Před měsícem jsme v článku SLS Block 1: Pilotovaný oblet Měsíce i sonda k Europě informovali o plánu uskutečnit obě mise ze současné mobilní vypouštěcí plošiny pomocí raket SLS verze Block 1. Zatímco duben se nesl ve znamení formulace záměru, dne 18. května bylo vydáno rozhodnutí oba starty v této konfiguraci raket zajistit. Cílovým termínem pro první z obou startů je polovina roku 2022. Konkrétní mise pro tento start bude určena později na základě rizika a připravenosti projektu Europa Clipper.
Zdroj: http://static.lakana.com/
Obě mise budou potřebovat horní stupeň ICPS, který vznikl modifikací horního stupně z rakety Delta IV. NASA se nyní připravuje na nákup stupňů a na certifikaci pro pilotovaný let Orionu EM-2. Aby ICPS vyhověl požadavkům pro pilotovaný let Orionu, bude muset být vybaven systémem detekce poruch. Jde o box s elektronikou, který v případě zjištění poruchy během chodu motoru horního stupně tento motor vypne, aby se Orion mohl neprodleně odpojit a provést návrat. Oproti původním záměrům však ULA nebude muset vyvíjet zcela nový systém, neboť nedávno byl vyvinut systém EDS (emergency detection system) pro nosič Atlas V s komerční lodí CST-100 Starliner, a současně ULA pokročila v realizaci společné avioniky pro rakety Atlas a Delta, spočívající ve standardizaci letových počítačů a softwaru. Tato společná avionika měla premiéru při lednovém startu rakety Atlas V s družicí NROL-47. NASA by ji chtěla použít s kompatibilním rozhraním EDS i v horním stupni ICPS pro EM-2.
Zdroj: https://www.ulalaunch.com
Kromě toho bylo loňskou studií proveditelnosti pilotované mise EM-1 zjištěno, že ICPS je odolnější vůči poškození mikrometeority a kosmickým smetím, než se původně předpokládalo. Pod hranicí tolerance je jen několik míst, která budou pro EM-2 přikryta materiálem z kevlaru, a také budou vyměněny některé elektrické spoje. Na ostatních místech byl povrch ICPS vyhodnocen jako dostatečně robustní. Certifikace stupně pro pilotovaný let tedy nakonec vyjde mnohem levněji, než na kolik vycházela ještě před několika roky. Na stupeň ICPS pro sondu Europa Clipper NASA momentálně žádné podobné požadavky nemá.
Planetární sonda Europa Clipper se bude v nákladní verzi SLS Block 1 nacházet uvnitř aerodynamického krytu o průměru pět metrů, přišroubovaného ke stupni ICPS. Favoritem je kryt používaný na raketě Delta IV Heavy. Tento typ krytu už brzy uvidíme opět v reálu – na začátku července bude se svým nákladem, vědeckou sondou Parker Solar Probe, spojen na startovním komplexu 37 s centrálním stupněm nosiče Delta IV Heavy. Stupeň ICPS, odvozený od stupně DCSS rakety Delta IV, je s jejími kryty kompatibilní. NASA nicméně vyhodnocuje i další možnosti krytů třídy 5 metrů.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com/
NASA také zahájila výpočty počáteční dráhy, na kterou centrální stupeň rakety SLS Block 1 dopraví sestavu ICPS/Europa Clipper, zatímco u pilotované mise EM-2 bude tato dráha shodná jako s původně určeným stupněm EUS. Počáteční suborbitální dráha sestavy ICPS/Orion je stále uvažována jako eliptická s parametry 1800 x 41 km se sklonem 28,5 stupně, která umožní bezpečnou balistickou likvidaci prázdného centrálního stupně, a také bezpečný návrat Orionu v případě poruchy. V apogeu bude krátkým zážehem horního stupně zvýšeno perigeum na 185 km.
