Do nové rodiny raket Angara vkládali Rusové velké naděje – díky své modularitě totiž tyto nosiče mohly nahradit hned několik momentálně používaných raket a pokrýt široké spektrum nákladů od lehkých po těžké. V roce 2014 došlo k letovým zkouškám lehké (Angara 1.2) i těžké (Angara A5) verze a vše se zdálo na dobré cestě. Rakety absolvovaly testovací lety a k misím pro platící zákazníky už byl jen kousek. Druhý let Angary A5 měl přijít v roce 2016, jenže k němu nedošlo. Problémy při výrobě způsobily nečekaný odklad startu o několik let, takže na druhý start těžké Angary stále čekáme. Nyní se však zdá, že se výrobní mechanismus dostal do pohybu a startu bychom se mohli dočkat v příštím roce.
Zdroj: http://spaceflightnow.com/
Ještě předtím, než se první exemplář Angary A5 vydal v prosinci 2014 na svou premiérovou misi, pracoval už výrobní závod PO Poljot v Omsku na druhém a třetím exempláři tohoto nosiče. Společnost v průběhu roku 2014 vyrobila palivové nádrže a strukturální díly pro raketu s výrobním označením 71752, která měla absolvovat druhou misi rakety Angara A5.
Souběžně se pracovníci ve firemní divizi číslo 67 pustili do sváření přepážek palivových nádrží pro třetí raketu (výrobní označení 71753), zatímco divize číslo 14 vyráběla příruby. V roce 2015 měla začít výroba těchto dílů i pro raketu s označením 71754. Kvůli problémům s výrobou některých dílů – jak od samotného závod PO Poljot, tak i od subdodavatelů (především KB Armatura) – se však celý vývoj dostal pod značný tlak. Na začátku roku 2015 se čekalo, že druhý exemplář rakety Angara A5 opustí výrobní linku v listopadu téhož roku. Ovšem ani v polovině roku 2016 nebyl exemplář hotový a start tak sklouznul na polovinu roku 2017.
Zdroj: http://russianspaceweb.com/
V polovině roku 2014 informoval na ruské rádiové stanici první náměstek agentury Roskosmos Alexandr Ivanov, že rakety Angara si již objednali zákazníci pro starty v letech 2016 a 2017. V rozhovoru pro agenturu ITAR-TASS v srpnu 2014 oznámil šéf výrobního závodu GKNPC Chruničeva, Vladimir Nestěrov, že Angara A5 při své druhé misi ponese klasický operační náklad, ačkoliv raketa měla být až do roku 2020 v testovací fázi.
O raketu Angara A5 a její služby se začala zajímat i společnost ILS, která nabízí starty na ruských raketách zahraničním klientům s výhodnou cenou. Tyto plány však začaly dostávat trhliny poté, co se začaly posouvat termíny druhého startu. V roce 2015 byly vytvořeny nové plány pro druhou misi Angary A5, která měla letět s horním stupněm Block DM-03.
Zdroj: http://www.russianspaceweb.com
Nákladem měla být komunikační družice Angosat, která měla podle dřívějších plánů startovat na raketě Zenit z mořského kosmodromu Sea Launch. Jak horní stupeň Block DM-03, tak i Angosat postavila společnost RKK Eněrgija v městě Koroljov u Moskvy. Ovšem i tento plán později padl kvůli zpožděním ve výrobním závodě v Omsku. Družice Angosat se tak přesunula zpět na Zenit, který by měl startovat 7. prosince letošního roku z kosmodromu Bajkonur.
Na moskevské letecké a kosmonautické výstavě MAKS 2017 slíbil nově zvolený ředitel výrobního závodu GKNPC Chruničeva, Alexej Varočko, že druhý exemplář Angary A5 bude z výrobního závodu v Omsku odeslán do Moskvy 25. července 2017. Z jeho vyjádření pro agenturu Interfax následně vyšlo najevo, že jeden z pěti modulů URM-1, které tvoří „první stupeň“ Angary A5, byl odeslán do závodu TsNIIMaš na rozebrání a zkoušky. Ty měly ověřit kvalitu výroby a zajistit produkčnímu závodu v Omsku certifikaci pro sériovou výrobu. Právě tohle oficiální ujištění bylo vyžadováno po zjištění nedostatků při výrobě prvního exempláře rakety z Omsku.
Alexej Varočko tvrdí, že druhý exemplář této rakety bude odeslán na kosmodrom Pleseck v únoru či březnu roku 2018. Výrobní závod v Omsku prý zatím pracuje na výrobě dílů pro třetí a čtvrtou raketu Angara, ale finální sestavování těchto exemplářů bylo pozastaveno do té doby, než bude k dispozici certifikace celého procesu výroby.
