tomto průletu vědci nasbírají mnoho cenných informací, protože ještě žádná sonda nebyla tak blízko naší hvězdě. Ale pro Parker Solar Probe půjde jen o zahřívací kolečko. Při každém dalším průletu se ke Slunci přiblíží ještě více.
Zdroj: https://upload.wikimedia.org
Zdroje informací:
https://blogs.nasa.gov/
http://www.kosmo.cz/
Zdroje obrázků:
https://img.purch.com/
https://blogs.nasa.gov/…/uploads/sites/274/2018/10/Parker-position-1031.png
https://en.wikipedia.org/wiki/Parker_Solar_Probe#/media/File:Velocity_of_Parker_Solar_Probe_wide.svg
Krom sond k Marsu bývá obvyklé, že sondy do vzdáleného prostoru začnou posílat vědecké údaje o svém cíli po několika letech a složitém manévrování. Parker v tomto ohledu je u cíle o polovinu času dříve než sondy k Marsu. Samozřejmě finální dráha je ještě vzdálena několik let, ale již tento průlet dosud neprobádanou oblastí zcela jistě zajistí takový přísun informací, že sonda by mohla již nyní splnit valnou část zadání.
Mozna je to hloupy dotaz, ale po tom 24 pruletu, bude pokracovat dal a muze se tak dostat jeste bliz ke slunci? Samozrejme „bez zaruky“ preziti tamnich podminek.
K dalšímu snížení oběžné dráhy (resp. nejnižšího bodu) by bylo potřeba další gravitační manévr u Venuše. je otázkou, zda to postavení planety umožní v nějakém rozumném čase.
V této souvislosti jsem se podíval do historie a dovolím si několik údajů o předchůdcích Parkeru před zhruba 40-ti lety.
V Německu / tehdy Západním / byly vyrobeny dvě sondy o váze 371,2 a 374 kg s 11-ti experimenty, z toho pro tři byly přístroje postavené na Amerických univerzitách. Startovaly přímo směrem ke Slunci na Amerických raketách Titan IIIA-Centaur z mysu Caneveral 12/74 a 6/76. Max. přiblížení ke Slunci bylo 0,31 a 0,29 AU. Slunce zahřívalo těla sond na 100 a 120°C a sluneční články na 127 a 147°C. Sondy pracovaly 10 a 4 roky, resp. do 2/85 a 12/79.
Ještě bych doplnil že / Západo / Německé sondy nepoužily gravitaci Venuše jako Parker a jejich apoastrum bylo u dráhy Země na rozdíl od Parkera který bude létat „jen“ k dráze Venuše.
To má být nějaký kvíz o ceny? Jako kdo uhádne, jak se ty západoněmecké sondy jmenují? 🙂
Mně by jen zajímalo, kde udělali soudruzi z BDR chybu…
BRD – když už.
Vycházel jsem z premise v článku pana D.M. z 18.srpna, kde píše cituji “ …jak jistě víte … “ .
No mě jen přišlo zvláštní, že ve svých dvou příspěvcích popisujete dvě mise, ale nepojmenujete je. Tak jsem si říkal, jestli máme jako hádat 🙂
Je to psáno v úrovni “ napověz“ , nenapadlo mne, že někdo potřebuje úroveň “ dolož“, omlouvám se.
Jo. Sedím si na vedení, takže dolož.