Zdroj: https://i.ytimg.com
Po dvou obězích Země umístí ICPS kosmickou loď na vysoce eliptickou dráhu s navrženými parametry 71400 x 235 km a s oběžnou dobou 24 hodin. Na této dráze budou sledovány parametry systémů Orionu, a posádka projde typickým cyklem nominálního dne včetně cvičení a spánku. Pokud bude vše v pořádku, použije Orion svůj hlavní motor k navedení na dráhu s průletem kolem Měsíce po dráze volného návratu ve vzdálenosti 8900 km nad odvrácenou stranou Měsíce. Tato vzdálenost byla vybrána proto, že po jednodenním letu na vysoce eliptické dráze Země potrvá let k Měsíci další čtyři dny s průletem v polovině pracovního dne posádky. Zbývající čtyři dny potrvá návrat k Zemi, celý let je tedy plánován na devět dnů.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com
Pro nákladní misi Europa Clipper však nebude apogeum počáteční suborbitální dráhy omezeno na 1800 km, ale bylo rozhodnuto, že z důvodu plného využití kapacity může i centrální stupeň letět za tuto hranici. Po krátkém zážehu, kterým ICPS změní suborbitální dráhu na orbitální, se uskuteční další, dlouhý zážeh, kterým navede sondu na přímou dráhu k Jupiteru. Podle odhadů bude sonda Europa Clipper oddělena od ICPS do tří hodin po startu. V souvislosti s nestandardně vysokým apogeem suborbitální dráhy centrálního stupně NASA zveřejnila aktualizovaný údaj o nosnosti rakety. SLS Block 1 je schopna vynést přes 95 tun na kruhovou dráhu ve výšce 185 km se sklonem 28,5 stupně, což je v kosmickém průmyslu běžně používaná referenční dráha pro odhad nosnosti. Tato nosnost však není pro SLS primárně důležitý údaj, protože SLS není určena k letům na oběžnou dráhu Země.
Zdroj: https://www.gao.gov
Startovní okno pro sondu Europa Clipper, vyžadující minimální množství energie pro let k Jupiteru, se otevře počátkem června 2022 a potrvá tři týdny. Další třítýdenní příležitost bude až v červenci 2023. Pro porovnání, Orion má v každém měsíci týdenní období, kdy může být vynesen k našemu kosmickému souputníkovi. Předběžné plánování startu rakety SLS se sondou Europa Clipper používá označení Science Mission-1 (SM-1), ale v poslední době se objevuje i termín Cargo Mission-1 (CM-1). Zatímco Orion pro Exploration Mission-2 (EM-2) by měl v letošním říjnu nebo listopadu projít podrobným rozdílovým přezkumem CDR, projekt Europa Clipper by měl v srpnu projít teprve předběžným posouzením PDR.
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/
Návrh sondy je striktní z hlediska celkové hmotnosti – nesmí překročit 6001 kg. V návaznosti na maximální hmotnost sondy začala NASA analyzovat čtyři startovní okna, od roku 2022 do roku 2025. Analýzy ukazují, že v každém z těchto startovních oken v požadované třítýdenní délce jsou každý den přímé trajektorie proveditelné. Ve sledovaném období se přeletová doba pohybuje od 2,5 do 3,2 roku, přičemž v průběhu konkrétního 21denního okna se liší v závislosti na tom, kdy se v jeho rámci start uskuteční. Rozpětí mezi nejmenší a největší hodnotou v průběhu jednoho okna je od 2,5 do 5 měsíců. Nyní budou provedeny další analýzy k potvrzení počátečních zjištění, s možností některých menších konfiguračních úprav. Na oběžné dráze Jupitera má Europa Clipper během své nominální mise provést s dvoutýdenní frekvencí více než čtyřicet průletů kolem měsíce Europa.
