Kdo by si myslel, že kosmické sondy mohou přijít do problémů až během provozu, ten se mýlí. Historie zná celou řadu projektů, které si to nejhorší vytrpěly v době, kdy třeba ještě nemusel být vyrobený ani jediný díl hardwaru. Nelehkým obdobím v těchto dnech prochází nástupce vozítka Curiosity, s pracovním názvem Mars rover 2020 podle plánovaného roku startu. Podle zprávy, kterou 30. ledna vydal úřad generálního inspektora při NASA má celý projekt hned několik problémů, které mohou v konečném důsledku způsobit odklad startu.
Kontrolní audit přišel v rámci probíhající fáze C (finální design a výroba), přičemž celá zpráva je volně dostupná na internetu. Pokud tedy máte zájem o hlubší informace, určitě Vám doporučuj prostudovat všech 37 stránek nepříliš veselého čtení. Ve zprávě se například říká, že zatímco projektoví manažeři nového roveru stále věří, že mise nepřekročí cenu 2,4 miliardy amerických dolarů, aby byl rover připravený ke startu v červenci 2020, tak problémů je hned několik. Jde o komplikace rázu technického, ale svůj vliv mají i mezinárodní partneři.
Podle hodnotící zprávy se největší risk nachází v klíčové součástce roveru – odběrném zařízení, které má nasbírat vzorky hornin a prachu, pro budoucí mise, které je dopraví na Zemi. Právě tento systém je pro celý rover životně důležitý a inspekce odhalila, že hned několik jeho technologií je momentálně na nižší vývojové úrovni, než kde měly podle plánu být.
Vzhledem ke komplexnosti systému zpráva předpokládá, že dohnání vzniklé časové ztráty může „vyjíst“ časovou rezervu, kterou má každý projekt zabudovanou v časových harmonogramech. Když ale projekt přijde o svou časovou rezervu, může přijít jakákoliv drobná chyba spojená s malým zpožděním a už je celý projekt ve skluzu. Znáte to sami z běžného života – některý den máte naplánovaný téměř na minutu a pak jen stačí, abyste v koloně na dálnici zůstali o deset minut déle a celý plán se sesype.
Něco podrobného platí i v kosmonautice, kde ovšem taková zdržení znamenají odklady startů. Momentálně má Mars rover 2020 rezervu zhruba 7 měsíců, ale dohánění vzniklé ztráty na klíčovém zařízení může tuhle rezervu prakticky vymazat.
Zpráva dále uvádí, že pět ze sedmi klíčových technologií mělo úroveň technologické připravenosti (TRL – technology readiness level) na úrovni pět a méně. Tato stupnice je devítistupňová a podle plánu schváleného v únoru 2016 měly být tyto technologie na úrovni šest. Tři z těchto pěti zpožděných systémů najdeme na odběrném zařízení. Hodnotící komise navíc vyjádřila obavy z pokroků celkového designu.
Už v únoru má začít fáze CDR (critical design review), která poskytne finální pohled na design a vývoj všech dílů. Podle plánů NASA má být v době CDR nejméně 90% inženýrských nákresů dokončeno, nebo alespoň ve „zveřejnitelné“ fázi.
S problémy se potýkají i vědecké přístroje pro nový marsovský rover. Jeden z nich, MOXIE, má testovat možnosti výroby kyslíku z marsovské atmosféry. Ovšem během vývoje narostly jeho náklady o více než 50%. NASA je rozhodnutá zredukovat některé vývojové procedury, což by mělo snížit finanční náročnost. Tyto škrty budou třeba znamenat, že se vynechá stavba tzv. inženýrského modelu, nebo dodatečné úpravy designu na jedné součásti MOXIE.
Druhým přístrojem, který dělá manažerům těžkou hlavu je MEDA, který má zkoumat atmosférické podmínky na Marsu. Jeho vývoj se bohužel potýká se zpožděními kvůli „finanční reorganizaci“ jeho výrobce – Španělského národního institutu pro letecko-kosmické technologie. Hodnotící zpráva uvádí, že je velmi nepravděpodobné, že by přístroj MEDA byl v dubnu 2018 připraven na předání do rukou NASA, jak je momentálně plánováno. To by znamenalo, že se MEDA bude muset k roveru připojit později. Ale stavba roveru je podrobně rozplánována a takováhle termínová „škatulata“ se nedělají snadno. Existuje proto i možnost, že by rover letěl k Marsu bez tohoto přístroje.
Samotný inspektorský úřad do své zprávy přidal i doporučení pro NASA. Ta sahají od ujištění se, že klíčové technologie roveru jsou dostatečně vyspělé, až po spolupráci s mezinárodními partnery, kteří by měli ve svých příspěvcích dostát avizovaným termínům. NASA samozřejmě na zprávu zareagovala a avizovala, že přijme všechna doporučení. Podle vyjádření Thomase Zurbuchena, což je zástupce administrátora pro vědu se situace zlepšila. Kupříkladu všechny klíčové technologie jsou již na úrovni TRL 6 a inženýři mají 80% svých nákresů ve zveřejnitelné podobě pro nadcházející CDR.
