Padáky lodi Orion, která by měla pomoci dopravit lidské posádky dál než kdy dříve, absolvovaly před pár dny další zkoušku. V pátek 13. července došlo k testovacímu shozu z výšky deset a půl kilometru nad testovací oblastí Yuma v Arizoně. Data z této zkoušky, která byla sedmým testem z plánované série osmi kvalifikačních zkoušek, pomůže certifikovat padáky Orionu pro mise s posádkou. Při této zkoušce bylo naposledy použito závaží ve tvaru šipky. Poslední test ze série, který je momentálně plánován na září, využije kabinu, která bude odpovídat té, ve které se při misi EM-2 budou vracet na Zemi skuteční astronauti.
Aby se ověřila robustnost systému, zkouška byla zaměřená na vypuštění padáku za podmínek, které překračovaly požadavky systému pro pilotované lodě. Inženýři spustili testovací závaží ve tvaru šipky z dostatečné výšky, aby zařízení nabralo požadovanou rychlost. Ta byla potřebná k tomu, aby hlavní padáky zažily téměř dvojnásobné zatížení oproti nominálním podmínkám. Kompletní padákový systém Orionu je tvořen 11 padáky – najdeme v něm tři padáky předního krytu, dva brzdící padáky, tři výtažné padáky a tři hlavní padáky, které sníží rychlost kabiny během průchodu atmosférou, aby mohlo dojít k měkkému přistání v oceánu.
Po vystřelení se každý ze tří hlavních padáků Orionu rozloží na průměr 35,5 metru, ovšem v útrobách Orionu zabírá ve složeném stavu prostor srovnatelný s větším kufrem. Není se co divit – před uložením se o jeho zhutnění postará hydraulický lis, který jej stlačí ekvivalentem 40 tun. Takto slisovaný padák je pak dva dny v peci a následně se vakuově uzavře. Po této proceduře má slisovaný padák hustotu srovnatelnou s dubovým dřevem – 640 kg/m3.
Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://media.defense.gov/2015/Mar/24/2001030353/-1/-1/0/150127-O-0000U-002.JPG
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/cpas_photo.jpg
Konečně se mohou postavit na startovní čáru vedle Orionu i Boeing. CST-100 Starliner. – SpacX. Crew Dragon,
Myslím že s těmito loděmi, nelze orion vzhledem k diametrálně rozdílnému určení srovnávat.
Děkuji za skvělé info a alespoň malý náhled do problematiky balení padáků pro vesmírné lodě. Ta procedura je neskutečná.
Souhlasím, to je naprostý mazec. 😀 Taky sem měl pocit, že jsem se přeslechl, když jsem v seriálu měsíční stroje slyšel něco podobného o balení padáků pro Apollo. To se pak člověk diví, že ty padáky maj chuť se otevřít po takové nakládačce 😀
Zajímalo by mě co by řekli konstrukéři Apolla, že v roce 2018 se přistává prakticky stejnou technologií.. (o tom, že jsme nebyli 50 let na měsíci ani nemluvě)
No ten optimismus 60tých let bohužel nevyšel…
Ale jinak díky moc za článek!! nikdy by mě nenapadlo co vše se s padáky musí udělat… Je to mazec 🙂
Musím říct, že ty detaily překvapily i mne. 😉