Zdroj: https://www.nasaspaceflight.com
Prvotní odhad nutných prací na nové mobilní vypouštěcí plošině ML-2 pro verzi SLS Block 1B byl vyčíslen na pět let, s prvním startem v polovině dvacátých let. Dne 11. května NASA zahájila oficiální proces zadání zakázky na ML-2, když vydala žádost o informace, díky které očekává nabídky od průmyslových firem. V žádosti byla předpokládaná doba stavby zkrácena na 44 měsíců. Protože se očekává, že kontrakt na stavbu plošiny bude uzavřen do deseti měsíců, mohla by být plošina dokončena do konce roku 2022, s úvodním startem již v prvním čtvrtletí roku 2024. Zatímco jsme tedy v minulém článku psali o možnosti ještě jednoho startu verze Block 1 z plošiny ML-1, nejnovější zprávy již logicky takový let nezmiňují.
S poděkováním Philipovi Slossovi za jeho skvělý článek na NSF.
Zdroje informací:
https://www.nasaspaceflight.com/
https://cdn.vox-cdn.com/
https://www.nasa.gov/
https://spacepolicyonline.com/
https://www.fbo.gov/
https://www.gao.gov/
Zdroje obrázků:
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2018/05/2018-05-25-175115.jpg
http://static.lakana.com/…/2017/02/17/ICPS_1487373995871_17503830_ver1.0_640_360.JPG
https://www.ulalaunch.com/…/deltaivfairings6a68af7512ab45b4940d57a888a643d5.jpg
https://i.ytimg.com/vi/5stO7ZAQHvk/maxresdefault.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2018/05/2018-05-25-175937.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/….Figure-3.Europa-Clipper-A7-Configuration.png
https://upload.wikimedia.org/…/Europa_Mission_Spacecraft_-_Artist%27s_Rendering.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/…Measurements.17F12_V2-Flyby-Ground-Tracks.Figure-1.jpg
Ako obvykle, výborný článok! 🙂
Mal by som ale nejaké otázky:
-Ako sa „zistilo“ že je ICPS odolnejší voči mikrometeoritom a kozmickému smetiu? Išlo len o zmenu pravdepodobnosti?
-Pri misii Europa Clipper by teoreticky mohol mať aerodynamický kryt väčší priemer ako 5 m?
-Prvýkrát som počul o referenčnej dráhe. Je to teoretická záležitosť alebo sa vo väčšine uvádza nosnosť na túto dráhu?
take velmi dekuji za prinosny souhrn 🙂
Jsem rád, že se vám oběma článek o květnových událostech ohledně obou misí líbí.
K otázkám:
1) Zjistilo se to loni podrobnou analýzou, provedenou v rámci studie proveditelnosti přidání posádky do EM-1. V tehdy zveřejněné třístránkové zprávě nebyly uvedeny podrobnosti, ale o zjištěné vyšší skutečné, než původně očekávané, odolnosti k poškození MMOD mluvil letos 17. května Dr. McErlean na setkání ASAP v souvislosti s certifikací stupně pro pilotovaný let.
2) Europa Clipper byla navržena jako kompatibilní mj. s raketou Delta IV Heavy a jejím 5metrovým krytem, takže je zbytečné uvažovat o větším krytu. Uvažované konfigurace SLS jsou tady:
Na wiki tvrdí, že oficiální alternativa k SLS je pořád Atlas V.
A ta doba přeletu s manévrem kolem Venuše je udávaná různě, 6, 7 i 8 let. Ono asi záleží, kdo to počítá a proč. 🙂
Ne, záleží na startovacím okně, různé pozice planet = různá doba přeletu
wikipedie v tomhle nebude ideální zdroj, minimálně bude chvíli trvat, než se v ní nové informace odrazí
re: jiný Honza
Bude to jak píše pan Šída, podle startovacího okna (tj. u slabších nosičů bude důležité aktuální rozestavení planet)
Však stačí porovnat jaké je rozpětí trvání přeletu u samotné SLS: od 2,5 do 3,2 roku
no a slabší nosiče potřebují další tři nebo kolik průletů kolem Země a Venuše ? Takže vyrobit z toho nějaká použitelná startovací okna nebude triviální (počítat nějaké výhodné a ojedinělé okno které se opakuje jednou za 10 let taky může skončit tím, že ho prošvihnete skrz počasí a pak se přílet k jupiteru zpozdí dvakrát – o odklad startu a o méně výhodné záložní okno)
Jasně, startovací okno, typ rakety, místo startu, váha sondy a taky to, na jak blízký (přesný) průlet kolem planet si troufáte.
