Čínská raketa Dlouhý pochod 2D odstartovala z kosmodromu Tchaj-jüan včera ve 4:23 našeho času. Jejím úkolem bylo vynést na oběžnou dráhu první dva satelity z nově budované série družic pro komerční sledování Země. Zatímco krátce po startu se zdálo, že všechno proběhlo podle plánu, v dalších hodinách se při analýze orbitálních dat ukázalo, že náklad nebyl dopraven na správnou oběžnou dráhu. Následná kontrola zjistila, že hned několik naplánovaných událostí při letu rakety neproběhlo podle předstartovních plánů.
Poté, co stejná raketa minulý týden vynesla na oběžnou dráhu družici TanSat, tentokrát na ni čekaly satelity Gaojing-1 a -2. Jedná se o první dvě družice s vysokým rozlišením ze snímkovací sítě provozované pekingskou společností Space View. Jednalo se o první start rakety Dlouhý pochod 2D z kosmodromu Tchaj-jüan – v minulých 24 letech tento nosič startoval výhradně ze základny Ťiou-čchüan.
Zdroj: http://spaceflight101.com/
Raketu vysokou 41 metrů čekal klasický letový profil a 13 minut po startu se od horního stupně oddělila první vynášená družice. Cílem byla kruhová polární (heliosynchronní) dráha ve výšce 500 kilometrů. Orbitální data z družic Gaojing, cubesatu BY70-1 i z druhého stupně rakety Dlouhý pochod 2D ukázala, že všechny tyto objekty skončily na eliptické dráze s nejnižším bodem ve výšce 213 kilometrů a nejvyšším 524 kilometrů, přičemž dráha je skloněná o 97,6°. To by na první pohled naznačovalo, že nosič neměl dostatečný výkon, nebo došlo k jeho předčasnému vypnutí.
Později se ukázalo, že se telemetrická data zobrazovaná v řídícím středisku odchylovala od původního plánu. Kupříkladu první stupeň se měl od druhého oddělit 156,7 sekundy po startu, ale ve skutečnosti k němu došlo až 163,7 sekund po startu. O sedm sekund bylo zpožděno i odhození aerodynamického krytu, ke kterému došlo 220 sekund po startu. Druhý stupeň se měl vypnout 322,1 sekund po startu, ale došlo k němu až v čase T+332,5 s.
Z toho se dá odhadnout, že druhý stupeň musel hořet déle, než měl, aby dosáhl plánované rychlosti. K dosažení kruhové oběžné dráhy používá Dlouhý pochod 2D delší zážeh vernierových motorků druhého stupně poté, co se vypne hlavní motor. Je pravděpodobné, že sedm minut a deset sekund dlouhý zážeh vernierových motorků po vypnutí hlavního motoru, byl zkrácen, jelikož stupeň předtím spotřeboval více paliva, když hořel déle, než měl.
Zdroj: http://spaceflight101.com/
Otázkou ale je, jak se tato anomálie odrazí na vynášeném nákladu. Není příliš pravděpodobné, že by dva malé satelity Gaojing měly dost paliva, aby se dostaly na plánovanou oběžnou dráhu, kde měly fungovat osm let. O provoz družic se stará společnost Siwei Star Co. Ltd. (jeden ze dvou členů společenství SpaceView), která chce snímky dodávat více než 1400 zákazníkům z vládních a komerčních kruhů.
Celá sestava by měla být dokončena v roce 2022 a mělo by ji tvořit 16 satelitů, které budou snímkovat Zemi v optickém spektru s rozlišením 0,5 metru. Čtyři družice budou mít ještě lepší rozlišení, další čtyři satelity budou disponovat radarovou anténou pro přesné měření terénu a plán počítá i s blíže neupřesněným počtem malých satelitů pro natáčení videa v několika spektrech.
Zdroj: http://spaceflight101.com/
Každý satelit Gaojing vážil 560 kilogramů a má poskytovat černobílé fotky s povrchovým rozlišením půl metru a multispektrální snímky s rozlišením dva metry. Multispektrální data se sbírají ve čtyřech kanálech – červeném (450 – 520 nanometrů), zeleném (520 – 590 nm), modrém (630 – 690 nm) a blízkém infračerveném (770-890 nm).
Zdroje informací:
http://spaceflight101.com/
Zdroje obrázků:
http://spaceflight101.com/wp-content/uploads/2016/12/GJ1-2-Launch-1.jpg
http://spaceflight101.com/wp-content/uploads/2016/12/3043535_orig.jpg
http://spaceflight101.com/wp-content/uploads/2016/12/Gaojing-1.jpg
http://spaceflight101.com/wp-content/uploads/2016/12/Gaojing-1-3.jpg
A co nato operátoři ISS, není tam vytvořena možná kolizní dráha?