Zdroje informací:
https://oig.nasa.gov/
http://spacenews.com/
Zdroje obrázků:
http://www.imagehosting.cz/images/mr2020anim.jpg
https://upload.wikimedia.org/…Drawing_for_NASA%27s_2020_Mars_Rover.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/7a/MOXIE_O2_generator.jpg
https://lh3.googleusercontent.com/…n4Gu9VpLtnK5XJyXjVn2VzQ=s2200
Ten poslední odstavec jsem asi nepochopil 😀
V podstatě jsou na závěr nálezové zprávy OIG vydána doporučení pro NASA, na co se má projektové vedení do budoucna více soustředit, aby zredukovali auditem zjištěná rizika. Vedení mise na to odpovědělo, že si tato doporučení bere k srdci a bude se jimi řídit. Jako důkaz později auditorům poskytli aktualizované údaje o stavu prací na projektu, které vypadají optimističtěji, než to, co inspektoři v minulosti zjistili.
Díky 🙂
Neodpustím si malý „trolling“… 😉
Keď sa s prípravou o nejaké dva-tri roky oneskoria, tak vôbec nebude problémom nejaká závada na zariadení, pretože im to niekto od Elona priamo na Marse opraví 😀
Zas až taký prehnaný optimista by som nebol ;D
Je otazne ci by nebolo vyhodnejsie poslat vacsi pocet menejkomplikovanejsich roverov, nez jeden, ktory aj ked vychadza uz s fungujuceho roveru sa stava finacnou zatazou. Povodne sa predpokladalo, ze rover 2020 bude lacnejsi, pretoze sa pouziju technologie z roveru 2012 + vylepsenia na zaklade skusenosti, lenze cena vyze 2.4 miliardy USD je uz astronomicka. Pokial by si stanovili limit 500 mil / rover tak by mali k dispozicii 4 az 5 roverov, ktore by pristali na roznych miestach marsu a kazdy z nich by mal okrom spolocnych zariadeni aj nejaky extra experiment. Kazde dva roky by mohly vyslat dve rovery a posledny siesty rok uz iba jeden.
Koncept byl stanoven tak, že rovery se budou postupně vyvíjet, až se dostanou do úrovně MSL. Od té doby už se bude v tomto trendu pokračovat. Je potřeba si uvědomit, že rozdělit vědecké přístroje na několik roverů by z vědeckého hlediska snížilo přínos takového projektu. Curiosity většinu vzorků zkoumá různými metodami a přístroji. Právě v tom je jeho síla. Osobně nevylučuji v budoucnosti vyslání nějakých menších roverů, ale myslím, že stále tu budou vlajkové lodě na úrovni Curiosity. Když to přirovnám ke kosmickým teleskopům, tak také se budou vypouštět ty malé a kromě toho tu bude JWST a jeho pokračovatelé. 😉
Chapem ze JWST ma vyhodu oproti niekolkym mensim teleskopom, kvoly jeho rozmeru, na druhu stranu by mohol kazdy rover niest 70%-80% pristrojov identickych na skumanie vzorkov tak aby boli studovane roznymi metodami. Ja som skor myslel specializovane pristroje / experimenty. Napriklad na odber vzorkov, alebo extrakciu plynov z atmosfery a mnohe dalsie. Zdielane pristroje (spektometere a pod.) nie su az tak drahe, drahy je bol vyvoj, lenze velka cast z nich je uz i otestovana v praxi. Niekolko roznych roverov by prinieslo mnohonasobne viac informacii z roznych miest planety. Mozno by stacilo pouzit solarne panely, kedze Opportunity dokazuje ze aj taketo rovery mozu fungovat roky.
Ale chapem, ze je to asi utopia. Vyslat 4 az 5 podobnych missi Mars, by asi vyvovalo vo vedeckej komunite trochu poburenie, kedze by sa tieto financie mohli vyuzit na ine typy low cost misii 🙂
Osobně si myslím, že je lepší poslat jednu velmi dobře vybavenou laboratoř než 5 menších, které by byly stejně drahé. Myslím, že vědecký přínos vlajkové lodi by byl větší. Ale jak už jsem psal, vůbec bych se nedivil, kdyby v budoucnu jezdily po Marsu jak low-cost rovery, tak i špičkové vlajkové lodě a každá z nich by měla svůj význam.
Já osobně si myslím, že je nevýhodné posílat víc jednodužších roverů právě kvůli cenám raket. Přecijen to je taky velká částka a proto si myslím, že je lepší udělat jeden komplexní rover a odstartovat s jednou raketou. Dokonce se i sníží riziko neúspěchu startu či přistání na Marsu. Je to jen můj názor taky je možnost vyslat víc malých roverů najednou to už nevím.