Sonda Galileo letěla k Jupiteru 6 let 2 měsíce, u původní Europa Clipper to bylo cca 6,5 roku. Teprve když bylo třeba zdůvodnit použití miliardové SLS, objevili se doby okolo 8 let i více.
A nemusíte mi vysvětlovat, že všechny ty výsledky jsou pro dané vstupní přesné. 🙂
Jenže ono to vypadá, že to vysvětlení potřebujete, proč tedy píšete to, co píšete
srovnávat to s Galileem nemůžete, musíte vyjít z aktuálních pozic planet teď, Galileo startoval v pro sebe nejvýhodnějším okně a navíc jej vynesl raketoplán se speciálním odletovým stupněm …
rozdíl 2 nebo 6 let přeletu je podle mě tak markantní, že použití SLS plně opravňuje a buďme za ni rádi, pro planetární výzkum je úžasné, že se dočkáme misí k velkým planetám mnohem rychleji
ještě by to chtělo ke spokojenosti orbitery Uranu a Neptunu, ty jsou také díky SLS najednou realizovatelné mnohem snáze
3) Nosnost na kruhovou dráhu ve výšce 200 km (NASA tentokrát uvedla 100 námořních mil, ale v podstatě jde o totéž) bývá běžně uváděna jako nosnost na LEO. Např. tady je tabulka nosností raket rodiny Delta IV na Low Earth Orbit-Reference:
https://www.ulalaunch.com/rockets/delta-iv
Já mám zase pocit, že pokud SLS dokáže vynést 95 tun na nízkou dráhu a Europa Clipper bude mít váhu jen 6,5 tuny, tak je po plýtvání kapacitou nosiče. Takový FH by to také mohl zvládnout a levněji. Ale chápu ,že je to politika kongresu.
FH by to zvládol lacnejšie no prelet k Jupiteru by trval 5+ rokov.
Sonda přece neletí na LEO
Falcon heavy má na přímý let nosnost malou
Při vynesení v červnu 2022 pomocí SLS vstoupí Europa Clipper na oběžnou dráhu planety Jupiter v roce 2025. Při vynesení v témže startovním okně pomocí FH by Europa Clipper vstoupila na oběžnou dráhu Jupiteru až v roce 2030. Přitom vědecká data z mise Europa Clipper jsou důležitá pro příští misi Europa lander.
Podrobněji tady:
re: Zdeněk
nechci se vás dotknout, ale víte že Europa Clipper má letět k Jupiteru po balistické dráze (která je časově nejkratší ale velmi náročná na delta V), takže nosnost na LEO je čistě orientační ?
To si uvědomuji, jen jsem tím chtěl říci, že by neměl být jen jeden nosič, ale měla by být i nějaká jiná možnost (alternativa). Také budu rád za kratší čas příletu.
Alternativy k SLS existují a i nyní zůstávají zachovány.
Europa Clipper je vyvíjena jako kompatibilní s těmito nosiči:
SLS, Atlas V, Falcon Heavy, Delta IV Heavy
Mj. stávající hmotnostní omezení 6001 kg je kvůli komerčním nosičům s využitím gravitačních manévrů u Venuše a Země.
Ono by možná stačilo vrátit sondu na původní váhu okolo pěti tun a oslovit SpaceX s požadavkem na přímou dopravu k Jupiteru za méně než miliardu dolarů. 🙂
A jste si jistý, že by to šlo?
