NASA se snaží připravit na misi svého příštího marsovského vozítka jak to jen jde. 4. října letošního roku vypustila ze základny Wallops ve Virginii dvoustupňovou suborbitální raketu, která vynesla náklad do výšky 50 kilometrů. Tady je hustota vzduchu srovnatelná s podmínkami na Marsu a jelikož sestava letěla nadzvukovou rychlostí, mohl se ozkoušet padesátikilový padák pro tuto misi. V době vystřelení se sestava pohybovala 1,8× rychleji než zvuk, přičemž padák se ve zlomku sekundy otevřel a začal sestavu podle plánu brzdit.
Vše důkladně snímaly kamery včetně rychloběžné s tisícem snímků za sekundu. Díky tomu mají inženýři k dispozici velmi podrobný zpomalený záznam, na kterém mohou pozorně sledovat veškeré aspekty krátkého, ale kriticky důležitého momentu, na kterém bude záviset úspěšné přistání nového amerického roveru.
Zdroje informací:
https://www.youtube.com/
https://www.jpl.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/centers/ames/images/content/333681main_D2009_0331_T0164.jpg
Neskutečný mazec!
tie spomalene zabery su uzasne.
pripada mi trosku nestastne zo strany NASA hovorit o rychlosti zvuku ked su vo vyske 50 km kde je uz dost riedka atmosrfera a rychlost zvuku je podstatne nizsia ako pri povrchu zeme.
Nejsem odborník na aerodynamiku, ale mám pocit, že ta hranice rychlosti zvuku je důležitá z materiálového hlediska kvůli rázovým vlnám.
Ano je to tak – při nadzvukových rychlostech (bez ohledu na absolutní velikost rychlosti zvuku v daném prostředí) se padák chová výrazně jinak, než při rychlostech podzvukových, a to chování nelze jednoduše extrapolovat z testů při podzvukových rychlostech. I pokud by před ním nebylo samotné bržděné těleso, bude to chování jiné. A přítomnost toho tělesa to ještě komplikuje tím, že na padák „pouští“ rázové vlny.
Ne že by z toho člověk něco zásadního pochopil, ale pro představu jak je to chování komplikované, může posloužit třeba tato prezentace:
https://solarsystem.nasa.gov/docs/11%20-%20Supersonic%20parachutes%20Lingard.pdf
To vysvětluje, proč nadzvukové padáky mívají dlouhé centrální lano.
Nie len ze to je komplikovane. to je cela veda….
Myslel jsem, že let a přistání budou převzaty od curiosity.
Z valné většiny ano, ale NASA zřejmě dělá drobné změny.
Do mise byl jistě zakomponován technický a technologický pokrok za min. 10 let a výsledek je třeba testovat.
Velmi zajímavý test. Zaujal mě zvláštní vzhled té nosné rakety, vypadá jako by byla sestavena ze dvou zcela odlišných typů raket.
Použila se raketa Black Brant IX – https://en.wikipedia.org/wiki/Black_Brant_(rocket). tyto rakety využívají stupně od jiných raket Black Brant.
Pro jistotu bych instaloval záložní padák s airbag patronou pro nucené otevření v případě bočního větru a turbulenci. Tvar padáku bude k těmto podmínkám hodně citlivý.
Nechci být jízlivý, ale myslím, že ti lidi co to v NASA konstruují a počítají už možná nějakou tu hračku postavili… ale můžete jim zkusit napsat, třeba se plácnou do čela 🙂
Máte pravdu, tyhle srandovní rady směrem do NASA jsou prostě srandovní.
Takže tentokrát vydržel
RE – RiMr + srandovní Android – pane a droide , z článku jsem nic podobného nevyčetl, proto jsem reagoval. Asi se musejí plácnout do čela, protože by to muselo být rovněž předmětem zkoušky. Užívejte si mých dobrých postřehů.
Jde pouze o nadzvukový padák, který je poměrně malý. Vzhledem k jeho velikosti a rychlosti, v jaké bude pracovat, je nějaký vliv bočního větru dost malý na to, aby to ospravedlnilo extra zátěž kvůli zdvojení systému. Po zpomalení se tento padák odhodí a vytáhne se hlavní.
Pokud jde o techniku, tak je opravdu směšné NASA do něčeho kibicovat. Kvůli bezpečnosti je samozřejmě možné systémy zálohovat, ale není to pilotovaná mise a každý kilogram v zálohách znamená kilogram na chybějícím vědeckém vybavení. Proto je nutné pečlivě rozvážit, co se zálohovat vyplatí a co už ne. A to od svého počítače (pokud náhodou není přímo v NASA) těžko uděláte.
Nikde jsem nečetl, že by Američané instalovali “ záložní“ padáky do pilotovaných lodí.
Taky o tom nevím, ale dávalo by to větší smysl než je montovat do automatické sondy na Mars. Apollo mělo tři hlavní padáky a přistání se dvěma by nebyl zásadní problém, takže záloha v určitém slova smyslu existovala. Sojuz má oproti tomu klasický záložní padák.
A to se i stalo. Patnáctce.
Re,Re, Pane Vojto, přečtětě si znovu co jsem napsal, je to můj názor. Okecat se dá všechno, kibicování to rozhodně nebylo, od Vás to však je snaha o chválozpěv.
Super. Když sledujeme vystřelení padáku reálnou rychlostí, je to hned. Takto zpomaleně, když je krásně vidět všechny ty šňůry, jak se pomalu rozvíjejí a napínají a nezamotají… konečně člověk docení práci padáku, která je sice pasivnější než přistávací trysky, ale neméně důležitá.