Odborníci, kteří se podílí na analýze dat ze sondy Juno předevčírem představili video vytvořené z infračervených snímků Jupiteru. Ale pozor, není to jen tak obyčejné video. Těšit se můžete na trojrozměrné pohledy na hustě vedle sebe posázené cyklóny a anticyklóny, které víří v polárních oblastech krále Sluneční soustavy. Vědci díky jiným snímkům poprvé detailně spatřili „dynamo“, které vytváří magnetické pole. Tyto objevy a mnoho dalších byly prezentovány předevčírem ve Vídni na European Geosciences Union General Assembly.

Video, které najdete nad tímto odstavcem vzniklo z dat, která v okolí severního pólu nasbíral přístroj JIRAM (Jovian InfraRed Auroral Mapper). Tento instrument zachytává světlo v infračervené části spektra, které vychází z hlubin planety. Vzhledem k tomu, že jde o infračervené spektrum, je možné tyto snímky získávat ve dne i v noci.

Vědci jsou z naměřených údajů schopni virtuálně proniknout až do hloubky 50 – 70 kilometrů pod vrcholky jupiterových mraků a lépe pochopit vzájemné působení tamních vlivů a sil. Severnímu pólu a všem jeho dějům dominuje centrální cyklóna obklopená osmi menšími cyklónami, které jsou rozložené po celém jejím obvodu. Jejich průměry kolísají od 4 000 do 4 600 kilometrů.

„Před sondou Juno jsme mohli jen hádat, jak vypadají póly Jupiteru,“ popisuje Alberto Adriani z římského Institutu pro astrofyziku a planetologii a dodává: „Teď, když sonda provádí blízké průlety nad póly, můžeme sbírat infračervené snímky polárních oblastí – ať už jde o vzory, které vytvoří počasí, nebo o masivní cyklóny – a to vše s nesrovnatelně kvalitním rozlišením.“

Další objev, který byl při tiskové konferenci zmíněn, se týkal nejnovějších pokroků ve výzkumu vnitřního složení tohoto plynného giganta. Jedním z největších objevů bylo pochopení toho, jak se vnitřní struktury planety otáčí. „Než přišla sonda Juno, nedokázali jsme rozlišit extrémní modely rotace vnitřních částí Jupiteru. Všechny vycházely z dat nasbíraných při pozorováních ze Země nebo z jiných kosmických misí,“ vzpomíná Tristan Guillot z univerzity ve francouzském Nice a dodává: „S Juno je to ale jiné. Obíhá kolem planety od pólu k pólu a k Jupiteru se přibližuje více, než jakákoliv sonda v historii. Díky této extrémně zvýšené přesnosti gravitačních měření jsme mohli konečně vyřešit otázku, jak se otáčí vnitřní struktury Jupiteru. Pásy, které vidíme v atmosféře se otáčí různými rychlostmi, které mohou dosahovat až 3000 km/h. V takové fázi se vodík stává dostatečně vodivým na to, aby se vlivem silného magnetického pole dostal do téměř jednotné rotace.“

Stejná data použitá k analýze Jupiterovy rotace obsahují informace o vnitřní struktuře a složení planety. Neznalost principů rotace vnitřních částí planety výrazně omezovala vědecké možnosti prozkoumat hluboké vrstvy. „Teď můžeme začít opravdu seriózní výzkum zaměřený na složení vnitřních částí největší planety Sluneční soustavy,“ uvedl Tristan Guillot.

Na prezentaci vystoupil také Jack Connerney ze Space Research Corporation, který představil první detailní pohled na dynamo, které jako motor pohání magnetické pole Jupiteru. Connerney spolu s kolegy vytvořil nový model magnetického pole, k čemuž využil měření nasbíraná během osmi oběhů sondy kolem planety. Z tohoto modelu pak vznikly mapy magnetického pole na povrchu i v podpovrchových oblastech, kde by dynamo mělo vznikat. Jelikož je Jupiter plynná planeta, je jeho povrch stanoven podle průměru 71 450 kilometrů.

Vytvořené mapy poskytují mimořádný pokrok v dosavadních znalostech a vědeckému týmu pomohou naplánovat další pozorování sondy. „Zjišťujeme, že se magnetické pole Jupiteru nedá srovnat s ničím, co jsme si kdy dříve dokázali představit,“ popisuje Jack Connerney a dodává: „Výzkumy sondy Juno na poli magnetického prostředí Jupiteru symbolizují začátek nové éry výzkumu planetárních dynam.“

Mapa, kterou jeho tým vytvořil podle zdrojů dynama, ukazuje zajímavé nepravidelnosti, regiony s překvapivou intenzitou magnetického pole. Ukazuje se, že toto pole je komplexnější v severní polokouli než v té jižní. Zhruba v polovině vzdálenosti mezi rovníkem a severním pólem se nachází oblast, kde je magnetické pole silné a pozitivní. Lemují ji oblasti s méně intenzivním a negativním polem. Na jižní polokouli je magnetické pole pouze negativní a směrem od rovníku k pólu zesiluje jeho intenzita.

Vědci zatím nevědí, proč k těmto rozdílům dochází, protože planeta se otáčí a očekávalo se, že se bude chovat více méně jako kapalina. „Juno je zatím zhruba ve třetině plánované mapovací mise a my už začínáme objevovat, jak funguje Jupiterovo dynamo,“ raduje se Connerney a dodává: „Náš tým už nedočkavě vyhlíží data z dalších průletů.“ Virtuální odometr sondy Juno u Jupiteru již ukazuje více než 200 milionů kilometrů, což stačilo na dokončení 11 vědeckých oběhů od vstupu na oběžnou dráhu 4. července 2016. Dvanáctý vědecký průlet pak přijde 24. května.

Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/

Zdroje obrázků:
http://dgpa5yltyhwbz.cloudfront.net/Vault/VaultDownload?ID=14566&ts=1520448065
http://104.131.251.97/juno/wp-content/uploads/sites/22/2015/08/2339925_orig.jpg
https://amedia.britannica.com/700×450/42/190542-004-AE4A6CA7.jpg
https://www.mpg.de/…f5b888e9d42d9ad80f0933af5408fbf1b30d25ac