Presne jak pises, tam je opravdu dobre se vzdy podivat, jak obrovsky klesne nosnost mezi LEO, GTO a GEO. Tam ty cisla neuveritelne rychle padaji. A u FH zjisti pan Zdenek, jak tech 63 tun spadne k Plutu pod 4 tuny
Dokud bude SLS v provozu tak snad dojde i na dalsi mezihvezdnou misi. New Horizons uz je pomalu dedecek(2006) a navic se stava pomalejsi nez archivni Voyagery.
Kombinace takto silneho nosice a treba iontoveho pohodu by mohla sonde dodat vyssi rychlostu a ucinit po Kuiperove pasu realnejsi dalsi metu Oortuv oblak. co se tyce dlouhodbeho zdroje energie, tak o pripravovanych reaktorech pro kosmonautiku zde byl clanek minule.
Další mise do mezihvězdného prostoru reálná určitě je a to i pomocí SLS, ale pokud jde o Oortův oblak, tak si troufám tvrdit, že jeho návštěvy se nikdo z nás nedožije (a asi ani naše děti), i kdyby měla SLS pětinásobný výkon. Jeho vzdálenost se odhaduje na přibližně 50 000 AU a Voyager 1 je teprve 142 AU daleko.
To jsem tedy ještě hrubě podcenil. Voyager 1 se dostane do Oortova oblaku až za nějakých 14 000 let. Takže pokud se neobjeví warp nebo nerealizuje něco v rámci Breakthrough Starshot, nevypadá to dobře pro mnoho následujících generací. Řekl bych.
Za pouziti soucasnych technologii 50 000 AU cca 200 let (250 AU za 10 let – viz. nize). Pokud pominu otazku spolehlivosti, tak si dovedu predstavit, ze uspechy nekterych misi do vzdaleneho vesmiru budou sklizet vnuci ci pravnuci.
„Skupina vědců, podporovaná NASA, provedla potřebné výpočty a dospěla k závěru, že současné technologie již umožňují vypustit mimořádně rychlou kosmickou sondu až do vzdálenosti 30 miliard km“
„Je zajímavé, že druhá hypotetická výzkumná sonda, jejíž projekt v hrubých rysech vypracovala jedna soukromá americká společnost, je schopna (podle výpočtů) dosáhnout vzdálenosti 250 AU za pouhých 10 let. “
http://www.astro.cz/clanky/kosmonautika/superrychla-kosmicka-sonda-za-hranice-slunecni-soustavy.html
200 let to nebude. Pokud dobře počítám, tak musíme přidat ještě jednu nulu. 250 AU za 10 let znamená 50 000 AU za 2000 let. A to je ta rychlejší varianta popsaná v článku. Ta pomalejší a reálnější znamená 200 AU za 30 let. A to by cesta trvala 7500 let.
Pravda, beru zpet. To by muselo byt 250 AU/rok.
Jako dítě jsem četl, jak komety vylétají z Oortova oblaku směrem ke Slunci, které si je svou gravitací přitahuje. Měl jsem pocit, že to tedy musí být za humny. Oort je přitom asi 1300 krát dále od Slunce než Pluto. Brutální vzdálenost. Když by bylo Pluto 10 CENTIMETRŮ od Slunce, tak Ooortův oblak by byl 130 METRŮ daleko. A to ještě patří do Sluneční soustavy 🙂
Oortuv oblak zacina jiz od 3000 AU:
Oortův oblak komet se dělí na tři části:
vnitřní část s kometami, jehož velké poloosy jsou zhruba 3000—4000 AU (17 světelných dnů až 3 světelné týdny)
http://www.wikina.cz/a/Oort%C5%AFv_oblak_komet
Vnitřní část Oortova oblaku začíná ve vzdálenosti cca 1000 AU a zhruba na 50 000 AU (= cca 1 světelný rok) Oortův oblak končí. On vlastně plynule přechází z transneptunické oblasti a již dnes v něm objevujeme (ty nejbližší a veliká) první tělesa.