Zdroj: http://russianspaceweb.com
Vody kolem Angary se opět rozvířily 6. října letošního roku, když agentura Roskosmos poměrně nečekaně oznámila, že díly pro druhý let rakety Angara A5 postupně přijíždí do Moskvy do sídla GKNPC Chruničeva. Roskosmos uvádí, že vlak, který opustil 6. října Omsk, veze boční stupeň a podobný díl určený k dynamickému testování. I tahle zkouška je součástí certifikačního procesu pro sériovou výrobu.
Roskosmos zatím neuvádí, kdy dorazily či mají dorazit další díly a kdy začne finální kompletace druhé rakety Angara A5, ke které dojde v prostorách GKNPC Chruničeva. Raketa by však měla být odeslána na kosmodrom Pleseck v roce 2018.
Zdroje informací:
http://russianspaceweb.com/
Zdroje obrázků:
http://104.131.251.97/spacerockets/wp-content/uploads/sites/17/2015/08/766746.jpg
https://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2014/12/DSC_0244.jpg
http://russianspaceweb.com/images/rockets/angara/angara5/angara5_flight1_back_1.jpg
http://www.russianspaceweb.com/…/angosat/vacuum_08-10-03_1.jpg
http://russianspaceweb.com/images/rockets/angara/angara5/Flight2/train_omsk_1.jpg
Hurá tak sa teda dočkáme sa skutočného Ruského nosiča pre 21. storočie 😀 .
No spíš konce 20. století. Jediny nosic do 21. stoletî je zatím pouze Falcon.
Já bych řekl, že Electron od Rocket Lab je také nosič pro 21. století s technologií 21ního století. Takže to už by byly dvě rakety. Nějaká další?
New Glenn, Skylon. Zatím ale teda jsou asi dost na papíře.
Já jsem fakt zvědavý, jak dopadne Arca.
Zajímavé informace o nové ruské raketě. To odeslání modulu URM-1 do „TsNIIMaš na rozebrání a zkoušky“ bylo plánované ?
Ja to chapem tak, ze to bolo to planovane v ramci opatreni pred zavedenim seriovej vyroby po neplanovanom zisteni, ze kvalita vyroby mala znacne rezervy.
Myslíte tedy neplánovaný plán ?
Hezky řečeno! 🙂
Každopádně sestavit raketu podle nákladu dává smysl. Jen halt ta „zatracená“ znovupoužitelnost mění pravidla hry, jak již výše naznačil Pavel. Asi pozdě, ale zajímavé. Hodně o vážnosti záměru stavebnicovou Angaru skutečně vyrábět napoví (ne)výstavba rampy na Vostočném.
Myslienka je to sice dobra, ale realizacia myslienky uz vyrazne horsia. Je sice pekne ze sa pouziju unifikovane moduly pre boostre aj centralny stupen, ekonomiku toho celeho ale kazi pouzitie sice spickovych, ale aj tomu adekvatne drahych motorov. Ak zoberiem ze podla roznych odhadov stoji vyroba RD-191 okolo 8 M$, tak len motorizacia pre prvy stupen stoji skoro tolko co polovica komercnej ceny protonu. Ak by bola cena pre koncoveho zakaznika (cize nie pre vladne zakazky) porovnatelna s tym co plati Orbital (16 M$) tak by len komercna cena motorov dosiahla prakticky hodnotu celeho Protonu! Ano seriovost by to asi o nieco stlacila dolu ale otazka je o kolko.
A druha vec je ze tie motory s pomerne slusnym pomerom hmotnosti a tahu zabija hmotnost samotnej Angary. V podstate v hrubych cislach zostava hmotnost a tah rovnaky ako u Protona. Tak ze vlastne sme dostali nosic ktory ma cca podobnu nosnost ako Proton ale stoji viac ako Proton a jedinym pozitivom (aj ked zrejme dost vyznamnym) je netoxicke palivo.
Nemám žádný protiargument. Navíc toxicita paliva do Protonu vadí jen když se raketa válí v poli, což se poslední dobou neděje. No, Rusko nemůže rezignovat na roli kosmického hráče, tak nějaké nosiče stavět bude i v případě, že nebude moci konkurovat na trhu vynášení nákladů. Nechme se překvapit.
Rakety stavět jednoduše musí, trh-netrh, pokud potřebuje vynášet své vojenské satelity.
Myslím, že právě kvůli ceně tu bude Proton ještě hodně dlouho. Bez ohledu na to, jestli se začne Angara nějak sériověji vyrábět.
Je důležité říct, že těch 8 milionů za motor RD-191 platilo pouze u motorů pro první lety, takže cena u sériových kusů bude asi jinde. Každopádně pokud Rusové chtějí překonávat sami sebe v nízké ceně těžkých nosičů jako je Proton, půjde to asi těžko.
Američani platí za motory RD180 standardně něco mezi 10 až 15 miliony dolarů. A to už jich koupili či aspoň objednali za tuto cenu přes 50.