Letová dráha ISS se důkladně kontroluje a sleduje se, zda se do koridoru nedostane žádné těleso. Pokud by něco takového hrozilo, budou o tom operátoři vědět v dostatečném předstihu a stanice by mohla udělat úhybný manévr.
V posledni vete clanku doslo k temer tragicke zamene cervene a modre barvy. A to i v originale, jehoz autori asi prilis ziji v barevnem prostoru RGB. Modra ma mnohem kratsi vlnovou delku (a tim take mnohem vice energie) nez cervena, ktera by take, logicky, mela byt hned vedle infracervene.
Přesně tak.
Nějak jsem to nepochopil s tim palivem.
1) 10 sekund rozdilu je docela dost – to ma prvni stupen s sebou tolik paliva navic?
2) takže pokud to správně chápu, tak pouze první stupeň hořel o 10 s déle a zbytek už šel (co se délky zážehu a času jednotlivých úkonů – odhození krytu, vypuštění družic etc. – týče) tak jak měl (tedy stále s těmi cca 10 s zpozdeni.)
Dále moc nechápu jak je možné, že se přesná dráha vypuštěného nákladu neví hned. Myslel jsem, že pohyb teles v blizkosti zeme je monitorovan.
Přesně tak. Taky jsem donedávna věřil, že je telemetrie zasílána a vyhodnocována okamžitě a o případných problémech se ví prakticky hned.
Zatím je to už druhá raketa za krátkou dobu, která si „letí jak chce“ a až s notným zpožděním se zjišťuje, že něco není OK.
10s je navíc dost dlouhá doba, zvlášť v kosmonautice, kde jsou události naplánovány na zlomky vteřiny.
Možná námět na článek – jakým způsobem vlastně řídící středisko monitoruje let 🙂
Článek by se mohl hodit. V zásadě jsou dvě varianty:
Sledování pomocí radarů z pozemních civilních i vojenských stanic.
Telemetrie zasílaná samotnou raketou. Raketa pak má v podstatě dvě možnosti, jak určit vlastní pozici. Jednou jsou akcelerometry, které se ale budou bez korekcí rozjíždět a druhou je GPS nebo její ruská a čínská obdoba. V praxi se bude používat kombinace obojího případně ještě doplněná o signály radiomajáků na povrchu. Družice na orbitě nebo dokonce mimo gravitační pole Země pak může navíc použít navigaci podle hvězd a planet.
U právě vypuštěné družice bude chvíli trvat, než se zorientuje (během práce motorů nosné rakety nebudou navigační systémy družice nejspíš v provozu). Zvlášť, když není na předpokládané dráze. Zaměření z pozemních stanic nemusí být u těles na orbitě úplně přesné „na první dobrou“, většinou se čeká na zaměření několika různými stanicemi nebo několika oblety nad tou samou.
Pro družici je životně důležité, aby perigeum doručovací dráhy bylo nad atmosférou. To je naštěstí splněno. Špatně se napravuje sklon dráhy, to bude stát hodně paliva nebo úpravu mise. Zvýšení perigea zas tak strašné nebude, družice si to obvykle dělají samy s poměrně nízkými nároky na palivo.
Bude to stejné jako u letecké fotogrammetrie. Kdy máte gyroskop a akcelerometry (IMU) ti vám určují jak daleko a jakým směrem jste se dostali od výchozího bodu. Jenže jejich chyba narůstá s časem, na krátké vzdálenosti je to úžasně přesné, na hodinový let už máte hodně velkou chybu (zapomeňte i na desítky metrů). V praxi se to kombinuje s měřením GNSS (přesné fázové měření GPS + GLONAS + v blízké době GALILEO) Při použití RTK metody měření (v reálném čase přímáte přes internet či rádio korekce GNSS z petmanentních stanic) tak máte přesnost polohy kolem 1 cm a měření se provádí po vteřině. Na takto krátkou dobu má ale IMU nětší přesnost a tak se „zubatá“ dráha pomocí dat z IMU vyhladí.
Taky mi to je divné – myslel jsem si, že technik v řídícím středisku zodpovědný za první stupeň – tedy především jeho motory, by měl mít informaci, že motory táhnou slaběji nebo se dokonce jeden předčasně vypnul.
Rozhodně by měl vědět, že stupeň se odpojil později než měl – tento velký rozdíl by měl hned vidět a hned tedy oznámit, že se ne vše proběhlo přesně podle plánu.
Pokud mají motory prvního stupně společnou nádrž, tak po vysazení jednoho z nich se ostatní pokusí nahradit chybějící sílu delší dobou zážehu a využijí k tomu palivo, které ten vadný motor nespotřeboval. Obvykle trochu zrychlení chybí a dohání to až další stupeň, který na to mívá patřičnou rezervu.
Zde však toho zřejmě selhalo víc.
Jsou už známy parametry oběžné dráhy? Díky za ev. informaci, tedy pokud ji už známe.
Prdon, koukám že to tam je…