Není to samozřejmě tak, že bychom viděli tělesa vzdálená 1000 AU, ale dráhy těles v Oortově oblaku nejsou kruhové, takže vidíme ty s velkou poloosou 1000 AU, ale perihelem blíže.
V podstatě definice Oortova oblaku je taková, že jsou to tělesa na drahách, jejichž afelia sahají do takové vzdálenosti, v níž gravitační efekty naší Galaxie začínají mít v dlouhodobém měřítku významný vliv na změny na drah (což se projevuje již u těles s velkou poloosou okolo 1000 AU). Na tom jednom světelném roce už jsou tyto vlivy tak silné (v porovnání s gravitací Slunce), že jsou/byla tělesa ze svých drah okolo Slunce úplně utržena a odlétla do mezihvězdného prostoru.
Při těchto misích nejde o maximální nosnost rakety, ale o chuť je podniknout a hlavně do nich vrazit peníze.
Přístrojové a komunikační vybavení se dneska vejde do pár kg. Jaderný reaktor a iontový motor máme. Těžké rakety, které vynesou na LEO desítky tun taky. A kdyby to nestačilo, automatické spojování na oběžné dráze je rutina. Tedy aspoň pro Francouze, Číňany a Rusy. 🙂
Ale s tím, že se toho nikdo z nás nedožije souhlasím. Ale důvodem je nedostatek motivace to udělat, ne technika.
Masovejšie použitie SLS zlacnie jeho výrobu a tým aj pomer ceny za kg. Čiže nelogické, z matematického pohľadu neekonomické riešenia v konečnom dôsledku môžu byť prínosné. Nehovoriac o tom, že NASA si môže urobiť spolu s celým byrokratickým aparátom čiarku o úspešnom využití SLS.
Hold dnešná doba.
S tou čárkou, kterou si udělá byrokratický aparát souhlasím.
Ale „masovější“ použití SLS sníží cenu asi tak jako masovější použití STS, nebo raket rodiny Delta, tedy minimálně nebo vůbec. Prostě „dnešní doba“. 🙂
No, v tomto případě to bude bohužel tak. První kusy jsou vyrobeny s využitím již dříve vyrobených částí a teprve později půjde o novou výrobu. Přesto se mi SLS velmi líbí a přeji jí hodně takových nákladů. Ono se s čím dál tím víc podrobnějším výzkumem Marsu více a více zvyšuje pravděpodobnost, že život tam asi nenajdeme. Takže ledové měsíce obřích planet se posouvají v pozornosti před něj. O tom svědčí i protlačení právě této mise americkým Kongresem.
„Masovejšie použitie SLS zlacnie jeho výrobu a tým aj pomer ceny za kg.“
Nejmasovější myslitelné použití SLS je jeden start za 6-8 měsíců a infrastruktura SLS má fixní náklady kolem miliardy za rok nebo tak nějak. Takže žádné výrazné zlevnění bych rozhodně nečekal.
Je mi celkem líto týmu Europa Clipperu. Sice se jim za miliardu zkrátí dvacetiletý projekt o 3-6 let, ale bonusem bude start na prakticky nevyzkoušené raketě. To bude ještě větší adrenalin, než JWST.
Líto? Podle této reportáže by Goldstein Culbersonovi děkoval jménem celého týmu třeba i 60 minut.
https://arstechnica.com/science/2018/04/if-were-really-going-to-europa-nasa-needs-to-pick-a-rocket-soon/
Tak za přiklepnutí půl miliardy dolarů na můj projekt bych děkoval taky klidně hodinu. 🙂
Ale až začne v po letech práce roce 202X odpočítávání prvního startu SLS v konfiguraci s aerodynamickým krytem, bude to o něčem jiném než o patolízalství k mecenáši.