Jinou cenu u „sériových“ motorů Marw nezpochybňuje: „Ano seriovost by to asi o nieco stlacila dolu ale otazka je o kolko.“ To vyjádření ceny v dolarech stejně málo vypovídá o náročnosti výroby ruských motorů. Při současném kurzu rublu vůči dolaru by asi „výrobní“ cena RD 180 vycházela výborně, ale v Americe lze ten motor vyrobit za téměř dvojnásobek současné prodejní ceny a zakoupená výrobní licence je tedy spíše pojistkou proti cenovému vydírání. Myslím tedy, že Angara si může zajistit svoji existenci jen v případě, že dokáže konkurovat stávajícím ruským nosičům i cenou. A to půjde těžko, jak píšete. Jsme toho svědky v mnoha oblastech (třeba zbrojení), že nedojde-li k „technologickému přeskoku“ nebo zvýšení užitné hodnoty, vyplatí se modernizovat stávající prostředky. Nevěřím, že by Rusové zavedli výrobu nového nosiče jen proto, aby to nevypadalo, že přešlapují na místě.
„Američani platí za motory RD180 standardně něco mezi 10 až 15 miliony dolarů. A to už jich koupili či aspoň objednali za tuto cenu přes 50.“
Ve skutečnosti Američané platili za jeden motor RD-180 již v roce 2014 kolem 23.4 milionu dolarů, a i Eněrgomaš je prodával průměrně za 20.2 miliónu. Viz https://www.yahoo.com/news/special-report-pentagon-deal-russians-big-profit-tiny-202014571.html
Cenu RD-191 zmiňoval nedávno nějaký ruský článek, ale taky myslím nebyla podstatně nižší než 10 milionů dolarů podle tehdejšího kurzu. Musel bych ovšem dohledat.
Ceny se tvoří zásadně podle nabidky a poptávky obdobných výrobků na trhu, a v dost případech nemají nic společného s výrobní cenou. Za tu ovšem velmi pravděpodobně nakupuje výrobce Angary motory. Myslím že při úrovni ruských cen může být skutečná výrobní cena tak třetinová. Takže na světovém trhu bude pravděpodobně Angara velmi konkurenceschopná, i když v porovnání s velkosériovým Protonem bude samozřejmě dražší. Proton zas má jiné nevýhody, třeba palivo a nosnost. Angaře ovšem bude konkurovat cenou CZ-5.
Veta „Rakety absolvovaly suborbitální lety a k misím na oběžnou dráhu už byl jen kousek“ nie je korektná, pretože suborbitálny let absolvovala len lahká verzia, zatiaľ čo let Angary-A5 už orbitálny predsa bol.
To je pravda, raději to přeformuluju.
Chápu to tak, že testovací boční blok, který je právě na cestě do Moskvy, je tentýž, o kterém v červenci mluvil Alexej Varočko. Jen má čtvrt roku zpoždění. Varočko použil čas budoucí. Neřekl, že jeden z bloků již byl odeslán. Popis účelu zkoušek testovacího bloku v obou následujících zprávách je shodný:
Doslovný překlad Varočkova vyjádření 18. července agentuře Interfax: „Druhý letový stroj se 25. července odešle z Poljotu do Moskvy. Tam se budou konat testy. A jeden z bloků podstoupí zkoušky v TsNIIMash, kde musíme blok rozebrat a potvrdit připravenost závodu k sériové výrobě.“
http://www.interfax.ru/moscow/571024
Zpráva Roskosmosu z 6. října v češtině zní: „Části druhé letové rakety Angara-A5, vyrobené v omské filiálce Chruničevova střediska PO Poljot, nadále přicházejí do Moskvy pro konečnou montáž a testování. Dnes, 6. října 2017, byl z Omsku do Moskvy vypraven specializovaný vlak, který dodá do Chruničevova střediska boční blok (BB-3) prvního stupně. Společně s ním byl do Moskvy odeslán analogický stendový výrobek, který se podrobí dynamickým zkouškám. Účelem testů je obhajoba výrobních technologií a potvrzení připravenosti závodu k sériové výrobě.“
https://www.roscosmos.ru/24191/
Podle mne dělají chybu, že jdou cestou shodných stupňů. Vždy budeme potřebovat, aby centrální stupeň hořel déle, proto by měl mít větší nádrže – alespoň dvojnásobně. Jinak musí snižovat tah motoru a účinnost klesá.
A co Falcon Heavy?
O Falconu Heavy a Delta IV Heavy si myslím totéž. Je to vidět při startu, že se prostřední motor musí škrtit, aby šetřil palivem.
Elon přiznal, že centrální stupeň FH bude muset mít odlišnou konstrukci, aby ty síly při startu vydržel.
Není to jen z důvodů optimálního využití paliva, ale i potlačení zrychlení na startu, aby nebylo porušeny strukturální meze konstrukce rakety a nákladu, vč. lidí. Regulace tahu je věc široce používaná a je asi jednodušší než vyrábět další variantu stupně.
A co Falcon Heavy?
Sorry, to mělo být jinam.