Pokud by bylo těch vozítek víc, v každém z nich by musel být stejný podvozek, stejný zdroj energie, stejné šasi, stejný tepelný štít, stejný padák, … což je z vědeckého hlediska jen „mrtvá hmota“, kterou je tam nutné dopravit. Proto se snaží do osvědčené konstrukce podvozku nacpat co nejvíce nových vědeckých přístrojů, aby byl výsledný efekt co nejvyšší. Pokud některý z experimentů selže, není to zas taková tragédie, pokud ostatní fungují.
Pět roverů na Marsu vyvolává ovšem potřebu 5 řídících týmů, navíc pětinasobnou kapacitu retranslačních a komunikačních zařízení, jejichž provoz by byl určitě velmi nákladný, navíc specialistů není nikdy dost. Kromě toho by to asi velmi omezilo možnosti jiných projektů. Samozžejmě, u krátkodobých či úzce specializovaných zařízení, např. penetrátorů či stacionárních zařízení pro jednorázový výzkum to cenu jistě má. Řídit a využívat složité komplexní pohyblivé laboratoře je ovšem vysoce náročné a drahé.
Přitom jde o rover, jehož hlavní a podstatné části už byly vyvinuty a vyzkoušeny. Dokonce naostro, vše v rámci programu MSL. Přestože nejsem naivní, abych nevěděl, co vše je potřeba znovu odzkoušet a integrovat, stejně mě nepřestane ta výsledná cena zarážet.
Co se týká přístroje MEDA, s klidem bych ho prostě vyškrtnul. Takový přístroj může letět kdykoliv a nemusí to být ani na roveru, natož vlajkovém.
Zase na druhou stranu může MEDA poskytnout cenné dodatečné informace, které mohou pomoci získat komplexnější údaje – zasadí odebrané vzorky do aktuálního širšího kontextu. Ale uznávám, že jsou na roveru důležitější přístroje.
Drive jsem si myslel take, neco jako proc je ovjenske auto tak drahe, kdyz civilni stoji tolik a tolik…
Ale pak jsem zjistil ze cip, linearni regulator napeti, pro civilni pouziti stoji par centu. Kdyz ma splnit normy pro armadu USA, stoji uz nekde 100 dolaru a pokud jde dokonce o normy pro vesmir, dle norem NASA, tak se bavim o cca 150 dolarech (je to informace od cloveka, co pracuje ve firme vyvijejici HW pro vesmir).
Tudis me dnes neprekvapuje, kdyz civilni dzip stoji 1 milion a jeho vojenska verze 20 milionu… A nevidim za tim hned jasnou korupci, vyhazovani financi oknem apod…
Proč je tak drahý, když je to jen vylepšená kopie Couriosity?
To se těžko vysvětluje. Ono se může zdát, že když se něco jen vylepší, takto musí být řádově levnější. Není tomu tak. Vývoj těch vylepšení nestojí málo a nedá se ušetřit ani na dalších procedurách ať už jde o montáž či testování.
Ze zkušeností co mám z vývoje závodního vozu vím, že i když se nová verze staví na základech starší verze tak vývoj a stavba nebývá levnější. Jde o to že ze staré verze jsou poznatky kde by se mělo co vylepšit, přidat či ubrat atd… No a jelikož se ušetří na těch základech které už jsou tak se můžou ty peníze investovat do novinek vylepšení a všeho kolem. Vím že srovnávám závodní vůz a vesmírnou sondu, ale princip je zde stejný. Navíc sice Marsrover 2020 má stejné základy, ale to největší bum co na nějm je se dělá v podstatě od nuly a taky co jsem se z článku dočetl je to ten největší časový problém. Přecijen se vzorky nikdy nepřipravovali na přepravu z Marsu na Zemy. No a osobně si myslím, že v tom jsou ty velké náklady schované. No a poslední na odlehčenou… Jsou to jen peníze. 🙂 Do čeho jiného by se měli investovat než do vědy?
No, do vědy, prosím, ale taky do aplikací. Jak říká Čapek v Krakatitu, „aby to také svítilo a hřálo“, myslím.
Podobnost s Curiosity je jen v designu šasi a podvozku. Experimenty na palubě jsou nové.
Nejen experimenty, rozdílů je vícero, viz : https://pbs.twimg.com/media/C4KRivyVYAAKlZ7?format=jpg&name=large
Finanční problém:
Mě by třeba nedělalo problém poslat na vývoj určitou částku. Nemusí být velká, když by to poslalo milióny lidí.
Za to by mi jen udělalo radost, kdyby moje jméno coby malého dárce navždy zůstalo na Marsu 🙂
Finančně by to projektu jistě pomohlo. Ale je to spíše jen taková moje úvaha, zajímá mě váš názor.
Crowdfunding se může v kosmonautice použít spíše jen pro malé projekty. Ať se nám to líbí nebo ne, na světě není dost lidí, kteří by mohli zafinancovat tak nákladný projekt jako je rover pro Mars.