Já si myslím, že líto jim to není, naopak. Buď to vyjde a bude tam dříve a nebo to nevyjde, tak pošlou záložní jako sekundární náklad na BFS a bude.
V nekterem z predchozich clanku (nebo mozna na streamu v Dobyvani vesmiru) jsem zaznamenal, ze NASA povoli let s posadkou na rakete Falcon9 az po predchozich 6 (nebo 7) uspesnych startech v nezmenene konfiguraci. Podle tohoto clanku mam ale pocit,ze u SLS tento pozadavek NASA nema a astronauty na jeji spicku usadi mnohem drive. Z toho se mi pak zda,ze bud NASA s pilotovanou SLS extremne riskuje s zivoty astronautu, a nebo jen SpaceX buzeruje. Unika mi neco?
Protože na SLS prohíná neskutečně podrobné testování snad všeho.. SpaceX pokud vím měla na výběr buď tohle testování a nebo předvést v praxi bezchybné lety…
Já bych to moc nesrovnával. SpaceX startuje málem co týden s kde čím (třeba hned příští pondělí ráno s družicí SES), takže těch 7 startů nasbírá relativně rychle. Kdežto SLS je od počátku projektovaná jako nosič pro lodě s astronauty, navíc její start bude oproti Falconu 9 drahý a náročný na přípravu, takže je logické jí začít využívat co nejdříve.
Je to přesně tak jak píšete, jeden start SLS bude stát asi tak jako 50-100 startů F9. Proč by SpaceX něco složitě za draho testovalo, když může lítat a ještě za to dostane zaplaceno.
Vaši odpověď myslíte vážně ? Zkuste matematikou za 5. třídy ZŠ porovnat nosnosti k Jupiteru, spočítat si cenu 50-100x F9 a porovnat s cenou SLS nebo jen zjistit, kolik toho F9 ( a s jakým 3. stupněm to chcete absolvovat. Nadšení je hazká věc, ale realita je jinde a bylo by potřeba ji asi v argumentaci zohlednit.
Zaměňte „Falcon 9“ za „BFR“ a nebude to už daleko od pravdy.
Jonathan:
Byly tyto dvě odpovědi vyčerpávající, nebo je nutné je v některém směru doplnit?
Teď se to prezentuje jako požadavek NASA, ale podle mě to byl naopak návrh Space X, aby nemuseli tak podrobně testovat.
Ani ne tak přímo samotné testování (nepochybuji že SpaceX testuje taky kdeco), problém je spíš že jako soukromá firma si musí chránit know-how
Tedy přesnější definice je taková, že NASA si testuje SLS v podstatě ve vlastní režii a mohou si ji prolézt do posledního šroubku zatímco SpaceX na Falcony nenechá moc šáhnout cizí lidi (logicky, jde ve své kategorii o převratný stroj a základní kámen jejich byznys plánu)
V souvislosti s třikrát použitým argumentem Jiného Honzy o miliardě dolarů za SLS se pokusím shrnout fakta.
Únorová žádost administrativy o rozpočet NASA na fiskální rok 2019 byla v celkové výši 19,892 miliardy USD, z toho Science 5,895 miliardy USD, z toho Planetary Science 2,235 miliardy USD, z toho Europa Clipper 0,265 miliardy USD a Europa Lander 0,000 miliardy USD. Z důvodu takto požadovaného snížení financí byla pro sondu Europa Clipper navržena startovní připravenost až v roce 2025 a vynesení komerčním nosičem. Přímo v žádosti je uvedeno toto odůvodnění administrativy: „Administrativa odůvodňuje tento odklad podporou vyváženého vědeckého programu kapitoly Science a rizikem potenciálních dopadů na zbytek portfolia Science. Administrativa uznává výhody použití SLS včetně kratšího letu k Europě a přímější trajektorie umožňující jednodušší termální design sondy a rychlejší získání vědeckých dat potřebných pro budoucí mise k vnějším planetám, ale nový návrh je primárně odůvodněn ohledem na rozpočet.“
Květnový návrh Sněmovny reprezentantů dává NASA 21,546 miliardy USD (o 1,654 miliardy víc), z toho Science 6,681 miliardy USD (o 0,786 miliardy víc), z toho Planetary Science 2,759 miliardy USD (o 0,524 miliardy víc), z toho Europa Clipper 0,545 miliardy USD (o 0,280 miliardy víc) a Europa Lander 0,195 miliardy USD (o 0,195 miliardy víc). Tento rozpočet umožňuje vynesení sondy Europa Clipper v roce 2025 na SLS. Z porovnání je evidentní, že návrh Sněmovny reprezentantů smetl obavy administrativy o negativní dopad na ostatní vědecké mise ze stolu, neboť navyšuje všechny položky nadřazené sondě Europa Clipper, včetně navýšení celkového rozpočtu NASA.
Jiný Honza dále argumentuje, že „je třeba zdůvodnit použití miliardové SLS“. Tato argumentace je však v přímém rozporu s jednáním Culbersona. Culberson vzal sondu Europa Clipper jako základ a přizpůsobil jí vše ostatní, včetně přidělení peněz na stavbu nové ML-2, aby byly ML-1 a SLS Block 1 sondě k dispozici, díky čemuž by již za 7 let ode dneška mohla být na oběžné dráze planety Jupiter. Naopak, žádost administrativy by vedla k dosažení tohoto cíle až za 15 let. Culberson (člen Sněmovny reprezentantů) dokonce zastínil Shelbyho, který prosadil peníze na stavbu ML-2 v Senátu jako klíč k urychlení EM-2.
pane Hošek, ještě že Vás máme, smekám před Vaším přehledem
Tedy sama administrativa NASA měla původní požadavky „horší“ a a následně jim byly podmínky vylepšeny?
O rozpočet pro NASA každoročně žádá prezident. Prezidentská žádost je vždy formulována v úzké koordinaci s NASA. V celém tomto desetiletí byl Kongresem rozpočet NASA oproti těmto žádostem pravidelně navyšován (bylo to už za Obamy a děje se to i za Trumpa).
https://www.nasa.gov/sites/default/files/atoms/files/fy2019_presidents_budget_nasa.pdf
Sice jsem úplně nepochopil, co jste těmi čísly vlastně chtěl ukázat, ale přesto Vám děkuji za obsažné shrnutí a omlouvám se, že jsem Vás takhle vyprovokoval.
Už jsem musel reagovat. Peníze na SLS pro EC nebudou chybět v JPL ani jinde v NASA.
A ten typ aerodynamického krytu z rakety Delta IV Heavy, o který máte obavy, dosud letěl osmkrát. Nedá se a priori říct, že je zde stejné riziko, jako když Saturn V vynášel Skylab.
NASA plánuje programu PPE ve svém prohlášení.
OOP je prvním prvkem brány, který poskytuje energii pro pozdější prvky i elektrický pohon. Plazmový raketový pohon VASIMR je na cestě k cíli stanovenému NASA. NASA plánuje později přidat do moduly Gateway moduly pro bydlení a logistiku. Dočkáme se konečně jaderné energetiky v kosmu?
K PPE:
VASIMR ani jaderný zdroj na PPE nebudou.
NASA (resp. Glennovo výzkumné středisko) vydala 31. května aktualizaci Federálních obchodních příležitostí. V oznámení informovala o zpoždění v zadání veřejné zakázky – výzvy k podání návrhů na PPE. Tu NASA původně hodlala vydat v dubnu, s očekáváním návrhů v červenci. Nyní uvedla, že výzvu hodlá vydat v červnu nebo červenci a očekává, že konečné návrhy na PPE obdrží od průmyslových společností v listopadu.
https://www.fbo.gov/index.php?s=opportunity&mode=form&id=6087b264408b86d6614e23f81edb3680&tab=core&_cview=1